0
0

DEN 1. a 2.

PONDĚLÍ 30.4 – ÚTERÝ 1.5 2007

Domluvili jsme se v 8:30 na letišti pod letadlem. V Dejvicích na zastávce busu č. 119 potkávám Honzíka v dobré náladě. Po příjezdu jdeme hned na CHECK IN. Paní má problémy se zavazadly, ale asi po 20 minutách nás za vydatné spolupráce kolegyně odbavila. Jdeme na pasovou kontrolu a do tranzitní zóny. Tam nás odchytla nějaká ženská a pokoušela se nám nacpat nějaký, jistě hlavně pro ni, výhodný balík služeb. Moc jsme se s ní nebavili a po té co z ní vypadlo, že je třeba zaplatit cca 850 Kč ročně jsme se s ní přestali bavit úplně.

Odlet v 10:35 se zdařil. Měli jsme sedadla vedle sebe, ale na našich místech seděli už dva „nájemníci“. Měli sedadla vedle sebe přes uličku, ale těch 50 cm se jim zdálo asi moc daleko, tak jsme je nechali sedět na našich místech vedle sebe. Let byl v klidu asi 3 hodiny. Po příletu nás čekalo cca 7 hodin kopání do zadku v tranzitu Moskva. Srát mě to tam začalo už asi po půl hodině. Začali jsme prolejzat místní shopy, což zabralo asi hodinu. Ale když se to zopakuje 5x tak to trochu času zabije. Víckrát bych to nedoporučoval, protože pak už nás skoro hlídali jestli nekradem. Letadlo Moskva – Hanoj přirazilo k chobotu včas. Stroj IL 96 vypadl na první pohled jako letoun splňující evropský standard, ale mě málem připravil o uši. Let probíhal v klidu i když 7 hodin na Moskevském letišti udělá svoje, takže na to, že už asi 10 hodin jen sedíme jsme, tedy alespoň já dost zpráskaný. Sedadla máme někde vprostřed, takže výhled na křídlo, což fantazii moc prostoru nedává. Honzík sedí u okna, já vedle něj a vedle mě nějaký Rus. Ob sedadlo jsem zahlíd dítě, což se jeví jako potencionální zdroj problémů a hlavně hluku. Dostáváme asi po hodině letu něco k pití a nějaký jídlo. Zůstávám u coly a kuřete (na tom snad nejde nic zkazit). Honzík si dává 7UP a pork. Jdem spát venku se zdá tma a letuška už taky pomalu chodí v pyžamu, takže se to pokoušíme zaříznout. I dítě je v klidu, což by mohla být záruka klidné noci. Budíme se asi po 5-ti hodinách. Je mi jak kdybych složil vagón uhlí. Dostáváme něco k jídlu a pití. Klasika 7UP a cola. Pomalu jdeme na přistání. Začínám mít problém s vyrovnáním tlaku, což se projevuje tak, že přestávám slyšet i toho řvoucího parchanta a hlavu mám jak ve svěráku. Po přistání se dávám dohromady. Pravý ucho OK ale s levým nemám spojení. Snad to povolí. V Hanoji nás čeká cca 6 hodin čekání. Celníci nám tu vzali jednu flašku vody. Moc to nechápu. Mě dvě nechaly, Honzovi jednu vzali a tu druhou jsme museli před nimi vypít…..prostě idioti.Těch šest hodin, ale bylo dostatek času na to zjistit, že se to nestalo jen nám. Hanojské letiště již po 20 minutách známe dokonale, tak ještě přežít těch 3580 minut. Moje nálada je na bodu mrazu.Levé ucho se stále nehlásí – začínám mít trochu obavy. Každopádně nás čeká ještě jeden let, takže se dávat nějak dohromady je celkem předčasný..Otevřel se GATE 9 což je naše brána. Po odbavení a asi 20-ti minutovém čekání na bůh ví co jedem busem k letadlu. Žádný supersonic to není, ale svoji službu to snad udělá. Hlavně ať už jsme na místě, protože já jsem těsně před kolapsem. Ve stroji, ve kterém se během letu třese úplně všechno se mi podaří na chvilku usnout.Pak přinesli nějakou krabičku s jídlem a vodu. Přemýšlím, jestli tu vodu mám vypít nebo se s ní polejt. Po přistání jdeme pro víza. Formulář vyplňuji až na druhý pokus. Platíme 30$ což bylo v plánu. Hurá i batohy dorazili. Měníme každý asi 20$ a dostáváme asi 180 000 kipů. Vycházíme z letiště, už je tma. Budíme malý až bych řekl, žádný zájem. Nakonec jedem taxi za 3$. Vyhodil nás v Nam Phu. Po chvilce se orientujem a jdeme bydlet. Nikdo nás cestou neotravuje což vítáme. Bereme pokoj za 12$ s klimou, vlastní sprchou a WC. Honzík je zdá se v klidu, zato já mám problémy se udržet při životě. Pokouším se navázat s uchem spojení, ale pořád neslyším. Pomalu přemýšlím, co budu dělat když se to nezlepší a zjišťuju co má Honza s sebou za lékárnu. Ale jak se zdá, tak vybaven je opravdu dobře a myslím, že i lehčí operaci by jsme s úspěchem zvládli. Ještě píšu SMS, že jsem OK, trochu lžu.Jdu spát, Honzík ještě sjíždí zdejší programy v bedně. Noc byla děs běs, ale dočkali jsme se rána.

DEN 3. – LAOS

STŘEDA 2.5 2007

Honzík se zdá svěží a na pohodu. A já …. Mě stačí že žiju. Ucho stále zalehlý, ale beru to jako úspěch, protože si to dovedu představit i horší. Ráno beru nějaký prášky abych mohl fungovat. Po 11-té hodině jdeme do města. Nejprve berem směr Vítězný oblouk. Honzík si cestou dává u místního stánku nějakou bagetu s tuňákem. Já měl ráno ještě housky z domova – přeci to nevyhodím J .Oblouk jsme nešli celkem bez problémů. Za 2×3000 kipů jsme šli nahoru, v mezipatře byla menší tržnice, ale nic jsme nekoupili. Zčíhli jsme město ze shora a vdáli jsme již viděli naši největší dnešní atrakci a to chrám Pha That Luang, se zlatou stupou, která sahá až do výšky 45m. Asi za 20 minut jsme došli k chrámu, cestou jsme ještě minuli několik ambasád a ministerstev. Pozlacená stupa nás neohromila, tak jak jsme čekali a tak jsme si ji prohlídli z venku. Láďa udělal několik umných snímků a šli jsme se podívat do sousedního chrámu. Dle instrukcí v průvodci jsme se zuli, ve vnitř se zdálo, že je prázdno, ale po chvíli jsme zmerčili vedle Budhových soch povalujícího se mnicha, takový posvěcený pašík. Dlouho jsme neotáleli a taky jsme se tam vyvalili, to mi celkem umíme. Chrám byl vymalovaný jako omalovánky až jsme z toho nechápali. Asi po půl hodině válení jsme se zvedli, moc nechápu jak to ten mnich může dělat celý život, a šli jsme zpět směr oblouk a centrum. Cestou jsme si ještě naplánovali zastávku na tržišti Talat Sao, taková Holešovická tržnice. Hnedka zkraje prodávali košíky a podobný nesmysly, ale hlouběji v tržnici se začal sortiment vylepšovat od hadrů, žrádla až po hi-tech elektroniku. Zasedli jsme u jednoho stánku s nudlemi a natlačili do sebe poctivou porci + Beer Lao. Pak jsme ještě tržnici řádně prosomrovali a nakonec zakoupili každý jedno tričko s motivy místního pivovaru Beer Lao za košer cenu 2$. Ještě se musím zmínit o pravých Rolexkách, jenž nám jedna místní slečna nabízela za 45$, což se nám moc košer nezdálo.Z tržnice jsme se stočili k Mekongu a pak směr autobusák. Ten jsme chvíli hledali, páč byl pěkně daleko a pak jsme po tom co jsme ošéfovali lupeny do Luang Prabangu po 12$ / kus nepohrdli prvním svezením v tuk-tuku. Jeli jsme skoro tím nejhnusnějším, co jsme zatím viděli a navíc jsem při vystupování na Nam Phu hodil hubu a bágl vyválel v louži. Na ubikaci jsme na terase spráskli ananas a pomalu jsme se chystali na spaní. Vstáváme v 6:30. Ještě zhlídnem obligátní partičku v boxu a jdem chrnět.

DEN 4. – LAOS

ČTVRTEK 3.5 2007

Ráno rychle vstáváme a pakujem se na nádr. Hnedka narážíme na několik tuk tuků. Chlápek tvrdí, že nádraží je daleko a chce 30 000 kipů, ale my nejsme žádný neználkové a moc dobře víme, kde to je a že to nestojí víc jak 20 000 kipů a jdeme tedy dál. Po 10-ti metrech chlápek povolí a bere nás za 20 tisíc. Náš vymalovaný bus je už nachystanej a tak kupujem ještě něco na zub (bohužel nikoliv ZUP) a pak se jede. Cesta má trvat cca 10 hodin, takže nic moc. Ze začátku je to celkem nuda. Po nějaký době cesty se dostávame do hor. Cesta se strašně točí po úbočích. Chvíli nahoru a pak zase dolů a tak se nám naskýtají prima výhledy do údolí. Kolem poledne je pauza v jedné vesnici, jak zjišťujeme, tak jedna porce nudlí je v ceně lístku, což samozřejmě nelze odmítnout.. Ještě kupuju vařenou kukuřici a jede se dál. Cesta je chvílema dost nebezpečná, přímý pohled do údolí a svodidla tu samozřejmě nejsou, což potvrdil jeden rozsekaný mopedista, kterého křísili domorodci v příkopu. Po chvíli byla pro změnu v příkopu nějaká Toyota. Nám se též potíže nevyhnuli, 2x jsme měli nějaké problémy, kouř v motorovém prostoru, ale řidiči si s tím vždy poradili a tak jsme před 18 hodinou dorazili do Luang Prabangu. Z nádraží se vydáváme pěšky do centra. Má to být cca 2 km od centra , ale s báglama se to celkem pronese, jenomže mi se dneska ještě nezpotili a tak je potřeba to napravit. V centru hledáme bydlení, nakonec se domlouváme s jedním týpkem za 40 000 kipů /noc. Žádný extra přepych, ale to jsme za ty prachy ani nečekali. V 19 hodin jdeme do města něco pojíst, cestou se ještě domlouváme s týpkem na zítřejší výlet do Pak Ou. Na trhu Ládík kupuje nějaký chlupatý ovoce a pak jsme narazili na prima stánek, kde si každý může naložit na talíř co hrdlo ráčí a stojí to jen 5000 kipů. Dáváme si nudle, zeleninu a rejži. Dlabu s hůlkama, je to pruda, ale to se snad časem zlepší. Začíná chcanec, tak jdem dom, stejně je už pozdě.

DEN 5. – LAOS

PÁTEK 4.5 2007

Vstáváme v 7:30, abychom v 8:00 byli připraveni na nové zážitky, které nás zde ve Velkém Prabangu čekají. Na čas odjíždíme dodávkou k Mekongu, kde je shromaždiště všech co jedou s náma do Pak Ou. Po chvilce čekání scházíme k řece a jedem na loď pro cca 15 lidí. Jede s náma si ještě 10 lidí vesměs Japonci a rákosníci.. Po dvou hodinách jízdy zastavujeme u jedné vesnice na břehu. Jdem se podívat co je to zač. Klasická vesnice o sto lidech kde 50 lidí něco prodává a dalších 50 se jich modlí. Děláme pár fotek, nekupujem nic. Akorát Honzík za 1$ kupuje od dětí nějakou panenku, ale jen proto, aby mu daly pokoj. Po další hodině se dostáváme do jeskyně. Platíme 2x 20 000 kipů a jdem dovnitř. Všude spousta sošek Buddhů všech velikostí a druhů. O smradu z vonných tyčinek ani nemluvím. V jeskyni ( Tham Ting ) jsme tak 20 minut, což nám k dobrému zážitku úplně stačí. Pak se ještě jdem podívat do druhé jeskyně ( Tham Phum ) kde je taky spousta Budhů, ale zase úplná tma. Ještě že máme dle rady průvodce baterku a můžeme si všechnu tu nádheru několika watty přisvítit. Tady to balíme po 10-ti minutách a jdem zpět k lodi. Tam čekáme než dorazí poslední Japonka a jedem zpátky. Po proudu to jede rychleji a cca ve 13 hodin jsme doma. Jdem pro peníze a kouknou do města. Nejdřív exchange money a pak jdem dle průvodce po různých watech a památkách. Cestou hledáme tu výkrmnu, co jsme se tam den předem tak pěkně nadlábli, ale po té jako by se zem slehla. Kupujem tedy bagetu s tuňákem a Beer Lao. Cestou berem pohledy, ale už je nestíháme poslat. K večeru, kdy už máme všechny ty „kostely“ prolezlý nás čeká výstup na zdejší kopec, kde jsou „kupodivu“ taky nějaké chrámy. Ač jsem se pokoušel tento výlet na kopec sabotovat, tak výhled je tu opravdu krásný na celé město. Zde jsme tak hodinku, z toho tak 15 minut se dáváme dohromady, neboť na výstup bylo možná ještě brzo a zase z nás lejou litry potu. Nahoře děláme fotky a jdem dolů, pomalu k domovu. Cestou se stavíme u našeho oblíbeného stánku s nudlemi a za 5000 kipů nakládáme plný talíř. Po tradičním zápase s hůlkami jdem dom. Tam se válíme a čtem noviny, které pomalu přestávají být aktuální. Ještě jsme chtěli do města, ale dost prší tak jdem spát. Budík je na 7:30 a chtěli by jsme dojet za jeden den až do Pakse.

DEN 6. – LAOS

SOBOTA 5.5 2007

Vstáváme v 7:30. Jdem pro bagetu a berem tuk tuk za 2$ na nádr. Tam kupuju dva lístky do Vientiane 2 x 115 000 kipů. Odjíždíme v 9:00. Je 11:48 a už jsme potkali dvě nehody. Cesta ubíhala celkem normálně, lehce jsme podřimovali. V půl sedmé jsme dorazili do Vientiane. Koupili jsme lístky do Pakse a zjistili, že odjezd je z nádraží na jižním konci města a my jsme na severu. Pánové u přepážky nám sdělili, že můžeme jet v 19:00 hod společným náklaďákem a že je to v ceně a ještě nám nabídl ochutnání místní kořalky. Celkem tam měli v kanclíku večírek, no fakt, soboty jsou všude na světě stejný. Cestou náklaďákem jsme ještě přibrali pár lidí a dokonce jsme chvíli stáli před naším prvním guest housem. Při vjezdu na nádraží jsme viděli již třetí nehodu. Tentokrát však již rikšaskutr se dvěma lidma se potkal s dodávkou. Zřejmě byli oba kaput. Naloďujeme se do „přepychového“ coche design by Laos. Zmalovaného jak autíčko pro Barbie. Ve 20:30 odjíždíme, cestou koukáme na Bloody diamant.

DEN 7. – LAOS

NEDĚLE 6.5 2007

Kolem jedné ráno je pauze v nějaké díře, akorát nás to zbytečně probudilo. Pak už jsme moc nezabrali. Po šesté jsme v Pakse, chčije. Dle původních předpokladů by mělo být třeba se na cestu do Don Det přemístit na jižní autobusák. Ale nakonec vlezem do již přistaveného busu, což se zprvu zdá jako výhra, avšak posléze se ukázalo, že tomu tak není. Ani jsme nevyjeli z města a už se opravovalo. Myslím, že 2x a potom se ještě stavělo v pneuservisu a měnila se duše na zadním tupláku. Takže asi po hodině a půl jsme vyjeli z města. Do vesnice, ze které jezdí převozy na ostrov, jsme dojeli asi v 11 hodin dopoledne. Po drobných obštrukcích se naloďujeme a jedeme na ostrov. Berem teďka první bydlení. Je 11:20 a máme za sebou 26 hodin a 20 minut jízdy, za kterých jsme urazili 1112 kilometrů, což je na místní poměry dost slušný. Jsme dost hotový avšak neleníme a vydáváme se na průzkum ostrova. V naší vesnici je několik hospod a krámků. Jdem až na její konec a pak přes bývalý železniční most na další ostrov kde nás dostává chcanec a tak si sedáme v hospodě a dáváme si nudle. Teda Láďa měl asi nějaký potrubí či co. Dále jdeme okouknout vodopády (Li Phi) a stanoviště na pozorování říčních delfínů, kteří tu samozřejmě nejsou. Cestou zpět se ještě blejskneme u zrezivělý lokomotivy a jdeme na náš ostrov. Jsme dost hotový a já mám sračku. Večer si jdem sednout do krčmy, ve který potkáváme čechoameričanku o který jsem se zapomněl zmínit, páč jsme ji potkali už v tom buse co se opravoval a ona tam byla se svým amíkem, takže mluvili anglicky a Láďa na ně něco hlásil. Potom se ji šel zeptat na něco o cestě do Kambodži a když na něj začala mluvit česky, tak byl trochu překvapenej. Ale tohle se mu stává celkem pravidelně. Viz na Kubě.

DEN 8. – LAOS – > KAMBODŽA

PONDĚLÍ 7.5 2007

Vstávačka v 7:30. Máme sbaleno, tak to dlouho netrvá a jdem s panem domácím. Ten nám dělá na zápraží pá pá a my jdeme k řece. Tam už postávají další. Asi po 10-ti minutách se jdem nalodit a dalších 20 minut čekáme. Pak nás chlápek z lodi zase vyhodil a posadil do jiný lodi. Je hrozný vedro a Honzovi navíc není dobře. Začali jsme zase přitvrzovat a místo živočišného uhlí berem Endiaron. Cesta lodí netrvala dlouho a vylejzáme na břehu Ban Nakasang. Odtud se přesouváme k připraveným dodávkám a opět čekáme. Asi po 20-ti minutách odjíždíme (cca 20lidí) ve dvou dodávkách. Po 30-ti minutách cesty přijíždíme k závoře (hraniční přechod Voen Kham) a z dodávky se stěhujeme do velikého tuk tuku a jedem po brutálně rozmlácený cestě k Laoské části hranice. Po 30-ti minutách kdy se Japonci celou cestu fotí přijíždíme k závoře a boudě v džungli – jsme na čáře. Vylejzáme a jedeme podstoupit proceduru překročení hranice. Platíme 1$ a jdeme po svých ke Kambodžské hranici. Cestou se fotíme v minovém poli. Mezitím tuk tuk převezl batohy a složil je na kopici u závory. Po vyplnění vstupních papírů dáváme pas celníkovi a ten je razítkuje. Pak začíná volat jednotlivé lidi a vydávat pasy. Bohužel místo 1$ chtěl 2$ což se nelíbilo jedné (hned té první) slečně a začala remcat, tak celník vzal její pas a dal si ho do stolu. Pak přišel na řadu další (asi Amík) a ten aby pipku podržel, tak chtěl na 2 $ účtenku. Když mu jí jaksi celník nechtěl vydat, tak si je Amík začal fotit a tím to celý posral. V boudě mezi celníkama začala panika a hádka s panem statečným. To mělo za následek, že úředníci zavřeli „krám“ a přestali odbavovat. Takže v tu chvíli jsem měl v pase – Laos opuštěn, Kambodžská víza neorazítkovaná (tedy do Kambodži nevpuštěn) Už jsem se nenacházel v Laosu, ale ještě jsem byl před závorou do Kambodži a můj pas měl v ruce nasranej celník, který měl tři prdele času, což se o nás říci nedalo. Asi po 10-ti minutách začali remcat řidiči co nás měli odvést z hranic. Takže celkově po 20-ti – 30-ti minutách celníci vyměkli a začali odbavovat a brát si jen 1$. Po doslova prolezení hranice jedem do Stung Tren, kde ještě není hotový most, tak jedem přes řeku přívozem. Akorát na přívoze nás chytne jeden ze zdejších chcáčů a než dojdem do hospody asi 200 metrů tak jsme na kost mokrý. V knajpě si všichni kromě nás J dávají žvanec, což znamená 2 hodiny zdržení. Pak přijíždí bus a my se dneska už po pátý stěhujem do jiného dopravního prostředku. Cesta je neskutečně dlouhá s ještě delšíma přestávkami, takže do Phnom Penhu přijíždíme asi ve 24:00 hodin zmlácený, špinavý, zpocený, mokrý z dopoledního deště a spařený. Z busu si nás bere nějaký nahaněč do guest housu. Ani neodporujeme a jdeme s ním. Berem pokoj a v tu ránu spíme. Později zjišťujem, že všichni turisti z našeho busu skončili v tomto hotelu. Takže to, že bus přijel zrovna k tomuto hotelu nebyla asi náhoda. A v půl noci někde něco řešit se asi opravdu nikomu nechce. Každopádně tento den jsme jeli : lodí, dodávkou, tuk tukem, pak zase dodávkou, přívozem a nakonec busem do Phnom Penhu. To celé za 16 hodin = 556 km = peklo, protože potom už i Japonci přestali fotit.

DEN 9. – KAMBODŽA

ÚTERÝ 8.5 2007

Vstáváme v 10:00 a pomalu se koukáme, kde vlastně bydlíme. Klasika – jedna místnost, dvě okna, dvě postele koupelna, sprchový kout a hajzlík v jednom. Pomalu s dáváme do cajku a jdem do města. Nejprve k nějakému Watu (Wat Phnom). Tam se ani podívat nejdem, protože se nám to moc nezdá a zase chtějí dolary…..naše dolary. Mě napadá, že tady nikdo nechce nic jiného, než naše peníze. Pak jdem na tržiště, kde opět Honzík s žaludkem na vodě kupuje banány. Pak jdem na poštu, tam kupuju a píšu pohledy. (Doba doručení pošty Phnom Penh – Praha trvá cca 16 dnů). Pošta má klimu, tak se tam dáváme dohromady. Pak jdem podél nábřeží a cestou kupujem lístky do Siem Reapu za 2 x 5$….už jsme totiž dlouho nikam nejeli. Venku je zase peklo, takže střídavě chodíme po chrámech a kupujem vodu. Zastavujeme se u královského paláce se stříbrnou pagodou, ale dovnitř nejdeme. Berem směr památník osvobození a památník nezávislosti. Potom na mé přání jdem do muzea genocidy. Cestou nás to ještě jednou vypláchne, ale tentokrát to přečkáváme suchý, protože jsme zapadli do nějaký knajpy. V muzeu si kupuju lístek za 2$ a jdu obhlídnout ten nástroj Pol Potova režimu. Je to maso, ale snad se mi o tom nebude zdát. Pak jdem k domovu. Cestou ještě koukáme na zdejší stadion a stavíme se na nádru, odkud zítra pojedem do Siem Reapu. Na pokoj přijdeme asi v 18:30 zase vyřízený. Chtělo by to zvolnit. Večer vařím polívku (gulášovou) což mi zabere zbytek dne. Sežral jsem ji sám, neboť Honzík je ve válce se svými střevy. Asi ve 22 hodin jdeme spát.

DEN 10. – KAMBODŽA

STŘEDA 9.5 2007

Ráno berem tuk tuka na nádraží. V 8:45 jedeme směr Siem Reap. Bus vyráží s obligátním zpožděním. Cesta přes město je Saigon, asi po 30-ti minutách vyjíždíme na periferii. Chvíli jedem 40km/h a chvíli zase 120km/h. Pan autobusák si celkem přilepšuje, cestou nabírá stopaře a nechává si to zaplatit, už má pěkně naditou kapsu u košile. Toto je třeba využít a tak cca po dvou hodinách stavíme na žrádlo. My si nic nedáváme, je nám blbě. Po dalších dvou zastávkách se zastávka opakuje, už nás pěkně sere. Po další hodině máme poruchu, výměna klínových řemenů nutná. Pauzy se snaží využít jedna Japonka a jedna Angličanka k návštěvě WC, leč zjišťují, že v celé vesnici žádný záchod není. Zřejmě čekali, že v těch boudičkách bude splachovací. Přijíždíme s 1,5 hodinovým zpožděním, vyhodí nás na zabláceném plácku za městem. Jsou 3 hodiny a zase začíná chcát, to už je klasika. Jedem tuk tukem do penzionu Europa. Noc je za 6$ a bydlení asi nejlepší co jsme měli. Pereme hadry a potom jdeme do města. Zase chčije, tak se vracíme a do večera už se jen tak válíme. Máme telku, tak koukáme na wrestling a MTV.

DEN 11. – KAMBODŽA

ČTVRTEK 10.5 2007

Ráno vstáváme před 7:00, rychle pakujem a vyrážíme k Angoru. Venku nás už čeká brácha toho tuk tuka co nás vezl včera z nádraží a říkal, že dnes bude náš driver. Původně jsme chtěli jít pěšky, ale přesvědčil nás že to není possible. Domlouváme okruh a jedem k centrální kase. Kupujem lístky, každý za 20$. Nejdřív jedem na Bayon, to je ten Wat s usmívajícími se hlavami. Celkem náhodou už mám asi 2 roky nad postelí plakát tohoto chrámu. Pak pokračujem k Baphonu a následně to berem přes několik menších chrámů, pak na závěr to nejvíc….samotný Angor Wat, ale opět je náhoda, že mám s sebou Epochu, kde je o něm článek a tak jsme se o něm řádně informovali. Ve 14:30 se vracíme dom. Odpočíváme a pak jdeme do města na nákup a net. Dneska se mi zdálo, že jsme mistři světa v hokeji, ale pak zjišťuju, byl to jen sen. Večer je zase stejnej, wrestling + MTV

DEN 12. – KAMBODŽA

PÁTEK 11.5 2007

V 6:45 nás má vyzvednout nádrbus u baráku. Dlouho se nic neděje, tak se dáváme do řeči s jednou Kanaďankou co jede s náma. Bohužel vůbec netuší, kde ČR leží. Asi nás považuje za Mongoly, což nás s ohledem na Čingischána neuráží. Chytá se trochu na hokejové téma. V 7:30 přijede bus. Cestou ještě vyzvedáváme několik lidí. Především týpek s koženým kufrem nás konečně probral. Nakonec jsme nacpaný k prasknutí. Na nádru na konci města nás přesypou do většího busu a v 8:30 vyjíždíme a tak máme už jednu hodinu zpoždění. Kolem 14 hodiny přijíždíme do Phnom Penhu. Jdeme se ubytovat do nám známého Lake Side guest housu #10. tentokrát máme bydlení i s TV, takže večerní wrestling nás nemine. Jdeme koupit něco k snědku a lístky do HCMC (Ho Chi Minh City). Večer je klasický……

DEN 13. – KAMBODŽA – > VIETNAM

SOBOTA 12.5 2007

Budík na 8:00, od 6:00 nespíme. Celou noc protejká na hajzlu voda, což má za následek, že nejde spláchnout. V 7:30 pouští Honzík bednu. Den začínáme pravidelnou dávkou wrestlingu. Po snídani (sušenky + voda) se balíme a jdem na bus. Berem tuk tuka za 2$ a v 8:40 jsme na nádru. V 9:00 máme odjet. V 9:00 se nic neděje. Čekáme na dva Japonce. V 9:15 s úsměvem na rtech dorazili, takže můžeme vyrazit. Cesta na trase Phnom Penh – vietnamská hranice vede po celou dobu po staveništi. Průměrně 40-50 km/h. Tak 20 kilometrů před hranicema stavíme u restaurace => zpoždění 30 minut. Nechápem to, jedem jako s hnojem, ale máme ještě dost času si prohnat nudle střevama. Příjezd k hranici je ve velkém stylu. Hraniční přechod, je tvořen komplexem budov, které vypadají jako velký letištní terminál. Tam probíhají klasické obštrukce, ale za hodinu jsme opět ready a můžem se vydat směr Ho Či Minovo město. Rychlost nijak závratná, ale už nejedeme po staveništi, ale po silnici. Příjezd do HCMC v 16:15 (cesta 7 hodin = 220 km), vyndáváme batohy – špinavý a roztržený. Ti idioti to tam narvali do těch kufrů jak prasata. Naštěstí zastavujeme blízko hotelů kde chceme si bydlet, tak nebereme ani tuk tuka (stejně tu ani žádný nejezdí). Berem Guest Anh – Dao, pokoj za 6$. Jen dáme batohy na pokoj a jdem se najíst. Nejdřív naproti přes ulici kupujem lístky HCMC – Nha Trang za 2 x 5$ a každý měníme 25$ => 40 000 VND. Pak jdem do restaurace. Já si dávám nudle s masem a Honzík pizzu vegetarián => konečně něco jiného než H2O a sušenky. Po hodině se vracíme na pokoj . Je 22:10 jdu se osprchovat a pak chrnět. Zítra jdem počumět do města a přes noc jedem do Nha Trangu

DEN 14. – VIETNAM

NEDĚLE 13.5 2007

Ráno se nikam nechvátá, bus nám jede až ve 20:30. Pořád nám není nejlíp. Jdeme obhlídnout město, cestou zastavujeme v obchoďáku Diamant a já si dávám v KFC Combo 4. Pak jdem přes nějaký pamětihodnosti a parky až k vojenskému muzeu. Na dvorku muzea je několik exponátů letadel, tanků atd. A nechybí ani žlutý buldozer podobný tomu, co jsme viděli na Kubě na památníku El Tren. Taky se na ceduli dočítáme, že ho Vietnamu věnovala Kuba. Zároveň tu probíhá veselice, asi ta svatba co jsme před tím potkali ve městě u katedrály Notre Dame. Vnitřní expozice se zdá zprvu uzavřená, ale ve 13:35 přichází zřízenec a otevírá nám. Je tam s náma ještě jeden Amík, celkem vyprasenej s vietnamskou manželkou a nakonec z něj vypadne, že byl před 37 lety ve válce a tak tady na to vzpomíná. Tý manželce se to asi fakt moc nelíbilo, protože čekala venku, ale je fakt, že to bylo celkem o ničem. Pak jdem směr domov. Cestou nás zase chytá dešť. Před odjezdem jdem ještě na nudle. Autobus odjíždí s 10-ti minutovým zpožděním. Zase jsme čekali na nějaký Japonce. V buse jsme jediní nežlutí. Naštěstí není plno a tak máme každý sedačku pro sebe.

DEN 15. – VIETNAM

PONDĚLÍ 14.5 2007

Dle jízdního řádu přijíždíme v 6 hodin do Nha Trangu, to je snad poprvé co jsme přijeli načas. Moc jsme toho nenaspali a tak jdem hned do prvního hotelu a tak do 10-ti hodin chrápem. Venku je hnusně, tak to na válení u moře moc nevypadá. Jdeme se najíst a pak po pláži k Čamským věžím za městem. Cesta vede přes předměstí, který je celý postavený z vlnitého plechu a všude spousta krys. U věží je zas přejaponcováno a taky nic zajímavého. Cestou zpátky trochu bloudíme, průchod tržištěm byl na nás moc složitý. Na Pláži se rychle vykoupu, voda je teplá ale, písek nic moc zážitek. Večer zase chčije a tak jdeme do první vývařovny u hotelu. Zkouším pivko Saigon a dáváme něco k snědku. Pak jdeme ještě koupit lístky na zítra do Hoi Anu a pak ještě kupujem nějaký pivka na večer u té paní ve vývařovně, akorát si od Ládi bere zálohu na láhve, což se zítra ukáže jako poněkud problematické. Večer popijíme.

DEN 16. – VIETNAM

ÚTERÝ 15.5 2007

Dneska se válíme do 9:30. všechno v klidu . Venku je oproti včerejšku azuro a tak to vypadá na válení u moře. Asi v 10 hodin jdeme vedle do restaurace. Honzík si dává Nudl Soup a já vracím flašky ze včerejšího večírku. Neplatíme nic a bába mi visí ještě 4 000VND za lahve. Rozhodli jsme se, že pojedem lanovkou na ostrov se koupat. Berem 2 cyklotaxi a sjednáváme cenu 2 x 1$. Po 15 minutách jsme kus od lanovky a vystupujeme – chlápci chtějí 2 x 5$. Tak to mě teda pěkně nasrali. Začínám se hádat do krve a chlápci dělají pitomce. Ani jsem nevěděl jakou mám slovní zásobu, ale ve finále dáváme 2 x 2$ a nějaký sprostý slovo navrch. Na lanovce platíme každý 100 000VND (i zpáteční cesta) a jedem. Na ostrově, který je jak z amerického filmu nás vítá nějaký plyšový blb. Ostrov je jak z jiného světa. Snad všechen ten největší kýč z USA je na tomto ostrově. Bohužel cestou potkáváme jen tak 2 lidi a pláž se podle slečny v informacích teprve buduje. Prej za 2 měsíce beach will be OK. Tolik času nemáme, tak jedem lanovkou zpátky. Berem Taxi za 3$ do centra na pláže. Válíme se koupeme se, ve 14 hodin už nás to neba. Jdem do hotelu, dáváme sprchu, wrestling a pálíme vedle k bábě na nudle. Bába tam není, obsluhují nás její děti (asi). Dluh 4 000VND stále trvá. Pak jdem ještě k moři čumět a domů. Platíme bydlení 12$ a bereme si pasy. V 19:00 se pakujem a jdem na bus. Cestou si jdu pro mé 4 000VND – ale bábu nevidět. Odjezd busu 19:30, ale opět čekáme. Odjíždíme o 20 minut později. Dnešní den mě 2 x okradli a to je dost. Nejde o peníze, cca mě okradli o 25 Kč, ale že ze mě udělali 2 x blbce a to nemám rád – to opravdu ne!!!!

DEN 17. – VIETNAM

STŘEDA 16.5 2007

Noc v autobuse nebyla zrovna ideální, jelikož jsme se včera na pláži poněkud připekli. Jsme jak čuníci, což je pravděpodobně k místnímu roku prasete zřejmě OK a navíc jsme k tomu přizpůsobili i náš šatník. Asi v 7:30 jsme v Hoi Anu Ládík se již snad probral z vietnamské epizody „Vratné lahve“ a již se soustředí na stav své pokožky. Bágly se nám nechutně zadírají do ramen a tak berem hned nejbližší hotel za 8$. Je dobrej. Dopo dospáváme noc a kolem poledne se vyvalujem ven. Je úplný azuro a to nám nedělá nejlíp. Zapadneme vedle hotelu do jídelny, ale žádný velký kulinářský zážitek nás nečeká. Špacír po mostě odkládáme až na večerní hodiny. Kupujeme lístky na ráno do Hue a slečna se moc diví, že dáváme Hoi Anu pouze jeden den. Snaží se nás přesvědčit o interesantním okolí. Zmiňuje nějaké sightseeingy a doporučuje nám odpo strávit na blízké pláži, to opravdu nejde. Ve finále se vytasí vizitkou krejčího, že prý nám přes noc spíchne oblek, tak se s díky odvalíme na pokoj. Jsou 3 p.m, Ládik podřimuje a povaluje se. Večer se chystáme na tu prohlídku, net a hospodu.

DEN 18. – VIETNAM

ČTVRTEK 17.5 2007

Budík dělá bordel v 6:30. v 7:00 jsme nastoupení a čekáme na bus do Hue. Bus dorazil asi včas a jedem. Cestou děláme nezbytné zastávky a jídlo. Do Hue dorazíme ve 12:30 berem první pokoj, co nám tu nahaněči nacpou (hotel Binh Minh 2). Celkem dobrý, kobka s oknem na chodbu (takže vlastně bez oken) za 6$. Zlehka vybalujeme a jdem do města kouknout na citadelu – the best of tohle city. Je neskutečný pařák a já mám po opalování v Nha Trangu pocit, jak když na zádech nesu pytel nožů. Honzík je na tom podobně. Cestou postupně odpalujeme všechny možný cyklo, best price, very cheap zboží i one hour tour. Kámoše, kteří se k nám hlásí jako my friend ani nepočítám. Za mostem jdem do areálu a do citadely vstup je za 55 000VND, načež prdíme a jdem domů. Cestou zařizujem lístky Hue-Hanoi na sobotu a na pátek za 10$ berem výlet do DMZ (demilitarizovaná zóna). Večer se dáváme dohromady a jdem na jídlo. V bedně pouští nějaký válečný film, což se nám tématicky hodí k zítřejšímu výletu. Spát jdem brzy, protože budík vstává 5:30.

DEN 19. – VIETNAM

PÁTEK 18.5 2007

Poplach v 5:30. V 6:00 jsme před hotelem, čekáme na bus, který přijel asi v 6:10. Berem směr DMZ, což je cca 100 km. Nevím, jestli to chlápek ví, ale jede průměrně 40 km/h což mě neskutečně vytáčí. Silnice prázdná, ale mi máme naloženo 40 km/h. To mi hlava celý ty 4,5 hodiny co jedeme nebere. To se ještě cestou stavíme v nějakém hotelu na breakfast v ceně zájezdu. Tam nastupuje i průvodce a jedem k řece Ben Hai, kde si fotíme most a jedem směr Vinn Moc kouknout na tunely. Je to tam gut, ale opět dostáváme denní dávku potu L . Jedem na oběd a na vojenskou základnu Khe Sanh. Cestou míjíme základnu Rockpile. Khe Sanh je muzeum 2 bunkry, 2 vrtulníky (made in USA), nějaký bomby a hromada vojenského šrotu. Vše dokonale naaranžováno, takže udělat si jakoukoliv představu o tom jak to tady kdysi skutečně vypadalo je nemožné. Leda z fotek v muzeu, ale ty si můžu prohlídnout doma. Cestou domů stavíme v nějaké vesnici u cesty. Všichni vystupují a fotí – to je opravdu moc. Jak zvířátka v ZOO. Na cestě domů nabíráme další turisty a jedem Hue. Rychlost je stejně vražedná jako na cestě tam, akorát teď nás předjíždějí i skútry. Příjezd v 18:00, dáváme sprchu a jdem na jídlo. Moc se mi do města nechce, protože se mi oloupal ksicht a vypadám jak idiot. Honzíkovi se loupe jen čelo, tak je momentálně ten hezčí z nás. Cestou se stavíme asi u místního MNV, kde se chystá nějaký program a hraje hudba. Nechybí žlutá hvězda následovaná srpem a kladivem. Jídlo si nedávám, je mi zle. Jdem dom, hrajem karty a dopíjíme Honzíkovo jabkovici. V TV běží nějaký zábavný program, takže se dobře usíná.

DEN 20. – VIETNAM

SOBOTA 19.5 2007

Dnes je poslední předvolební den, ulice jsou plné pionýrů. Nás to ovšem nechává klidným, páč nás čeká noční přesun do Hanoje. Ráno se vykopeme až po 10-té hodině. Náš pokoj, nemá žádná okna ven, tak máme pěknou tmu a ani nevíme jak je venku. Kolem 11 hodiny jdeme do našeho oblíbeného podniku „Are you ready to die“ a oba si dáváme těstoviny. Nejdřív přinesou jedny, jak tu bývá zvykem a tvrdí, že to jsou ty moje, tak se do nich s chutí pouštím. Po 5-ti minutách přinášejí i Ládíkovi a zjišťujem, že nám to jídlo prohodili. No co se dá dělat. Cena je stejná tak tu nikdo nepřijde ke škodě. Máme čas až do 5-ti hodin a tak jdem na hotel. Původně jsme měli vysmahnout ve 14:00, ale zjišťujem, že check out je ve 12:00 a tak přitlačíme ještě 3$ a můžeme zůstat až do 16:00. Lehce se poflakujem. Máme takový sanitární den, což je po třech týdnech poprvé. Před 16-tou hodinou vypadneme a jdem opět do „Are you ready to die“ Sotva se usadíme, vyhrne se nekonečně dlouhý průvod pionýrů. Zřejmě lákají spoluobčany k vykonání volební povinnosti. Jakou stranu mají volit, snad není třeba ani zmiňovat. Před pátou se vracíme k hotelu, tady nás má vyzvednout bus. Ten nakonec staví za rohem a tak se rychle přesunujeme. Všichni chytře zabrali jednu dvousedačku pro sebe. Tak na nás zbývá zadní pětka. Asi hodinu se vymotáváme z města a neustále někdo přistupuje. Bus se nakonec zaplní do posledního místa a začíná být pěkně dusnu, což je předzvěst nedobré noci. Před námi sedí dva Peršani a začínají si sklápět sedačky, což se Láďovi vůbec nelíbí. Po menší domluvě je vše vyřešeno a mezinárodní konflikt se nekoná. Cestou mě Láďa 2x dává v olympijským prší, což mě dost sere. Pak ještě rozebíráme možnosti pořízení „ARANA“ a následného zbohatnutí a také možnost celosvětového uznání se sbírkou dopravních kuželů. Do půlnoci jsme vůbec nezabrali zato byly dvě zastávky na žrádlo. Hanoj se již blíží.

DEN 21. – VIETNAM

NEDĚLE 20.5 2007

Přijíždíme v 6:00, jsme samozřejmě do růžova vyspalý, Autobus nás vykopne na předměstí a tak jedem tágem do centra a berem bydlení za 8$/noc. Dopoledne dospáváme a kolem 12:00 jdeme do města nacpat pupky a koupit lístky do Halog Bay na zítra ráno. Po obědě jdem prozkoumat město. Kromě pagody na ostrově a jednoho kostela se tu nic moc interesantního nenachází a tak berem za vděk místní poštou. Cestou zpět dáváme pivko a plánujem poslední dny. Máme celkem jasný plán. Ha Long, zpět do Hanoje, okouknout strýčka Ho v mauzoleu a na místním tržišti utratit poslední dolary. Teď je půl 6 večer a ještě půjdeme na jídlo a pivko.

DEN 22. – VIETNAM

PONDĚLÍ 21.5 2007

Vstáváme v 7:30 a jdeme na bus do Halonu. Odjíždíme o osmé hodině. Cestu nám „zpříjemňuje“ jeden debil, co neví na co je kapesník a pořád popotahuje jako prase. Občas s Láďou taky nahlas popotáhnem, ale je to opravdu extra debil, protože nepochopil, že když popotahuje a někdo na něj taky popotahuje, tak je to proto, aby nepopotahoval. Cestou je samozřejmě pauza na čůrání a případný nákup nějakých maličkostí. V Ha Longu jsme před 12-tou. „Vyhazují“ nás celkem daleko od centra, takže jsme mimo výřez naší mapy. Podle patníku zjišťujeme, že je to 2 km. Je přesně poledne a slunko pálí jako prase, takže se zase koupeme ve vlastní šťávě. Berem hotel za 10$ a po malém odpočinku jdeme do města. Hnedka dole nás oslovuje chlápek a nabízí výlet po zátoce. Ukazuje propagační fotky a velmi vehementně nás přesvědčuje, že je vše super a all inclusive, ale cena 25$ se nám moc nezdá. Nakonec sleví na 20$, s tím že 25$ je pro VIP a za 20$ to bude standart. Stejně se nám 20$ moc nelíbí a tak jdem do města s tím, že když neseženeme nic lepšího, vezmeme toho chlápka ve „standartu“. Město je dost na prd. Jen se stavíme na pivko a jdeme domů. Kupujeme tedy trip za 20$ a máme to i s cestou do Hanoje.

DEN 23. – VIETNAM

ÚTERÝ 22.5 2007

Ve 12:30 máme spicha s chlápkem recepci. Platíme hotel (Hoang Lan Hotel – u pošty)a tady začínají všechny nepříjemnosti dnešního dne. Místo včerejších dohodnutých 10$ po mě paní vyžaduje 12$. Po krátké výměně názorů mě i ostatní zaměstnanci hotelu přesvědčují, že cena byla dohodnuta na twelve, nikoliv ten a že jsem tudíž úplnej idiot. Zřejmě má na rukou 12 prstů, páč jsme to tý krávě ještě včera ukazovali na prstech. Ale možná, že to byla jiná kráva, tady všechny vypadají stejně. Dávám jí tedy 12$ a paní nám s úsměvem vrací pasy. Chlápek má před hotelem skútr, ale nějak mu nefunguje a tak volá tágo a jedem do přístavu. Tady je asi milion lidí a hroznej zmatek. Chlápek nás postupně předává do péče 5-ti lidí, takže vůbec nevíme kam patříme. Nakonec si ještě musíme koupit lupen za 2$. V tom zmatku jsme se sním ani nestihli pohádat, páč jsme sotva stačili naskočit do lodě a chlápka už jsme nikdy neviděli. Takže další ojebávka dnešního dne a to jsme ještě nevypluli. Ujišťujeme se, že vše jistě půjde podle plánu. Především se těšíme na „lunch on board“ jak chlápek sliboval. Jenže na lodi nějak nevidíme žádnou kuchyň a navíc asi půl hodiny trvá, než se loď protlačí z přístavu. Pořád se nic neservíruje a my už jsme dost nasraný. Po půl hodině plavby kotvíme u jednoho domu v plovoucí vesnicí a konečně se začíná prostírat. Trochu se divíme, proč nám dávají ke stolu 5 talířů, což se velmi rychle vysvětluje, páč nám ke stolu přidělili japonskou rodinku. Bohužel na Japonce jsme fakt už hodně alergický. Oběd probíhá tak, že nosí na stůl talíře s jídlem a co si kdo urve, to má a vzhledem k tomu, že Japonci jsou s hůlkami mnohem obratnější než mi, tak na nás za chvíli mrká ožraná rybí kostra. No alespoň že rejže bylo dost. Tu máme snad raději než Japonci. Po hodince příjemného společného stolování projíždíme zátokou k jeskyním. Prolejzáme dvě velký jeskyně, přesně jak chlápek sliboval. U východu z první jeskyně jsme svědky pěkné scény. Jedna Japonka při prolézání suvenýrů upustí dřevěnou motorku, ze který něco upadlo a personál ji velmi vehementně nutí, aby si to koupila. Možná došlo i na facky, ale my jsme museli na obhlídku té druhé jeskyně, škoda. Ve 4 hodiny se vracíme do přístavu. Směr Hanoj, jedem v tranzitu našťouchaný jako sardinky. Je nás tu 17 lidí. Před osmou hodinou nás vysazujou v centru. Jdem do hotelu, kde jsme bydleli v neděli a hned se na nás věší dva místní otravové. Jednoho se nám podařilo setřást , ale druhý se nás pořád drží. Ceny jsou zde poněkud nestálé, protože místo původních 8$ už pokoj stojí 10$, ale prostě nás už dneska ojebali mockrát, tak trváme na 8$ a jdem pryč. Ten opruz je nám zase v patách a protože cena byla vyšší kvůli jeho provizi, tak ho posíláme definitivně do prdele. Problém je v tom, že tenhle hotel byl asi nejlevnější v celý Hanoji. Prolejzáme 2 nebo 3 další hotely a ceny jsou 15$ – 20$. Nakonec ukecáme jeden hotel za 12$ a máme to i s klimou a kabelovkou, ale bez wrestlingovýho kanálu. Je asi 9 tak jdme na jídlo. Dáváme si špagety a cestou zpátky to zapíchneme u jednoho stánku kde mají točený pivo. Škopek v přepočtu za 2.70 Kč. Vylejem si škeble, což je jediný pozitivum tohoto dne.

DEN 24. – VIETNAM

STŘEDA 23.5 2007

Dneska se „válíme“ takže vstáváme v 8:00. Máme v plánu návštěvu Ho Či Minova mauzolea, což je jedna z klíčových zastávek tohoto zájezdu. Dle rad průvodce si berem dlouhý kalhoty a triko s dlouhým rukávem. Nic dalšího si s sebou neberem, protože k rakvi strýčka Ho si nikdo nesmí nic vzít, natož svačinu, nebo foťák. Cesta vede přes celé město. Poprvé si z taktických důvodů dáváme pití z cukrové třtiny. Kdyby se objevily projímavé účinky tohoto nápoje, tak už alespoň nemusíme nikam cestovat. Je to docela dobrý, tak se snad neposerem. Na místo dorážíme opět lehce propoceni. Je tu fronta si 20m, ale jde to rychle. Do mauzolea se dostáváme asi za dalších 20 minut. Kolem rakve se strýčkem Ho se prochází celkem rychle, takže za chvilku jsme venku. Ještě oblejzáme nějaký interesting pointy na něž upozorňuje průvodce, ale všude se platí a tak interesantní tedy zase nejsou, tak na to pečem. Cestou dáváme pivko na věčnou slávu Hočiminovu. K obědu krmíme opět špagety. Odpoledne jdem na nákupy nejprve do místního merkáda a pak zdejších ulic. Všude hojnost „značkového zboží“ a prodavači se ani nenamáhají zapírat že Rolex není Rolex a že North Face je very cheap, protože je to very good copy. Po nákupech jdem bydlet a pomalu se chystáme na jídlo do našeho oblíbeného bifé s příjemně ospalým pikolíkem ve dveřích. Počítám, že budou špagety, jako už týden tady.

DEN 25. – VIETNAM

ČTVRTEK 24.5 2007

Dneska nemáme v plánu nic moc konkrétního. Pouze dokoupit několik nezbytností a připravit se na dlouhou cestu domů. Ráno kolem 10-té hodiny vypadneme z hotelu jdem na poštu, protože Láďa si vzpomněl, že ještě musí poslat nějaké pohledy. Po odeslání pohledů jdem vyměnit prachy a nažrat se kuřátek do BBQ (podnik něco jako KFC). Pak jdem směr mauzoleum za účelem pořízení fotodokumentace, páč včera jsme fotit nemohli. Pak jdem pořešit nákupy. Prohlížíme několik typů Rolex, ale nakonec na to prdíme, jsou to šunky. Já nakupuju nějaký hadry a Láďa chlast. Večer se pakujem a pak jdem posedět k našemu oblíbenému, životem znuděnému pikolíkovi. Dnes nás obzvláště pobavil, když si chladil pupek v lednici a pak málem usnul.

DEN 26. – VIETNAM

PÁTEK 25.5 2007

Vstáváme v 8:00. V 8:45 na nás čekal taxík. Finančně je vše pořešený, takže pohoda. Coche dorazilo na čas. Jedem na letiště. Tam přijíždíme cca 9:45 a do 11:30 kdy je boarding time se poflakujem. Po check in jdem utratit ještě nějaký peníze za klobouky a dáváme si v letištní restauraci špagety za 6$. Zase nás okradli, cena jídla byla totiž udána bez daně. Ve 12:20 odlet. Cesta asi 10 hodin => pruda. Ovšem při přistání jsme se ještě dost pobavili. Ve chvíli, kdy letadlo bylo tak 10 metrů nad zemí, manévr přistání byl ve vrcholné fázi a celé se to klepalo ve smrtelné křeči jak kdyby se mělo celé rozpadnout, tak se zvedl jeden chlápek a šel na hajzlík. V jedné ruce měl videokameru a druhou se přidržoval, protože byl problém se udržet v sedačce na tož stát v uličce. Hrozně se divil, že letušky na něj řvou, aby se okamžitě vrátil a posadil se. Prostě idiot všech idiotů. Na letišti v Moskvě pak děláme pitomce a hrozně se divíme, že letadlo Prahy už odletělo. Po nějakém telefonování kamsi, nám bába dává dva lupeny na hotel a posílá nás na shromaždiště podobných případů, což jsme našli u gateu č.22. Kolem 10 hodiny večer odjezd do hotelu. Vzhledem k tomu, že do CCCP nemáme víza a opouštíme tranzitní zónu, tak nás všude hlídají a neustále počítají. Po ubytování, je v půl noci večeře. Opět se scházíme u jednoho stolu asi z 10-ti asiaty (vzpomínky na Ha Long ožívají). V 01:00 jdem spát, protože v 6:00 se vstává. To že po celou noc je na chodbě bezpečnostní služba, která hlídá ovečky nemusím zdůrazňovat. V sobotu ráno v 6:30 jdem na snídani a jedem zpět na letiště. Vše opět probíhá pod dozorem ostrahy . Na letišti naštěstí čekáme jen 20 minut a jdem do letadla. Slyšíme češtinu, tak se dáváme do klidu, aby jsme zase někoho nepomluvili……bude nám to chybět. Start je OK, jen před námi je matka s řvoucím smradem a za náma kluk s holkou , což by nevadilo, kdyby ten chlapec nebyl narvanej jak batoh. Mele pořád nějaký hovadiny. Vedle nás v řadě sedí nějaký kluk, asi ind a ptal se na cestu do Brna. Tak jsme mu vysvětlili, že směr má dobrý. Je 8:12 SEČ, let je v pohodě, dítě přestalo řvát a vožralej chlápek drží hubu. Důležitý je, že i ind vedle nás plánuje svůj život i po přistání tohoto letadla. V 9:15 přistání v Praze. Po zítří šichta – na hovno L

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .