0
0

Když se vyšplháte na vrch Sant Elm nad městem Sant Feliu de Guíxols a pozorujete rozeklané panorama bizarních skalních útvarů, o které se s hřmotem tříští zpěněné vlny Středozemního moře, musíte dát Ferránu Agullovi za pravdu. Název Costa Brava, čili Divoké pobřeží, který koncem 19. století dal tento katalánský básník a publicista nejsevernější části katalánského pobřeží, je výstižný. Najdete tu však i klidné pláže, idylické zátoky ukryté mezi skalami, malé rybářské vesničky, výstavná letoviska i spoustu historických zajímavostí.

Idyla v Sant Feliu de Guíxols

Jedno z nejstarších městeček na pobřeží Costa Brava ztratilo s překotným rozvojem cestovního ruchu v šedesátých letech své výsadní postavení. Nemělo kolem sebe dost prostoru na to, aby zde mohly vzniknout ohromné hotelové komplexy, jako např. v Lloretu de Mar. Naštěstí, říkají místní obyvatelé, kterých je tu převaha a mezi nimiž se hrstka turistů zcela ztratí. Městečko nabývá na významu v 1. polovině 10. století, kdy zde byl založen jeden z nejvýznamnějších benediktinských klášterů v zemi. V průběhu staletí byl několikrát zničen a znovu obnovován a dnes patří k historicky cenným památkám. Nejstarší část „Porta Ferrada“ (Železná brána) je románská, klášterní kostel s oltářní románskou soškou Krista je gotický. V přilehlé barokní klášterní budově je dnes umístěno Městské muzeum s archeologickými sbírkami z dob řecké a římské kolonizace a středověku. Kousek odtud, na Plaça del Mercat a v přilehlých uličkách se již od 13. století, vždy v neděli, koná tradiční trh. Teď vpodvečer je tu klid.

Na promenádě, která lemuje městskou pláž, je o něco rušněji. Zahrádky restaurací a hospůdek se s přibývajícím šerem pomalu zaplňují a z krásné secesní budovy, chlubící se nápisem „Casino dels Nou“ je dokonce slyšet hudbu. Kasino už svému účelu dávno neslouží, obvykle tu najdete u skleničky vína, brandy či jiného drinku hráče karet či tolik oblíbeného domina. Dnes je však všechno jinak. Na parketu se tančí v rytmu tanga. Chvíli ten cvrkot zvědavě pozorují, a i když ještě nemám ten správný věk tančících dvojic, propletu se k barovému pultu. Don Manuel, může mu být tak osmdesát, mi galantně přenechává stoličku a hlásí, že právě skončilo finále a že vyhrál Rafa s Conchitou. Rafovi a Conchitě je dohromady sto čtyřicet šest a v taneční soutěži, který pro seniory uspořádala místní radnice a Asociace hotelů, porazili dvojice mnohem mladší. Taky se dovídám, že předsezónní pobyty v Sant Feliu de Guíxols jsou zahrnuty v nabídce rekreačních programů pro třetí věk, kterou každý rok připravuje Národní institut sociálních služeb, a že takový pobyt vyjde španělského důchodce levněji, než kdyby zůstal doma. Ale taky, že už to není jako dříve, kdy se nestávalo, že by se na některého zájemce nedostalo. Pokračuje volná zábava a já raději odcházím. Nechci si trhnout ostudu, kdyby mě některý z těch skvělých tanečníků s rytmem v těle náhodou pozval na parket.

V rybářském přístavu je taky rušno. Místní rybáři vyplouvají za tmy a za chvíli už osvětlené lodě mizí za kamennou hrází, chránící přístav i pláž od otevřeného moře. Vracejí se ráno, kdy už tu na ně netrpělivě čekají obchodníci, kteří čerstvými rybami zásobují okolní restaurace a hotely. A taky turisté, kteří jsou zvědaví, co skrývá zdejší moře.

Romantická Tossa de Mar

Je všeobecně známo, že pobřeží mezi Sant Feliu de Guíxols a Tossou de Mar patří k nejkrásnějším úsekům pobřeží Costa Brava. Silnice se tu šplhá až do výšky 600 m a za každou zákrutou nabízí stále nové pohledy na moře tříštící se o skalní útesy. Když se před vámi objeví kouzelná zátoka, na jejímž konci se zvedá skalnatý mys se zbytky hradeb, jste v Tosse de Mar, jednom z nejromantičtějších městeček této části katalánského pobřeží. Koncem minulého století objevili jeho kouzlo katalánští malíři krajináři a už ve třicátých letech bylo pokládáno za ideální místo k odpočinku. Dodnes si uchovalo středověký ráz, protože nové vily, hotely, penzióny, obchody, banky a vše, co k modernímu letovisku nepochybně patří, se začaly stavět mimo hradby.

Historie města začíná někdy kolem roku 1186, kdy opat z Ripollu Ramón de Berga, k jehož državám tato část území patřila, udělil místním obyvatelům právo vybudovat na mysu, který se v té době jmenoval Mont Guardí (Strážní hora) osadu. Někdy kolem 12. nebo začátkem 13. století byla obehnána hradbami s věžemi, které se uplatnily především v 16. století, kdy chránily městečko před častými nájezdy pirátů. Dnes je toto naprosto jedinečné opevnění, a navíc jediné, které se na katalánském pobřeží dochovalo, národní kulturní památkou.

Vyšplháte-li se až úplně nahoru, budete odměněni nádherným výhledem na staré město, na jeho novou část, na celou zátoku i kousek divokého pobřeží, které se z pevniny zdá spíše malebné než divoké. Při procházce kouzelnými uličkami starého města (Vila Vella) stojí za návštěvu Městské muzeum, které je umístěno v jednom z nejstarších středověkých domů, nalepeném na hradby a kruhovou věž a které se chlubí dvěma obrazy Marca Chagalla. Jsou tu vystavena i díla českého malíře Georgese Karse, který si spolu s Chagallem a dalšími pařížskými umělci zvolil Tossu de Mar za své letní sídlo. Koupil si tu dokonce domek (ul. Sant Telm), v němž je dnes bar nesoucí jeho jméno. V novější části města je nepřehlédnutelný kostel sv. Vincence z roku 1755, bývalý špitál z roku 1773 a kaple „dels Socors“ z konce 16. století. Turisty přitahují úzké uličky se spoustou obchůdků, barů, kavárniček a hospůdek, které bývají v létě značně přeplněné. Svůj půvab však neztrácejí.

Mondénní Platja d’Aro

Ve dvacátých letech tu bylo jen pár rekreačních vil a jediný hotel Can Japet u hlavní silnice sloužil jako zájezdní hostinec. Dnes je Platja d’Aro výstavné letovisko, jemuž nechybí nic, nebo alespoň nic podstatného, po čem plážový turista prahne. Koupání je tu nádherné. Kromě hlavní pláže dlouhé skoro dva kilometry a široké kolem dvaceti metrů tu najdete i romantické plážičky skrývající se v malých zátokách. Vede k nim pohodlná stezka „Camí de Ronda“, lemující už od roku 1940 tuto část rozeklaného pobřeží a končící na pláži menšího letoviska Sant Antoni de Calonge. Vydáte-li se směrem k Sant Feliu, narazíte po necelých dvou kilometrech na jednu z nejkrásnějších zátok této oblasti – Sa Conca. Nudit se tu nebudou ani ti, kteří na sluníčku moc dlouho nevydrží. Stačí se vydat jen tři kilometry odtud, do Castell d’Aro.

Poprvé se o něm začíná hovořit v 11. století v souvislosti se založením hradu Benedormiens, který měl chránit celé údolí před útoky muslimů. Je až neuvěřitelné, že tato obec, v minulosti správní středisko oblasti, zůstalo turistickým ruchem téměř nedotčeno. Jako by se tu zastavil čas. Uličky kolem pozdně gotického kostela Panny Marie překvapí svým středověkým vzezřením. Nápisy vytesané v prazích domů prozrazují jejich stáří a mnohdy i původní majitele. Hrad Benedormiens, sice zrekonstruovaný, ale stále si zachovávající podobu bývalé pevnosti, dnes slouží jako galerie, kde se konají příležitostné výstavy. Ze střešní terasy se otevírá nádherný pohled na celé údolí. Teď je tu klid, který dokážou změnit jen „fiestas“. Ty největší začínájí 8. září, trvají čtyři dny a bývá při nich dost veselo. Pravidelně se konají sardinkové hody. To se venku na náměstí rozhoří ohně, pečou se sardinky, popíjí se katalánské víno, tančí se tradiční katalánský tanec sardana. Není divu, že tato část programu patří k nejoblíbenějším.

Koktejl zajímavostí

K Iberům přimícháte staré Řeky a Římany, přidáte špetku středověku, okořeníte Dalím, ozdobíte keramikou z Bisbal. Můžete přidávat, můžete ubírat. Costa Brava nabízí spoustu zajímavostí. Např.:

Sant Pere de Rodes (odbočka z Port de la Selva) – benediktinský klášter s kostelem v atraktivní krajině na úpatí hory San Cristóbal byl postaven v 9. až 10. století. Přestože byl v 18. století částečně zbořen, je ještě dnes patrné, že to byla jedna z nejpozoruhodnějších staveb katalánského románského slohu. Cadaqués – jedno z nejpůvabnějších městeček na Costa Brava, s nímž jsou spojena jména významných umělců, kteří v něm pobývali, např. Picasso, Buñuel, Lorca. Cadaqués však proslavil především Salvador Dalí. Bizarní vila, kterou si dal postavit na břehu nádherné zátoky v rybářské čtvrti Port Lligat (cca 15 minut chůze z centra městečka), je přístupna veřejnosti.

Castelló d’Empúries – někdejší hlavní město bývalého stejnojmenného hrabství v bezprostřední blízkosti pobřeží se zajímavou středověkou částí a románsko-gotickým kostelem. Každou druhou neděli v září se tu koná středověký trh.

Empúries – rozsáhlé náleziště z dob řecké a římské kolonizace na břehu zálivu Roses s nádhernými písčitými plážemi. Součástí je i Archeologické muzeum.

L’Escala a Tamariu – dvě místa, odkud se lze vydat na kajacích za poznáním nádherných skalnatých partií této oblasti. Výlet organizovaný společností Kayaking Costa Brava zvládnou i ti, kteří nemají s tímto sportem žádné zkušenosti.

Ullastret – výchozí místo k návštěvě iberské osady Poblet Iberic, která byla založena v 7. století a ve 2. století před Kristem zanikla. Dochovaly se kulaté věže, které byly součástí hradeb. Je zde i malé muzeum.

La Bisbal d’Empordà – kdysi biskupské sídelní město, které je od 15. století známé svou keramikou. Četné obchody s keramikou lemující hlavní silnici jsou dnes centrem zájmu mnoha návštěvníků.

Peratallada – obec, v níž se přenesete do uplynulých století. Úzké uličky, měšťanské domy ozdobené květinami, šlechtická sídla, románský kostel sv. Štěpána mají výrazně středověký ráz.

Pals – historickému centru rozkládajícímu se na svazích nevysokého vrchu vévodí kuželovitá věž, která se jako jediná zachovala z původního hradu. Pod ní se rozprostírá středověká část městečka s křivolakými uličkami, gotickým kostelem sv. Petra a mnoha půvabnými zákoutími.

Romanya de la Selva – osada se zajímavým předrománským kostelem sv. Martina. Nedaleko odtud se nachází Cova d’en Daina, jedno z nejvýznamnějších megalitických pohřebišť v Katalánii.

Girona, hlavní město stejnojmenné provincie se zajímavým středověkým centrem. Odtud už je to coby kamenem dohodil do Besalú, jehož středověké jádro je chráněnou národní památkou.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .