CIMA VERTANA - VERTAINSPITZE

CIMA VERTANA – VERTAINSPITZE Cima Vertana je skalnatým a nižším protipólem sousednímu ledovému Ortleru. Také ona má kolem sebe ledové objetí, i když ze severní strany ho již značně ubylo. Z vrcholu jsou fantastické výhledy na nejvyšší trojlístek pohoří. Výstup je navzdory své výšce středně obtížný. Nicméně by se do něj měl pouštět jen dobře připravený vysokohorský turista. Cima Vertana je vděčným ale náročným cílem. Výprava na vrchol Cima Vertana se zorganizovala dost narychlo a to vzhledem k panujícímu počasí v Rakousku. Byli jsme donuceni vyhledat cíl poněkud jižněji – v pohoří Ortles. Do Soldy přijíždíme pozdě v noci a celkem dlouho hledáme flek k přečkání noci. Nakonec nalézáme plácek u konce lanovky nad penzionem ( parking pro Rif. Serristori ). Stany zde nejsou na očích a stejně, brzy ráno vyrážíme. Cesta údolím Zaytal jde zpočátku celkem prudce podél potoka burácejícího v několika kaskádách. V místě kdy míjíme rozcestí s cestou 12a se zmírňuje. Zde jsou parádní travnaté plošinky, ideální ke stavbě stanu. Potok zde protéká v několika zákrutách a v jeho travnatých meandrech nalezneme celé koberce pestrobarevných květin. Pohled směrem k chatě, ale tomuto romantickému snění dává vystřízlivět. Cesta se ztrácí v prudkém svahu a pomocí několika serpentin nekompromisně překonává skalnatý práh. Chata Rif. Serristori ( Zaytal hütte ) – 2721 m.n.m. je na místě s bezkonkurenčním výhledem na nejvyšší trojlístek pohoří – Ortler, Gran Zebrú a Monte Zebrú. Noc na chatě v pokoji s pěti postelemi stála v r. 2007 8,50 EUR / Alpenverein. Voda teče za chatou z kohoutku. Pivo i obsluha je tradičně italsky dobrá. Ještě týž den se vydáváme na výstup na vrchol Croda di Cengles, vypadající od chaty celkem neškodně a blízko. Opak je ale pravdou. Cestu lze hodnotit jako přívětivou jen po suťové pole a rozcestí normálky a ferraty. Zde doporučuji nalézt ve stěně tzv. „Neue ferrata“. Cesta Südwand klettersteig ( C/D )je pěkně zajištěná a stoupá mnohdy velmi odvážně. Nejtěžší úsek je pod hřebenem. Nakloněná zcela plochá deska vysoká asi 10 metrů. Zcela bez stupů. Výborné procvičení svalů. Zvláště když jsme neměli ani pomůcky na ferraty v nevědomosti toho, že je budeme potřebovat. Celou cestu nám pršelo a na hřebeni se přidal i nepříjemný vítr s omrzlicí. Zajištění vede takřka až ke kříži. Zde nebylo žádné zdržování. Cigárko, fotky a šupem dolů. To už jsme kopec sestoupili po normálce přes sedlo. Až k chatě nám pršelo. S černou vidinou zítřejšího výstupu pokaženého počasím usínáme za zvuku bubnujícího deště. Ráno se probouzíme do jasného rána a doslova ohromeni vychutnáváme první ranní paprsky dotýkající se terasy chaty. Všude je ticho a naproti nám se zvadají z údolí Soldy obři pohoří Ortles. Fotíme, debatujeme a snažíme se nabažit se po včerejšku krásného počasí. S nadšením vycházíme vstříc vrcholu Cima Vertana ( Vertainspitze ), který od chaty vzbuzuje respekt. Spolu se svým sousedem L´Angelo Grande – 3521 m.n.m. tvoří krásnou dvojici. Rozhodujeme se pro výstup mezi jezírky Laghi di Zai, dále traversem suťového pole a nástupem na ledovec, ze kterého tady věru moc nezbylo. Sněhu je na něm celkem přijatelně a tak dupeme střídajíc se vzhůru až do sedla Passo dell´ Angelo – 3337 m.n.m. Cestou se lze potkat je s jedním obtížnějším místem a to je „přelez“ zledovatělé skalky asi 4 metry vysoké. Žádné drama se ale nekoná. Ze sedla je pěkný pohled na obří ledovec Vedretta di Laas. Na něj musíme sestoupit ( do výšky 3260 m ) a traverzovat ho ve směru sedla v hřebeni Cima Vertana. To je již na dálku viditelně označeno dřevěnou tyčí. Ovšem výstup do něj není při posněžené cestě vůbec snadný a správný nástup do stěny se velmi špatně hledá. Nastupujeme více vpravo ( asi nejvhodnější ) po velmi nestabilní a lámavé skále. Traversem přecházíme velmi opatrně do úzkého skalnatého sedla ( 3385 m.n.m. ). Odtud jde výstup ( dobře značen směr ) občas po hraně hřebene, někdy zase pár metrů ve východní stěně. Téměř celý výstup je velmi znesnadněn lámavou skálou, která se místy musí přelézat v obtížnosti II.UIAA. V průvodci avizované lezení I.UIAA a zajištění lanem zde není ani nikdy nebylo!! Ze sedla na vrchol je to cca. 1hod. 15 min. V létě je výstup zřejmě o mnoho jednodušší. Četná sněhová pole nabírala místy slušného sklonu. Vrchol je velmi malé místo schopné pojmout jen pár lidí. Výhled jsme měli trochu zastřený přicházejícími mraky, ale všechny blízké vrcholy byly vidět bez problémů. Sestup vedeme velmi opatrně stejnou cestou. Již vyšlapanými stopami ve sněhu na ledovci vystupujeme opět do sedla Passo dell´ Angelo a doslova úprkem bereme ledovec Zay Ferner. Na chatě popadáme bagáž a za pozdně odpoledních slunečních paprsků scházíme až na travnatou plošinku u potoka asi 300 metrů pod chatou. Zde rozbalujeme stany a příjemně unaveni spíme až do rána. Sestup 550 metrů lze zvládnout za 20 minut a pokud si brzy přivstanete, můžete ze Soldy obdivovat oranžově nasvícené vysuté ledovce Ortleru. UPOZORNĚNÍ : Výstup na Cima Vertana nám v Červnu trval 6 hodin. Sestup k chatě 2hod. a 45 min. Přechod ledovce se zdá být bezpečný a bez trhlin, přesto je vhodné se raději navázat. Místy je také docela strmý. Vody je po cestě na chatu i všude v okolí dost. Na chatě však teče pouze nepitná! Největší nebezpečí výstupu je extrémně nestabilní a lámavá skála. Jinak se jedná o poměrně slušně dostupný vrchol, ovšem pro připravené turisty s vybavením a pevným krokem. tuto výpravu podporoval : http://www.sambarsport.cz NADMOŘSKÁ VÝŠKA : 3545 m.n.m. POHOŘÍ : Ortles OBLAST : Südtirol, Itálie VÝSTUP : ze střediska Solda – 1875 m.n.m. , od jihozápadu OBTÍŽNOST : 4 KOLIKA DENNÍ VÝPRAVA : 4 CELKEM KM : 21 km CELKEM PŘEVÝŠENÍ : 4916 metrů celkem / 1670 metrů z vých.bodu NA TĚŽKO : 40% DATUM VÝSTUPU : 14.6. – 17.6. 2007 TI KDO TO PŘEŽILI : PÉŤA, LÁĎA, HUSA, FRÝDEK