0
0

4. 11. 2005

Tak konečně se ráno probouzíme s představou dvouměsíční dovolené. V 10:55 už sedíme v letadle mířícím do Ruska. V Moskvě čekáme přes pět hodin na Iljušina, kterým letíme 9,5 hodin do Bangkoku. Na záchodkách se hromadí ožralí Rusáci, já mám zánět močáku. Časový posun je šest hodin.

5. 11. 2005

Přílétáme do Bangkoku v 10 hodin místního času. Je dusno a vlhko, musíme to chvíli rozdejchávat na letišti a vzhledem k tomu, že vůbec nevíme kudy kam, bereme si pro začátek radši taxika (350 Bahtů). Taxikář si krátí chvíli v dopravní zácpě hlazením usušeného netopýra (asi jeho talisman). Přijíždíme na ulici Khao San, je tu spousta lidí, stánků a divně to tu smrdí. Hned mě napadá, že už se docela těšim na čistou Prahu. Slunce pálí a my hledáme s krosnou na zpocených zádech ubytování. Naštěstí mají volno v guest housu za 500 Bahtů za noc. Na pokoji, který má díru ve zdi přímo na chodbu, se ještě povalují vajgly a posmrkané kapesníky po předchozích hostech. Ani nevybalujeme a po panáku slivovice odcházíme na prohlídku okolí. Je to taková turistická ulice, kde se ubytovávají batůžkáři. Dáváme si první thajské jídlo: maso na česneku a pepři s rýži (s čím jiným), čekáme, že jídlo bude pálivé, kupodivu není. A je opravdu dobré, mám radost, neboť z jídla jsem měla trochu strach. Pivko Chang Bier nám taky chutná, akorát je hned teplé.

Na večer trochu prší, což nás překvapuje, protože jsme přijeli až po období dešťů. Prošli jsme si několikrát ulicí, je toho všude tolik, že jsme se ani nikam jinam nedostali.

6. 11. 2005

Ráno vycházíme z klimatizovaného pokoje do hustého ovzduší, zase chvíli trvá, než si člověk zvykne. Po snídani na Khao San vyrážíme na největší thajský trh Chatuchak. Bereme si taxi, po hodinovém smlouvání ale stejně platíme 200 Bahtů. Trh je opravdu veliký, prodávají tam od štěňat přes oblečení až po hodinky téměř všechno, my ale nic nekupujeme, zatím jenom koukáme. V přepočtu je to všechno skoro zadarmo. Cestou zpátky opět leje, bereme taxi na Khao San, cena 250 Bahtů je v tomto počasí pro nás přijatelná. Hlavně, že se neztratíme a nezmoknem. V místních informačních kancelářích zjišťujeme, kam a jak vypadnout ze zmatečného Bangkoku.

7. 11. 2005

Taxikem se necháváme odvést na Severní nádraží. Sotva vystrčíme nohu z auta, už nás Thajci tahají za ruce a odnáší nám batohy do autobusu, ani jsme nestihli říct, kam jedeme, stejně by nám nerozuměli. Autobusem (120 B/osoba) po čtyřech hodinách přijíždíme do letoviska Hua Hin. Nejprve sháníme mapu města a ubytování. Nakonec se nám zalíbil Bird guest house na kůlech nad vodou (350 B). Oběd si dáváme v restauraci na kůlech nad mořem. Je tu docela draho. Při prohlídce města a pobřeží zjišťujeme, že se nám tu ani moc nelíbí. Čekali jsme příjemnou thajskou vesnici, ale místo toho tu je špinavé moře, evropské restaurace, vysoké hotely a tlustí Němci v doprovodu thajských prostitutek. Večer na dřevěné terase pozorujeme gekony, jak běhají po zdi.

8. 11. 2005

Ráno zase prší, jako každý den, už jsme si zvykli. Vyrážíme po pláži na kopec s obřím pozlaceným Budhou a chrámem. Budhovy věnujeme 22 B jako dar. Mnich nám na zápěstí uvazuje náramky pro štěstí a nabízí nám k prodeji suvenýry, to nás vcelku pobavilo. Cestou zpátky navštěvujeme místní trh, kde prodávají kuřecí obalované pařátky a podobné podivnosti. Abychom také něco vyzkoušeli, kupujeme taštičky s oranžovou a zelenou náplní, ale jsou pěkně hnusné. Z trhu jdeme rovnou na pláž, kolem místních domů, odkud se na nás vrhají psi, chtějí nás asi rozkousat. Schovávám se za Standu, hrozně se bojím, jak tohle dopadne. Naštěstí se objevila majitelka psů a odvolala si je k sobě. Uf.

Na pláži si dáváme za odměnu za 100 B pivo a zelený kokos. Sedíme už v úplné tmě, stmívá se tu kolem šesté hodiny. Pak si ještě dáváme pivko na verandě.

9. 11. 2005

Po dlouhém domlouvání v nesrozumitelném jazyce s majitelkou ubytovacího zařízení nakupujeme lístky na autobus a loď na ostrov (1300 B za oba).

Celý den prší, sedíme na pláži. Místní nám udělali ze slunečníků a igelitů střechu, abychom nezmokli a asi taky proto, abychom ještě utratili pár peněz za pivo a oběd (celkem 540 B), ale dostali jsme zdarma banány. Ani jsem nečekala, že by mi mohla být v Thajsku zima. Ještě naposled procházíme městem a balíme, neboť v 21:30 má přijet taxi, který nás odveze na bus. Na odvoz čekáme trochu dlouho, nakonec nás někdo odváží vozítkem na autobus. Bus nás pak vysazuje v Chumphonu v čekárně, kde se prý můžeme trochu vyspat, ale my radši studujeme průvodce. Po 3,5 hodinách čekání jsme odvezeni na loď. Jsem tak unavená, že usnu i na loďi na bobku. Po sedmi hodinách plavby připlouváme k ostrovu Ko Tao, který vypadá jako z pohádky, prostě nádhera. Jakmile jsme vyloděni, už se kolem nás shromažďuje hlouček Thajců a předhání se s nabídkami ubytování. Vybíráme si bungalov Tao Thong Villa, který vlastní malý pan Talek, a už si nás odváží kolem ostrova na jeho lodním taxi. V zátoce se nám moc líbí, je tu asi deset dalších lidí, naše chatička je na stromě. Po večeři sedíme na verandě u naší chatky a moc se nám líbí na Ko Tao. Na telefonu nemáme v této části ostrova žádný signál a pozorujeme bouřku v dálce na moři.

Výdaje za jídlo a ubytování si zapisujeme v restauraci do sešitku, všechno se zaplatí při odjezdu. Nemají strach, že by jim někdo utekl bez placení, ani by se odsud sám nedostal.

11. 11. 2005

Koupeme se v moři s mořskými okurkami. Jelikož je v této části jenom jedna restaurace, která patří k našemu ubytování, není tu moc co dělat, a tak se po snídani jdeme podívat do jediné vesnice a zároveň přístavu na tomto ostrově – Mae Hat s želvím pomníkem. Cesta vede ostrovem, je krásně, ale nepředstavitelné horko. Kolem nás projíždí Thajec na motorce a varuje nás před příkrou cestou. Cesta je opravdu úmorná, vede přes kopce, zpátky jdeme i s nákupem stezkou kolem pobřeží. V přístavu jsme poslali emaily za 46 B, vyměnili peníze za cestovní šeky a nakoupili potraviny (200 B), cigarety (370 B), meloun (50 B) a zeleninu (40 B)

Večer odpočíváme v restauraci.

12. 11. 2005

Celý den hrajeme kostky nebo karty, koupeme se a šnorchlujeme. První rybu, kterou jsem pod hladinou viděla, byly Standovy sluneční brýle, které ztratil při skoku do vody. Jinak ale ryb a vodních živočichů je tu spousta, moře je krásně čisté.

Taky vidíme prvního varana, vyhrabal se v listí ze stromu hned za naší chatkou. Abychom viděli západ slunce, vyškrábali jsme se i s foťákem na kopec. Za tři dny na Tao Thong Villa platíme 2600 B, což je i spolu s útratou ve vesnici hodně nad náš stanovený rozpočet (stanovili jsme si rozpočet 1000 B na den, cca 600 Kč za oba).

13. 11. 2005

Po snídani se zase vydáváme na výlet do přístavu, cestu (pra)lesem nám ukazovala fenka, která zahnala smečku psů a před vesnicí se zastavila, abychom už sami pokračovali dál, věděla, že tam už se neztratíme. V Mae Hat zase něco nakupujeme a sedíme chvíli na pivku. Pak jsme to vzali po kopcích k ostatním bungalovům a zase zpátky k naší plážičce. Naštěstí není turistická sezóna, takže tu není moc lidí a je tu oproti zimním měsícům jakžtakž levnějc.

14. 11. 2005

Celý den se válíme na pláži a na terase, pohodička. Po pláži si vykračuje varan a my na něj zíráme a natáčíme ho na video.

15. 11. 2005

Opět se vypravujeme do přístavu na nákup, tentokrát nás tam odváží pan Talek lodí a zpátky nás vezme ve 15 hodin. Účtuje si za jednu jízdu 50 B. Večer jsem málem šlápla na schodech k chatce na kraba a on se asi tak vylekal, že mě chvíli honil a vyhrožoval klepetama.

16. 11. 2005

Po návratu z pěší tůry do Mae Hat nám pan Talek oznamuje, že všichni jedou večer do přístavu na slavnost. Po chvíli přemlouvání také nastupujeme na taxiboat. V přístavu je spousta místních a prodávají ručně vyrobené květinové košíčky se svíčkami. Kolem půlnoci se květiny pouští na oceán, všude svítí plovoucí svíčky. Taky posíláme květiny za 40 B na oceán. Sice je to na Ko Tao moc hezké, ale i tak kupujeme lístky na loď (500 B) na další ostrov.

17. 11. 2005

V 10:00 odplouváme lodí na nedaleký ostrov Ko Phangan. Počítali jsme s odvozem k ubytování zdarma, ale trochu jsme si naběhli (200 B). Ubytováváme se u sympatické majitelky chatek v Laem Son (200 B za noc). Po vynikajícím jídle dostáváme zdarma papaya salad, moc dobrý. Pláže tu mají bílý písek, spoustu mušlí a moře je mělké a průzračné.

18. 11. 2005

Vydáváme se na druhý konec ostrova k přístavu Thong Sala. Cesta je dlouhá a je horko. Kupujeme cestou mapu za 100 B. Ve městě si dáváme pivko, vdolky (30 B), procházíme trhem. Taky jsem se pohádali kvůli ptačí chřipce a jdeme zpátky do Laem Son, cestou nás zastihl pěkný slejvák.

19. 11. 2005

Celý den prší a my spolu pořád nemluvíme. Sedíme jenom v chatce, neutratili jsme za tento den ani Baht.

20. 11. 2005

Dnes máme v plánu výlet k vodopádům Phaeng. Vybíráme si podle mapy štěrkovitou stezku, abychom nemuseli chodit po silnici. Cesta bude sice delší, ale to nám nevadí. Na cestě máme ovšem problém – pasoucího se černého býka. Se strachem kolem něho procházíme a říkáme si, že kolem býka rozhodně zpátky nejdem, i kdyby cokoli. Jenže naproti nám se z lesa vyřítila smečka psů. Jeden se rozebíhá přímo po nás, a tak se obracíme býk nebýk pryč a jdeme radši po silnici. Cestou ještě potkáváme několik býků a tele, kolem něho mám projít a mám takový strach, že mi nohy odmítají chodit.

Konečně se ještě přes další smečku uštěkaných psů dostáváme k vodopádům, šplháme po zarostlém kopci až nahoru, odkud je nádherná vyhlídka do přírody.

Cestou od vodopádů nám místní nabízí odvoz na korbě. Jsme unavení a tak s radostí naskakujeme na korbu. Cesta kolem sloní farmy na pláž Chaloaklam by byla pěšky ještě dlouhá. Ve vesnici jdem na jídlo, fouká vítr a jsou tu obrovské vlny. Po jídle (260 B) jdeme po silnici kolem kopců do našeho Laem Son. Našlapali jsme za ten den celkem asi 16 km a sem tam nám i pršelo.

21. 11. 2005

Ráno nakupujeme (585 B) a posíláme email (50 B) domů z vesnice. Vidíme prvního thajského hada. Je světle zelený a dlouhý. Plazí se kolem thajské holčičky, ale ta se vůbec nevzrušuje. Odpoledne si v naší restauraci hraju s foťákem a omylem mažu všechny fotky, co jsme nafotili od příjezdu až dodnes. Do p… Ách jó. Jinak večer platíme útratu za celý pobyt (3160 B) a kupujeme lístky na loď, společně s večeří platíme dalších 1200 B.

22. 11. 2005

Vstáváme brzy ráno, abychom v 6:15 stihli taxi z Laem Son, v 7 hodin už odplouváme starým pomalým trajektem z ostrova Ko Phangan do přístavu Donsak. Celou cestu je zase zataženo. V přístavu se přesouváme na autobus do muslimského města Surat Thani. Ubytováváme se na místní poměry v docela pěkném hotelu za 230 B na noc a už hledáme banku, abychom vyměnili cestovní šeky za hotovost. Pracovníci v bance však vidí cestovní šeky poprvé, a tak čekáme asi půl hodiny, než dostáváme peníze. Potom procházíme město, moc se nám tu nelíbí, není tu ani normální žrádelna, a tak usedáme v pizzerii na oběd (230 B). Ještě nakupujeme nějaké jídlo v obchodním domě, a když platíme u pokladny, prodavačka se strašně směje, že si chceme koupit pivo. Volá další prodavačku, aby se také přišla pobavit. Pivo nám prostě neprodali, jsme v muslimském městě, kde nejsou žádní turisté. Večer navštěvujeme místní trh a nakupujeme za pár Bahtů mnoho jídla (masa na špejli, koule na špejli, zvláštní druhy ovoce, které jak jsme později zjistili se vůbec nedají jíst, koblihy s chlupatou vatou uvnitř, makrelu s čili omáčkou, křepelčí vajíčka a džus. To všechno stojí kolem 100 B. Na pokoji konzumujeme zakoupené dobroty, pivo kupujeme přímo v hotelu a pak už usínáme.

23. 11. 2005

Měníme původně naplánovanou trasu a ze Surat Thani odjíždíme autobusem, na který jsme zakoupili lístky v místní cestovce za 260 B, směrem na Krabi. Po příjezdu domlouváme odvoz k pláži. Sangthew nás odváží za 80 B ke kanálu, odkud nás nabírá zdarma taxi boat na pobřeží Hat Noppharat Thara, kde se ubytováváme v kokosovém háji Amandann Innu v proutěných chatkách. Za 1 noc se platí 200 B, za oběd s pivem platíme 545 B.

Na pláži kolem mělkého moře je spousta mušliček, malých krabů a mušniček, které nás užírají. Ještě prozkoumáváme nedaleký ostrůvek, na kterém kromě stromů vůbec nic není.

24. 11. 2005

Celý den prší. Vyrážíme na obhlídku nedalekého města Krabi. Dáváme si oběd, posíláme emaily domů a nakupujeme dvoje rybářské kalhoty za 260 B, banány (20 B) a cigarety (350 B). Zpátky nás dva spolu s 18 dalšími lidmi odváží sangthew. Naštěstí sedíme, ale ti, co se nevešli dovnitř, se drží jednou rukou madla zvenčí. Jeden z nich je celý zmoklý a klepe se zimou. Dokonce se mu za jízdy rozeply kalhoty a něměl šanci si je za jízdy zapnout. Po návratu do naší chajdy si dáváme jídlo a hrajeme kostky. Za jídlo a ubytování v Amandann Inn platíme 750 B.

25. 11. 2005

Dnes neděláme vůbec nic. Za jídlo a ubytování platíme 1040 B. Zítra odjíždíme, když prší, tak se tu nedá nic dělat.

26. 11. 2005

Po snídani (55 B)odjíždíme z pláže do města Krabi. Ubytování jsme našli ve Wandee, kde chtějí 100 B za pokoj bez oken. Procházíme městem, které se nám moc líbí, kupujeme repelent a toaletní papír za 83 B, dáváme si jídlo a pití v pouliční žrádelně za 130 B. Večer na trhu si dáváme zase do nosu, nakupujeme kuřecí stehýnka a křidýlka, rybu, kukuřici, maso na špejli, zeleninu a čili omáčku, kukuřičnou placku a ovoce, které má chuť jako jablko, ale vypadá jako hruška.

Za Internet platíme 25 B. Chodíme městem a sháníme nejlevnější lístky na loď. Nakonec je platíme v našem guest housu – 280 B za osobu.

27. 11. 2005

Svítí slunce a my po vydatné snídani (135 B) míříme na další ostrov. V našem guest housu si domlouváme odvoz do přístavu. Po delším čekání přijíždí pick up a odváží nás spolu s dalšími lidmi na korbě, sotva se držíme. Ačkoli to vypadá, že už se na korbu další lidi nevejdou, neustále přibírá nové. V 10:30 odplouváme na Express boat na ostrov Ko Lanta. Už na lodi nás otravují Thajci, kteří nám vnucují ubytování. Jsme jediní, kdo ještě nemá zamluveno ubytování, a tak se domlouváme s majitelem bungalovů Sunmoon. Slibuje nám 150 B na den. V přístavu nasedáme na korbu pick upu a ujíždíme prašnou cestou přes jedinou vesnici na ostrově kolem palmového pobřeží. Naše chatička je až na jižním konci ostrova. Máme jako vždycky po dlouhé cestě hlad, a tak se hned po ubytování vydáváme na jídlo. Jídlo a ubytování se platí zase najednou při odjezdu. Procházíme po obědě po pláži, je tu pěkně. Pivo se tu platí zvlášť, bar provozují nemuslimové, se kterými pak trávíme večer. Majitel nám předvádí fireshow. V této hospodě z bambusových trámů utrácíme 750 B za pivo, dostáváme zdarma ananas, který si pak ale musíme stejně zaplatit sami. Muslimové se při pití piva a kouření marihuany vůbec nežinýrují, po zatmění už je Aláh prý nevidí.

28. 11. 2005

Pro změnu je zataženo, je nám trochu špatně z předešlého večera, a tak neděláme nic. Už nám rýže a nudle lezou krkem a tak si aspoň vyjmenováváme česká jídla, po kterých bychom se teď umlátili. Standovo “oblíbené“ thajské jídlo je Masaman, které si pořád objednává, aniž by chtěl (většinou má totiž jiný název). Nakupujeme něco v krámě a pak večer hrajeme karty. Stmívá se kolem šesté.

29. 11. 2005

Každý den časně ráno se tu tlampačem ozývá zpěv (?), který láká muslimy k modlitbě.

My v klidu až po snídani vyrážíme k vodopádům. Cestou potkáváme první thajskou opici a slona. U vodopádů však narážíme na skupinku uřvaných němců. Vracíme se k naší chatce, dáváme oběd a pak se koupeme v moři, já potom peru oblečení, které kvůli vlhkému podnebí uschne až tak do tří dnů. Večer jdeme napsat pár emailů (50 B) a do baru na 1 pivo.

30. 11. 2005

Dnes se vydáváme do jediné vesnice ostrova a zároveň přístavu San Bala Dan. Vezeme se tam i zpátky s malým nákupem na korbě. Je to jediný dopravní prostředek, který tu máme k dispozici. Majitel jezdí každý den do vesnice, aby mohl na lodi lovit další turisty. Odpoledne se pak vrací s lapenými turisty na korbě. Vzhledem k tomu, že všechno prádlo strašně smrdí i po vyprání, nakupujeme prací prášek a peru všechno znovu. Navečer jsme se vydali do jižnější části ostrova, kde začíná mořský národní park. Cestou potkáváme zase opice a začíná pršet. Stmívá se brzy, a tak se vracíme zpátky. Návštěvu parku necháme na druhý den.

Platíme celkovou útratu za jídlo a nocleh (2600 B)

1. 12. 2005

Návštěva Národního parku Nu Ko Lanta nás dost zklamala. Naštěstí jsme se vyhnuli poplatku za vstup, který měl být pro turisty 200 B, pro Thajce 20 B. Cestou fotíme opice, jsou tu pěkně z blízka. Národní park tvoří vykachlíkovaná stezka přes prales a nemálo odpadků.

Celý den je zase zataženo a prší, ale i tak se potíme. Dáváme si oběd (230 B)u sousedních chatiček, ale moc nám to nechutná. Zato večer si dáváme čerstvě nachytané ryby.

S muslimy si moc nerozumíme, pořád divně koukaj a celý den se válí, nikdo nic nedělá. Večer platíme celkovou útratu za 1880 B a ještě jdem na pivo. Thajci pořád vyzvídají, co jsme dělali dnes, co budeme dělat zítra, připadáme si tu jako pod dozorem, buď to myslí dobře nebo si nás hlídaj, abychom náhodou neutráceli peníze jinde.

2. 12. 2005

V 11 hodin jedeme zase na dvě hodiny do přístavu. Oběhli jsme cestovky, abychom zjistili, jak se odsud dostat. Kupujeme lístky na autobus od chlápka, který nám připadá nejvěrohodnější. Vzhledem k tomu, že cesta k nám do chatky je neupravená, musíme si domluvit odvoz do přístavu sami. Platíme 400 B a dostáváme jízdenky.

Po návratu z vesnice zase jenom prší, my trávíme čas v baru a na pláži.

Platíme další skoro 2000 B za jídlo, ubytování a pivo celkem.

3. 12. 2005

V 8:00 máme sraz před cestovkou, jedeme minidodávkou přes druhý ostrov do Krabi. Tam se opět ubytováváme ve Wandee. Majitelé si nás pamatují, nemusíme nic platit předem. Celý den couráme po městě. Kupujeme hodinky, usmlouvali jsme na 350 B, jak říká prodavač, jsou americké a super kvalitní. Pak sedíme na pivku a píšeme pohledy. Posíláme pár majlů domů a ještě něco nakupujeme na trhu, tam se taky hádáme a zase spolu celý večer nemluvíme, tak jdem brzo spát.

4. 12. 2005

Ráno balíme, ještě kupujeme repelent a cigarety, babka ze stánku nám sama od sebe chytá taxik, aby nás odvezl za 20 B na autobusové nádraží. Jízdenky stojí 360 B, protože jsme turisti. V 10 hodin odjíždíme, do města Ranong přijíždíme po paté hodině. Cestou jsme si koupili kuře s rýží, meloun a maso na špejli. Při vystupování z autobusu slyšíme češtinu a po měsíci potkáváme první Čechy. Máme radost. Společně se pak ubytujeme v hotelu Sin Tavee Hotel, kde chtějí 160 B na noc. Procházíme město, jdeme na jídlo za 60 B. Thajský král má v tyto dny narozeniny a tak se všude připravují oslavy. Město je plné stánků, sedíme venku na pivu, kluci baštěj smažené červi a kobylky. Neprší. Za pivko dáváme 200 B, kobylky stojí 20 B.

5. 12. 2005

K snídani jsme si objednali toasty, Standa dostává k vajíčkům toast s máslem a cukrem. Moc mu to nejede. Potom vyrážíme do místních lázní, které jsou nedaleko Ranongu. Místní si tu pořádají pikniky.

Připojujou se k nám kluci a vydáváme se po sloní stopě, ještě očumujeme tlustého Budhu, pak začíná pršet a my jdeme zpátky do města.

Cestou nás potkává pěkný slejvák, schováváme se u krámu, potom jdeme na oběd a Internet. Navečer začínají ve městě průvody k oslavě narozenin krále. Večer navštěvujeme narozeninový trh, pěkně leje. Se Standou nakupujeme ještě ovoce a maso na trhu. Dostáváme zdarma ananas, asi proto, že jsme zmoklí jako slepice.

6. 12. 2005

Ráno vyrážíme z města. Máme dilema, jestli jet na ostrov, ale vzhledem k zatažené obloze jedeme radši do Prachuap Kiri Khan. Autobusem jedeme asi 9 hodin (320 B). Při prudkém zabrždění se mi podařilo spadnout ze sedačky do uličky. V cíli jsme kolem třetí hodiny odpoledne. Mám úplně mokrý batoh z autobusu. Vyhodili nás někde u dálnice, a tak musíme ještě kus šlapat pěšky. Naštěstí nám zastavuje městský autobus a řidič nás odváží zadarmo blízko našeho hotelu, ani nemusíme říkat, kde chceme zastavit. Ubytováváme se v pěkném Yuttichai Hotel za 160 Bahtů za noc. Necháváme si vyprat oblečení za 100 B. Jdeme prozkoumat okolí, město vede kolem pobřeží. Jdeme k hoře Krajok, kde je snad milion opic. Procházíme také kolem opičí fontány. Opice tu skáčou do vody a je to legrace je pozorovat.

Večer se vracíme kolem tržiště, kde mají vynikající koblihy. Na dalším tržišti si dáváme smaženou rýži. Pak ještě sedíme u hotelu a vypalujeme 2 CD fotek.

7. 12. 2005

Dnes se procházíme městem, filmaři tu točí nějaký film, docela zábava. Svítí krásně sluníčko. Vydáváme se až za město, kde nám zastavuje pick up a odváží nás na korbě až k hoře, kde potkáváme Jirku a hned šlapeme do kopce. Na hoře je jeskyně s velkým ležícím Budhou a několika dalšími sochami. Ještě se jedeme podívat na druhou stranu od vesnice, kde je pěkná pláž, chodí se k ní přes leteckou základnu.

8. 12. 2005

Ráno vyrážíme na pláž, zase je krásně. Kameruju maličký krabi, jak si dělají kuličky z písku. Po obědě si dáváme zase horu Krajok a opičí fontánu.

Večer navštěvujeme tržiště a pak sedíme jako každý večer v Prachuap před hotelem na pivku. Jak tak sedíme, spadl mi na nohu malý gekon. V noci odjíždějí kluci do Bangkoku, už se jim krátí dovolená, ale my máme naštěstí ještě skoro 14 dní před sebou.

9. 12. 2005

Na programu máme výlet na kopec, který si Standa vyhlédl u pláže. Bohužel nevíme, kolik měří, protože majitelé hotelu tam prý nikdy nebyli a v mapě není. Cesta na kopec je hrozná, vede tam nejprve 505 schodů, pak se leze po skále s lanem a tam, kde už to opravdu nejde, se leze po žebříku. Skála je docela strmá a zjišťuju, že pohled dolů mi nedělá dobře. V jednom okamžiku nemůžu strachy ani tam ani zpátky. Navíc je strašné horko. Když konečně po 55 minutách vylezem nahoru, jsme rádi, protože se nám naskýtá krásný pohled na okolí. Když jsme nabažený, lezeme zase dolu, je to ještě horší než nahoru a cesta trvá 1 hodinu a 18 minut.A tak jsem ráda, když už jsme na pláži, kupujeme kolu a pivko a uvelebujeme se na lehátkách. Mám asi úpal z kopce a je mi pro změnu zima a taky mám klíště. Naposledy se koupeme letos v moři.

Cestou do města mě potkává nemilá věc a já se musím vy.. na letecké základně. Naštěstí tam mají záchod a ještě se na mě smějou. Večer mi není moc dobře, jdem na večeři a spát. V tomhle městě jezdí Thajci na motorkách a volají na nás „hellooouu!“

10. 12. 2005

Budík zvoní ve čtyři hodiny. Pro jistotu si beru na cestu Imodium. Vlak do Ratchaburi odjíždí v 5 hodin ráno. Stojí nás 80 Bahtů za oba, cestou pospáváme a v 8:30 vystupujeme.

Na nádraží se ptáme mladé paní, kudy se dostaneme na autobus do Damnoen Saduak. Radí nám, abychom si vzali rikšu, že je to moc daleko a s krosnama to nemůžeme ujít. Nasedáme tedy na Rikšu, sotva se tam oba i s batohama vejdeme. Šlachovitý thajec šlápne do kola, odjede za roh a jsme na nádraží. Za ani ne pět minut jízdy jsme zaplatili 30 B. Autobus do Damnoen Saduak jede za chvíli, platíme 80 B.

Po příjezdu do města se ubytováváme v hodinovém hotelu Nok Noi – česky Ptáček. Noc stojí 220 B, ale hotel se zdá být čistý a slušný. Procházíme městem, který je protkaný kanálovou sítí, na níž se konají trhy. Večer hledáme nějakou hospodu, ale nakonec sedíme jen u obchodu s akvárky u dálnice, kde prodávají pivo v plechovce. Odtud fotíme různá vozítka, která jedou kolem nás po dálnici. Celý den je krásně a vedro.

11. 12. 2005

Celé dopoledne procházíme plovoucí tržnicí. Z každého rohu nás lákají Thajci, abychom si pronajali loďku pro plavbu po kanálu, my ale koukáme jen z břehu. Kupujeme si z loďky polévku a smažené banány. Všude je spousta thajských a japonských turistů, ti sem přijíždí v autobusech na celodenní výlet. Cestou do hotelu si pak ještě dáváme oběd. Moc dobré smažené nudle.

Balíme a odcházíme na autobusák, odkud míříme do Bang Phae, kde čekáme s mnichem a Thajcema na žlutý autobus mířícího do Kachnanaburi.

V autobuse jsme jediní cizinci, spolujedoucí vezou pytle se zeleninou a starý pán vedle nás plive na dřevěnou podlahu autobusu. Po příjezdu do Kanchanaburi vybíráme ubytování. Ve městě se konaly slavnosti, ale naštěstí místní už odjíždějí, tak máme možnost sehnat Sam´s place – bambusové chatky za 150 B s koupelnou (a jedním švábem) přímo na řece Kwai. Je celý den krásně, okoukáváme město, sháníme Internet, ale místo toho potkáváme další Čechy. Nejprve nám řekli Bonjour, nečekali že jsme Češi, potom domlouváme sraz a scházíme se večer v jejich čtvrti v hospodě, kde dáváme spoustu piv. V hospodě pak zalévám omylem vodou s rybičkami záchod, většinou mají vedle záchodové mísy vodu na zalití, a né akvárium. Kolem naší chatky celou noc proplouvají plovoucí diskotéky. Hudbu pouští opravdu nahlas a my se vůbec nevyspali.

12. 12. 2005

Standa se jde nechat za 50 B ostříhat.

A protože jsme v Kanchanaburi, je nutností se jít podívat na Most přes řeku Kwai. Jsme docela zklamaní, je tu spousta turistů, hlavně Japonců. Za mostem si krmíme malého slona, fotíme babky hrající petang a děti, které si hrajou na řece Kwai. Celý den pak ještě couráme po městě, navštěvujeme také Muzeum Železnice smrti. Za vstupné platíme 160 B.

13. 12. 2005

Za 200 B kupujeme dva lístky na vlak do Nam Toku, který vede po Železnici smrti. Ve vlaku je zase spousta thajských a německých turistů. V úseku s velkou historií se všichni cestující vyklánějí z vlaku, fotí a kamerují. Někteří na příští zastávce hned vystupují a nasedají do připravených autobusů, aby je odvezli do pohodlných hotelů. My jedeme už skoro sami dál až do Nam Toku, kde si dáváme oběd a vyrážíme k vodopádům Yai Noi a prolézáme jeskyni.

Pak už musíme zpátky na autobus do Kanchanaburi. Jdem na večeři a napsat pár majlů. Cestou domů se hádáme (po třetí a naposledy v Thajsku).

14. 12. 2005

Podle průvodce jdeme navštívit opičí školu. Cestou procházíme válečným hřbitovem. Je nádherně.

V opičí škole nám ukazuje paní dvě malé opičky, které po nás skáčou, jsou drzé a jedna z nich nám krade z batohu prášek proti průjmu a než stačíme cokoliv udělat, už ho má v bříšku.

Po odpoledni s opičkami, které nás ještě připravili o dalších 40 B za banány jdeme fotit západ slunce k mostu.

Potom už máme strašný hlad a hledáme po městě něco nethajského. Nacházíme kfc, kde mají prodavačky čepice jako Santa Klaus, asi kvuli turistům, aby tu nepostrádali vánoce. Máme poslední noc v Kanchanaburi, a tak jdeme ještě na pivo.

15. 12. 2005

V 8:00 odjíždíme autobusem do Národního parku Erawan, kde budeme konečně stanovat. Vstupné do parku činí 200 B na osobu. Hned jak náš stan stojí na tom správném místě, jdeme obhlédnout sedmistupňový vodopád. Voda je krásně čistá ale ledová. Spolu s námi jde spousta turistů, naštěstí je většina Thajců. Když vycházíme po stezce od vodopádů, nabízí nám slečna keramický talířek s naší fotkou. Odmítáme, ale přijde nám to dost absurdní turistický kýč, který bychom tu vůbec nečekali. Večer si dáváme do nosu u rozvěšeného syrového a smradlavého masa, který je určen k usušení. Když je dostatečně suché, dávají ho do igelitového pytlíku, vzduch ze sáčku vysávají pusou.

Taky odolávám místní kávě, která se přelívá přes zánovní hadr. Jsme utahaní, ale bohužel zjišťujeme že se spolu s batohy nevejdeme do našeho nového stanu. Musím spát v klubíčku, aby nám nezmokli batohy, protože celou noc prší.

16. 12. 2005

Procházíme naučnou stezkou zase k vodopádům. Cestou potkáváme varana dlouhého přes celou silnici. Za stanování platíme celkem 160 B.

17. 12. 2005

Dnes odjíždíme z Erawanu přes Kanchanaburi do Bangkoku, je to naše poslední zastávka před odletem. Za autobus platíme 78 B za osobu, místní platí jenom 14.

Za necelých pět hodin vystupujeme na Severním nádraží v Bangkoku. Ještě sháníme autobus, který by nás odvezl někam poblíž Khao San. Naštěstí už Bangkok pro nás není takový šok, už se tu i trochu vyznáme, ale ovzduší je pořád strašné. Hledáme ubytování, většinou je všude plno nebo nemají koupelnu. Nakonec bereme pokoj se společnou koupelnou v C. H. II, kde obsluhují 2 transvestiti. Protože nám dochází peníze, vybíráme z bankomatu další 7500 B. Couráme po Khao San a okolí, nacházíme úžasnou žrádelnu, ačkoli je to v turistické oblastí Bangkoku, mají tu levné (ale vynikající) jídlo dávám si skoro pokaždé oyster sauce, moje thajské nejoblíbenější – za oba platíme 50 B. Pak ještě sedíme na pivu.

18. 12. 2005

Protože jsme to po našem příletu ošidili, dáváme si celý den prohlídky chrámů a Budhů: Wat ra Kaew – Smaragdový Budha, Wat Po – Ležící Budha a přes Čínskou čtvrť putujeme ještě do Wat Trimitr za Zlatým Budhou a na vyhlídku na Zlatou horu, odkud je super výhled na Bangkok. Za vstupné do chrámů utrácíme skoro 500 B. Budhů a smogu máme za celý den opravdu dost. Večer nacházíme venkovní hospůdku, kde mají na zdejší poměry i levné pivo. Nakupujeme trička, dřevěné žabky a thajskou čepici. V této čtvrti skoro vůbec nechtějí smlouvat, protože bohatí cizinci jim dají cokoliv, aniž by si uvědomili, že tím ruší zdejší tradici a způsob života.

19. 12. 2005

Jediným rychlým dopravním spojením v Bangkoku, kde nehrozí zácpa, je plavba lodí po řece nebo po kanálu. Plujeme do čtvrti Pratunam. Je to úplně jiná čtvrť – jsou tu obchodní domy, vysoké skleněné budovy a bohatí lidé.

Couráme taky po parku, kam chodí thajští manažery běhat v obleku a manažerky v lodičkách.

20. 12. 2005

Vydáváme se za řeku, kde je další chrám Wat Arun, ale není tu Budha.

Sháníme pro známé levné hodinky, ale mají pouze rolexky. Brightlingy prý dneska všechny prodali Japoncům. Od chrámu to bereme chudinskou čtvrtí, kde je zase spousta špíny a smradu. Chceme si něco koupit na zdejším tržišti, ale radši to neriskujeme, je to trochu extrém.

Odpoledne pak trávíme na Khao San a okolí, kde nakupujeme dvoje kalhoty za 1000 B. Zkouší se oblečení přímo na ulici v látkovém pytli kolem pasu.

21. 12. 2005

Celý den běháme po nákupech. Nakupujeme vánoční dárky do Prahy a taky ještě něco na sebe. V Čínském obchodním domě mají snad úplně všechno, ale člověk vůbec neví k čemu to může sloužit (například jakási brambora ušitá z punčochy..). Pak už jenom sedíme na pivu, pozorujeme život na Khao San a nechce se nám ani trochu domů.

22. 12. 2005

Ráno jedeme airport busem na letiště, v 11:40 má odlétat naše letadlo, ale údajně kvůli dopravní zácpě v Bangkoku letíme až ve 12:20.

Při přestupu v Moskvě nás vyhazujou z letadla přímo na ranway. Je to šok z vlhka a vedra do mrazu a sněhu. Z Moskvy letíme s Čechama, je to hezké slyšet po dlouhé době zase češtinu a jíst řízek s bramborami, i když strava v letadle nepatří mezi moje nejoblíbenější. Ve 23:20 letadlo přistává v zasněžené Praze, batohy doráží o pár dní později.

A už nás zase čekají vyjeté koleje…

http://ewina.webzdarma.cz/thajsko-cestopis%20s%20fotkama.htm

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .