0
0

Xinjiang – Východní Turkestán

Cesta vlakem probíhá ve standardním poklidném režimu, posedávání, pospávání, kouření na koncích vagónů, dělení se o jídlo, místo chipsů uzené slepičí pařátky. A taky seznamování se a podrobování se zkoumavým pohledům spolucestujících. Cestou rozprávím s ujgurským mladíkem, který v Lanzhou studuje na univerzitě a teď se vrací do svého rodného města. Má rockovou kapelu a se zájmem se mne vyptává na vše možné. Dostávám i základy ujgurského jazyka. Krajina se přes noc mění a začínají převládat suché oblasti, místy více místy méně hornaté. V dáli na horizontu jsou vidět vysoké zasněžené vrcholky (až 5445 m.n.m.) pohoří Bogda Shan, které je odsud vzdáleno téměř 100 km. Znamení, že jsme v jedné z největších čínských provincií – v provincii Xinjiang.

V této části mého „cestopisu“ 10-turpan-24.jpgsi nemohu odpustit malou odbočku týkající se této oblasti a zdejšího lidu. Provincie Xinjiang se vlastně správně jmenuje Ujgurská autonomní republika Východní Turkestán a s Čínou má pramálo společného kromě toho, že s ní sousedí. Území této provincie tvoří z velké části pouštní a polopouštní oblasti Taklamakan (v překladu „místo odkud se nikdo nevrátí živý“) a vysoké hory na severu – pohoří Altaj, na jihu a jihovýchodě – pohoří KunLun (8611 m.n.m.) a Pamír a na západě – pohoří Tian Shan (6995 m.n.m.). Podnebí je zde velmi suché a horké v létě a naopak mrazivé v zimě. Turpanská proláklina se svými minus 154 metry pod hladinou moře je druhé nejníže položené místo na světě a díky poloze jsou zde i podmínky pro to, aby zdejší teploty v létě byli nejvyššími v této části světa, a to až 49°C ve stínu. Z toho je vidno, že podmínky pro život jsou zde poměrně drsné. Zdejší národy to zde nikdy neměli jednoduché. Navíc žít v sousedství Číny nikdy nebylo příliš bezpečné. Tak tomu je i v současnosti. Množství národů, které zde žijí, jako například Ujgurové, Kazachové, Kyrgyzové, Tadjikové, Uzbekové, Mongolové, Tungsiangové, Mongoři, Dauři, Salaři, Tibeťané, se díky čínské „kolonizaci“ postupně stali cizinci ve vlastní zemi. A jak k tomu vlastně došlo, co tomu předcházelo a co to pro ně znamená? Kdo to jsou Ujgurové? Odpovědi na tyto otázky naleznete pod následujícími odkazy.

O problematice této oblasti a národů žijících na územi provincie Xinjiang (Ujgurská autonomní republika Východní Turkestán) se toho, zvláště u nás, příliš mnoho neví. Mnohem populárnější je problematika Tibetu. Velmi zajímavé články na tato témata naleznete pod níže uvedenými odkazy.

Ivo Dokoupil, fotograf a novinář – Sinťiang (Xinjiang) -„zahušťování cementu“ v čínské provincii. Stránka obsahuje krátké články s těmito tématy:

Asimilace jako řešení národnostní otázky – o snahách Číny podmanit si území Turkestánu a jeho lid.

Země dvou časů

Čína: skromnost, pracovitost a vytrvalost na postupu

Divoký Ujgurstán

Sinťiang (též Čínský Turkestán, Východní Turkestán, oficiální čínský název Sinťiangsko-ujgurská autonomní oblast)

Ujguři

Boj za nezávislost ve stínu Goliáše – Peking se v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (ujgurští separatisté používají název Východní Turkestán) už dlouho ostře vypořádává s hnutím za nezávislost.

Ujguři ve 20. století – Dnešní Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang je v posledních letech a měsících stále nekompromisněji včleňována do administrativy čínského státu. Velmi neslavně tak končí období trvající přibližně 100 let, kdy se za vzrůstajících expanzivních snah Číny ustavila identita moderního ujgurského národa.

Hedvábná stezka ze železa – O kontrolu nad Sin-ťiangem se bojovalo od nepaměti a regionu postupně vládli Chanové, Mongolové, Arabové, Ujguři, Uzbeci, Kazaši, Rusové a Mandžuové. První vojenská města postavili Číňané již v době generála Čanga, aby tak ochránili své obchodní cesty. Strategický význam Sin-ťiangu se nezmenšil ani dnes.

Slzy pouště Taklamakan – Taklamakan a přilehlé oblasti obývají Ujguři, muslimské etnikum turkického původu, čítající okolo 10 milionů lidí. Ujguři se právem příliš necítí jako součást Číny, raději by Sin-ťiang viděli jako nezávislý stát.

Ujgurský zikr – 03-turpan-25.jpgVesnice okolo Chotanu jsou nejchudšími oblastmi v celém Sin-ťiangu. Představuje-li průměrný příjem v Sin-ťiangu polovinu celostátního čínského průměru, pak průměrný příjem oblasti kolem Chotanu představuje polovinu této poloviny. Díky plánovanému rodičovství a tragické komunistické hospodářské politice zde lidé mnoho nevlastní – pár stěn z vepřovic pomazaných blátem, zaprášené hadry, dvě až tři děti. Vodovodní systém neexistuje. Elektřina byla zavedena během posledního desetiletí.

Sin-ťiang po 11. září 2001 – Ujgurové podobně jako Tibeťané bojují v Sin-ťiangu za uchování své kultury v prostředí státem podporovaného přílivu čínských přistěhovalců a tvrdého potlačování politického disentu. Někteří se v boji za svou nezávislost uchýlili také k použití násilí. Čínští představitelé však nerozlišují mezi pokojným a násilným vyjádřením nesouhlasu a svůj boj proti separatismu a náboženskému extremismu používají jako ospravedlnění rozsáhlého a systematického …..více ZDE

A pokud byste se chtěli dozvědět více o historii této oblasti a zdejších národů, doporučuji vám knihu, jejímž autorem je Vladimír Liščák a která nese název Čína – dobrodružství Hedvábné stezky (Po stopách styků Východ – Západ). Velmi podrobně je v ni posána historie celé oblasti, jednotlivých míst a měst, historické souvislosti oblasti, ale i pohled na současnost a velmi podrobně zpracovány souhrn všech národů, které Východní Turkestán obývají, jejich velikost a původ a mnoho dalšího.

město Turpan (Turfan, Tulufan)

Ale abych se vrátil k mé cestě, která naposledy skončila ve vlaku z Lanzhou, hlavního města provincie Gansu, do města Turpan, 02-turpan-26.jpgkteré se nachází na severovýchodě provincie Xinjiang (Sinťiang) a pro nějž jsou vžity také názvy Turfan či Tulufan. Dvaceti dvou hodinová cesta v hard-seat uběhla díky zvědavým spolucestujícím poměrně rychle a do Turpanu přijíždíme kolem poledne. Výstup z klimatizovaného vlaku je však doslova šokující. Vysoká teplota a dusno jsou přímo smrtící. Přesně takto jsem si vždy představoval peklo. Neradujte se však, ve vytouženém Turpanu ještě nejste. Železniční stanice se nachází 58 km od Turpanu v městečku Daheyan (Taiheyuen). Je tedy nutné překonat pouští ještě tuto vzdálenost. Vyhněte se taxikářům, kteří se na vás vrhnou hned za nádražím. Jejich ceny, zvláště vidí-li cizince, narostou do astronomických výší a nemá smysl se vůbec jima zabývat, zkrátka je za tak vysoké ceny přehlížejte. Hned na prostranství nalevo od jejich stanovišť můžete vyčkat příjezdu autobusu, který sem zajíždí z autobusového nádraží a pokud zde žádný zrovna není můžete se na přímo na autobusové nádraží vydat. Rovně z nádraží podél prodejců a jejich stánků a na křižovatce doprava, asi po 200 metrech po levé straně je autobusák. Autobusy jezdí poměrně často, takže zakoupit lístek by neměl být problém, ten zde musíte zakoupit i když nastoupíte do autobusu na vlakovém nádraží. Zkrátka vás tady z autobusu vyženou, takže utíkejte pro lístek, než vám ho někdo vyfoukne těsně před nosem. A zbude-li trochu času, neváhejte a skočte si na roh do pouličního mrazáku pro naprosto skvělou zmrzlinu exotické chuti za pouhý 1-2 Y.

Cesta pouští malým minibusem do nedalekého Turpanu trvá asi 40 minut. Turpan je středně velká oáza na severovýchodním okraji poušti Taklamakan. Vodou je město zásobován z ledovců vzdálených hor Bogdan Shan podzemním zavlažovacím systémem zvaným „Karez“ Tento důmyslný zavlažovací systém byl vytvořen již před 2000 lety a dosud slouží ku prospěchu všech místních obyvatel. Délka všech těchto precizně vystavěných podzemních kanálů je až neuvěřitelných 50000 km a vodou zásobují celou Turpanskou proláklinu. Tato oblast je proslavená především díky produkci nejlepšího čínského hroznového vína a hlavně produkcí nejlepší rozinek na světě. Klimatické podmínky (vysoké teploty a sucho) jsou pro jejich výrobu přímo ideální – určitě si nezapomeňte vybrat a ochutnat některé z mnoha desítek druhů těchto skvělých rozinek všech tvarů, barev a velikostí (FOTO rozinky Turpan; 124 kB) Jejich cena je minimální. Stejně jako cena hroznového vína, které se prodává skutečně na každém rohu, zvláště v okrajových čtvrtích směrem na západ města, kde jsou haldy hroznového vína před každým domem nabízeny k prodeji.

Hned po příjezdu na Turpanské autobusové nádraží mne oslovuje celkem sympatickej místní týpek a nabízí své rady a samozřejmě výlet do okolí. Ptám se ho tedy na cestu do „mého“ hotelu a slibuju, že pokud se rozhodnu pro výlet do okolí, určitě se o tom dozví jako první (což se později také stává pravdou). Hotel není daleko, jen asi 15 minut chůze, ale i tak to je v tom dusné vedru s 20 kg na zádech docela náročná cesta. Vybral jsem jeden z doporučovaných a především levných hotelů – Tulufan Binguan (Binguan=hotel). Je přímo v centru města. Ubytovacích kapacit je v Turpanu celkem dost. Turpan je oblíbenou destinací především turistů z Japonska. Přicházím k místu, kde by měl být můj levný hotýlek (20Y, tj. 3 USD; r. 2004), ale nemohu ho najít. Vidím pouze luxusní palác, za který by se nemusel stydět leckterý novodobý sultán. Když už jsem tady, tak nakouknu aspoň dovnitř, jaké jsou ceny. No vida, a on je to ten můj levný hotýlek. Tomu se mi ani nechce věřit ! (FOTO Turpan – hotel ze předu, 118 kB; Turpan – hotel ze zadu, 108 kB). Platím 20Y a nechávám se odvést pikolíkem přes dvůr do zadních traktů, určených pro finančně slabší klientelu. Pokoj je samozřejmě pro více nocležníků. Sprchy jsou přes dvůr ve zvláštní budově, nicméně poměrně slušné a s teplou vodou. Doporučuji vyprat si zde v Turpanu všechno co můžete. Při zdejším klimatu máte vše suché během 10 minut a je to podstatně levnější, než drahá hotelová služba.

Město je mixem moderních čínských vlivů a staré ujgurské kultury a atmosféry. Stejně jako v ostatních „nečínských“ městech je zde znát stále silnější vliv Číny, především díky čínským přistěhovalcům, kteří jsou v osidlování „nečínských“ území podporováni. Vysokými moderní budovy (kterých naštěstí není mnoho) se střídají se starými stavbami v ujgurském stylu (FOTO ujgurská architektura; 116 kB) a 01-turpan-27.jpgmezi tím vším popojíždějí ujgurové na vozících tažených oslíky nebo číňané na bicyklech či tricyklech. V centru se nachází velké náměstí s parkem a velkou fontánou, která se každý večer po západu rozehraje všemi barvami (FOTO fontána Turpan; 76 kB). Je centrem společenského života Turpanu. Místem schůzek jak mladých milenců, tak celých rodinek s dětmi či starých ujghurů. Ostatně se západem slunce ožije celé město. Dusný a horký den vystřídá pouze teplá noc. Prodejci otevřou své stánky a minigrily a lidé posedávají a pojídají všechny ty podivné pochoutky, zmrzlinu nebo melouny. Naopak přes den se lidé snaží pohybovat minimálně. Tohle město má svou atmosféru, ostatně jako téměř každé město v Číně.

Překvapení mne však čekalo jednoho brzkého rána, když jsem se vydal prohlédnout si a vyfotit probouzející se město za východu slunce. Před některými domy stáli postele a v nich spali lidé. Někteří nevytahovali ani postele a povalovali se přímo na zemi na dece, případně v dřevěném vozíku, na lavičce nebo na kulečníkovém stole. Zřejmě je pro ně svěží vzduch noci velmi příjemnou změnou po horkém dusném dnu.

Dlouho jsem hledal internetovou kavárnu, než se mi jednu podařilo najít. Vydáte-li se náměstím kolem fontány hlavní třídou na sever, je to hned za rohem náměstí v jednom z patrových baráčků v prvním patře. Omšelá zakouřená místnost plná počítačů. 3Y za hodinu (r. 2004). A pokud jde o jídlo tak vám nyní dám ten nejlepší tip: stoupnete-li si na náměstí čelem k vysokým budovám pošty a kasína (západním směrem), kolem nichž vede hlavní silnice a dáte se podél této silnice doleva, narazíte po levé straně na velkou jídelnu, v níž se jídlo prodává formou bufetu. To znamená, že vy vytrínkách ukazujete na rozličné dobroty, které vám obsluha skládá na tác. Vše je chutné a levné. Čaj pochopitelně zdarma, co hrdlo ráčí.

Turpan vám toho sám o sobě příliš nenabídne. To hlavní, proč sem turisté jezdí se nachází roztroušeno v širokém okolí města.

okolí města Turpan

Ano, díky bohaté historii této oblasti, kdy se zde střídaly různé říše, se v okolí Turpanu nachází mnoho zajímavých památek. Bohužel jsou poměrně daleko od sebe roztroušeny a skryty v poušti. Máte dvě možnosti, jak se k nim dostat:

1) bicykl – můžete si pronajmout kolo a vyrazit na cyklistický výlet. Pokud byste ale chtěli stihnout všechny, mohlo by to mít ve zdejším počasí. smrtící následky. Na druhou stranu je tato varianta o něco levnější (ale ne o moc) a pokud si výlety rozložíte do více dnu, může to být nevšední zážitek.

2) Pronajmout si auto – nabídek budete mít mnoho. Jsou to vlastně takové malé dodávky až pro 8 osob. Já usmlouval cenu 50Y (7 USD), cena se pohybuje mezi 50-100 Y (r. 2004). V ceně je řidič se kterým můžete dohodnout, které z památek navštívíte – vždy to předem udělejte! Tato varianta je poměrně pohodlná a zvláště nemáte-li času nazbyt tak i velmi výhodná.

Památek je v okolí mnohem více, než kolik byste jich stihli objet za jeden den. Já se zde chtěl zdržet právě jen jeden den, takže jsem si musel vybrat. Dále tedy uvedu pouze památky, které jsme navštívili my – já, jeden mladý číňan, jedna angličanka a francouz.

Bezeklik – jeskyně tisíce Budhů (20Y; 4 USD; r.2004) – severovýchodně od Turpanu v poušti mezi skalisky údolí malé říčky se nachází tento pozůstatek dávných časů. Je to místo působivé, zvláště svým provedením. Terasa vytesaná do skály nad údolím je vskutku unikátním dílkem (viz foto vpravo). Samo o sobě vás však může zklamat stejně jako mne. Nic víc než asi 5 malých jeskyněk, v nichž jsou na zdech vidět velmi vybledlé zbytky maleb. U vchodu prodejci občerstvení a suvenýrů. Odpočívadlo, které se nachází nedaleko odsud u silnice může působit zajímavěji (FOTO – odpočívadlo).

Astana hrobka (Asitana Gumuqu) – za cenu 25Y je pramalého důvodu zastavovat se zde. Hrobka jednoho z vládců nenabízí nic výjmečného, proto řidiči dáváme pokyn, ať jede dál.

ruiny Gaochang (20Y; 4 USD; r.2004) – nachází se ve vesničce 46 17-turpan-29.jpgkm východně od Turpanu. Gaochang bylo hlavní město Ujgurů, když sem v 9. století přišli z Mongolska. Ruiny města jsou ruinami se vším všudy, to znamená jen haldy kamení. Nicméně kolem celého města zůstaly zachovány hradby (lépe řečeno zeď), které jsou místy silné až 12 m. Pokud budete mít ale v úmyslu navštívit ruiny Jiaohe na západ od Turpanu, šetřte síly až na ně a tyto klidně vynechejte. nabízí se téměř ta samá podívaná, nicméně Jiaohe (viz níže) jsou v lepším stavu, na působivějším místě a zajímavější. Zde doporučuji projít si ujgurskou vesnici a pozorovat zdejší život. Ačkoliv sem přijíždí množství turistů, málokdo z nich se dostane dále než k bazaru před vchodem do areálu památky. Přitom poblíž se nachází unikátní venkovský ujgurský hřbitov, kde se lze dočkat lecjakého překvapení (viz obrázek vpravo), nebo velmi pestře zbarvená vesnická mešita (FOTO mešita Ujgur; 141 kB), před staveními žijí lidé svým všedním životem za společnosti oslíků a velbloudů. Ostatně ujgurský venkov je velmi zvláštní a působivé místo a každému zájemci o nevšední zážitek ho vřele doporučuji. 06-turpan-30.jpg

Emin Minaret (20Y; 4 USD; r.2004) – nachází se na východním okraji města Turpan. Velmi zajímavá stavba v afghanském (předsufijském iránském) stylu byla postavena v roce 1777. Je to vlastně hrobka jednoho z těch slavnějších místních vládců jménem Emin Hoja (Khoja). Věž minaretu dosahuje výšky 44 m. Před minaretem u parkoviště nutno prokličkovat mezi stánky prodejců velmi levných suvenýrů. Toto místo je snadno dosažitelné i na kole z centra města.

Grape Valley (20Y; 4 USD; r.2004)- na okraji města se nachází „atrakce“, která rozhodně neodpovídá ceně vstupného. Je to takzvané údolí hroznového vína. Místo, kde se můžete procházet ve stínu uliček tvořených keři vína. U vchodu malé tržiště s rozinkami a sušeným ovocem, kde se o vás prodejci téměř poperou a sem tam nějaká stavba – něco jako muzeum pěstování a produkce vína a rozinek. Nic mimořádného, leč silné lákadlo pro turisty – zastavuje zde na oběd většina autobusů s turisty z Japonska či jiných zemí. Procházku ujgurským venkovem považuji za mnohem zajímavější a přínosnější.

ruiny Jiaohe (30Y; 4 USD; r.2004) – 24-turpan-31.jpgskutečně stojí za návštěvu. Úchvatné místo, respektive město postavené na skalním útesu, který ve třiceti metrové hloubce údolí Yarnaz obepíná řeka, která zavlažuje zelená políčka, která kontrastují s vyprahlostí okolních skal a vůbec celé pouště. Celá tato skalní terasa je 1780 metrů dlouhá a 310 metrů široká. Sem se rozhodně vypravte, ale nezapomeňte na dostatek vody. Neúprosné slunce zahřívá vzduch až na 80°C. Několik kilometrů dlouhá procházka vyprahlou krajinou mezi ruinami starobylého města Jiaohe se může podobat procházce peklem. Město bylo založeno již dávno v minulosti mezi 5. a 8. stoletím. Město bylo zničeno na konci dynastie Yuan a na počátku dynastie Ming (zhruba období našeho středověku). Před areálem opět narazíte na všudypřítomné prodejce suvenýrů. Já ocenil hlavně možnost občerstvit se výtečnou a levnou zmrzlinou. Jiaohe není příliš vzdáleno od centra Turpanu (západním směrem asi 8 km), takže by se sem dalo i zajet na kole, pokud vás tedy vysoké teploty neodrovnají.

směr Kashgar

Mojí další zastávkou má být přes dva tisíce kilometrů vzdálený Kashgar na jihozápadě provincie Xinjiang (Sinťiang). Nabízí se dvě možnosti, jak se tam dostat:

1)autobus – náročná až dvoudenní cesta, zvolíte-li cestu kolem severozápadního okraje pouště Taklamakan přes města Korla, Kuqa (Kuche, Kuča) a Aksu. Případně s odpočinkovou zastávkou v Korle. Nebo náročnější a dobrodružnější cesta po jihovýchodním okraji pouště Taklamakan přes starobylá města Charklik (Ruoqiang), Cherchen (Qiemo), Niya (Minfeng), Keriya (Kerija), Hotan, Karghilik, Yarkand (Jarkand), Yengisar. Tudy jezdí málokdo a skutečně jsou zde ještě místa, kde příjezd turisty je srovnatelné s přistáním UFO. Cestování těmito končinami si však vyžaduje dostatek času.

2) vlak – v roce 2002 byla zprovozněna trať, která spojuje město Kashgar s hlavním městem provincie Urumqi (Wu-lu-mu-chi, Urumči). Dvacetitří hodinová cesta vlakem zaručuje rychlost a jistotu, že se včas dostanete tam kam potřebujete. Pro mnohé je také pohodlnější. Cesta stojí 37 USD (hard-sleeper).

Já zvolil cestu vlakem vzhledem k mému napjatému časovému plánu, ačkoliv kdybych mohl, volil bych autobus po jihovýchodním okraji pouště Taklamakan. Cesta vlakem znamená dostat se opět z Turpanu do města Daheyan (Taiheyuen) na vlakovou stanici a mít jízdenku. Tu můžete zakoupit i v Turpanu u některé z „cestovních kanceláří“, například v prvním patře budovy autobusového nádraží, nicméně s adekvátní přirážkou. To jsem já tentokrát odmítl s vírou, že jízdenku získám na nádraží před odjezdem vlaku. V poledne tedy odjíždím do Daheyanu. Zakoupení jízdenky není úplně bezproblémové. Nejdříve stojím v jedné dlouhé frontě, kde asi po 15 minut zavřou poněvadž mají půlhodinovou polední přestávku, takže se přesouvám do fronty druhé , kde se po půlhodině čekání také na půl hodinky zavírá okénko, poněvadž teď mají přestávku tady, zatímco druhé okénko otevírá, ale fronta u něj je odrazující, když už jsem skoro na řadě. Nedá se nic dělat a čekám. Lístek se podařilo koupit a konečně si ve vlaku i poležím! Čas do odjezdu vlaku trávím nákupem jídla na cestu. Oblíbené instantní polévky v maxi provedení ve velkých miskách, kterou jsou mimochodem výtečné a dle mého gusta pikantní, nějaké ty sušenky, vakuově balené kachní vejce, párek, cigarety, vodu ….. Loučím se z Turpanem a nasedám do čistého klimatizovaného vlaku, kde mne čeká krásné kupe se čtyřmi lůžky, koberečkem, příjemnou obsluhou a korejským mladíkem, který je na cestě do Tibetu přes Kashgar a ze západu přes tibetské město Ali – to bude mít hodně, ale skutečně hodně těžký.

Výhled je z okénka vlaku je pro našince skutečně neobvyklý – vyprahlá poušť, vyprahlé hory, sem tam oáza a na západě zasněžené vrcholky hor pohoří Tian Shan (Chantengri = Hantengri Feng; 6995 m.n.m.).

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .