Dalmácie 2011

Bývalá Jugoslávie je pořád divoká země oplývající přírodními krásami,kde se divoká příroda notně podepisuje na charakteru lidí i způsobu života.Myslím si,že v těchto většinou hornatých oblastech nemůžou lidé tak lehce ztloustnout jako v Čechách u piva nebo v některých jiných pohodových poměrně rovinatých zemích.Každopádně se nedá krajina srovnávat s bohatým Německem či Francií,kde možno dosáhnout blahobytu poměrně snadněji.Také se zde mísí asi nejvíce v Evropě všechna náboženství a jejich stavební slohy,což zaznamenáte nejvíce v Bosně a Hercegovině. Proto došlo poměrně těžkým a složitým způsobem k rozdělení na dnešní územní celky,tj.římsko-katolické Chorvatsko,z větší části pravoslavné Srbsko udržující si azbuku a promísenou Bosnu a Hercegovinu, kde se opravdu mísí křesťanství pravoslavné i římsko-katolické s muslimskou vírou i stavebním slohem.Toto opravdu neuvidíte jinde. Když procestujete Evropu i okolí a vrátíte se do BiH,pochopíte ten mišmaš.Ať už cestujete po Turecku nebo Francii,uvidíte čistý styl,v BiH je od všeho kousek.

Navštívit tyto země jsem dostal chuť i odvahu až po mnoha letech ,což je tedy po velice dlouhé době.Příroda se za tu dobu nezměnila.Vyrostly zde dálnice a vše,tak jako po celém světě,se poměrné hodně zglobalisovalo v tržním stylu.Tehdy nebyly všude tolik stánky ze suvenýry a jiným tržním zbožím,rovněž vstupné bylo lidové,nebo se neplatilo vůbec.Národní parky také existovaly pouze sporadicky.Myslím si,že se balkánské země dnes poměrně srozumitelně vyhranily.Horské a spíše středoevropské Slovinsko, divukrásné a divoké římsko-katolické Chorvatsko,východní azbukou a spíše pravoslavím ovládané Srbsko a divoké a komplikované BiH a Makedonie,které jsou národnostně různorodé.Rozhodnutí vyjet na dovolenou do Chorvatska bylo tedy jaksi impulsivní a okamžité.Poté co jsem procestoval Evropu a nejbližší okolí a situace se v balkánských státech dostatečně uklidnila,vyrazili jsme se synem ve stejné sestavě a věku jako kdysi já se svým otcem.Jemu bylo tehdy tolik co mě dnes a synovi tolik co mě tehdy.Byla to tedy cesta skoro symbolická a kultovní.Zatímco dříve jsem toho najezdil a poznal letmo o mnoho více,tentokrát jsme se soustředili spíše na jednotlivé celky a jejich bližší poznání.Bylo to rozhodnutí dobré,protože kilometry v autě potřebuje člověk kompenzovat pohybem.Také to bylo poměrně snadnější,protože dnešní stav silnic a moderní auto se nedá srovnávat s tehdejší dobou a starou Škodou 100.Poměrně lehce ač dosti pozdě jsme vyrazili na jih přes Budějovice a Linec na rakouské dálnice.Dálniční známka se vyplatí,protože umožňuje rychlý přesun horami na jih,ačkoli ji nikdo nekontroluje.Směrem na Graz se projíždí většinou širokým údolím s mnoha tunely,kde ten Bosrucký a Gleialmský je nutno zaplatit.Dají se také samozřejmě objet po vedlejší silnici,ten Bosrucký poměrně snadno,ten druhý zřejmě náročněji.Každopádně zanedlouho dosáhnete slovinské hranice v Šentilji a máte za sebou asi 500 km jízdy.Přes Slovinsko nemusíte dálnicí,pakliže nepospícháte.Jinak si koupíte známku jako v Rakousku. Slovinsko je v EU,hranice se tedy jaksi nekoná.Za chvíli jste v Mariboru,kde na vás shlíží vyhlídková věž na vysokém vrchu zvaném Podgora,kam vede i lanovka.Určitě stojí za návštěvu,vypadá imposantně.Kousek od Mariboru leží na řece Drávě starobylé městečko Ptuj se zámkem nad městem. Je to poklidné městečko,které stojí také za návštěvu.Dráva se za městem rozlévá široce do tzv.Ptujského jezera,což je rekreační oblast.Nic tu nechybí k pohodě a relaxaci.Když však dojedete k chorvatské hranici,čeká vás oboustranná kontrola.Vystupujete z EU a vstupujete do třetí země,všichni chtějí doklady.Případná prohlídka se týká většinou aut z problémových zemí jako jsou Albánie nebo Bulharsko.

V Chorvatsku se někdy vyplatí využít sítě dálnic.Je to zde nastavené jako ve Francii.Vyzvednete si lístek a kde vyjedete tam zaplatíte za ujetý úsek.Cesta v nezáživných úsecích se potom odvíjí celkem rychle.Kolem Karlovace jsou v některých úsecích k vidění ještě pozůstatky války.Rozbité domy a poškozené zbraně,což je shromažďováno na určitých místech jako odstrašující výstava,např jako v Turanji. Po 700 km stavíme v kempu Tušilovac,což je upravená louka ve vsi. Majitel nám nalévá na uvítanou slivovici a tvrdí,že pracoval u nás v Sigmě Lutín.Kempink byl skoro prázdný,ale jinak dražší než u moře. Mimo sezonu platíme 120 HRK,u moře se to většinou pohybuje kolem 100 HRK.Je to ale v normě a při mírné bouřce a dešti spíme jako mimina až do rána velice dobře. Ráno vyrážíme do 70 km vzdáleného NP Plitvická jezera.Pro syna to byl hlavní bod programu celé cesty,ale po 5 a půl hodinové cestě soustavou dolních a horních jezer uznal,že je to dnes opravdu velice globalizované.Lidé se tu na některých místech skoro mačkají. Zájezdy ze všech stran, japonci v hojném zastoupení cvakají fotoaparáty na všechny strany.Jsou zde i lidé o berlích a na invalidních vozících,mluví to tu všemi jazyky.Zkrátka je tu nacpáno i mimo sezonu.Plitvice jsou holt Plitvice.Je to ojedinělý fenomén ve světě a Vinetou to proslavil.Je to každopádně nádhera.Za svou vstupenku se svezete i lodí přes jezero Kozjak a zpátky autobusovým vláčkem.Přístup je volný i leckde ze silnice,takže vstupné 110 HRK by jste eventuelně platit nemuseli,když vás nikdo nebude kontrolovat a nechcete se svézt lodí.Parkovné 70 HRK na den se dá obejít,když zaparkujete ve vedlejší vesnici.Zkrátka Plitvice nás zároveň nadchly a zároveň unavily.Stačilo nám to a vydali jsme se dál k jihu.Vydali jsme se směrem na Knin.Po delší době byli všude na silnici ukazatele,že silnice na Knin je ve výstavbě a neprůjezdná.Zkoušeli jsme různé objížďky po vedlejších cestách,ale byly většinou prašné,zkrátka terén pro offroady.Nakonec jsme se nějak vymotali a vydali se přes vesničky směrem k moři.Strhla se bouře a liják.Všude potoky vody,jak rychle to začalo,tak rychle to končilo.Nakonec jsme dojeli k slanovodnímu jezeru nazvanému Karinské moře.Je to prakticky záliv mezi Pagem a Velebitem,který pokračuje dále jako Novohradsko moře a následně Karinsko moře.Chýlilo se k večeru, rozhodli jsme se někde přenocovat.Ze silnice se jevilo dobře takové neobsazené místo v místě zvaném Šušňár,což není velice povzbuzující název.Místo vedle vesničky bylo ale klidné a sloužilo jako pastva pro kozy.Rozbili jsme stan u moře a místní se vydali nás okouknout.Jedna paní se s námi dala do řeči,že zde žijí většinou samí důchodci a že má v Čechách majku,myslel jsem že snachu,která ji přijede s vnoučaty navštívit.Když jsem se podíval doma do slovníku,myslela matku.Voda byla nepříjemně slaná a přístup do moře nepříliš vábný.Donutili jsme se ke koupání,ale byli jsme od soli více ulepení než před tím.Vyspali jsme se po večeři stylu „polévka z pytlíku“ velice dobře a brzy ráno nás už budilo stádo koz,které hnal pasák na pastvu.Ptal jsem se kolik jich má,říkal že 300 ?? tak nevím,ale bylo jich opravdu nepočítaně.Ráno jsme dorazili do městečka Benkovac,kde jsme nakoupili chleba a nějaké potraviny a vydali se k moři. Na jadranskou magistrálu jsme narazili v Biogradu n.M.Zde už bylo velmi čilo a turistická sezona v běhu.Vydali jsme se pomalu po magistrále na jih kolem Vranského jezera.Krajina byla přívětivá a počasí též.Za chvíli v poměrně rovinaté krajině ukazatele avizovaly napravo ostrov Murter a po chvíli nalevo Vransko jezero, největší sladkovodní jezero v Chorvatsku.Jsou zde turistické trasy a rybáři zde mají své eldorádo.Cesta po jadranské magistrále byla dále únavná samá zatáčka kolem moře, horko,přeplněná silnice,bylo kolem poledne,zastavili jsme tedy na pár hodin v Primoštenu,kde jsme kdysi strávili s otcem také pár chvil.Primošten je stejně pěkný,voda průzračná,ale zase samozřejmě mnohem více turistů a všude stánky se suvenýry.Po pár hodinách jsme se vydali kolem Šibeniku dále.Celá cesta po magistrále přes kaštělanskou rivieru až do Splitu byla únavná,přelidněná a horko pokračovalo i ve Splitu,kde jsme opět na pár hodin zaparkovali.Kdysi mě Split uchvátil, strávili jsme zde týden v hotelu Marjan.V současnosti mě přelidněnost a neúnosné horko zcela otrávilo.Nábřeží vyložené bílým mramorem odráželo neúměrně světelné paprsky,že se nedalo pořádně koukat ani v černých brýlích. Památky jsou zde nádherné,ale jaksi po poznání Evropy mi už nepřipadaly tak přehnaně jedinečné.V době kdy se nikam nesmělo a poznal jsem jen toto to byl určitě zážitek.Diokleciánův palác opět přelidněn turisty,všude vysoké vstupné,zkrátka vše se změnilo k horšímu. Asi nás je opravdu na zeměkouli výrazně víc.Po pár hodinách jsme velice rádi opustili Split a potom se to na cestě začalo uvolňovat a cíl naší cesty Omiš,splnil naše očekávání.Našli jsme levný kemp,velice dobře vybavený,bylo zde příjemně a v okolí spousty námětů na túry.

Zdrželi jsme se zde 3 dni a opravdu jsme si to užili.Na první túru jsme se vydali za Omiš k řece Cetini.Již doma jsem si vyhledal,že zde byla zřízena poměrně nová naučná stezka od elektrárny přes jeskynní kapli Sv.Leopolda s výhledy na Omiš a řeku a po této stezce jsme se vydali.Kaple Sv.Leopolda je vysekána ve skále,je zde klid,chládek a působí vše velice pohodově.Určitě si zde místní dokáží utřídit v chladu kaple velice dobře své myšlenky.Od kaple postupuje stezka ve stěně s devíti zastaveními a vyhlídkami.Nahoře je odpočívadlo a provívá tu příjemný osvěžující větřík.Velice pěkná túra.Zpět se můžete vydat stejnou cestou nebo pokračovat sestupem dále a vrátit se níže na výchozí stezku.Velice se nám zde líbilo.Večer syn připravil výbornou večeři,nakoupili jsme v kempu víno i rakii a pohoda byla výborná.Ráno jsme vyrazili na druhou túru,tentokrát k pevnosti Fortica,která vypadala od moře nedostupně.Získali jsme v infocentru pěknou podrobnou mapku a informace, cesta byla pak celkem příjemná.Vyjeli jsme pod kopec v místní čtvrti, zaparkovali a odsud byla stezka již dobře značena.Od pevnosti je nádherný výhled opět na Omiš a okolí,je zde nádherně.Výprava byla úspěšná,nakoupili jsme v dobře vybaveném supermarketu Studenac a každý jsme si po večeři udělali ještě malý výšlap do okolních hor.Ráno jsme se vypravili na okružní výlet kolem Cetiny.Řeka je to moc pěkná s občasnými místy pro koupání,které slouží jako nástupní místa pro rafting.V tom neskutečném horku byla každá koupel v ledové čísté vodě velice osvěžující.Asi po deseti kilometrech jsme dojeli do Obce Zadvarje,odkud je nádherný výhled na řeku, údolí i na blízký kaňon Cetiny s vodopády.Vydali jsme se přes Brelu zpět.Zase jeden pěkný den. Makarská riviera pod Biokovem nás opět zklamala svojí přelidněností, vydali jsme se dále na jih.Projížděli jsme po pobřeží až do Ploče,v dáli ostrovy Brač a později Hvar, nakonec poloostrov Pelješac.Nedaleko Ploče končila dálnice,dosud ještě ve výstavbě, umožní v budoucnu rychle spojení severu s jihem.Byli jsme na rozcestí. Povídám synovi. Máme na vybranou,buď se podíváme ještě dále na jih do jižní Dalmácie s hlavním městem Dubrovníkem,nebo zkusíme podél Neretvy zajet do Bosny,vyber si co chceš vidět.Syn dal přednost Bosně a Hercegovině.Vydali jsme se tedy do vnitrozemí směr Mostar a Sarajevo.Trochu rozechvěle,nevěděli jsme totiž,co nás přesně čeká.Řeka Neretva zde vytváří v ústí mohutný tok.Přes řeku vidíme městečko Opuzen.Zanedlouho dosahujeme města Metkovič a zde již značky upozorňují na blížící se hranici.Chorvaté nás pouští bez problémů ale na hranici BiH nás začínají trochu více prověřovat.Chtějí vidět zelenou kartu,nemůžeme ji najít,protože jsme se po ní dosud nepídili.Oddechli jsme si když jsme ji nakonec vyhrabali.Následují otázky,proč jedem do Bosny,co tam chceme dělat atd.Neustále tvrdíme,že chceme hlavně vidět jejich nádherný historický Mostar a večer se vracíme zpět.Přestali se vyptávat a posílají nás dále.Cesta je klidnější,je zde méně turistů.Značky ukazují na bouřlivý historický vývoj v poslední době.Označení azbukou jsou zamazána černí,jsou ponechána jen označení latinkou.Všude u cesty jsou bilbordy naznačující snahu BiH o vstup do EU.Zanedlouho zastavujeme u historické vesničky s pevností nazvané Počitelj.Kdysi jsme okolo jeli a neudělal jsem si čas na prohlídku.Tentokrát zastavujeme a vydáváme se kamenitou cestou nahoru k pevnosti. Několik Hercegovců zde prodává originální suvenýry ale je zde poklid,nikdo nevybírá vstupné a všechny objekty jsou volně přístupné.Zlatá doba začínajícího turistického ruchu.Vystupujeme na věž pevnosti s krásným rozhledem na okolí a Neretvu.Byl to hezký zážitek.U mešity nakupujeme pár originálních upomínek. Vyměňujeme s prodejci eura za bosenské marky.Přijímají však rádi i eura a hlavně manželky prodejců mají počítačku v hlavě.Okamžitě převádí ceny na eura a zpět.

Vydáváme se dále do vnitrozemí.Na mapě zjišťujeme odbočku na muslimské poutní místo Blagaj k pramenu řeky Buny a muslimské dervišské motlitebně s údajnými pozůstatky svatých dervišů.Za chvíli jsme v malém městečku Blagaj s krásným hradem Stěpanograd nad městem.Škoda,že není více času hrad navštívit.Vypadá imposantně. Vývěr Buny ze skály je kouzelné místo,odkud pramení a vyvěrá Buna v mohutném toku.Na úpatí skály je dervišská modlitebna ,museum,v současné době v rekonstrukci. Nemůžeme ji tedy navštívit.Kolem jsou nad vodou restaurace a vše působí velice pohodově.Pohodově už nepůsobí výběrčí parkovného,který sleduje každý vůz.V přepočtu je parkovné však jen 15 kč,takže ceny velice příznivé. Vydáváme se dále zpět k hlavní silnici a nedalekému Mostaru.Mostar opět žije,všude plno mladých a také dosti turistů z celého světa.Sem tam vidíme pozůstatky války,rozbité historické domy,zatím ponechané svému osudu,někde se snaží již o opravy.Parkujeme u jednoho takového domu v muslimské polovině Mostaru.Nakupujeme nějaké potraviny a míříme k historickému mostu.Přecházíme na křesťanskou polovinu Mostaru přes most,kupujeme si velikou zmrzlinu a vracíme se zpět přes historický most.Na mostě je nával, samí turisté cvakají fotoaparáty,,nedaleko skákají kluci ze skály do Neretvy.Dnes už neskáčí přímo z mostu. Most je krásná ukázka renovace historické stavby.Veškeré kusy mramorových kamenů byly vyloveny a označeny a co možná nejlépe sestaveny do původního stavu.Most působí opravdu jako původní historická stavba.Dnes jsou již všude okolo stánky se suvenýry a restaurace s vyhlídkami na Neretvu.Usoudili jsme,že nám toto poznání stačí a nebudeme pokračovat dále do Sarajeva a vrátíme se zpět do Chorvatska.Pomalu jsme se vraceli stejnou cestou zpět a na polovici cesty jsme se vydali ve směru ukazatele Medžugorje ,což je zase pro změnu křesťanské poutní místo v BiH,kde se údajně před válkou zjevila dětem panna Maria a dnes je zde vybudována ve čtvrti Podbrdo mohutná kaple se scénou,kde jsou předváněny věřícím výjevy z Kristova života a přednášky o p. Marii a místím zjevení.Většinou jsou zde plné autobusy z Polska nebo Itálie.My jsme narazili na Italy a strávili s nimi nějakou chvíli v kapli na scéně.Venku opět všude stánky se suvenýry, tentokrát se soškami panny Marie a také živými želvičkami.Nedaleko je křížová cesta na vrch Križevac,kde je vysoký mramorový kříž postavený k 1900 výročí ukřižování Krista. Cesta ke kříži v horku je však velice náročná,neboť je tvořena velice vystouplými kameny po kterých se určitě velmi nesnadno jde.Z Medžugorje se vydáváme opět k chorvatské hranici přes městečko Ljubuški nad kterým věvodí opět pěkný hrad.Jedeme bočním přechodem, kudy nás však nepouští a vrací nás na hlavní přechod Crveni Grm.Po obvyklých formalitách nás pouští opět do Chorvatska a pokračujeme vnitrozemím přes Vrgorac opět s pěkným hradem na úpatí hory Sveti Rok.Objíždíme Biokovo zezadu a začínáme litovat,že jsme si nenechali stan ještě v kempu v Omiši,kam bychom teď na noc opět zapadli.Jelikož tam ale už nemáme stan,nechce se nám tam vracet a pokračujeme vnitrozemím k severu.do obce Šestanovac za kaňonem řeky Cetiny.Poblíž je vesnička s křížovou cestou a mohutným mramorovým křížem nazvaná Katini.Vyjíždíme ke kříži,který je obrovský a nápis na něm nás zaráží svým obsahem pokory k Bohu a přírodním silám,V tu chvíli to moc nechápeme ale brzy jsme to pochopili velice dobře.Ze severu se blíží přímo černo a mohutná bouře . Odjíždíme od kříže a v nedalekém Šestanovci míříme na pole směrem k Cetini. Rozbíjíme stan a uleháme k spánku.Byla to nejděsivější noc v životě. Přírodní živly se zbláznily,asi to tu bývá často.Bouřka se třikrát za noc vrátila,lilo jako v tropech a blesky a hromy křižovaly oblohu.Nejhorší byly ty,co práskly několikrát do nedalekého kaňonu Cetiny.Děsivé,Nestačili jsme se modlit se zježenými vlasy.Při každé ráně blesku do kaňonu začal vyzvánět zvon v Šestanovci,zahánějící bouři.V té chvíli jsme pochopili mohutný kříž a nápis nedaleko nad kaňonem řeky a vesničany,kteří to zde zažívají asi velmi často.Mezi poslední bouřkou jsme se přesunuli do auta a byli velice šťastni,že jsme nepřišli o život.Tak nějak vypadá asi peklo na zemi.No zážitek to byl mohutný,na celý život.Ale ráno bylo nádherné,jako by se nic nestalo,pouze bylo opravdu hodně napršeno.Všude to po horkých dnech prokouklo a příroda dýchala čistotou.Vydali jsme se vnitrozemím,odbočili od Cetiny a najeli na dálnici.U Zadaru jsme dálnici opět opustili a vydali se na nedaleký ostrov Pag.Slunce opět pálilo jako o závod,přejeli jsme most na ostrov a zastavili u cesty,kde prodávali známý tvrdý a mastný „pašky sir“. Cena byla sice vysoká asi 160 KN za kg,koupili jsme si asi 20 dkg.Ve městě Pag jsme však v supermarketu zjistili,že je to cena velice příznivá,protože v supermarketu bylo kilo za 200 kun.Sýr je kořeněný,mastný,velice chutný a opravdu jedinečný.Nedá se ho sníst moc ale na dochucení se dá neustále pojídat.Když jsme se dobře najedli,neboť místní supermarket měl zajímavé produkty,které se jen tak nevidí,vyrazili jsme na nedaleký nejvyšší vrchol Sveti Vid. Na Sveti Vid je nejlépe vyrazit ze zatáčky před obcí Kolan.Tak jako celý ostrov je zvláštní svojí suchomilnou květenou tak také výstup na vrchol je zajímavý. Mezi kamennými zídkami podobnými těm ve Walesu se přes kamenná pole a vonící byliny dopídíte až na vrchol k polozbořelé kapli,odkud je krásný výhled na okolí,Pag,Velebit i přilehlé ostrovy hlavně Maun a Škrdu.Nahoře povívá vlahý větřík,všude vládne pohoda a klid.Po cestě potkáváte neobvyklé množství suchozemských želv.Byl to moc pěkný výlet.Městečko Pag je historické s krásným kostelem a originál malbou,mám dojem,že od Tintoreta.Nejdříve se koupáme celé odpoledne pod kopcem v místě zvaném Sveti Duh,pláže jsou zde písečné a voda příjemná bez ježovek.Zatímco na poloostrově Lun,kam se vydáváme za noclehem,není nic moc co k vidění.Voda je zde plná ježovek,rovněž tak i v kempu Dražič,který je na tu cenu kolem 100 kun velmi mizerně vybaven

.Voda nepitná, studená, pouze na sprchování.Ráno vyrážíme na poslední chvíli na převoz.Nedodržujeme rychlost a trajekt doháníme na poslední chvíli,ještě na nás počkal a hned na to odjel.Další jel až k polednímu a to se nám moc nehodilo,protože jsme plánovali výpravu na Velebit.Kdybychom věděli,že oproti Pagu bude nad Velebitem zima a pršet,tak bychom tolik nepospíchali.Vyjasnilo a oteplilo se tam až k polednímu.Nakoupili jsme proviant ve středisku Sveti Jure pod Velebitem a vydali se serpentinami nahoru do sedla Oltari.Začlo být mlhavo,poprchávat a teplota klesla nahoře asi na 16 stupňů.Měli jsme to ještě asi 10 km ke vstupu do NP.Zaplatili jsme vstupné na 3 dni a dojeli na parkoviště pod horskou chatu Zavižan.Odtud vede krásná vrcholová horská stezka,místy vysekaná ve vápencových skalách,nazvaná Premužičova Staza. Byla pojmenována podle profesora Premužiče,který jí navrhl.Stezka prochází po vrcholech Velebitu v délce asi 50 km.Nejhezčí úsek od chaty Zavižan přes chatu Rossijevo skloniště a k chatě Veliki Alan v délce asi 12 km.

Ušli jsme polovic a vrátili se zpět.Byl to nádherný zážitek.Odsud jsme se vydali zpět serpentýnami dolů s výhledy na ostrov Rab a Krk.U Crikvenice jsme odbočili do vnitrozemí a zakotvili u jezírka, spíše rybníka v horách.Rybáři nás strašili,že sem chodí v noci pít medvěd,že je tu nebezpečno.Noc proběhla dobře,rybáři tu kempovali také.Druhý den jsme projeli Rijeku a vydali se směrem na Rupu u Slovinské hranice.Kontrola proběhla bez problémů,vyměnili jsme přebytky za eura a byli jsme vlastně opět v unii bez hraničních kontrol.Někdy po poledni jsme přejeli do Itálie a zastavili se v Terstu.Hezké město s rakousko-uherským koloritem. V nedalekém zámečku a parku Miramare je velice příjemné pobývat a odpočívat v poledních horkách.Vydali jsme se do Gorizie,kde jsme se vrátili zpět do Slovinska a v místním supermarketu jsme si dali výbornou pizzu.Pak jsme zamířili údolím Soče na Bovec a přechod přes sedlo Predell opět na italskou stranu.Bohužel začalo pršet a čím dále hustěji.U jezera se to změnilo v permanentně deštivo a po najetí na dálnici nás toto počasí pronásledovalo až do Čech.Cesta po dálnici na Salzburg prochází opět placenými tunely a v dešti se zdá neúměrně dlouhá,ačkoli příroda v okolí s krásnými hrady by mohla být za příjemného počasí velice hezká.V půlnoci dojíždíme do Čech a domů je to nedaleko.Spíme ale už ve svém.Po spaní ve stanu je to neobyčejný přepych,ačkoli jsme přijeli po spaní v přírodě jaksi zdravější,než jsme byli doposud.