0
0

Pokračování cestopisu: viewtopic.php?f=65&t=1740

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 19.11.2012 – Den 11 – Norwegian sky – Odplutí Bahamy

Dneska zase fouká vítr jak blázen, ostatně po ránu je to tu celkem pravidlem. Před devátou jsme vyrazili na pláž co máme za hotelem. Je to tak 200m, vítr už se celkem umoudřil ale vlny byly prostě parádní. Jen co jsem tam vlezl tak mě to začalo hodně bavit a to nepatřím k plážovým povalečům. Ani se mi ven nechtělo. Pak jsme teda zabalili a že pojedeme BUSem 119 do Downtown Miami hnedka před ostrov kde se máme nalodit na naší jízdu okolo Baham. No Google dost zklamal, tvrdil že 119ka jede přímo před hotelem ale kde nic tu nic. Skoro to vypadalo že jí úplně zrušili. No Martin chtěl jet od začátku taxíkem a tak mi bylo jasný že se mnou na jinej bus a to 120ku nepůjde, bylo to o něco dál a ta už opravdu jezdila. Tak jsem teda šel za taxikářům za kolik by nás hodil až na ostrov a on že $37, tak jsem se otočil a říkám že to je moc. A on jako kolik mám tak jsem mu řekl že $30. On ať si teda sedneme.

Cesta na Dodge Island neboli port of Miami trvala z Beach place hotelu asi půl hodiny, mělo to být něco okolo 12ti mil. Ono na ten ostrov by jsme si stejně z Downtown Miami museli vzít taxík jelikož co jsem viděl tak jak na mostě tak na samotném ostrově vůbec neexistují chodníky, s pĕšími se tu moc nepočítá. Když jsme dorazili k terminálů C který je Norwegian společnosti s kterou se plavíme tak dávám černochovi těch $30 a on že ať mu dám ještě dva dolary. Na to že neměl puštěný vůbec taxametr tak celkem drzej. Martin chtěl otevřít kufr ale byl zamčenej. Černochovi jsem řekl že už peníze nemám ale moc ho to nezajímalo, nakonec jsem dva dolary vzal u Martina a teprve potom odemknul od sebe kufr a my se k naším zavazadlům dostali. Nestihl jsem ani vystoupit a naběhli další černoši a jako že s kým jedeme a na jakou loď. Jakmile jsem řekl že na Norwegian Sky tak se sápal po zavazadlech a říkal že chce dva dolary za zavazadlo. Koukali jsme jak blázni jelikož jsme byli pouze na parkovišti. No a jako že jaké jsme číslo kajuty apod. Tak jsme mu dali po dvou dolarech, on dal na kufr štítek Norwegianu s číslem kajuty a bylo. Trochu jsem se o naše zavazadla začal bát ale měli jich tam ve vozozíkách jak na letišti celek spoustu.

Do přístavu jsme přijeli asi v půl dvanáctý, když jsme zjistili že tam žádný chodníky nejsou a že teda z focení Miami mrakodrapů nebude nic, jelikož jsme byli na druhý odvrácený straně, tak jsme se šli odbavit. Bylo to skoro jak na letišti. Nejdříve security kontrola a pak jsme šli na checkin. Akorát jsme ještě vyplňovali papír že jsme jako zdraví. Na checkinu jsme dali jen voucher co jsme dostali z cestovky, zdravotní formulář a pasy a za 5 minut bylo vyřízeno. Ještě chtěl po nás jestli si nechceme z kreditky převést nějaky peníze na naší kartu kterou jsme dostali, se kterou se platí nadstandard, pod tímto slovem chápej třeba coca cola, drinky, pivo a nebo třeba kafe v restauraci apod. Karta je na jméno a také se jí otvírá kajuta.

Platí se jí také dýško pro personál $12 na den, který je povinný a není započítána do ceny zájezdu, absolutně nechápu proč. Jen zase tahání peněz z kapes. Výlet je celkem drahý, ale pak z Vás ještě takhle tahají další a další peníze. Pak jsme šli čekat do haly, cestou jsme dostali lístky s číslem devět a to jako že na loď se chodí po skupinách a my půjdeme v deváté skupině. Šlo to celé celkem rychle a někdy v jednu hodinu nás na tu loď pustili. Tak jsme se šli najíst jelikož do kajut se pouští až ve dvě hodiny. Jídlo formou bufetu celkem OK, k pití nějaký limonády, kafe. No pak jsme teda zašli do kajut, celkem pěkná a s hezkým kulatým okýnkem ven, neboli typ kajuty Ocean view. Máme kajutu 8210 neboli osmý deck celkem u přídĕ.

V půl pátý byl na šestém decku nácvik kdyby se něco stalo, mají tu loď rozdělenou do sektorů, my jsme sektor A a taky si nás u sektoru A pěkně označili že jsme na nácviku byli. A kdo nebyl tak ten půjde druhý den. Obědy jsou asi do čtyř hodin takže jsme před tím stihli ještě malou svačinku. Zavazadla už k nám taky konečně dorazili na chodbu před kajutu. Ale že to trvalo, na to že jsme je odevzdali v půl dvanácté a měli jsme je až nějak okolo páté hodiny. Pak jsme si šli nabít tu naší kartu kterou má každý na jméno penězi, každej jsme tam hodili $100. Jsme zvědavý jestli nám tam něco zbyde, minimálně se z toho bude platit to dýško pro personál. V pět jsme měli vyplouvat z Miami ale povedlo se to až okolo šesté, nevíme proč ale po pátý přijela záchranka k lodi tak možná někoho odváželi.

Loď vyjela směrem do centra Miami, už se hodně setmělo, prakticky už byla tma a my jsme konečně viděli ty krásné mrakodrapy Miami a takhle v noci, z vody a ještě pomalu z ptačí perspektivy jsou to neskutečně krásný siluety. Na začátku přístavu to bylo trochu rozšířené, takže lodička udělala obrat o 180 stupňů a pluli jsme přístavem vstříc Bahamy. Na zádi jsme měli dost a dost času vychutnat si opravdu krásnej pohled na Miami. Následovala večeře, šli jsme do Crossing restaurace, už to není forma bufetu ale standard restaurace akorát že mají pouze Menu kde je možno si vybírat asi z 5ti předkrmů a 5ti hlavních jídel. Steak co jsme dostali byl fakt perfektní, ujal se nás Filipínec Adan Pomperado, s kterým jsme celkem nakonec pokecali. Říkal jsem mu že chci jet na Filipíny což je pravda a tak jsme to začali rozebírat. Už se nedivím že je tu na 2000 hostů 930 členů personálu. Filipínec s náma kecal asi půl hodiny a vůbec mu to nevadilo. Večer jsme se šli podívat do divadla, ale moc nás ta jejich sranda nezaujala, možná to bylo tím že jsme jim pořádně nerozuměli. Chvili jsme se poflakovali po lodi a zjišťovali co kde a jak a pak přežraný šli spát.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 20.11.2012 – Den 12 – Bahamy

Dneska jsme okolo osmé ráno dorazili do první zastávky na Bahamách, do Freeportu. Dali jsme si pořádnou snídani a vyrazili ven. Tam jsme zjistili že to tu není tak jednoduché, všude taxíky a autobusy a lidi tam strkali ve velkým, fakt masovka. Ptal jsem se jak daleko je město Freeport a odpověď byla že 15 mil. Trochu jsme na to koukali a tak se ptám za kolik nás tam doveze taxík a odpověď byla $30 dolarů na osobu a to už mě úplně odzbrojilo. Mají to tu vymyšlený hezky. Odvezou sem tisíce lidí a ti nemají jinou šanci, buď zůstat na lodi a nebo tu platit tyhle pálky.

To nás naštvalo a tak jsme šli zpátky na loď a od deseti do tři odpoledne jsme jen leželi a opalovali se u bazénu, já u toho usnul takže jsem se spálil i na druhé straně (záda jsem si spálil při šnorchlování). Samozřejmě jsme tuhle nudu prokládali jídlem, a podle toho to také dopadlo. Jinak ty lodě tu byli tři takže pokud tu vybírali takovéhle prachy tak takovýmhle jedním přístavem celkem zachraňují bahamskou ekonomiku. Večer jsme se vypravili na večeři do Crossingu a poprosil jsem abychom mohli být obsluhováni Adanem. Jelikož bylo celkem plno tak jsme dostali pager a čekali na místo. V půl devátý jsme dostali místo a začalo to. Jako obvykle to začalo předkrmem, pak jsme měli steak a jako desert jsme chtěli zmrzlinu, ale Adan povídá něco o tom že bude překvapení. A ten jouda nám přinesl čtyři deserty a postavil to před nás, říkal jsem mu že umřeme přežráním ale on že si máme dovolenou užít. Nevím jak to dělá ale pak jsme si objednali capuccino a on po nás zase nechtěl kartu a my jsme to zase neplatili. Z Adana pak vypadli dost smutný věci že domů jezdí jednou za 8 měsíců na 2 měsíce a že před 15ti dny mu zemřela manželka. No pak jsme se nějak vyvalili z restaurace ale hodně stĕžka, koupili něco v gift shopu a šli se trochu projít na ovál.

Ušli jsme něco přes míly ale vůbec to nepomohlo. Tak jsme šli na živou hudbu k James Cookovi kde hrál pan Paul na klavír a dost mu to šlo, a celej den letošení a jídla jsme završil cuba libre. No jsem jak váleček…

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 21.11.2012 – Den 13 – Bahamy – Nassau

Dneska jsme v osm ráno dorazili do Nassau, hlavního města Baham. Vyrazili jsme do města jelikož naštěstí přístav je hned ve městě a už se to na nás sypalo že všech stran co všechno si máme koupit a kam s nimi máme jet. Šli jsme se projít sami, mají tu pár set metrů od přístavu bordel a bordel hned za hlavní silnicí. Podívali jsme se na government building, celkem pěkná budova, jinak je to tu celkem děs že jsem to ani nefotil. Už v přístavu vidíte polorozpadlý budovy a se vzdáleností se to samozřejmě zhoršuje. Za $12 nás pustili do pirátského muzea kousek od přístavu, moc jsme od toho nečekali a tak prohlídka tak nějak splnila očekávání. Když to porovnáme s tím zbytkem okolo tak to bylo moc hezky udělaný muzeum. Bylo půl druhý a my nevěděli co dělat, tak že si vezmeme taxíka a pojedeme na ten jejich Paradise Island, je to hnedka vedle přístavu ale jede se tam přes mosty který jsou celkem daleko.

Jak na zavolání na mě začal pokřikovat jeden Bahamec a když jsem mu řekl že chceme na ten ostrov tak on říká že za čtyři dolary na osobu nás tam hodí, to nám přišlo v porovnání s těma třiceti dolary na Freeportu velmi rozumné a tak jsme jeli. Mají tam krásnou pláž, Cabbage beach, byli tam krásný vlny až tak krásný že vlála červená vlajka, protože ta vlna Vás prostě vyvrhla až na břeh.

Na ostrově stojí Atlantis hotel, je to na styl Las Vegas, akorát že tady to je na ostrově a okolo hotelu je přístav s takovejma jachtama těch hodně bohatejch lidiček. Vevnitř je obrovský casino přesně po vzoru Vegas a za tím je nějaký zábavní centrum, plnej vstup tam stojí $140, nějakej omezenější $40. Bude to něco jako Sea world v Orlando. No nic, vzali jsme taxíka zpátky, koupili a poslali pohledy a tradá na loď.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 22.11.2012 – Den 14 – Bahamy

Tak dnešek začal neradostnou zprávou když kapitán vyhlásil že se zůstává na lodi a že žádný výlet na soukromý ostrov Norwegian společnosti kterému říkají Great Stirrup Island nebude. Jsou totiž velké vlny a z lodi se tam musí jet katamaranem. Takže bude celej den dost velká nuda a taky že byla, takže jsme toho zase snědli o něco více než bychom měli. K tomu sledování scifi filmu a pak amerického fotbalu. Večer jsme vyrazili zase do Crossing restaurace a objednali si stůl do sektoru kde obsluhuje Adan. Stůl jsme dostali okamžitě a tak přeskočili frontu asi 20ti lidí kteří tam čekali s pagerem na řadu.

Byl den díkůvzdání takže američani se na to hezky vystrojili a menu mělo čtyři chody, alespoň to menu pro ostatní lidi. Nám Adan připravil něco speciálního. Říkal tomu že nám připraví surprise, to předevčírem znamenalo že nám místo jednoho desertu na stůl přinesl všechny co měli, a jen to uvodil tím ať si užijeme dovolenou. Šli jsme z tý restaurace tak prežraný že jsme prostě včera k Adanovi nešli, říkali jsme si že bychom našemu zažívacímu traktu měli dat trochu oddychu.

Takže když jsme si dneska sedli tak to začalo obvyklým máslem k takovým moc dobrým malým bochánkům. Pak jsme pokračovali předkrmem což byla játrová pomazánka ale naprosto vynikající a se šunkou, pokračovali jsme polévkou a mezi to nám Adan jako speciálitu podával opravdu úžasný Caesar salát, byl fakt perfektně ochucenej. Pak jsme se dostali k hlavnímu chodu, což byly plátky krocana nebo krúty nevím a s bramborovou kaší, to už jsme do sebe tlačili že všech sil a Adan si dělal pořád srandičky. No a pak nám každému přinesl dva deserty, pomalu už začal tušit co komu chutná. Já dostal takovou ovocnou třeň z jablek a nad tím zmrzlinu a druhej deset byl zase jiná zmrzlina. Adan nám prostě udělal zase to jeho surprise. No prostě opravdu masakr, 7 chodů…

Martin jen opakoval že Adan nás chce zabít žrádlem. S Adanem jsme udělali pár fotek, dal jsem mu na sebe kontakt a těžko jsem se s ním loučil. Opravdu takhle pozitivního člověka jsem snad ještě nepotkal. Skončili jsme zase v Captain Cook baru s Paulem za pianem, dali nějakej drink a okolo půl jedné jsme to zabalili.

Deník – USA-Florida, Bahamy 2012 – 23.11.2012 – Den 15 – Miami

Tak a dneska se vstávalo v 6:30, pěkně zabalit, pak si zajít vyplatit kredit, co nám z těch $100 který jsme si uložili na kreditku, zbylo. Moc nam toho nevrátili jelikož se z toho automaticky strhlo $12 na osobu a den jako dýško pro obsluhující personál. Pak jsme skočili na malou snídani, po včerejší večeři u Adana jsme toho fakt moc sníst nemohli a pak dobalit věci. Někdy po osmé jsme vzali kufry a šli z lodi. Vyplnili si hezky celní deklaraci a během 5ti minut byli z terminálu pryč. Chtěli vidět jen pas a to bylo vše.

Vzali jsme si taxíka a za $10 nás během chviličky hodil na hotel. Tentokrát to byl Hilton v Downtown Miami, dokonce nám už takhle po ránu dali i pokoj, takže v devět hodin už jsme byli ubytovaní a mohli vyrazit do výru velkoměsta. Samozřejmě jsme tu koukali na ty jejich mrakodrapy a šli po pobřeží směrem na jih. Popojížděli jsme Metromoverem, což je takový malý metro bez řidiče, které tu jezdí v nejužším centru, k tomu je to zadarmo a jezdí celkem často. Pak jsme dokonce objevili BUS B, což je ten který nás umí dopravit na ostrov Key Biscayne, kde mají prý hezké parky. Šli jsme do toho vzdálenějšího neboli Bill Baggs Cape Florida, tam jsme za vstup vypálili $2.

Mají tu krásné pláže a vzadu je hodně starý maják, měli jsme štěstí jelikož v jednu po obĕdĕ ho otevírá ranger a zezhora z výšky 95 stop je nádherný výhled na Miami siluetu. Po parku jim tu lítá různá zajímavá havěť a celkově to mají hezky udržovaný.

Pak jsme sjeli zpátky, pozřeli opět jedno hodně nezdravé jídlo v Burger King a vyrazili se podívat do Little Havana, což je čtvrť hned vedle centra přes Miami river. Moc nás to tu nenadchlo, člověk by se tu v noci i bál chodit, ty kubánci jsou tu fakt divný. Takže rychle pryč, každopádně opravdu zajímavé co se 2 km od šílených mrakodrapů tady zdržuje za lidi. Tak koupit pár dárků, skočit na Metromover a směr Omni station kde je náš hotel.

Pokračování zde: viewtopic.php?f=65&t=1742

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .