Deník Thajsko, Laos, Kambodža 2008

24.-25.4. odjezd do Mnichova a přelet do Bangkoku

Po 16h odjíždíme s kamarádem autem na letiště do Mnichova. Odlétáme ve 22.40 přes Doha v Quataru do Bangkoku, kde přistáváme v 18.30 místního času. Po radách od místních jedeme shuttle busem na stanoviště minivanů a taxíků, kde nasedáme do minivanu č. 552A, který nás odváží na začátek Skyline (nadzemky), kterou se vezeme na přestup na metro a odtud jedeme metrem na vlakové nádraží. Tady kupujeme lístek na noční vlak na zítra do Chiang Mai z Ayutthayi. Pak jedeme taxíkem na Khao San Road. Ubytováváme se v My House guesthouse (350B s koupelnou) a vyrážíme do utichlé Khao San Road (už je kolem půlnoci) dáváme si jídlo a jdeme spát.

26.4. neděle Bangkok – královský palác – ležící budha Wat Pho, Ayutthaya, přesun nočním vlakem do Chiang Mai

Po 6h spánku vstáváme a vyrážíme pěšky do města. Poprvé se setkáváme se lživými thajci, kteří se nám snaží tvrdit, že královský palác i 45m ležící budha Wat Pho jsou zavřené a ať si vezmeme jejich tuk-tuk a on nás za 20B odveze na jiná zajímavá místa s tím, že cestou zastaví u jedné cestovky a u nějakého marketu, kde se máme chvíli zdržet a oni za to dostanou benzín zdarma. To se nám nelibí a lehce poučeni průvodcem (LP) na ně kašleme a vydáváme se ke královskému paláci. Je samozřejmě otevřený a hromady turistů v něm. To samé ležící budha. Pak vyrážíme zpět do GH, bereme batohy a objednáváme tuk-tuk na nádraží. Ten nás nakonec opravdu vzal na nějaký market, resp. obchod s obleky a protože jsme se tam prý s těmi velkými batohy na zadech zdrželi jen krátce, nedostal za nás benzín. Načež jsme ho seřváváme, že co si asi myslí, že s těmi batohy jsme přijeli nakupovat obleky. Nakonec nás naštvaně odváží na vlakové nádraží, odkud jsme během 10min. odjíždíme místním starým, s děravou dřevěnou podlahou do Ayutthayi, jednoho z nejstarších měst. Tam probíháme pár bývalého královských chrámů a v příjemné restauraci čekáme na noční vlak do Chiang Mai, kde máme domluvený dvoudenní trek za horskými kmeny. Jenom poznámka k tomuto městu, v LP se píše, že je tu spousta toulavých psů, kteří ve smečkách mohou být nebezpeční, když se jim člověk vetře do revíru. My šli boční nefrekventovanou silnicí a pár jsme jich potkali. Nebyl to příjemný pocit, ale žádní nás naštěstí nenapadli. Vlak byl super, máme lehátka nad sebou a spát se dá docela dobře.

27.4. Chiang Mai a trek mezi horské kmeny v oblasti Chiang Dao

Ráno nás už na nádraží čeká dohodnutý odvoz z cestovky (poprvé v životě na nás někdo na nádraží čeká s cedulkou s našimi jmény ), se kterou se vydáváme na privátní tůru do oblasti Chiang Dao. Jedeme do GH, kde necháváme velké batohy a snídáme. Pak už se vydáváme na cestu. Začínáme prohlídkou jedné místní jeskyně u které i obědváme v místní restauraci. Je s námi pouze anglicky mluvící průvodce. Po opuštění areálu s jeskyní se k nám cestou přidává domorodý vůdce-šerpa, který pochází z jedné z horských vesnic, kterými budeme procházet. Jdeme nejdříve nudnou suchou džunglí, což se zhruba po hodině cesty mění a krajina začíná být úchvatná zelena, no prostě paráda. Je to pastva pro oči a utrpení pro tělo – teplotu odhadujeme na min. 30 ve stínu, spíše více, k tomu otevřená krajina, no mňamka pro středoevropana. Každopádně naše putování je odměněno a to hned několikanásobně. Před první horskou vesnicí potkáváme na stromě krásného zeleného hada. Prý není jedovatý Po zastávce ve vesnici vyrážíme na slonovi, ze kterého nám po chvíli utíká řidič, takže se snažíme ho „řídit“ sami. Slon s námi prochází po úzké pěšince strmě do kopce, pak z kopce, sem tam i po rovině. Záv

ěrem nám „řidič“ předvádí, jak pěkně ho slon poslouchá a co všechno umí. No a finále celého dne je úžasná horská vesnička mezi opuštěnými kopci spíme. Před večeří se procházíme po vesnici a blízkém okolí a zkoumáme život místních. Večeře a nocleh v horské vesnici v chyšce z bambusu, s noční pohodou a vzdálenou bouřkou nad Barmou je vážně super.

28.4. horské kmeny v oblasti Chiang Dao, Chiang Mai

Ráno je bez deště a slunce už zase pálí. Dostáváme vydatnou snídani a po ní u místních žen v krojích kupujeme nějaké suvenýry. Pak už se vydáváme na dnešní cestu, která vede ještě hezčí krajinou než včera. Zhruba za 1.5h přicházíme do horské vesnice lidi Akha a poté do vesnice Lisu. Tou se v obležení dětí nabízejících mraky náramků apod. snažíme prodrat k našemu klimatizovanému minivanu, který na nás čeká na konci vesnice, aby nás odvezl na hodinovou plavbu bambusovým vorem, oběd a do vesnice „dlouhých krků“. Kruhy se nasazují za život 3x, první dostávají dívky v 5 letech a za pár let přibírají další. Nejtěžší kruh váží 15-18kg. Ženy se zde dožívají pouhých 35 let. Dříve jim kruhy sloužily jako ochrana před tygry při práci na polích, dnes už je to jen tradice. No a pak už se jen vezeme

autem zpět do Chiang Mai, po kterém do noci couráme.

29.4. přesun do Laosu, Houay Xay

Ráno se tuk-tukem přesouváme na autobusák a kupujeme lístek do Chiang Khong. Po zastávce na imigračním na thajském břehu Mekongu se přesouváme loďkou do Laosu, kde ve vesničce Houay Xay vyřizujeme vstupní víza a laoské peníze. Ubytováváme se v GH Sabaydee se super terasou s výhledem na Mekong. Hned vyrážíme do agentury Gibbon Experience, kde máme zamluvený 3denní expedici do Bokeo National Reserve. Ta zahrnuje pěší pochod džunglí zpříjemněný přesuny po lanech na sedácích přes hluboká a dlouhá údolí, obě noci se spí v chatkách na stromech cca ve 30-ti metrové výšce. Platíme nehoráznou sumu, ale věříme, že to bude stát za to. Podepisujeme reverse a doufáme, že přežijeme . Pak jdeme zjišťovat info o možné dopravě do Luang Prabang. Zbytek dne couráme po malé vesničce, kde toho není příliš k vidění. Na GH se dáváme na terase do řeči s Němcem s vodní dýmkou.

30.4. Gibbon Experience, Bokeo National Reserve

Nejdříve nás vezou Land Roverem, který nemají ani v Hummer Centrum v Čechách. Navíc je po dešti a nás je vevnitř 14 i s řidičem, takže to je vážně lahůdka Zvláště když dvakrát málem končím

e i s džípem v džungli, nicméně řidič neustale mění pohon kol a uzávěrku diferenciálu to s námi bravurně zvládá. Po příjezdu do vesničky se vysoukáváme z džípu a vyrážíme na cestu posilněni radami předchozí skupiny – hlavně co se týče krvežíznivých pijavic. Je jich tu mraky. Nějakou dobu jdeme džunglí, neustále kontrolujeme boty a odcvrnkáváme pijavice šplhající se po botách výš. Cestou dostáváme bagetu jako oběd a skupinka 14 turistů se dělí na dvě. Naše 6-ti členná skupina s jedním laoským průvodcem (jmenuje se Songkeo, asi ) po chvíli fasuje sedáky a vyrážíme na první lano. Je to super. Částečně po lanech, více však pěšky s úvazky na sobě se přesouváme k našemu prvnímu treehouse (chatka v koruně stromu) č.5, nocujeme. Necháváme si tu věci a jdeme jezdit po lanech kolem. K večeru nám po lanu přijíždí večeře i s naším průvodcem. Pak hrajeme se 2 Anglány a 2 Iry karty.

1.5. Gibbon Experience, Bokeo National Reserve

Po snídani v osm ráno vyrážíme na přesun do treehouse č.6 k vodopádu. Cesta je docela dlouhá, opět džunglí s krvežíznivými pijavicemi, avšak korunovaná koupáním v jezírku pod malým vodopádem. Tam taky dostáváme oběd a hurá na nejdelší lana. Je to paráda, člověk let

í cca 100m nad zemi přes údolí alespoň 300m. Jedna jízda trvá cca 50 vteřin. Pak krátký přesun a zase dlouhé a vysoké lano. Takových tam bylo více. Pak už dorážíme do našeho treehouse č.6, kde shazujeme batohy a vydáváme se každý sám zkoumat okolí. Objeli jsme si celé kolo (5 dlouhých lan a 4 krátké k treehousum) celkem 3x Pak hurá do úžasné sprchy v treehouse – rošt v dřevěné podlaze s průhledem až na dno džungle, přes zábradlí výhled do džungle, vlastně všude kolem samá džungle, prostě nádhera. K večeři je opět rýže, dušená kapusta, špenát, příp. párečky zvláštní chuti a podoby (sladké). Po večeři utahaní padáme do postele (matraci pod látkovou moskytiérou), ono oběhnout ta 3 kolečka dalo dost zabrat, mezi lany totiž byly přesuny do kopce, z kopce atd.

2.5. Gibbon Experience, Bokeo National Reserve, návrat do Houay Xay

Ráno vyrážíme s průvodcem na ranní trek před snídaní za gibony (které bohužel nenacházíme), nicméně cesta přímo skrz džungli mimo vyšlapané cestičky má taky svou krásu. Drápeme se stále do kopce a z kopce po kluzkém povrchu, liány a křoviny se nám zamotávají pod nohy a náš průvodce si to běhá v žabkách. Takhle prolézáme džunglí křížem krážem asi půl hodiny a

do treehouse se vracíme celí zpocení. Dáváme si sprchu s výhledem do údolí džungle a vyrážíme na snídani – poslední dvě dlouhá lana, resp. poslední naše lana zde vůbec, až je nám z toho smutno). Pak už odevzdáváme sedáky a čeká nás jen 2 hodinová cesta džunglí zpět do vesnice, kde věnujeme naše rukavice dovezené z Čech další skupině (byly na těch lanech docela potřeba, protože ne vždy člověk dojel až na druhou stranu a muselo se ručkovat). Čekáme cca hodinu na odjezd našich džípů zpět do Houay Xay. Celou cestu (1/2 hodinový offroad džunglí i 80km po asfaltce) absolvujeme na korbě terénního pickupu Po návrat do Houay Xay kupujeme lístky na speed boat do Luang Prabang, i když před ním průvodce LP varuje (že je nebezpečný). Jenže my nemáme času nazbyt, tak to riskujeme i se dvěma Iry, co s námi byli na expedici. Pak s nimi sedíme v restauraci, popíjíme pivo a kecáme.

3.5. přesun speed boatem do Luang Prabang

Ráno se přesouváme speed boatem do Luang Prabang. V lodi je pro každého místa asi tak půl metru čtverečního, takže v pozici skrčence trávíme první tři hodiny zběsilé jízdy, po kterých stavíme na oběd. Po cca hodinové pauze vyrážíme dál na další 3-hodinovou cestu do dnešníh

o cíle, Luang Prabangu. Cestou potkáváme slow boat, krásnou, velkou, dřevěnou loď, které celá cesta trvá 2 dny a závidíme. Taková pohoda! Naše loď nás vysazuje 12km před Luang Prabangem, odkud se do města dostáváme velkým tuk-tukem. Ve městě zjišťujeme bus do Vang Vieng a ubytováváme se za 50.000 kipů. Pak couráme po tomhle hezkém městečku a užíváme si dobrou večeři a úžasné noční tržiště.

4.5. přesun do Vang Vieng

Ráno vyrážíme do Vang Vieng. Protože místní bus jel pozdě, rozhodli jsme se pro turistický v domnění, že tam budeme dříve. Omyl, cestou jsme pořád někde stavěli, na jídlo, benzín a zase jídlo. Po příjezdu do Vang Vieng se ubytováváme v Say Song GH s krásnou vyhlídkou na řeku Nam Song (60.000k). Původně klidně, malé městečko s původní kulturou a nejhezčí okolní krajinou, jakou jsme kde viděli. Trošku mu škodí to, že se na tu krásu jezdí dívat cím dál tím víc turistů (hlavně amerických teenagerů pro sjíždění řeky na duších od traktoru a od jednoho říčního baru k druhému). Sháníme na zítra bus do Vientianne a zjišťujeme, že ani na autobusovém nádraží, které je opět úplně mimo město, není levnější než přímo u nás v GH. Jako obvykle, couráme po městě a dáváme si večeři a něco k pití.

5.5. Vang Vieng – přesun do Pakse

Ráno si půjčujeme kola a vyrážíme do jeskyní. Nějak jsme nezvládli přípravu na cestu a vyrazili jsme si do těch blátivých jeskyni po dešti v sandálkách. Šplháme se ke dvěma jeskyním a v rámci času a možností je s čelovkou prozkoumáváme. Cesta k jeskyním je úžasná, mezi rýžovými políčky a bambusovými chatkami, sem tam přes nějakou vesničku (tedy větší uskupení bambusových chatrčí) a kolem krásné vápencové skály zarostlé vegetací. Prostě nádhera. Cestou z jedno kola vyklepáváme při přejezdu brodu spojku u řetězu, kterou zase na zpáteční cestě nacházíme Do GH se vracíme právě včas, abychom stihli vrátit kola, rychlou sprchu a chytit bus před GH. Ve Vientiane si kupujeme lístek na noční lůžkový bus do Pakse a v deset večer odjíždíme. Ve dvou patrech regulérně dvě postele vedle sebe a vzadu, kde spíme i my, jich je 5.

6.5. Don Det

Do Pakse dorážíme v 6.30 a hned nás nahánějí, jestli nechceme bus na Don Det. Přepravujeme se tedy nejdříve busem a pak lodí na ostrov Don Det, kde hodláme strávit den a noc. Don Det je jedním ze 4.000 ostrovů v Mekongu na hranici Laosu a Kambodži. Po ubytování v bambusové chatce nad Mekongem (Sidae GH, 20.000k) si opět půjčujeme kola a vyrážíme na průzkum ostrova. Nějak máme na ta kola smůlu, protože tady při cestě na vodopád jsme zase píchli, takže v tom hicu absolvujeme takovou procházku s koly po prašných cestách mezi rýžovými políčky a bůvoli. Přejíždíme po mostě na přilehlý ostrov Don Khon, kde je vodopád na Mekongu. Cestou zpět si dáváme oběd a jdeme vrátit kola. Pak se potloukáme pěšky po ostrově a válíme se v hamakách na terásce naší bambusové chýšky nad Mekongem. Začíná lít jako z konve a je pořádná bouřka, blesk uhodil do vedlejšího ostrova. V dešti vyrážíme na výbornou večeři do restaurace, kterou vlastní Angličan, který se přestěhoval. Hraje pohodová hudba a všude kolem je tma jak v pytli.

7.5. přesun Don Det – Phnom Phen (Kambodža)

Ráno jdeme na snídani a přesouváme se zpět na pevninu, kde utrácíme poslední kipy, protože se přesouváme do Kambodži. Minivan nás s ostatními turisty (nikdo jiný tento přechod nepoužívá) vyhazuje na laoskokambodžské hranici, kde vyřizujeme víza a platíme opět za každé razítko. Čekáme asi 2 hodiny, než pro nás přijede jiný minivan. Do něj se musíme namačkat dohromady s jinými turisty z jiného minivanu. Prý jen na chvíli. Po chvíli nás opravdu vyhání ven, ale do jejich restaurace a odjíždí nám pryč i s batohy, prý opravit minivan. Když se po 2 hodinách vrací, cpou nás zase všechny do jednoho. Po zhruba půl hodině jízdy po asfaltce sjíždíme na prašnou cestu přes malé vesničky a v jedné z nich nás opět vyhání ven a nutí přesednout do hrozného vraku. Probíhá delší stávka nás všech proti řidiči, jenže nám nezbývá nic jiného, protože tady opravdu široko daleko žádné jiné dopravní řešení není. Tři z nás musí dokonce na střechu, protože dovnitř toho vraku s rozbitými minisedačkami už se nevejdou. Přišla bouřka, lije jako z konve, padla tma a my kloužeme z jedné strany blátivé cesty na druhou, div se nepřevrhneme do příkopu. Z Pakse jsme vyjeli ráno v osm a do Phnom Phen, hlavního města Kambodži, dorážíme v půl jedné v noci, hrůza.

8.5. přesun Phnom Phen – Siem Reap

Budíček v 6.30 nebyl nic moc, ale vzhledem k tomu, v jakém doupěti (GH Lake Side No.10) spíme, docela rádi rychle vypadneme. Dáváme si ještě snídani a po ní vyrážíme s pochybným chlápkem k hlavní silnici, kde nás prý nabere bus do Siem Reapu. Tam nás nechává s tím, že prý máme jít na druhou stranu, kde nám bus zastaví. No, to se lehce řekne, když zrovna celý Phnom Phen vyrazil do práce. V nekonečně mnoho pruzích tu jezdí auta, skútry, autobusy naprosto bez přestávky. Nezbývá než vstoupit přímo do silnice a kupodivu se nám opravdu všichni vyhnuli. Bus měl přijet v 7, je 7.20 a už nevěříme, že tady, na kraji hlavní ulice u benzínové pumpy nám nějaký dálkový autobus zastaví. Žádný z projíždějících s nápisem Siem Reap nám na naše mávání nezastavil. Nakonec přijíždí public bus v 7.25 a ani nechce vidět lístky koupené od pochybné agentury ještě v Laosu v Pakse. Vážně jsme nepochopili, na jakém principu tu ty agentury a jejich přeprava zákazníků veřejnými busy funguje. Cestou opět povinné zastávky na jídlo, kde kupujeme jen pití a ovoce v pytlíku a do Siem Reap dorážíme ve 13h. Jinak krajina cestou nic zvláštního, samá rovina a rýžová pole příp. vyprahlé planiny. Na začátku Siem Reap přistupuje do busu místní naháněč do hotelů a když vidíme, kolik se jich mačká před dveřmi busu na konečné, ještě rádi bereme jeho. Vozí nás po hotelech a v jednom z nich zůstáváme. Je pěkný, velký, čistý a s přilehlou verandou a na místní poměry ani ne tak drahý (Rithyrin Villa GH & Restaurant, 7USD/noc se snídaní). Se svým naháněčem v tuk-tuku se na zítra d

ohadujeme na malý, 17km okruh po Angkoru za 12USD celkem. Odpoledne couráme po městě a navštěvujeme místní market. Nejdříve spousta suvenýrů (šátky, sukně, trička, šperky, sošky atd.) načež vstupujeme do části masného a ovocného trhu, kde to neuvěřitelně smrdí. Probíháme, abychom nezvraceli a vyrážíme na jídlo do khmérské restaurace. Kupujeme lístek na bus na thajský ostrov Ko Chang, kam se chystáme po Angkoru a opět couráme městem a dáváme si večerní pivko v restauraci. Je půl desáté a je pořád nechutné vedro, uff.

9.5. chrámy Angkoru

Vstáváme ve 4.30, snídáme housky se sýrem a džus a v 5.00 vyrážíme tuk-tukem na východ slunce nad Angkor Watt. Jak je vidět, ten nápad mělo asi dalších 200 lidí, takže před vstupem do paláce stojí mraky tuktuků čekajících na své nájemce užívajících si východu slunce nad chrámem. Fotíme východ, prolézáme chrám se dvěma pobíhajícími opicemi a jdeme zpět k našemu tuk-tuku. Vzhledem k tomu, jaké je tu hrozne vedro, jsme za něj rádi. Chrámový komplex Angkor je totiž hrozně rozsáhlý. Projíždíme tedy malý okruh a prolézáme různé chrámy v různém stádiu oprav či rozpadlosti. Nejvíc se nám líbí ten, kde kořeny obrovských stromu obepínají, příp. prorůstají

původní obvodové zdi nebo i chrámy samotné. Vypadá to dost působivě. Návštěva Angkoru je dost působivá, je to vážně nádhera. Nám zabrala půl dne, ale dalo by se tam vydržet i dní několik, nebýt toho hrozného vedra. Odpoledne se pár hodin válíme na pokoji s větrákem puštěným na maximum, venku je to k nevydržení. Kolem páté vyrážíme opět do města koupit pohledy, na pivo a nějakou tu khmérskou mňamku a přemýšlíme, zda jet ještě do Angkoru na západ slunce. Obloha však nevypadá, že by měl nějaký být, tak to vzdáváme. Jdeme ještě koupit nějaké suvenýry, ale neustále přítomná věta na tržišti „Hello, buy something“ nám už leze krkem, tak jdeme balit batohy na zítřejší přesun do Thajska.

10.5. přesun Siem Reap – ostrov Ko Chang (Thajsko)

Po snídani pro nás v 6.40 přijíždí bus a až do 8.00 objíždíme další GH ve městě, kde sbíráme turisty přesunující se taky do Thajska. Nakonec je bus tak narvaný, že batohy leží ve dvou řadách v uličce a jeden člověk sedí ještě na plastové malé židličce vedle řidiče. Během neskutečně pomalé, prašné a horké cesty 2x stavíme (jednou tankujeme a jednou na neskutečně pálivé jídlo ve žrádelně u silnice ve výstavbě). Po 6ti hodinách nás v Poipet (hranice) vyhání z busu, bereme batohy a procházíme celnicí do Thajska, kde čekáme na jiný bus, který má namířeno na Ko Chang. Náš minivan doráží po chvilce čekání, tentokrát luxusní. Řidič s námi jede, jakoby nás ukradl. V Luam Ngop vybíráme a platíme ubytko na ostrově a přesunujeme se trajektem na ostrov Ko Chang. Tam se minivanem přemísťujeme k našemu ubytování (Oasis u Lonely Beach – bungalowy nejsou u moře, ale v lese nad silnicí) a vyrážíme sehnat něco k jídlu. Bohužel, otevřená je už jen místní vývařovna, kde si tedy dáváme aspoň polévku. V 7 eleven kupujeme pivo a vyrážíme se podívat na pláž. Je kamenitá (pokud to je v té tmě tedy vidět). Cestou z pláže se stavujeme v baru Ting Tong, kde hraje živá hudba – 1 černoch jak vystřižený z Jamajky hraje na el. kytaru a zpívá na styl Boba Marlyho, Pink Floyd a tak různě co ho napadne. K tomu ho doprovází bubeník na takový ten indiánský bubínek. Je to hrozná pohodovka, sedíme na polštářích na zemi u bambusového stolečku a za poslechu hudby popíjíme shaky

11.5. ostrov Ko Chang

Ráno po snídani ze 7 eleven zjišťujeme, že pláže tu vůbec nevypadají tak, jak jsme očekávali. Půjčujeme si skútr a objíždíme další pláže na ostrově a hledáme lepší mís

tečko. Skútr má co dělat, protože jsou tu šílené kopce a jedeme na něm dva. Po krátkém průzkumu ostrova vracíme skútr, bereme batohy a přemisťujeme se na pláž Whitesand Beach, která je téměř na začátku ostrova. Pláž je tu sice hezká, písčitá, ale ubytování drahé. Nakonec bereme „orlí hnízdo“ v kůče na spadnutí za 350B a spíme ve druhém patře (snad to nespadne). Vyrážíme na jídlo a pak na konec pláže před ty drahé bungalowy, protože je tam nejhezčí pláž Bohužel, počasí nám nepřeje, takže moře není azurové modré a písek zářivě biíly. Jsou vlny, moře má barvu do hněda a je pod mrakem příp. sem tam prší. I přesto se nám podařilo se jednak si odpočinout, ale dokonce se i spálit. Dáváme si večeři v restauračce u našeho ubytka, dáváme si shake a vyrážíme do města, kde kupujeme snídani a rambutany.

12.5. ostrov Ko Chang

Dlouho vyspáváme, protože venku leje a hrozně fouká. Snídáme na terase našeho orlího hnízda, hrajeme kostky a čekáme, až přestane pršet. Před polednem vyrážíme na internet a procourat obchůdky, které byly včera (v neděli) zavřené. Před dalším lijákem se schováváme v restauraci na pláži a dáváme si kokosový ořech. Pak bereme deku (z letadla ) a vyrážíme se válet na

ten hezký kousek pláže. Večer vyrážíme na pláž u centra města na večeři. Oproti včerejšku je tu nepoměrně živo, všude židličky na pláži, každá restaurace nabízí speciální menu z čerstvých ryb, no paráda. Sedáme do jedné a dáváme si baracudu s pečenou bramborou, obří vařenou kukuřicí, pivem Chang a neomezeným množstvím salátu. K tomu je úžasný západ slunce nad mořem, prostě paráda, pohodička, konečně relax Do naší chatky přicházíme opět za deště a ještě přes moře, protože je příliv a voda zaplavila přístupovou cestičku. Nad mořem je dost temno a fouká pořádný vichr.

13.5. přesun Ko Chang – Bangkok

Kolem půl osmé vyrážíme stopnout minivan k molu. Na trajektu si dáváme kafe a párečky s kečupem v pytlíku a na pevnině čekáme na bus, na který máme koupené lístky už ze dne našeho příjezdu na ostrov. Čekáme dost dlouho, než se vůbec přesouváme k místu odjezdu našeho busu. Tam opět dlouho čekáme. Až v půl dvanácté odjíždíme přes Pattayu nic moc autobusem opět se dvěma zastávkami na jídlo. U první zastávky si dáváme nepálivé jídlo, které pálí jako čert. Musíme si koupit pivo a zapít to, fakt síla. U druhé zastávky si demonstrativně nic nedáváme, protože stojíme už v Bangkoku u nějakého známého řidiče, co má malou pochybnou špinavou restauračku. Po šílených 7,5h jízdy konečně vylézáme z autobusu a ubytováváme se v GH Merry V (400, ve stejné uličce jako minule. Vyrážíme do města a kupujeme lístek na letiště a výlet na zítra do Kanchanaburi. Večer procházíme Khao San Road, dáváme si pizzu a shake.

14.5. Floating Market – most přes řeku Kwai – Tygří palác

Dnes vyrážíme na celodenni vylet do Kanchanaburi obsahující návštěvu Floating Market (plovoucí trhy, resp. úžasně barevné tržiště na lodičkách), most přes řeku Kwai a Tygří palác, kde si můžeme poh

ladit tygry. Nejdříve je na pořadu dne Floating Market, což je úžasné tržiště na jednom z mnoha thajských kanálů. Na kanálu je spousta loděk s místními, kteří prodávají nejrůznější druhy ovoce, klobouky, úžasné smažené banány atd. Po okrajích kanálu jsou stánky komerčnějšího charakteru, kde jsou mraky suvenýrů. Dál vyrážíme na oběd cestou k muzeu u řeky Kwai a následně přecházíme přes legendární most. Poslední zastávkou dnešního výletu je Tiger Temple. Kolem chrámu volně pobíhají zvířata, slepicemi počínaje a buvoli konče (dle velikosti). V jedné části arálu, která připomíná kaňon, se povaluje spousta tygrů s ještě větší spoustou personálu. Necháváme se po jednom odvést asi ke 3, 4 tygrům, které si můžeme pohladit. Zvláštní zážitek, i když jsou na lidi zvyklí, pořád jsou to šelmy, tak člověk nikdy neví. Proto se k nim smí přistupovat pouze po jednom a vždy zezadu. Byl to fajn pocit. V 19h už jsme zpět v Bangkoku a vyrážíme dokoupit na Khao San poslední suvenýry. Pak si dáváme na ulici maso na špejli, nudle se zeleninou (naprosto výborné) a palačinku s banánem, šálkem s čokoládou. Poslední peníze utrácíme za shaky v restauraci.

15.5. odlet domů

Ráno vstáváme ve 4h, v 7 eleven kupujeme snídani a v 5 už frčíme minivanem na letiště. Za poslední Bhaty kupujeme BBQ v těstíčku. I když máme před odletem dost času, stejně jako při přestupu v Bangkoku při našem odletu ze Zélandu nastupujeme až na Last Call. Jo v Bangkoku na to prostě máme štěstí. Cesta byla v pohodě až na přistání, kdy jsme si trošku poskočili na ranveji. Po příletu do Mnichova jsme trčeli 4h na letišti a snažili se neusnout do příjezdu autobusu do Prahy o půlnoci. Přijel navíc s půlhodinovým zpožděním kvůli problémům na dálnici.