0
0

Káhira (Al-Káhira – „Vítězná“, Cairo)

Káhira je město kontrastů. Žijí zde milióny lidí různých ras a národností, různých náboženství a různých politických přesvědčení. Vedle sebe tu žije bída a bohatství. Ve smogovém oparu zde mlčky postávají faraónské, stejně jako arabské kulturní skvosty, prastaré čtvrti s malovanými fasádami, stejně jako šedé a smutné betonové paneláky a moderní mrakodrapy. Noční Káhira je zase kontrastem mezi temnými čtvrti s několika planoucími ohni a tisíci světel neonových reklam zářícími centry káhirského života.

(Al-Gazíra) Ostrov El-Gezíra

Káhirská věž

K místům, kterými se může Káhira pochlubit, patří i moderní, 186 m vysoká vyhlídková věž. Obvykle je s hrdostí zdůrazňováno, že celá stavba je výsledkem práce egyptských inženýrů a dělníků. Monumentální portál se širokým vstupním schodištěm z asuánské růžové žuly uvádí vstupní halu, která je vyzdobena barevnými okny a nástěnnou mozaikou znázorňující tradiční i současné výjevy ze života lidu. Věž má ve své kopuli otáčecí restauraci a bar pro 100 osob. Z posledního poschodí se nabízí impozantní pohled na celé město a jeho pamětihodnosti. Při normální viditelnosti lze spatřit i gízské a sakarské pyramidy. Byla postavena v roce 1961 tehdejším presidentem Nasserem. Pod věží se nalézá příjemný malý park Faraónova zahrada (Pharao Garden) a několik krámků. Na východ od rozhledny se u břehu Nilu tyčí obelisk Ramesse II.. V jižní části ostrova se nalézá budova opery, kulturní centrum, několik muzeí a obrovské sportovní centrum. Sever ostrova (Az-Zamálik) je pak zejména čtvrtí obchodů, zahraničních velvyslanectví a hotelů.

Egyptské museum

Další naše zastávka je jen kousíček od východního břehu Nilu v Egyptském muzeu, založeném roku 1900 Augustem Mariettem. V jeho archivech se nachází více než 120 tisíc exponátů, z nichž většina je vystavena. Ve více než 50ti místnostech jsou k vidění nádherné kolosální sochy (mezi nimi i slavná trůní socha faraóna Rachefa), různé sfingy, sarkofágy a rakve, mumie faraónů (za zvláštní příplatek), šperky, nábytek, nádoby, zbraně a samozřejmě poklady z Tutanchamonova hrobu, včetně jeho zlaté rakve a posmrtné masky. Za povšimnutí stojí i nádherný park patřící k muzeu, ve kterém je rozmístěna řada zajímavých soch. Zároveň je to jedno ze dvou míst v celém Egyptě, kde můžete volně spatřit rostoucí papyrus a mimo jiné i sochu a sarkofág zakladatele Egyptského muzea a slavného archeologa Augusta Marietteho. Budova Káhirského muzea je postavena v neo-klasicistním stylu a jejím autorem je francouzský architekt Marcel Dourgnon.

Citadela

Káhirská citadela, mešita Mohameda Aliho a muzeum Gouhara

Káhirská citadela představuje zbytky imposantní pevnosti postavené ve 12. století hrdinou muslimů, přemožitelem křižáckých výprav Salah Ed-din Jusuf Ibn Ajubem /Saladinem/. Při výstavbě pevnosti byly převzaty některé prvky křižáckých hradů. Široké ochranné zdi, bašty a strategicky rozmístěné ochranné věže činily pevnost nedobytnou. K pevnosti byl veden rovněž v té době postavený aquadukt, který je v některých průvodcích mylně připomínán a připisován Římanům. Citadela byla po 700 let sídlem egyptských panovníků a na jejím nádvoří se v 17. a 18. století konaly velkolepé recepce vyslanců tehdejších nejbohatších států Evropy, kteří měli mimořádný zájem na obchodních stycích s touto branou Afriky.

Začátkem 19. Století se na scéně Egypta objevil nadaný vojevůdce albánského původu Mohamed Ali. Dokázal využít rozporů mezi mameluky a Vysokou portou a sám se postupně stal jediným správcem Egypta. V historii je znám jako krutý vládce, který pod záminkou slavnostní přehlídky vlákal do nádvoří pevnosti své odpůrce mameluky a do jednoho je nechal postřílet. Současně se proslavil jako velký reformátor, který otevřel v Egyptě cestu k nástupu kapitalistického vývoje, jenž byl ovšem později zmařen jeho méně schopnými nástupci a zejména pak koloniální intervencí. Mohamed Ali dal za svého života strhnout zbytky hlavního paláce pevnosti a na jeho místě postavil podle vzoru známé mešity istanbulské nádhernou alabastrovou mešitu, nesoucí dnes jeho jméno. Mešita svou kopulovitou věží a dvěmi charakteristickými jehlovými minarety tvoří dominantu staré Káhiry. Na pravé straně za vchodem do mešity je hrobka Mohameda Aliho.

Na nádvoří pevnosti se nachází Gouhara muzeum, kdysi hlavní oficiální rezidence Mohameda Aliho. V muzeu je návštěvníkům přiblížena doba a podmínky života tohoto velikého reformátora. Celá architektura a vnitřní výzdoba paláce je hodně poplatná vlivu ottomanského stylu. Kromě alabastrového luxusu, který se projevoval i v koupelně, je největší atrakcí posvátný koberec „Kiswa“, černý, zlatem a stříbrem protkaný brokát, který je každoročně v době náboženských poutí odvážen do Mekky a tam je jím po dobu roku přikryt svatý kámen „Kasba“. O příštím shromáždění poutníků se starý koberec rozstříhá a je rozdán nejvýznamnějším poutníkům a kámen je pokryt novým kobercem.

Mauzoleum sultána Kalá’úna

Obdivujete-li krásy arabského stavitelství, pak si nenechte ujít procházku po ulici chalífy Mu’izz Lidínilláha, téměř na samém východním okraji Káhiry. Nachází se zde jedna z nejhonosnějších budov Káhiry – Mauzoleum sultána Kalá’úna, které je vlastně komplexem budov Mauzolea, školou (madrásou) a nemocnicí, postavených v roce 1285. V samotném mauzoleu je uchován sarkofág sultána Kalá’úna a jeho syna Muhammada an-Násira. Již z venku nás upoutá fasáda s nádhernými ornamenty, předznamenávající nádheru ukrytou za jejími branami. Interiér budov, alabastrové sloupy, mozaikové podlahy, barevná skla v oknech, kombinace různobarevného mramoru, zlata, vyřezávaného dřeva, reliéfů a maleb nutně přivádí Evropana k úžasu nad krásou, uměním a bohatstvím tehdejších stavitelů. K vidění je zde i nejstarší mašrabíja (umě opracované dřevěné mřížoví, původně sloužící k ochraně džbánů na vodu před slunečními paprsky, které zároveň umožňovalo proudění vzduchu k uchování chladné vody) chránící oba sarkofágy. V blízkosti této mešity se nacházejí další, uveďme např. mešitu sultána Muhammada an-Násira, sultána Barkúka, dále palác emíra Beštaka a další.

Bazar Muski a Khan al-Khalílí

Cizinci i samotní Egypťané někdy tyto bazary dost dobře nerozlišují a víceméně je pokládají za jeden komplex. Jména obou bazarů mají historická pozadí. Muski má svůj původ ve jménu Izz al-Din Musk, který byl jedním z následovníků Salah al-Dina. Tu si připomeňme, že Salah al-Din byl Kurd ze Sýrie, který se na sklonku fatimovského období ( 969 – 1171 ) v roce 1169 stal vezírem. Jeho ctižádost byla korunována úspěchem po smrti posledního fatimovského kalifa v roce 1171, kdy se ujímá vlády. Založil novou dynastii Ayubovců ( 1171 – 1250 ). Nyní k bazaru Khan al-Khalili. Původní KHAN ( zájezdní hostinec pro karavany) byl postaven v roce 1382 Amirem Garkasem al-Khalili, který byl velitelem jízdy u prvního čerkezského sultána Barquqa. Zbytky původní stavby je možno tu a tam vidět uprostřed bazaru. Jsou to nejzachovalejší orientální bazary. Jen ztěží lze ve stručnosti charakterizovat atmosféru spleti úzkých uliček doslova přeplněných malými dílnami a krámy, nabízejícími práce tradičních místních řemesel. Na samotný bazar se později napojovaly: bazar klenotníků, uličky obchodníků s orientálním kořením, sklářů, mědikovců a dalších. Celý bazar se dnes nazývá El Muski. Nabízí bohatou přehlídku dovednosti, vynalézavosti a jemnosti práce tradičních řemesel. Návštěvníkům jsou nabízeny desítky druhů originálních orientálních upomínkových předmětů včetně nádherných zlatých šperků s tyrkysovými kameny alexandrity, filigrénské práce ve stříbře, koberce arabských, perských a tureckých vzorů, původní výrobky ze skla, nejrůznější předměty z ozdobně tepané mědi, věci ze slonové kosti a kazety, vykládané perletí a stříbrem. Zážitek sám o sobě představuje návštěva v jedné z uliček prodavačů orientálních drog, koření a krámků místních výrobců voňavek. Zajímavá je vlastní práce v dílnách obyčejně otevřených do uliček. V dílnách pracují nejčastěji jen členové rodiny a umění ve zpracování se doslova přenáší z otce na syna. V zadních uličkách bazaru jsou miniaturní hutě, kde práce s mědí a sklem připomíná spíše pečení chleba. Bazar si v podstatě zachoval tvář, jakou měl zhruba před 300 lety. V sousedství je nejslavnější islámské učiliště – universita Al Azhar z 10. století. Patří nejen k největším památkám islámské architektury, ale byla po staletí duchovním centrem islámského světa a není náhodou, že právě za jejími starobylými branami vzniklo nejedno povstání proti francouzským nebo anglickým kolonizátorům Egypta.

Návštěva těchto bazarů se dá také spojit s prohlídkou okolních islámských památek.

Při východu z bazaru Khan al-Khalili uvidíme náměstí s velkou moderní mešitou s tureckým minaretem. Je to mešita Sayidna al-Hussein, která je hlavní shromažďovací mešitou Káhiry. Zde prezident a ministři konají modlitby během hlavních svátků. Na náměstí, které má shodné jméno s mešitou, se v době svátků odbývají lidové veselice.

Při pohledu doprava k Al-Azhar uvidíme baňatou mešitu s podivným minaretem zakončeným pěti nádobami – jde o mešitu Abu Dahab ( otec zlata ) pocházející z roku 1773.

Bezprostředně proti této mešitě je nejslavnější mešita Al-Azhar, která je zároveň i nejstarší univerzitou a nejpřednější středisko islámského náboženství. Mešita byla založena fatimovským dobyvatelem Gawharem v roce 970 jako shromažďovací mešita nově vznikajícího města al Káhira. Po stránce architektury je mešita směsí stylů všech následujících období, jelikož byla neustále rozšiřována a přestavována. K největšímu rozšíření došlo v 18. století zásluhou tureckého guvernéra Abdula Rahmana Kathudy, který je v malém neudržovaném mauzoleu v pravé části mešity pohřben (1776). Má tři minarety- pravý zakončený dvěmi věžičkami je práce sultána al-Ghuri ze začátku 16. století, prostřední, nad branou holičů, nechal postavit sultán Qaitbay (1469) a levý pochází od zmíněného Kathudy ( 18. století ).

Od Al-azhar můžete pokračovat dozadu úzkou uličkou k zelinářské tržnici a dolů, po levé straně je mohutná budova s pruhovaným zdivem. Je to Waskala al Ghuri z r. 1504. V době Mamelucké budova sloužila jako „morel“ pro karavany. Dnes je zde učiliště uměleckých řemesel.

Pokračujte dále, a po pravé straně se objeví hlavní ulice vedoucí k Al-Azhar. Z ní doleva vede úzká ulička. Hned v jejím ústí na pravé straně je Madrasa al-Ghuri. Tuto školu vybudoval předposlední mamelucký sultán al-Ghuri, který přišel o život v boji s Turky u Aleppa / Sýrie /. Za povšimnutí stojí netradiční čtvercový minaret s pěti věžičkami zakončenými „bambulkami“. Červená a bílá šachovnice, zdobící vrchol, je z dálky atraktivní, je však jen ledabylá povrchová malba.

Naproti na levé straně je mauzoleum sultána al-Ghuri. Sultán v něm pohřben není, jelikož jeho tělo se po bitvě nenašlo. Mauzoleum slouží jako pobočka uměleckého učiliště.

Pokud byste ulicí pokračovali, budete těsně před branou Bab Zuwayla odměněni pohledem na mešitu Červenou. Je nazvaná podle své převládající červené vnitřní výzdoby, která vyniká při západu slunce. Správně jde o mešitu Muaydovou z doby 1416 – 1420. Je to jedna z nejluxusnějších mešit Káhiry a poslední, která byla postavena s velkým otevřeným shromažďovacím nádvořím.

K dalším zajímavostem patří vstupní krápníkové stropy, které jsou velmi dekorativní. Nádherné bronzové dveře, které mimochodem byly odcizeny z mešity sultána Hassana. Uvnitř jsou dvě mauzolea, v prvním je pohřben sultán a syn, ve druhém manželka s dcerou. Vnitřek svatyně / Kibla liwan / je velmi rozsáhlý a bohatě zdobený, je zde krásné mramorové obložení a perské sloupy. Strop je nesmírně dekorativní, zlacený. Tento interiér byl ve středověku považován za nejkrásnější v Káhiře. Kazatelna je vykládána perletí a slonovinou. V pravém rohu mešity vás úzké schodiště dovede na střechu, odkud se dá v klidu fotografovat okolní hemžení. K mešitě patří dva minarety, na ten přímo na střeše mešity šlo s troškou odvahy vystoupit.

Ještě si nezapomeňte prohlédnout bránu již výše zmíněnou a to bránu Bab Zuwayla, která pochází z r ku 1092. Patří do doby fatimovské a byla postavena jako součást opevnění. Brána taky sloužila jako místo popravy. Zde byl rovněž v r. 1517 pověšen poslední nezávislý mamelucký sultán Tumanbay. Poprava se obzvláště nepovedla, jelikož již stářím zpuchřelý provaz se dvakrát přetrhl.

(City of the Dead) Město mrtvých

Na jihovýchodním cípu Káhiry se rozprostírá jedna z nejchudších čtvrtí. Město mrtvých je obrovský, šest kilometrů dlouhý hřbitov, který se stal útočištěm pro přibližně 350 tisíc lidí. Hřbitovu vévodí mauzoleum sultána Muhammada Alího, sultána Barkúka, mauzoleum imáma aš-Šafi’ího a Kájtbájova mešita. Většina hrobů je však jednoduchého „garážovitého slohu“. A právě tyto chudé hrobky se staly jak domovem zesnulých, tak i tisíců nově příchozích. Z města mrtvých se postupně stává město živých. Vznikají drobné dílny a obchůdky, v posledních letech se zde zavádí rozvod vody a elektřiny.

Západní břeh

Západní břeh je o poznání méně zajímavý než jeho východní protějšek, vynecháme-li samozřejmě předměstí Gízu. To naopak předčí vše na druhém břehu Nilu. Téměř přesně na západ od Káhirské rozhledny se nachází muzeum zemědělství, na západ od citadely Káhirská univerzita, botanická zahrada a zoologická zahrada.

Gíza

Na západě, na samém okraji Káhiry se na Gízské plošině spolu s ostatními tyčí nejúžasnější stavba světa – Chufuova (Cheopsova, nebo prostě Velká) pyramida a kousek opodál neméně slavná Velká sfinga.

Abúsír

Jihovýchodním směrem od Gízy je jedno ze současných významných archeologických center – Abúsír. Nachází se zde několik pyramid 5. dynastie, které jsou však ve většině případech velmi poškozené. Největší z nich byla pyramida Neferirkareova (vysoká 72 metrů). Od roku 1960 je Abúsír i místem zájmu Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy.

Sakkára

Pokračujeme-li v započatém JV směru, narazíme po několika kilometrech na nejrozsáhlejší archeologické pracoviště na světě – Sakkáru. Jde o královské pohřebiště dávného hlavního města Egypta – Mennoferu (Memfidy). K vidění je toho opravdu mnoho, ať už je to dominanta místa – Džoserova pyramida, ale i celou řadu dalších pyramid a hrobek typu mastaba egyptských faraónů, princů, princezen a vysokých hodnostářů. Mimo to je zde i slavné podzemní pohřebiště posvátných býků Apisů – Sarapeion.V těsném sousedství Džoserova pyramidového komplexu, u jeho jižní strany (resp. JZ rohu) se nachází torzo pyramidy Unasovi (Venisovi), která je veřejnosti přístupná a jejíž vnitřní prostory stojí za zhlédnutí. Tato pyramida je totiž první pyramidou, kde byly stěny pokryty hieroglyfickými texty a strop hvězdami. Za zmínku stojí i nádherný obrovský bazaltový sarkofág s víkem.

Sarapeum

Asi 500 metrů severozápadně od Džoserova pyramidového komplexu, západně od konce několika kilometrové aleje sfing, se nachází unikátní labyrint podzemních chodeb. Jejich objevitelem byl slavný egyptolog Auguste Mariette. Chodby ukrývají obrovské sarkofágy o hmotnosti až 69 tun (s víkem + 20 až 25 tun), kde měli být pohřbeny mumie posvátných býků boha Ptaha – Apisů.

Mennofer (Memfida)

Legendární první hlavní město sjednoceného Egypta založené někdy kolem roku 3000 př. n. l. bájným králem Menim, prvním králem první dynastie. Město stálo na hranici mezi Horním a Dolním Egyptem a v průběhu tisíciletí několikrát ztratilo svůj titul faraónova sídla, přesto však zůstalo městem královské korunovace. Dnes jsou z jednoho z nejvýznamnějšího centra celého starého světa jen trosky, které jsou dílem lidských rukou a přírody. Turisticky nejnavštěvovanější je asi 8 metrů dlouhá a 4,25 metru vysoká Alabastrová sfinga a dále kolosální socha Ramesse II. vysoká 13,5 metru.

Abydos (Ebózew)

Jedno z nejposvátnějších míst celého Egypta se nachází 145 km severně od Luxoru. Historie Abydu sahá až k počátkům faraónského Egypta. Od nepaměti zde byl uctíván bůh a vládce Onoho světa a smrti, nejprve bůh Chontamenti a posléze Usirev (Ósiris). Místo se stalo královským pohřebištěm první a druhé dynastie a cílem řady poutníků, kteří přicházeli, aby si zajistili své místo na Onom světě. Nejzachovalejšími památkami jsou chrám Setiho I., chrám Ramesse II. a unikátní Osireion – symbolický hrob Setiho I..

Dendera

Vůbec nejzachovalejší chrámový komplex Egypta zůstává pro české turisty většinou utajen.V chrámu, jehož historie sahá do dob Cheopsových (dnešní dochovaná podoba pochází až z doby vlády Ptolemájovců a Římanů), je kromě skvostných architektonických prvků a reliéfů k vidění i slavný zvěrokruh, jehož originál je vystaven v pařížském Louvru. Kromě toho jsou zde i tajemné reliéfy Usirových (Osiridových) „výjevů“, záhadné reliéfy „žárovek“ v podzemních kryptách a další.

Luxor

Nádherné město, nádherný chrám, kolosální sochy Ramesse II., obelisk a alej sfing. Jen stručný výčet toho, co vše můžete vidět v Luxoru – v místě, kde se protíná faraónská historie s křesťanstvím a islámem.

Karnak

Největší egyptský chrámový komplex zasvěcený bohu Amen-Reovi je skutečnou lahůdkou. Kromě aleje sfing, několika obelisků, nádherných soch a reliéfů je k vidění unikátní gigantická sloupová síň, čítající 124 obřích stylizovaných sloupů, rozlehlé posvátné jezero, socha skaraba přinášející štěstí a mnohem více.

Údolí králů

Tajemné a magické místo, neúprosně zužováno spalujícími slunečními paprsky, se stalo místem odpočinku panovníků 18. až 20. dynastie. Nalézá se zde na pětadvacet královských hrobů a dále 37 hrobů vysokých hodnostářů. Pohřbeni jsou tady např. faraóni Thutmose I., Amenhotep II., Seti I. či Ramesse II.. Mezi těmito slavnými jmény za zmínku stojí i hrob faraóna Tutanchamona.

Údolí královen

Jihozápadně od Údolí králů se v Thébském pohoří nachází Údolí královen. Na osmdesát hrobů patřilo královským manželkám, princům a princeznám. Jsou o poznání menší a skromnější, některé dokonce bez výzdoby. Najdou se však hroby, jako např. královny Nefertari, který svou nádhernou výzdobou předčí řadu královských.

Chrám Mentuhotepa II.

Ti, kdo přijedou do Dajr al-Bahrí, věnují svou pozornost především chrámu královny Hatšepsovet a většinou ani nevědí, že v těsném sousedství se nalézá další neméně unikátní chrám Mentuhotepa II., který je z trojice zdejších chrámů nejstarší. Pravdou je, že chrám je velmi poničen, jeho architektura však stojí alespoň za stručnou připomínku. Byl vytesán do skály, do hloubky 150 metrů. Před chrámem byla zbudována rozsáhlá terasa, z které se snad vypínala pyramida, a kterou obepínalo 140 obřích kamenných sloupů. Na terasu dále přiléhalo nádvoří a umělá zahrada, kde byl, jak již tomu v Egyptě bývá, náhodou objeven hrob panovníka s jeho sochou zabalenou jako mumie. Autorem tohoto objevu byl Howard Carter.

Chrám královny Hatšepsovet

Druhým z trojice zdejších chrámů je slavný terasovitý chrám královny Hatšepsovet, který je i lákadlem pro miliony turistů a jeho terasy pod pohádkovým skalním srázem, vděčným tématem fotografů. Stejně jako jeho sousedé, byl i Hatšepsovetin chrám naprosto zničen a jeho dnešní podoba je výsledkem několikaleté restaurátorské činnosti archeologů. Vzhledem k tomu, že je zmíněna trojice chrámů, zbývá ještě uvést chrám Thutmose III., který se nachází mezi chrámy a z jehož slávy zbylo jen pramálo.

Ramesseum

Jižně od Dejr al-Bahrí, východně od Údolí královen a severně od Memnonových kolosů se nachází zádušní chrám Ramesse II. – Rameseum. Jde o velkolepý chrám, který se vyrovná Ramessovu chrámu v Abú Simbelu. Chrám zdobily kolosální sochy Ramesse II. o výšce 17,5 metrů , jejichž hmotnost převyšovala 1000 tun. Nechybí zde ani rozlehlá sloupová „síň“ a jak už u Ramesse bylo zvykem, reliéfy z jeho válečných úspěchů a Ramesse při ceremoniích s bohy.

Medínat Hábú

Téměř přesně jižním směrem od Údolí králů se nachází další ze zádušních chrámů na západním břehu Théb – Medínat Habú Ramesse III..

Memnonovy kolosy

Sochy krále Amenhotepa III. vysoké dnes 18 metrů (dříve 20) byly kdysi součástí faraónova zádušního chrámu, postaveného na západním břehu Nilu přímo proti Luxoru. Dnes z tohoto chrámu, který byl jedním z největších zádušních chrámů, nezbylo až na zbytky základů nic. Svůj dnešní název dostaly sochy od Řeků, podle krále Memnona, který tudy táhl z Etiopie na pomoc Tróji. Legenda praví, že jedna ze soch vždy za svítání a při západu slunce sténala. Toto sténaní utichlo poté, co byla socha ve 3 století restaurována. K poničení soch došlo při velkém zemětřesení v roce 27 př. n. l.

Esna

Asi 60 km jižně od Luxoru, ve městě Esna (Isná), je další z jedinečných egyptských chrámů – Chnumův . Přestože se jedná o poměrně mladý chrám (se stavbou se započalo ve 2. st. př. n. l.), obsahují stěny chrámu tajemné náboženské texty, které doposud nebyly rozluštěny. Dnes můžeme z celého chrámového komplexu obdivovat pouze velkou sloupovou síň, která se však dochovala ve vynikajícím stavu a množství nádherných reliéfů jistě stojí za zhlédnutí.

Edfú

105 kilometrů severně od Asuánu se nachází nejlépe dochovaný kultovní chrám Edfú – chrám boha Hora. Dnešní podoba chrámu pochází z období vlády Ptolemáiovců. Chrám započal stavět Ptolemaios III. teprve roku 237 př. n. l. a o 180 let později chrám dokončil Ptolemaios XII. Chrám byl vystavěn na místě již starších chrámů, které nechali stavitelé odstranit.

Kóm Ombo

Na skalnaté vyvýšenině přímo na břehu Nilu se nachází chrám Kóm Ombo. Stejně jako chrám v Edfú, byl chrám v Kóm Ombu vystavěn na starších stavbách až dynastií Ptolemaiovců (stavbu započal Ptolemaios VI. a některé úpravy dokončili až Římané). Chrám je zajímavý tím, že je rozdělen na dvě části, kdy jedna je zasvěcena bohu Horovi a druhá krokodýlímu bohu Sobekovi (jsou zde vystaveny i dochované mumie krokodýlů). Mimo sloupové síně a překrásných reliéfů můžeme vidět i vyobrazení lékařských nástrojů a mnohem více.

Asuán

Nejjižnější egyptské město. Samo město není nikterak bohaté na významné památky, je však jakýmsi rozcestníkem na turisticky zajímavé cíle v jeho okolí. Četné ostrovy a ostrůvky s malebnými skalnatými zákoutími vytvářejí nádherné scenérie, které jsou ještě působivější z projížďky na loďkách (felúkách). Milovníci flóry si jistě nedají ujít procházku po botanické zahradě na Kitchenerově ostrově. Hlavní turistickou atrakcí jsou samozřejmě asuánské lomy jihovýchodně od města. Žulu právě z těchto lomů najdeme snad na každé egyptské stavbě. Tím, co do těchto míst dnes přivádí turisty, je nedokončený obelisk, který nechala vytvořit pravděpodobně královna Hatšepsovet. Jeho výška měla být 42 metrů a jeho základna 4,2 x 4,2 metrů. Gigantický blok žuly by pak dosahoval hmotnosti 1168 tun. Bohužel došlo k prasknutí obelisku a práce byly ukončeny. Symbolem moderního Asuánu jsou dvě přehrady jižně od města, postavené v letech 1898 – 1902 (Stará asuánská přehrada) a 1960 – 1971 (Nová asuánská přehrada).

Philae

Nádherný chrám na ještě nádhernějším ostrově Agilkia (původně na ostrově Philae – egyptsky Pilak -konec), který měl skončit na dně Asuánské přehrady.

Abú Simbel

Unikátní dvojice skalních chrámů na břehu Asuánské přehrady. Větší z obou chrámů – zasvěcený Ramessovi II. a bohům Amenreovi, Ptahovi, Raharachtejovi, s jedinečnými čtyřmi kolosálními sochami sedícího Ramesse II. a menší – zasvěcený manželce Ramesse II. Nefertari a bohyni Hathor, spolu vytvářejí úžasnou podívanou, která se nemusí stydět ani před gízskými pyramidami.

Hurghada(Ghardaka)

Přibližně 550 km jihovýchodně od Káhiry se na západním břehu Rudého moře (resp. Suezského zálivu) nachází moderní turistické centrum Hurghada s vlastním letištěm. Obklopeno nehostinnou pouští se zde nachází množství nádherných hotelů s krásnými areály. Tím největším lákadlem Hurghády je však Rudé moře a pás korálových útesů, který sahá ještě několik desítek kilometrů jižně za Hurghádu a táhne se v délce asi 150 km na sever. Hurghada je rájem pro milovníky moře, vodních sportů a potápění. A ti, kteří nemají zkušenosti s potápěním, si mohou krásné korály prohlédnout při projížďce loďkou s proskleným dnem, nebo se mohou naučit potápět přímo namístě. Příjemné písčité pláže jsou začleněny do hotelového komplexu. Mimo to jsou na pobřeží Suezského zálivu i volné pláže, které se však turistům nedoporučují, neboť zde hrozí nebezpečí min, které nejen zde, ale i na jiných místech, zejména pak na Sinaji, zůstaly po válečných konfliktech s Izraelem. Proto je záhodno dbát výstražných tabulí a oplocení. V samotné Hurghadě se však není čeho obávat.

http://www.info-tour.info/egypt/mainframe.htm

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .