0
0

Cesta na hranice

Scházíme se okolo 13:30 a přebalujeme auto, protože do Favorita se toho moc nevejde. Okolo 15:00 konečně přichází Gába a odjíždíme směrem na České Budějovice. Cestou se jěště na chvíli stavujeme v Českém Krumlově. Jdeme se podívat do parku a na panorama tohoto krásného jihočeského města. Asi tak v 19:30 přijíždíme na Lipenskou přehradu. Na konec kempujeme „na černo“ u vesnice Frymburk.

Cesta přes Rakousko

Ráno okolo 9:15 překračujeme hranice ve Vyšším Brodě. Plánovaná trasa Steyr-Leoben-Fohnsdorf-Villach se operativně mění (někdy bloudíme 🙂 Někdy se vlečeme po cestách 2.třídy za náklaďáky. Místy je silnice teprve ve výstavbě. Toto utrpení trvalo cca 8 hodin čistého času. Těch pár korun za dálniční známku (10 dní cca 150-200 Kč) se vyplatí. Večer vjíždíme do Slovinska. Spíme u městečka Krajinská Gora v kempu za 8 DM na osobu.

Triglavský národní park

Od skokanských můstků pokračujeme směrem na Tamar. Chceme vylézt na vrchol Slmanska špica 1911 m. Cesta začíná pěknou cestou která asi po 45 minutách končí u chaty. Od ní se jde chvíli lesem a potom po kamenovém poli k velkému vodopádu. Dále cesta pokračuje podél koryta potoka po kamenech které pekelně kloužou. Adamovi se zdá nebezpečná a tak se vrací. Cesta je kromě toho značená jenom malými značkami, které připomínají zákaz vjezdu asi tak 5 cm velký. Všechny místní značky jsou červené! Dále pak prudce stoupáme až přicházíme na takouvou horskou louku. Pak už to jde dobře až na vrchol. Zapisujeme se do vrcholové knihy a odcházíme směrem na Vršič. Odbočujeme vlevo směrem zpět na Tamar. Cesta končí stěrkovým polem z ostrého vápence, kterým jsme „sjížděli“ asi 45 minut zpět na „komerční“ cestu. Sotva jsme stačili dojít k auto začalo pršet. Takové jsou místní hory. Stoupáme po úzké silnici s vrcholu Vršič. Je zde 18% stoupání (klesání) a asi 50 ostrých zatáček. Trasa opravdu vhodná pro vozy Škoda 120 :-). Náklaďáky a karavany sem naštěstí nesmí. Pozorujem překrásnou řeku Soču s průhlednou vodou a až neskutečně nazelenalým odstínem. Večer hledáme kemp a nalézáme krásné místo u jezera Bohinj.

Cesta k Chorvatským hranicím, Postojná Jama

Ráno balíme a platíme v kempu Bohinj Zlatorog cca 10 DM na osobu. Jedeme na jezero Bled které nechybí v žádném prospektu Slovinska. Upřímně řečeno čekal jsem od tohoto města a jezera daleko více. Voda v tomto jezeře byla docela špinavá a pluly po něm drzé labutě. Zkrátka jezero Bohinj u které ho jsme tábořili den před tím, bylo lepší. Pokračujeme po A1 (silnice pro motorová vozidla) na Lublaň. Silnice nic moc, ale 90-100 to po ní jede plynule. Cesta se pak mění na dálnici, která se 15 km před Lublaní platí (2 DM). Lublaň je nic-moc město. Tak jsem si alespoň dali shoping.

Zboží Cena v SIT (Tolary)

Víno stolní od 250

Pivo 12% Union 169

Chléb 188

Zmrzlina 1l 430

Nektarinky 1 kg 180

Broskve 1 kg 200

Jablka 1 kg 120

Taky jsme tam dostali blokovou pokutu 3000 SIT za špatné parkování, protože jinde to fakt nešlo. Bloček mám doma schovaný ;-). Dálnice po Postojné stojí 300 Tolarů (asi 60 Kč).

Vstupné činí 2000 SIT, pro děti a studenty 1000 SIT. Napřed se jede asi vláčkem asi 2 km a to docela rychle (Lehce to připomíná intro v Half-live ;-)Pak se vystoupí a zařadí se k ceduli s řečí ve které chcete výklad. My jsme zkusili Slovenska a brzy se ukázalo že to slovensky nebude 😉 Ale slovinštině je docela dobře rozumět, když průvodkyně mluví pomalu. Pak se jde asi 1,2 km pěšky. Návštěva stojí za shlédnutí, už protože zde mají největší „camelu“ (krápník ve tvaru velblouda 🙂 světě. Mimochodem dva krápníky ve znaku těchto jeskyní jsou sladoled (zmrzlina) a …

Pokračujeme směrem na Kozinu a hledáme kemp. Máme docela smůlu, první je za 14 DM za osobu což se nám zdá dost drahý a pak zase narazíme na jeden zavřený. Bloudíme a pak se málem dostáváme už přes hranice s Chorvatskem. Naštěstí asi 19:30 nalézáme kemp u moře ve vesnici Lučija (doufám že je to ona).

Cesta po Istrii

Ráno vyjíždíme na výlet do Terstu. Na hranicích s Itálií vymýšlíme fintu na celní kontrolu, aby nás nede bože nenechali vybalit naše krámy, ukazujeme jim i na celní kontrole znovu naše pasy znuděný celník si asi myslí že jsme tupý a mává rukou, jede se dál. (Jsou tu dvě závory jedna pro EU bez fronty a druhá pro ostatní s frontou asi na 10 min) Terst je spíše industriální a „panelákové město, než historické. Místní se pohybují na skútrech a jezdí úplně bezohledně. S parkováním je tu velký problém a tak nakonec platíme 2 DM za místo na parkování.

Cestou zpět trochu bloudíme. Jedeme do Chorvatska a po pobřeží směrem na Umag, což je takové menší městečko s velkým počtem bungalovů a kempů. Pokračujeme na Rovinj. Rovinj je typické místní historické městečko s malebnými křivolakými uličkami. Nad přístavem se tyčí Sv. Eufenií, která prý předpovídá počasí. Ubytováváme se v kempu Polari, což je zatím největší kemp, který má velké zázemí (bazén s tobogánem, tenisový kurt, kolotoče, restaurace apod.), ale pláž nic moc. Stojí kolem 11 DM za osobu. Večer jsme byli na romantické procházce po městě a pak nakupovat.

Pula, Rijeka, cesta na Dalmácii

Jedeme do Puly. Největší turistickou atrakcí v tomto městě je amfiteáter, který je daleko zachovalejší než ten v Římě. V jeho podzemí je expozice zabývající se starověkým obchodem, zejména víno a olivový olej. Jsou tu vystaveny amfory, lisy na ovoce a mapy obchodních cest. Vstupné bylo lidové 7 kuna. Kromě toho tam ještě mají muzeum a věž, která je prý duchem města.

Jedeme do Rijeky. Na pobřeží jsou dvě možnosti a to buď jet podél pobřeží serpentinami nebo přes tunel Účka. Holky chtějí jet tunelem. Plížíme se po místních cestách za kamiony (po pobřeží nesměji) až k tunelu. Je to tam těžká komerce, benzinová pumpa, parking a mýto :-(. Takže tahle sranda nás stála za auto 20 kuna. Pak se pokračuje po silnici pro motorová vozidla.

Rijeka je průmyslové město a jeho nejbližší okolí také takže pro turistiku asi nic moc. Nezastavujeme. Další romantické město je až Senj. Iva říká že ještě před ním je v obci Novij Vidolski hotel se službami pro potápěče. Dalších 10 km jsou krásné minipláže. Cesta pokračuje dál podél azurového moře avšak se špatným přístupem k němu. Jak se blížíme k Dalmácii přibívá cedulek Sobe (Zimmer). Nejvíce jich asi je ve Strarem Gradu. Po naší levé ruce se vzdouvají vysoké hory. Ve 16:35 vjíždíme po mostě do Dalmácie.

Zadar; vjíždíme do města a cestou pozorujem několik domů, které utrpěly zásahy v občanské válce. Míjíme několik supermarketů a penzionů. Zastávka na prohlídku města mi byla zamítnuta. Cesta ze Zaddaru do Šibeniku vedede po dobré cestě a tak není problém jet pořád průměrně 100 km/h. Před Pirovacem jsou stovky romantických ostrůvků s plážemi. Také Šibenikem pouze projíždíme, jsou vidět dva fotbalové stadiony, hrad a industriální zóna.

Kempujeme hned za Šibenikem v kempu Solaris. Místní betonová pláž a moře plné ježků je nic-moc, ale zase tu mají super sprchy, minigolf a stoly na ping-pong, volejbalové hřiště, restauraci apod. Kemp je teď skoro prázdný. Spíme pod širákem a v noci na nás asi 5 minut krápe.

Trogir, Split, poloostrov Pelješac

Jedeme z kempu dále podél pobřeží, kde jsou desítky malých kempů, takže naše včerejší obavy o to kde budeme spát byly zbytečné. Následuje krásné panorama města Primošten. Trogir je historické město s křivolakými uličkami a velkým tržištěm. Všude je spousta mořských ryb, ale na tom sluníčku bez ledu asi nic moc.Gábina se překonává a smlouvá cenu melounu na 2 kuna z kg. Splitem – druhým největším městem po Zágrebu opět pouze projíždíme. Jeho pamorama nic moc. V popředí indusriální zóna a v pozadí paneláky. Podle průvodce tam však má být katedrála, hrad a velký přístav.

Pokračujeme na Makarskou riviéru, která začíná cca 15 km před Makarskou a končí asi 35 km za ní. Vlastní město Makarská zas takový zázrak není. Celá riviéra oplývá malými oblázkovými plážemis azurovým mořem. Podél riviéry se táhne betonový chodník po kterém se nejlépe pohybuje na kole. Známým centrem českých turistů je Živogošce.

Pokračujeme stále podél pobřeží. Následuje hranice s Bosnou a Hercegovinou. Celá BiH má asi 7 km pobřeží. Na vtupu si nás vůbec nevšímají a na výstupu, když vidí težké české turisty se usmějí a mávnou rukou ať jedem ;-). Miříme na poloostrov Pelješac. Trvám na tom že chci do vesnice Žuljana, kde jsem za komunismu strávil dvakrát prázdniny s rodiči. Sháníme ubytování v SOBE, ale ceny nejsou až tak super levné i když tu mají prázdno. Je to cca 53 DM za třílůžkový pokoj a cca 38 za dvojlůžkový. My jsme ale celkem 4 takže se nám to zdá dohromady moc.

Nakonec bydlíme v kempu Sunce s výhledem na moře, jako my tuším v roce 87 za super cenu cca 6 DM/osoba. Neplatíme stan, protože je na něj stejně moc horko. Odpoledne se ještě koupeme na skalách a večer jdeme na procházku ke kostelíku. Taky si kupujeme 2l místního červeného vína za 20 kuna.

Žuljana, flákání u vody

No co se o tom dá napsat. šli jsme na oblázkovou pláž, kterou jsme si vyhlédli již večer před tím. Bohužel se ukázalo, že na ní svítí slunce až odpoledne. Pozorovali jsme tedy hlavně pokusy „surfistů“ stoupat proti větru a pak záchranu míče. Celý polostrov Pelješac je prý vhodný pro surfování, protože tu pravidelně fouká, což mohu potvrdit. Místní skaly poskytují také dostatek míst pro potápění s brýlemi a šnorchlem.

Výlet na Korčulu, Dubrovník

Celou noc jsem se pořádně nevyspal, prtože mě žrali komáři, tlačili šutry a bylo dusno. Balíme a platíme kemp. Je to za super cenu (neplatíme stan, spíme pod širákem) 5DM na osobu. Je vidět že sezóna už končí i počasí se mírně zhoršilo, je polojasno. Jedeme do Orebiče. Cestou stojí za to prohlédnout si panorama Trsteniku. Z Orebiče jezdí turistická loď cca každé 2 hodiny do města Korčula.(Trajekt jede jen na ostrov Korčula a přistává cca 2 km od města). Stojí 8 kuna. V městě Korčula se prý narodil známý cestovatel Marco Polo. Zmrzlinu se vyplatí dát si ve slastičárně (cukrárně) v Orebiči při čekání na loď, protože tu na ní dávají čokoládu a ještě se prodavač snaží mluvit česky. Ostrov Pelješac je totiž jednou z bašt českých turistů v Chorvatsku.

Cesta lodí je docela sranda, zvláště na přídi. Na ostrově jsme se šli pouze projít, do muzea jsme nešli. (Vstupné bylo tuším 10 kuna). Pak jsme na hodinu zakotvili na pláži. Zpět jedeme tou samou lodí a tentokráte za ni platíme. Jízdné se totiž vybírá až při plavbě a cestou tam se na nás zapomělo 😉

Další naše cesta vede do historického Dubrovníku. Hledáme kemp, kde bychom se navečeřeli a nechali si věci. Bohužel za městem Dubrovník už moc kempů není, jen nějaké rozstřílené, opuštěné hotely a tak se vracíme zpět do centra. Tam nakonec necháváme auto na placeném parkovišti jdeme na hradby. Vstupné je 10 kuna. Naše skupina se rozpadá na prohlídku. Adamovi se zdá 10 kuna moc a tak smlouváme. Já dávám 10 kuna Adam a Iva 1 DM, děda chvíli prská a pak mávne rukou a jde se. Hradby jsou opravdu skvělé a je z nich krásně vidět celé město, určitě je navštivte.(Večer zavírají v 18:30). Ve večerním světle fotím asi 15 fotek. Po těchto hradbách se za cca 1 hodinu dá obejít celé historické centrum města. Právě kvůli překrásnému, zachovalému centru je Dubrovník zapsán jako památka UNESCO. U kašni si dávámme zmzlinu a já vzpomínám na své mládí. Pak se scházíme s Gábinou a jedeme ven z centra. Parkování na 2 hodiny nás stálo 4 kuna, což je férová cena a jinde to opravdu nešlo. Hledáme kemp a nacházíme jedem opravdu pěkný s nablýskanými dlaždičkami asi 20 km západně od Dubrovníka. Jmenuje se Rudině a je u vesnice Orašač.

Poznámka: Za Dubrovníkem již kempy nejsou a je proto lepší bydlet před ním ve vesnicích Trsteno, Orašac nebo Zaton. Směrem k Černé Hoře také podstatně ubývá všudypřítomných Čechů.

Opět flákání u vody

Na dnešek máme naplánován odpočinek u vody. Místní kemp má pěknou pláž, takže se přemisťujeme po schodech cca 100 m na pláž. Celý den se sluníme a pak si dáváme koktejl. (Recept je 8 cl vodky a pak dolít do 3dl džusem pije se brčkem). Pak jsme trochu vysmátý a škádlíme Ivu, která se docela odvázala. Z pláže jsme také pozorovali velká hejna malých ryb, která celá vyskakovaly nad hladinu. Večer jdeme všichni nakupovat. Koupil jsem si místní pivo Karlovačka a bylo hnusné. Místní vína do cca 19 kuna se prodávají v 1 l lahvích (záloha 2 kuna) a se zátkou od piva no fuj. Místní vína v této ceno kategorii se našim vínem např. Frankovkou nedají srovnávat a chutnají trochu jako limonáda.

Cesta zpět na „makarskou“

Balíme a vyjíždíme výjimečně brzy. Jedeme zpět na Makarskou riviéru. Cestu absolvujeme za kamionem a jeepem SFOR. 40 Km/h vjíždíme do republiky Bosna i Hercegovina u města Neum. Bereme benzín, zde se účtuje a platí přímo v DM (1,15 DM/l). Celník na výjezdu z BiH si právě začíná číst noviny a nenechává se rozptylovat turisty ;-). V obci Klek si dávejte pozor na časté radarové kontroly (měrili tam cestou tam i zpět). Před obcí Lovoje je pěkné panorama malých políček v údolý řeka Neretvy. Po ní rychle jezdí velké námořní lodě, takže si dávete pozor ať se sní nesrazíte ;-). Mimochodem nevyplatí se nakupovat u stánků s ovocem u silnice. Jede a chceme najít kemp. Naskonec zakempujeme v Baska Voda cca 10 km na západ do Makarské. Kemp nic moc a záchody jsou hrozné. Jdeme na pláž. Je plná důchodců z Čech. Prý tu ale je střední škola z Ostravy. (Jo to za nás takové sportovní kurzy nebyly).

Kolem makarské riviéry vede betonový chodník, takže je možno operativně se přesouvat, což jse většinou řeší na kole a místní frajeři na skútrech. Ve vodě je možno spatřit vetší hejna ryb, ale také pneumatiky a podobný bordel.

Pláž, vítr ,vlny

Hned ráno vyrážíme na pláž, tentokráte na levou polovinu, kde se brzy objevují 17 leté studentky z Ostravy, což hned dodá pláži na zajímavosti :-). Začíná dost foukat vítr (asi 8 m/s) a zvedají se vlny. Dva surfisti si užívají a Češi jsou z vln u vytržení. Vítr ještě sílí až poráží malou jachtu.

K večeři dojídáme co se dá a pak ještě chceme nakoupit v „sámošce“, ale tam nám nechtějí prodat za DM, tak jdeme na recepci vyměnit, ale tam nám říkají ať si počkáme až přijde pán ze směnárny a že kemp musíme platit pouze v kunách a né jinak. Přišlo mi to docela jako „opruz“ na těžce komerční kemp na Makarské riviéře.

Cesta do Plitvic

Asi v 8:30 balíme a platíme kemp (cca 7 DM/osoba) a vyrážíme směr Split. Ve Splitu zahneme na Knin a pak jedeme na Gradač. Kolem Gradače je spousta rozstřílených a vypálených domů, pozůstatek občanské války. Přes Udbinu jedeme na Plitvice. V místním info centru se dovídáme, že jsou dva okruhy, malý 3-4 h a velký 5-6 h. Vstupné je 50 kuna (studenti a děti 30 kuna). Rozhodneme si prohlídku nechat na zítra a jedeme do kempu Korana cca 7 km od tud. Kemp je skvělý, je řešený jako takový park a toalety jsou prostě dokonalé (teplá voda zadarmo, nerezové džezy s pákovými bateriemi a všude fotobuňky). Cesta jsem z Makarské riviéry utekla rychle, protože cesty jsou dobré, jezdí po nich i SFOR. Do kempu jsme přijeli v cca 13:30, takže nám cesta trvala 5 hodin. Vaříme apod a pak hrajeme Ivinu bojovku, při které ona prohrává. Večer začíná pršet. Jdeme se schovat do místního přístřešku určeného zřejmě na párty.

Plitvická jezera a cesta domů.

Hned po ránu máme v pokladně u vstupu na Plitvická jezera výstup s paní, která chce vidět studentské průkazy. Ukazujeme ji nějaké bezvýznamné papíry s razítky a tváříme se důležitě. Platíme tedy 30 kuna. Jdeme z ST1 do P3 a lodí na P2 pak na ST3 a vláčkem (je to spíš autobus v vlekem) na ST2 a pak ještě lodí na P2 a zpět na P3. Následuje Velký vodopád. Loď jezdí po půl hodině a vláček po čtvrt. Z vláčku ale není výhled. Jezera jsou super a za tuto částku se určitě vyplatí je navštívit. Bez lístku by to šlo asi také, protože se kontroluje pouze na lodi a brzo ráno je vchod volný. Prohlídka nám zabrala čtyři a čtvrt hodiny. Odjíždíme asi v 13:30.

Jedeme přes Karlovac do Zagrebu po dálnici (za 12 kuna) a pak na Maribor (6 kuna). Zkoušeli jsme jet po normální silnici a bloudili jsme tak jsme toho radši nechali. Při vybírání v Zágrebu směrem na Maribor jsme už neměli 6 kuna a tak nás tam pěkně „ojel“, museli jsme mu dát 4 DM, protože karty neberou. Dálnice z Mariboru na hranice je za 110 SIT (25 kč). Taky jsme si u benzinky koupili rakouskou dálniční známku za 1000 SIT (cca 190 Kč). Hranice s Rakouskem překračujeme kolem 17:50. Svištíme po dálnici směrem na Vídeň a pak na Znojmo, které jsme si chtěli původně v neděli prohlédnout. Adam a Gába však pospíchají domů takže pokračujeme dále na Prahu. U Znojma je objížďka a na ní stojí spousta aut. Zastavujeme a chvíli se nic neděje. Jdu se zeptat co se stalo a místní mi říkají, že těch asi 70 aut čeká na ohňostroj co má být touhle dobou (těsně před 10:00) snad kvůli vinobraní. Kolem 01:30 přijíždíme do Prahy. Já ještě vezu Gábinu a sebe domů takže do postele se dostanu asi v 03:00.

Celkové fixní náklady na jednu osobu činí tedy cca 3600,-. Je však nutné započítat ještě variabilní náklady jako např. vstupné do muzea v Pule, vstupné v Dubrovníku na hradby, dálniční poplatky, pravidelné ochutnávky zmrzliny a vína, filmy do fotoaparátu atd.. Celkové náklady tedy činní cca 5000,- Kč.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .