Korfu – ostrov plný zeleně a nádherné přírody
Letos jsme dlouho nevěděli, jestli se nám podaří vůbec nějaká dovolená. Ale jak se blížilo léto a známí začínali balit kufry, dolehla i na nás cestovatelská mánie a táhla nás tam, kde to už známe, tedy do oblíbeného Řecka. Obavy z nějakých problémů z důvodu stávky nebo čehokoli jiného jsme si vůbec nepřipouštěli a dohodli se, že navštívíme další z řeckých ostrovů. Po Krétě, Zakynthosu a Rhodosu letos padla volba na Korfu. Manžel z počátku moc nechtěl, že je moc na severu, ale po přečtení několika článků o Korfu se i jemu tato volba nakonec zalíbila. Korfu je často popisován jako „smaragdový“ ostrov, ostrov věčné zeleně, zelený ostrov apod. a musím po jeho návštěvě konstatovat, je to tak. Ostrov tak zelený, přestože velmi hornatý a živý, že nás velmi okouzlil a nechal v našem srdíčku hlubokou vzpomínku.
Po desetihodinovém zpoždění jsme se konečně 27. července 2010 ve 23:15 hodin místo původně plánovaných 12:55 odlepili od vzletové dráhy ostravského letiště a ve 3:15 jsme dorazili do letoviska Dassia, kde jsme byli ubytovaní ve studiích Christina. Po rozčarování ze zpožděného letu došlo ještě větší rozčarování ze studií. Původně jsme chtěli studia vyměnit, ale ve tři ráno se cokoli špatně řeší, navíc už na nás doléhala neskutečná únava. Ráno po probuzení jsme chtěli studia okamžitě vyměnit, avšak majitel tam nebyl a po rozhovoru s jinými uživateli objektu jsme usoudili, že je to zbytečné a žádného lepšího výsledku nedosáhneme. Měli jsme tedy možnost volby – buď si dovolenou necháme ubytováním zkazit, nebo si ji začneme užívat přes všechno to zklamání a reklamaci necháme na později. Zvítězilo za „B“ a tak jsme asi kolem 10:00 hodiny šli na prohlídku letoviska Dassia a pláž, na kterou jsme se nejvíce těšili. Letovisko Dassia je poměrně rozlehlé a všechno to dění je naskládané kolem přibližně 2,5 km dlouhé klikaté rušné silnice spojující letoviska při východním pobřeží ostrova. Pravda, co se týká nepořádku, tady bylo docela čisto a žádný větší nepořádek jsme nikde neviděli. Po snídani jsme dorazili na velmi hezkou pláž, která je písčito-oblázková . Dvě třetiny této pláže navazují na překrásnou zahradu hotelu Chandris , který všem doporučuji. Hotel tvoří dvě krásné budovy a spousty studií a apartmánů v zahradě, vše působí velmi útulně a čistě. Zahrada je velmi rozlehlá, všude spousta olivovníků, palem, záhonů s kvetoucími květinami. Krásně zelený pravidelně zavlažovaný trávník, no prostě úžasné . Přestože nejste hostem hotelu, máte všude přístup a nikdo vás odnikud nevyhazuje.
Zalehli jsme na místečku, které jsme si pečlivě vybrali , protože po zkušenostech z minulých let už víme, že kde lehneme první den, tam se budeme každý den vracet. Místo tedy bylo vybráno a tak jsme se uvelebili na pár hodin na pláži a vychutnávali si příjemně osvěžující vodu průzračně čistého jónského moře vnořenou do zátoky mezi Korfu a Albánií , na kterou jsme měli výhled naproti a od které nás dělilo pouhých 15 km moře. Zleva pláže se hrdě tyčí hory nejvyššího pohoří Korfu, Pantokrator s výškou 720 m. Z pravé strany pláže je vidět druhý zub zátoky, jež chránila celý záliv před větrem i vlnami a tak tady bylo skutečně pořádně horko a hladina byla mírná jako labutí jezero. Čistá mořská vodička nás však vždy příjemně ochladila. Tady jsme každý den lenošili, koupali se, nasávali sluníčko, pravou řeckou atmosféru plnou pohody a samozřejmě bronz na naše poměrně bílé tělesné schránky. Jelikož však nepatříme do skupiny „celodenní plážový povaleč“, už druhý den pobytu jsme vymýšleli, kam se vydáme na výlet, co prozkoumáme. První volba padla na důkladné prozkoumání letoviska Dassia, jsme přece jen na pár dní „domácí“ a měli bychom vědět, kde co je. Kolem páté hodiny odpoledne jsme se tedy vydali na průzkum a zjistili, že letovisko je velmi dobře zajištěné po všech stránkách, supermarkety, spousta drobných krámků, benzinka, dvě lékárny, cukrárna , dokonce pohotovost, spousta půjčoven motorek, čtyřkolek a aut, zelenina, mnoho typicky řeckých taverniček a taky italská pizzerie, prostě všechno co k příjemně strávené dovolené potřebujete mít k dispozici.
První den utekl jako voda a tak jdeme na naši první večeři. Už doma jsme si naplánovali, že k první večeři si dáme naše oblíbené řecké stifado – naložené dušené hovězí maso ve vynikající rajčatové omáčce s hranolkami, mňam… Tak se také stalo a moc jsme si pochutnali.
Druhý den jsme obětovali pouze relaxu, koupání v moři, opalování, koupání v bazénu a opět opalování a taky jsme trochu doháněli spánek.
Třetí den dopoledne jsme absolvovali nákupy, koupání v moři, relax a odpoledne jsme vyrazili poprvé na výlet a to po vlastní ose do hlavního města Kerkyry. Z Dassie tam jezdí co 15 minut linka č. 7 a za půl hodinky jste na místě. Lístek koupíte v automatu za 1,3 EUR nebo v autobuse u řidiče, ale tam je dražší. My tedy dorazili kolem čtvrté odpoledne do hlavního města a užasli nad jeho čistotou, vše bylo upravené a balkony obyvatel hlavního města se pomalu ztrácely pod záplavou květin. My se vydali podél pobřeží k Benátské pevnosti . Už jsme jich v Řecku pár navštívilï, tahle je však svou rozlohou všechny předčila a také vynikajícím stavem, ve kterém se nacházela. Za 4 EUR na osobu si kupujeme lístek, projdeme bránou a pod námi je vodní příkop plný malých lodiček . Potom procházíme druhou bránou, tentokrát už skutečně do pevnosti. Hned u vstupu je malé muzeum, které jsme nemohli vynechat, před ním opravdová děla někdy kolem roku 1700, ovšem jako nová. Jdeme dál a prohlížíme si celé nádvoří a procházíme všechny části pevnosti. Při pohledu vzhůru na nejvyšší bod pevnosti, kde se hrdě tyčí fungující maják soudíme, že budeme šlapat tak do 10. patra. Naštěstí sluníčko už tolik nepálí a tak procházíme celou tu pevnost tam a zase tady a kocháme se výhledy na celé široké okolí. Panorama je překrásné a už se těšíme až nahoru k majáku, to tedy bude výhled . Vyšplháme se až nahoru, zde se zastavíme na více než jen pár minut a kocháme se. Výhled na celou velmi rozlehlou Kerkyru je skutečně překrásný, vidíte celé město, naproti trochu mladší druhou pevnost, ze severu v dálce pohoří Pantokrator, naproti přes moře Albáníi, v úrovni Kerkyry východně přes moře zase řeckou pevninu, jižní část ostrova Korfu. Co chvíli vám nad hlavou vzlétá nebo přistává letadlo, letiště je na okraji Kerkyry, takže ty obry máte doslova nad hlavou. Nafotíme spoustu snímků na památku a pomaličku, protože se nám ani moc nechce, zase scházíme dolů . Trochu to klouže a tak musíme dávat opravdu dobrý pozor, abychom nepřišli k úrazu. Dole se nám zase nechce věřit, že jsme byli až tam nahoře. Jdeme tedy na menší prohlídku hl. města Kerkyra, ale v pevnosti už jsme strávili dost času a tak to vezmeme ne příliš podrobně podle průvodce, ale přesto procházíme uličkami Starého Města, kde na nás dýchne duch řecké minulosti, projdeme několik krámků a sedáme si v příjemné taverničce, kde si dáme skvěle vychlazený řecký Mythos (v hlavním městě 4 EUR, nejdražší jaký jsme v Řecku kdy pili). Sluníčko už se ukládá k spánku a tak se rozhodujeme vrátit zpět do Dassie, protože nechceme promeškat poslední spoj a taky se těšíme na večeři, kterou si chceme dát taky tam, abychom mohli beze spěchu posedět dlouho do noci, protože tak to máme rádi. Vychutnat si dobré řecké jídlo v pokojné řecké atmosféře beze spěchu, bez plánů, jen tak náhodně, jak nás zrovna napadne.
Čtvrtý den si opět užíváme moře, slunce a pláž, dřímotku, nákupy a skvělé pohody. Večer už ale odpočatí zase přemýšlíme, co podnikneme zítra. Rozhodujeme se pro další výlet po vlastní ose, protože to jde a je to velmi snadné, autobusem do Kerkyry, tady přesedneme a jedeme linkou č. 10 do slavného paláce císařovny Sisi, do Achileonu. Cesta se trochu komplikuje při přesedání na „desítku“, protože jsme byli posláni na zastávku, kterou jsme prvně nenašli a než jsme ji našli, ušli jsme asi 5 km , došli až k letišti a zase se vraceli zpět a doufali, že desítka, toho dne poslední, nám neujede. Naštěstí jsme se vrátili včas, znovu se přeptali na stání zastávky, řekové moc to značení neřeší, tentokrát jsme ji našli a náš spoj tam již stál připraven k odjezdu. O pět minut později a byla pryč. Ale nakonec jsme asi po půlhodině jízdy z Kerkyry dojeli do Achileonu . Za vstup do paláce jsme zaplatili 14 Euro za dvě osoby. Bohužel, za necelou hodinku bylo pro prohlídce. Palác je sice velmi hezký a udržovaný a také poměrně velký. Veřejnosti je ale přístupné pouze přízemí, vyšší patra jsou uzavřena. Prošli jsme tedy jen vstupní síň , , pokoje císařovny Sisi , spoustu dalších pokojů a také malé museum a kapli . Zahrada , a nádvoří paláce je jako z pohádky a výhledy do okolí stojí také za vidění . Nádvoří jsme si nemohli ani moc vyfotit, protože se tady chystala najaká akce a celé nádvoří bylo poseto stoly a židlemi a spoustou pobíhajících lidí, takže se nám podařilo vyfotit jen část z toho všeho. Po prohlídce jsme zjistili, že autobus zpět nám jede až za dvě hodiny a tak padlo rozhodnutí dojít do vesničky Kinopiastes zpět pěšky a poznat trochu vesničku pod Achileonem a její okolí. Doufali jsme však , že po cestě někde narazíme na autobusovou zastávku a pak jen přistoupíme. Bohužel jsme žádnou nepotkali a tak jsme asi 4 km šli po svých. Už jsme byli opravdu hodně unaveni a našim největším přáním bylo objevit zastávku a nastoupit do autobusu, jež by nás odvezl zpět do Kerkyry. Achileon je sice krásné místo, určitě stojí za návštěvu, ale autem nebo na skútru. Přece jen to spojení s Kerkyrou není úplně ideální. Po příjezdu do Krekyry nám jel spoj do Dassie naštěstí už za 10 minut a tak ve 21:00 hodin už jsme byli opět na naší oblíbené pláži a užívali si osvěžujícího moře. Takové večerní koupání má své kouzlo.
Pátý den jsme se rozhodli, že po předchozím putování po vlastních budeme opět jen odpočívat a užívat si báječné dovolené. Avšak nebyli bychom to my, abychom ještě ten večer nevymysleli, že si koupíme nějaký z výletů lodí a taky si zarezervujeme čtyřkolku pro náš celodenní poznávací výlet ostrova. Prošli jsme večer celé letovisko a seznámili se s nabídkou řeckých prodejců, protože výlety a dopravní prostředky si zajišťujeme vždy přes řecké prodejce. Rozhodujeme se pro návštěvu ostrovů Paxos a Antipaxos jižně od Korfu. Celodenní výlet se zastávkou na koupání na Antipaxu a návštěvou městečka Gaios na Paxu. Koupili jsme jej za 31,- EUR na osobu (česká CK prodává za 40,- Eur).
Šestý den jsme si naordinovali opět jen slunce, moře a pláž a vše co k dovolené patří. Ten den jsme šli dříve spát, protože hned ráno vstáváme a v 8:00 hodin nám jede z Dassie autobus, který nás zaveze do Kerkyry do přístavu, kde na nás bude čekat velká loď společnosti Ionian Cruises.
Sedmý den ráno tedy vstaneme, přichystáme si svačinu, ještě stihneme i kávu a rychle na autobus. Tady trochu zmatkuji, protože čekáme na smluveném místě, autobus nikde a jiný, který projíždní kolem má za oknem cedulku „Paxos-Antipaxos“, takže jsem v domění, že nás tzv. přehlédl a je po výletu i penězích. Když však v 8:00 hodin, tedy na poslední chvíli dochází další dva páry, trochu se zklidním a poslušně čekám. Manžel mě uklidňuje, že přece znám tu jejich řeckou přesnost, minuta sem, minuta tam … a má pravdu, v 8:10 hodin u nás staví náš autobus, za okny cedulka „Ionian Cruises“ tak je vše v pořádku. O pár minut později už nastupujeme na loď jménem Christina a vedle stojí další loď stejné společnosti jen se jménem Ionian Sun, ale jsme informování, že ta druhá s námi popluje jen kousek a pak se odkloní a popluje na řeckou pevninu do Pargy a po zpáteční cestě ještě zastaví v Albánii. Do Albánie my nemůžeme, protože v rámci EU cestujeme na občanku. Takže hurá na naši loď a plujeme směr Paxos-Antipaxos. Plavba je klidná, loď pluje trochu pomaleji než ta druhá, přesto uhání vpřed vstříc novým zážitkům a poznání. Vyplouváme z Kerkyry a vzdalujeme se benátské pevnosti dále na jih podél východní strany ostrova Korfu, míjíme palác Achilleon, letoviska Benitses, Moraitiku, Mesongi, Ag. Nikolaos, Lefkimi. Na úplném konci, cípu ostrova je angličany vyhledávané letovisko Kavos. I tomuto se pomalu vzdalujeme, ale neplujeme příliš dlouho a před námi v dálce se objeví ostrov Paxos. Najednou nás dohání nám známá druhá loď, po návštěvě Pargy a předhání nás nejdříve zleva, pak zpomalí, obepluje nás zprava, hlasitě zdraví a uhání vpřed před naší pomalejší Christinu. Obě lodi obeplouváme ostrovy Paxos a Antipaxos ze západní strany, která nabízí krásné pohledy na strmě padající skálu do moře, často zvrásněnou větrem a vlnami do různých obrazců. Míjíme množství větších či menších jeskyní . Do jedné z nich vplouváme . Za druhé světové války se zde ukrývala ponorka, jež nebyla nikdy objevena. Kapitán lodi předvádí své umění řízení lodi a vpluje tak hluboko do jeskyně , že je téměř možné dosáhnout na její stěny. Chvíli setrvá, aby udiveni přítomni měli čas pomačkat spoustě svých fotoaparátů, pak zařadí zpátečku a jakoby nic, vypluje ven z jeskyně stejně bravurně, jako tam vplul . O kousek dále tuto „machrovinku“ zopakuje, protože vpluje do jeskyně, která se mysticky váže k Bohu moří, Poseidonovi , a zase vypluje, aby pokračoval dále na jih, k menšímu ostrůvku s jménem Antipaxos, kde máme plánovanou přestávku na koupání v krásné zátoce, kde je ukrytá menší pláž s úplně bílým pískem. Bohužel, už z dálky je zřejmé, že pláž si můžeme jen vyfotit, je tady tolik lodí, že ta naše veliká nemá šanci se k pláži dostat a tak kotvíme na širém moři obklopeni dalšími loděmi. Naskáčeme do temně modré vody , kterou tu a tam ostře protíná azurová modrá. Osvěžíme se a po 20 minutách se vracíme zpět na loď. Teď plujeme zase na sever, podél Antipaxu, abychom se mohli na severnějším Paxu zastavit v malebném městečku Gaios, jehož přístav je velmi dobře ukrytý v zátoce , kterou z moře není vůbec vidět. Najednou kapitán začne loď otáčet směrem doleva k pevnině a až za nějakou chvíli se před námi vynoří první kotvící lodě, potom další a další, proplujeme skrytou úžinkou a před námi se vyjeví krása malého městečka Gaios , tedy hlavního města ostrova Paxos. Tady máme dvě hodiny čas na prohlídku a nákupy. My tento vzácný čas strávíme procházením po uličkách městečka , v jedné z místních taverniček si dáváme dobře vyhlazený Mythos s výhledem na panorama malinkého pravděpodobně soukromého ostrůvku neznámého jména a mnoho dalších krás ostrova , , . Poté pokračujeme v prohlídce, úzkými uličkami pozorujeme zdejší každodenní život a zapadneme do další taverničky pod košaté stromy nabízející příjemný stín a dáváme si opět něco typicky řeckého k jídlu. Všudepřítomné kočky nám dělají společnost a jedna z nich se uvelebí na naší kabele, takže ji musíme probudit, protože už se musíme vrátit. Cestou zpět úzkými uličkami míjíme hezkou taverníku U piráta a tak se s vítajícím námořníkem vyfotím a jdeme koupit nějaké suvenýry. Zjišťujeme, že máme pouhých 15 minut do vyplutí lodi, takže rychle koupíme jen drobnosti, vykonáme potřebu v náruči přírody a nastupujeme na naši loď Christina. Po třech hodinách plavby kotvíme opět v přístavu Kerkyry, kde už na nás čekají připravené autobusy. Ručičky na hodinách ukazují 19:00 hodin, takže kolem půl osmé budeme ve studíích a máme v plánu se jít ještě koupat do moře, nakonec si dáme jen kafíčko a zmrzlinový pohár na balkóně, chvíli si odpočineme a jdeme na naši pravidelnou večerní procházku. Kolem desáté už máme zase hlad, takže usedáme v jedné z taveren. Tentokrát jsme si vybrali italskou pizzerii, kde vaří a obsluhují Italové a je to skutečně znát. Přímo před námi utočená a upečená v rozpálené peci, na kterou vidíte z celé restauraci. Když ji před nás přinesli, krásně voněla bylinkami a jak chutnala, mňamky… Poprvé to nebylo řecké jídlo, ale bylo vynikající. Poseděli jsme, vypili džbánek výborného vínka a jelikož už na dveře ťukal nový den, museli jsme do postele.
Ráno jsme si malinko přispali, komáři už nás díky svíčce tolik netrápili nebo jsme možná byli tak unaveni, že jsme je tentokrát neslyšeli, ale to asi né, protože v tom množství, v jakém se na Korfu tito nepříjemní okřídlenci nacházejí prostě nejde spát. Takže jsme si dali náš ranní rituál, po ranní očistě vyrážíme do supermarketu na čerstvé pečivo, ovoce, zeleninu a balenou vodu. Na snídani si dáváme právě tuto čerstvou bagetu jemně politou korfuským olivovým olejem, k tomu pár koleček salámu, červenou cibulku a tvrdý sýr, kafíčko a lebedíme si nad báječností zasloužené dovolené. Uvědomuji si, že si skutečně užívám každičký okamžik a těším se z každého prožitku, doma nějak nemám čas radovat se ze snídaně či jiných maličkostí. Beru je v tom spěchu jako samozřejmost, tady to na mě působí jinak. Prostě báječné nikam nespěchající poklidné Řecko. Ale protože se pobyt začíná prodlužovat a za tři dny budeme nuceni se vrátit domů, rozhodujeme se užívat si opět jen lenošení na pláži a koupání, opalování a večer si jdeme zamluvit auto na náš celodenní výlet předposlední den pobytu. Vše běží jak má, za malý Fiatek jsme zaplatili 35,- EUR se vším pojištěním a ještě i neomezenými kilometry, některé půjčovny si vymyslely limit 100 km za cenu auta na den a každý překročený kilometr se musí doplatit. To se nám nestalo, ujeli jsme zhruba 140 km po ostrově a vše bylo v ceně. Jen benzín si kupujeme sami. A kde že nás to táhlo? Podle průvodce jsme se rozhodli pro severní okruh, protože na jih se nám už moc nechtělo, kdybychom tam byli více dnů, tak bychom se jiný den vydali i tam, ale vzhledem k omezenému času jsme se rozhodli takto. Ráno v 8:00 hodin jsme si vyzvedli auto a vyrazili jsme z Dassie směrem na jih na Gouvia, kde jsme odbočili doprava směrem na západ přes vnitrozemí. Projeli jsme přes hory a malebnou vesničku Liapades, kde jsme však nestáli, jen jsme jeli dost pomalu na to, abychom si ji prohlédli a pokračovali jsme dále do Paleokastritsy. Musím říct, že z tohoto místa jsme byli oba úplně vedle. Je to jedno z nejkrásnějších míst, jaké jsme dosud na řeckých ostrovech viděli. Překrásná zátoka na úpatí vysokých zelení hustě porostlých hor se spoustou menších zátok ukrytých tam a zase tady, romantické maličké pláže ukryté v zákusu pevniny strmě padající do moře, zkrátka nádhera . Když jsme zastavili u vyhlídky Bella Vista , mysleli jsme si, že na tomto místě bude v restauraci draho a tak manžel chtěl pokračovat dál. Já však trvala na tom, že na tomhle místě si chci vychutnat pravou řeckou kávu ať stojí co stojí a tak jsem jej přemluvila a už jsme byli v roztomilé řecké taverničce stejnojmenného jména, kde jsme si vychutnávali nejen příjemnou řeckou kávu, ale také nádherné výhledy na celou Paleokastritsu a její okolí . Jelikož byl náš poznávací den severní částí ostrova teprve na počátku a věděli jsme, že se máme ještě na co těšit, po půlhodince jsme usedli opět do auta a pokračovali dál. Vrátili jsme se kousek zpět na cestě do Liapádes a poté odbočili směrem na Lakones a Krini, rovněž čisté a malebné korfuské vesničky položené v horách , projížděli jsme jejich neskutečně úzkými uličkami nechajíc projet sotva jedno auto (ještě že v těchto místech jsou i v horách semafory, protože dvě auta se tu nevyhnou. V Krini jsme sjeli z hlavní silnice (široké asi 2 a půl metru )směrem doleva na hrad Angelokastro.
Pod hradem je parkoviště s restaurací, zde jsme nechali auto a šlapali po svých vzhůru na hrad . Dole jsme sice zjistili, že v pondělí je hrad uzavřen, ale když už jsme tady, tak si tam vyšlápnem. Stoupali jsme nejdříve po kamenné cestě, která se o kus výše změnila na prošlápnutou pěšinu, ale výstup nebyl tak náročný, jen to sluníčko už začínalo pořádně pálit. Nahoře jsme se nabažili krásných výhledů do okolí a poté se vraceli zpět k autu. Cestou jsme zkoumali korfuskou flóru a uznali, že takto zelený ostrov je pastva pro oči . Malinko jsme se občerstvili vlastní svačinou a už jsme zase usedali do auta, abychom pokračovali dále přes horskou vesničku Makrades a potom na Ag. Georgios, do kterého jsme sjížděli dolů do údolí k moři. Ag. Georgios je takové normální letovisko s příjemnou dlouhou písečnou pláží, několika hotýlky, apartmány, studii, obchůdky a tavernami, není ani moc rozlehlé, ale je příjemné. Dlouhá široká písčitá pláž a otevřené moře zajišťující možnost větších vln, jaké jsme my v Dassii neměli. Na chvíli jsme zde zastavili, abychom si vše v klidu prohlédli. Dále pokračujeme opět přes příjemné vnitrozemí směrem na Pagi, Dafni a Kavvadades. Máme v plánu odbočit na Affionas, ale někde v horách se nám podaří sjet z cesty a dostat se na nějakou velmi úzkou lesní cestu a tak chvíli bloudíme a nakonec se vracíme a kvůli ztrátě času si návštěvu Affionas rozmýšlíme a pokračujeme dále na sever přes hory na Sidari. Chtěli jsme vidět mys D´amour, tak známý z pohlednic, ale v Sidari je velmi špatné značení a přelidněné rušné městečko plné aut v jednosměrných ulicích nám překazilo plán a opět jsme někde špatně odbočili a zjistili, že už jsme na cestě směrem na Peroulades, tedy směrem na Mys Drastis , kde jsme se také chtěli podívat a tak jsme D´Amour vyměnili za Mys Drastis a vůbec jsme nelitovali. Velmi krásný a rozlehlý mys , ke kterému se dá přijet autem na malé přírodní parkoviště a potom po svých šlapeme prašnou cestou až na vrcholek mysu, ke kterému vede úzká pěšina. Po cestě narážíme na obrovskou ceduli, že Mys je na prodej a to nám trhá srdce. Něco tak krásného že chtějí korfusané prodat ? To jsou na tom asi hodně špatně, když udělají takový krok, nicméně my jsme rádi, že jsme tady, nasáváme atmosféru tohoto nádherného místa a říkáme si, že příští návštěvníci už to štěstí nemusí mít, až to bude v soukromých rukou. Po hodině strávené na Mysu Drastis pokračujeme dále směrem na Karousades, Roda a Aharavi po nyní už kvalitní široké asfaltové silnice podél pobřeží a míjíme spoustu krásných zátok obklopených zelení s menšími či většími letovisky působící velmi útulně, zasezené do romantické přírody. Rozhodujeme se, že někde zastavíme a dáme si oběd a poté se někde vykoupeme. Zastavujeme v Astrakeri, v příjemné taverničce v typicky řeckém bělomodrém stylu , přímo u pobřeží, na mírném kopečku a máme krásný výhled na moře. Než nám číšník přinese jídlo pozorujeme pár koupajících se a zjišťujeme, že moře tady na severu v tomto místě je velmi plytké. Koupající jsou vzdáleni cca 50 metrů od pláže a vodu mají sotva ke kolenům, podle barvy vody se dá usuzovat, že do trošku větší hloubky je zhruba tak asi 200 metrů. Tak tady by se nám moc nelíbilo, navíc díky písečné pláži a otevřenému moři byla voda hodně zkalená, takže voda v pásu podél pobřeží měla hnědou barvu. My si pochutnali na našem oblíbeném řeckém stifádičku a pokračujeme dále. Cesta kolem pobřeží vede přes velmi hezké letoviska se spoustou malých pláží ukrytých v nejrůznějších zákoutích. Máme v plánu někde zastavit na koupání, ale nemůžeme nechat auto jen tak na silnici a tak zastavujeme někde mezi Roda a Aharavi, v místě, kde je vedle silnice štěrkové odpočívadlo, přejdeme přes silnici a scházíme dolů z kopečku ke krásné bílé pláži plné větších bílých kamenů i menších oblázků a koupeme se v moři, které je v této zátoce hluboké hned od pláže, první půlmetr po kolena, druhý půlmetr po pás, třetí půlmetr a mám po bradu a dále už to nepočítám. Plaveme si a užíváme si báječné vlny, tady mořské proudy nutí vodu divoce narážet na pevninu a tak si to užíváme, ale nemáme odvahu plavat dále než na 10 metrů, tam už je hodně velký proud a dost veliké vlny z nichž máme docela respekt. Zdržíme se opět asi hodinku, plaveme, sušíme se, zase plaveme, zase se sušíme, vyhledáme pár pěkných bílých kamínků a jedeme dál, přece už je dost hodin a ještě chceme leccos vidět. Rozhodujeme se, že nepojedeme přes vnitrozemní hory, Pantokrator je přece jen 720 m vysoký a z doslechu víme, že cesta je dost úzká a po zkušenosti s blouděním v horách na stejně úzkých lesních cestách už nemáme odvahu riskovat. Kdybychom měli čtyřkolku, bylo by vše jinak, ale autem si dáme raději pohodlnou a kvalitní pobřežní komunikaci a poznáváme další přímořská letoviska Apraos a Kassiopi, potom naše cesta vede opět po klikatých uličkách přes hory, projíždíme Katsafalaitika, Sarakinaitika a padáme zase dolu k pobřeží, volant běhá stále doleva a doprava a tak nemám čas se ani kochat tou nádheru kolem, protože veškeré soustředění je zaměřeno na šťasný návrat. Jakmile dorazíme opět k moři projíždíme vesničkou Vlahatika, trošku větším letoviskem Gimari, Kaminaki, Nisaki a Barbati. Tyto letoviska se nám velmi líbí, protože všechny leží na úpatí pohoří Pantokrator padajíce strmě do moře, pláže jsou oblázkové a právě v Barbati zastavujeme, abychom si letovisko lépe prohlédli a soudíme, že patří k nejhezčím na východní straně ostrova, jaké jsme na této straně Korfu viděli. Nikde nevidíme žádný obrovský hotelový komplex, spíš menší rodinné hotýlky, spousta apartmánů a studií umístěných na kopci nad krásnou širokou pláží a průzračným mořem. Usedáme v jedné pobřežní taverničce a dáváme si chladné osvěžení v podobě ledového frapé a zjišťujeme, že máme čas tak na hodinku posezení a pak hurá zpět do Dassie. Projíždíme ještě příjemnými letovisky Pirgi a Ipsos, jichž se ještě stále přímo dotýká pohoří Pantokrator, dojíždíme do Dassie kolem 20:00 hodiny a jdeme ještě na večerní koupání než půjdeme na večeři. Tady už Pantokrator je vidět pouze z dálky, ale nižší hory lemující naši zátoku jsou také krásné. Večer je stejná klasika jako v předešlých dnech a nám zítra zůstává poslední den naší úžasné dovolené ideálně smíšeného poznávání s pohodou na pláži a u bazénu, relaxu a báječného jídla. Den, který utekl stejně rychle jako ty předešlé a máme tady návrat domů. Poslední den ráno si přivstaneme na svítání už v půl šesté a v šest už jsme na pláži. Z nasbíraných oblázků píšu pozdrav dobrého rána pro probouzející se sluníčko , na které ale čekáme více než hodinu. Každé ráno naší dovolené bylo jako malované a dnes, když se vydáme na svítání, tak jsou na obloze mraky. Naštěstí se ale kolem sedmé hodiny obloha roztahuje a vítá nás do nového dne tmavě oranžová koule oznamujíce, že i dnes bude nádherný den. Natofíme ještě pár neobvyklých fotek na památku, rozloučíme se s pláží i malým přístavištěm v půjčovně lodiček a rychle do studií, ať nám neujedou. Stihneme ještě kávu a v 7:55 hodin vláčíme kufry na dohodnuté místo, kde nás po 10 minutách vyzvedne autobus a odváží na letiště. Tentokrát odlet probíhá přesně podle plánu a tak se přesně v 10:00 hodin těsně nad koncem pouze 2600 m dlouhé vzletové dráhy zvedáme vzhůru k nebesům . Ačkoli se to nesmí, tajně pořídím pár fotek vzdalující se Kerkyry, z dálky poznávám i naše letovisko Dassia, ještě podlední záběr na ostrov Korfu z nebeské výšky a už je pod námi Albánie. Sto kaló Korfu, sto kaló naše milé Řecko. My se zase někdy vrátíme, my tě máme rádi.
- Guest napsal(a) před 13 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.