0
0

Jak vznikl nápad jet do Thajska

Nápad vydat se do Thajska vznikl někdy v létě 2002. Adéla byla celé léto v USA a přes mail jsme se dohadovali, že by jsme mohli vyrazit na cestu někam mimo evropu, zaprvé evropu máme již okoukanou a zadruhé po evropě můžeme cestovat až budeme staří a nemohoucí. Bavili jsme a vyplynuly z toho dvě varianty. První bylo Thajsko, druhou Brazílie. Do listopadu se nic nedělo. Pak jsem jednoho krásného rána vstal, oblékl se a došel do GTS kde jsem nám zamluvil letenky. Složil jsem zálohu a odlet jsme tím měli zajištěn. Datum odletu v pondělí 17.02.2003. Letenka byla na pondělí večer s mezispřistáním v Kodaňi, naštěstí čekačka na let do Bangkoku byla pouze půl hodiny a nemuseli jsme tak trávit noc na letišti v Kodani. Odlet za tří měsíce, měli jsme tedy dost času na vyřízení všech nezbytných záležitostí.

Očkování a předodletové zajišťování před cestou do Thajska

Další věc na snadě k vyřízení bylo očkování. Očkovat jsme se nechali na Krajské hygienické stanici v ulici Dittrichově na Karlově náměstí. Po prvním příchodu do ordinace, jsme byli obeznámeni z možnými infekcemi a nemocemi v JV asii. Bylo nám doporučeno očkování proti Hepatitidě A a břišnímu tyfu. My jsme se nechali rovnou přeočkovat i proti Hepatitidě B, kdo ví kam příště pofrčíme. Další nedílnou součástí jsou prý antimalarika (Lariam), dostali jsme na ně předpis. Hodně dlouho jsme se rozhodovali zda je v Thajsku budeme brát, nakonec jsme se rozhodli že ano. Prášky jsme brali 3 týdny a pak jsme je vysadili, nejsou zrovna šetrný na organismus a hlavně rizikové oblasti u Barmských a Kambodžských hranic jsme nenavštivili.

Poslední přípravy a odlet směr Thajsko

Zajišťovala spíše Adéla, já měl ve škole ještě nějakou zkoušku. Nakoupili jsme repelenty (velmi nezbytné), různé léky, vízum a další. Já jsem koupil průvodce Lonely Planet a po přečtení jsem promýšlel o trase v Thajsku. Nyní už poučen, toto již nikdy dělat nebudu, protože trasa se během pobytu do značné míry změnila. Vše bylo připravené a my mohli vyracit za sluncem a dobrodružstvím…..

Pondělí 17.2.2003

Je 20:00 a my říkáme rodině ahoj uvidíme se za 3 týdny. Nastupujeme k letu do Kodaně. Koukám jakej že stroj nás tam odveze, vypadá celkem historicky. Ale let do hlavního města Dánska byl velmi pohodlnej, místa na nohy zde bylo více než ve velkém airbusu, na který jsme právě přesedli v Kodaňi. Je zhruba půlnoc a my se odlétáme z Kodaně.

Úterý 18.2.2003

Let do Bangkoku je dlouhý a já moc nespím, Adéla naštěstí ten samý problém neměla. Nespím hlavně díky neustále chrápajícímu spolucestujícímu. Přilétáme v 15:00 místního času tzv. v 9:00 CET. Odbavení na letišti trvá krátce, sbíráme informace o autobuse a o Bangkoku. Vycházíme před letiště na autobusovou zastávku, najednou na nás padá šílená vlhkost a dusno. Je to tu jak v prádelně. Čekáme na airport bus, který nás poveze na Khao San road, což je taková mekka pro turisty z celého světa. Je tu nejlevnější ubytování v Bangkoku. Po deseti minutách se ubytováváme v J & Joe Guesthouse, kde si vybíráme dvoulůžkový pokoj s větrákem a koupelnou. Koupelna nevypadá stejně jak to bývá pravidlem v Evropě tady je totiž koupelna spojena s WC mísou. Jsme ubytováni a vyrážíme na obhlídku okolí. Šli jsme směrem k palácům, po cestě nás odchytl jeden příjemnej thajec a začal nám doporučovat kam bychom se měli večer podívat. Nasedli jsme na tuk-tuk a vydali se napospas jeho rad. Dojeli jsme k jakémusi Bílému budhovi, kde nikdo nebyl. Jak si tak budhu prohlížíme jsme osloveni jistým thajcem. Ptá se odkud jsme, odpovídáme z Čech. Zjišťujeme že jde o doktora, který studoval v New Jersey a krátce pobýval i v Praze. Ptá se zda známe ulici na Příkopech. Vypráví nám trochu o soše toho budhy a pak nám doporučuje tržiště s oblečením stejně jako tuk-tukář. My ovšem nakupovat opravdu nechceme, říkáme mu aby nás odvezl zpět na Khao San. Snažil se nás přesvědčit ať na ten trh jedeme, ale my jsme neúprosní. Chceme už vyjíždět, najednou nás staví policista že musíme počkat. Čekáme a čekáme a nakonec si to kolem nás profrčí samotný král s vskutku dlouhou kolonou. Za pár minut jsme byli zpět na Khao San. Kupujeme si vodu a jdeme na večeři do indického bufáče. Adéla si dává smaženou rýži na curry a já thajské skleněné nudle s kuřecím masem. Najedeni se vydáváme do víru Khao San, je to opravdu ai jedna s nejfrekventovanějších ulic v Bangkoku. Jsou zde turisté ze všech koutů světa. Usedáme v jedné příjemné hospůdce na shake. Rozhodujeme se pro banánovej a jelikož jsme všude četli bacha na led objednal jsem ho bez ledu. Přinesli nám ho teplej a hrozně sladkej, příště už jedině s ledem shodli jsme se. Poté se odebíráme zpět na pokoj, kde teď po studené sprše píšu zážitky z prvního dne. Ležíme a odpočíváme, zítra nás čeká náročný den.

Středa 19.2.2003

V noci jsme toho opravdu moc nenaspali, vlastně jsme usnuli až tak kolek třetí hodiny ranní. Vstali jsme po osmé. Proběhly hygienické potřeby a potom desinfekce, tím myslím panáka slivovice. Máme tu ovšem jen půl litru a dle toho jak to Adéle ráno chutnalo, těžko vydrží víc než dva týdny. Kolem půl deváté jsme se vydali směr chrámy. Po cestě jsme nakoupili vody. Naše první zastávka byla u National museum. Adéla se chtěla nasnídat a tak jsme si v přilehlém bufáči koupili kafe a toust. Poté už jsme si to namířili ke Grand palace. Vstupné je docela vysoké 200 B, nicméně si myslím že to za to určitě stojí. Jedna věc mně tam ovšem hodně vadila, zástupy organizovaných turistů. Uvnitř komplexu je chrám se smaragdovým budhou. Před chrámem je nutné se zout. Onen smaragdový budha sedí na velké vyvýšenině ověšen zlatými rouchy. Po zhlédnutí celého komplexu jsme se vydali k Wat Po, ke kterému se lze dostat podél obvodu Grand palace. Po patnácti minutách chůze jsme tam dorazili. Před branami jsme si ještě nechali nasekat ananas a hurá dovnitř. Vstupné zde je podstatně levnější činí 20 B. Jako první jsme shlédli velkého budhu, který je dlouhý 5O m v poloze ležmo. Je starý cca 200 let a celý pozlacený. V chrámu jsme pak vyměnili 20 B za drobné a rozházeli je do připravených misek. Vůbec nevím naco tam vlastně ty misky jsou, možná dar mnichům, možná na rekonstrukci …

Šli jsme se projít dál po areál, až jsme přišli k jednomu z více chrámů, který se nám z venku líbil. Vyzuli jsme si boty, sedli si dovnitř a v tichosti pozorovali thajce jak se modlí. Udělali jsme ještě pár fotek a rozhodli jsme se jít směrem k řece protékající Bangkokem, která se nazývá Chao Phraya. Pravdou je že není o co stát. Řeka je značně znečištěná a je plná odpadků a zdechlin. Na druhé straně řeky jsme zahlédli chrám, rozhodli jsme se použít přívoz a podívat se tam. Chrám se nazývá Wat Arun, je trochu odlišnej od těch dvou předchozích, fotíme si ho. Cestou zpět na Khao San procházíme trhem s rybami, chobotnicemi atd … Docela příšerně to tam smrdělo. Tak si říkám jestli nejsou náhodou z řeky. Cesta zpět na Khao San mně připadá jako věčná, je hrozné dusno. Nejrychleji tu chodí asi mniši, mají toho na sobě nejméně, zbytek thajců chodí opravdu pomalu. Když dorážíme na Khao San zastavujeme se v turist information budce a ptáme se na zítřejší spoj do Ayuthayi. Nikdo tam nebyl, jdeme tedy zpět na pokoj dát si sprchu. Jdeme na oběd, Adéla si dává rybu s chilli omáčkou peklně to pálilo. Vycházíme z oběda a stavujeme se na internetu, posíláme domů emaily. Mezitím co já píšu emaily Adéla se někam vzdaluje, za chvíli se vrací jak hurikán a vyslovuje přání jet na obhlídku Chinatown. Že to bude hrůza jsem tušil, ale že až taková to opravdu ne. Nasedli jsme na uatobus č. 53 kousek od Khao San a po půl hodině jízdy jsme byli na místě. Chinatown je prostě plno úzkých uliček s někdy až s nepředstavitelných zápachem a špínou. Rozmanitost zboží je značná. Trávíme zde asi hodinu a pak opět nasedáme na č. 53 a vracíme s zpět. Cestou zpět vidíme z autobusu květinový trh, je to opravdu paráda. Snad všechny barvy které existují jsou zde k vidění. Zpátky na Khao San se dostáváme kolem sedmé hodiny večerní. Rozhodujeme si dát ovocnej shake. Dáváme si nakonec každej dva a k tomu ještě špagety na zeleném curry (opět něco pálivého). Pak už se odebíráme na pokoj, musíme zabalit jelikož zítra vstáváme velmi brzo, a by jsme chytli brzký vlak do Ayutthayi.

Čtvrtek 20.2.2003

Je půl šesté ráno a my vstáváme. Do Ayutthayi jedeme třetí třídou, jinou to ani nemá cenu jet jelikož je to pouze hodinu a půl cesty na sever. Projíždíme velmi chudými čtvrtěmi Bangkoku, lidé tam mají stlučené své příbytky snad ze všeho co je po ruce, prostě totální svrab a špína. Po dojezdu do Ayutthayi necháváme naše batohy v informacích, kde zůstanou až do večera. Koupili jsme si lístky na noční vlak do Chiang Mai, je to lůžkový vlak. Při rezervaci zjišťujeme že ve vlaku už není volno na 2 lehátkách nad sebou a tak budeme každý spát jinde. Vyrážíme do města. Na druhou stranu města se dostáváme přívozem přes řeku. Procházíme ulicemi a měníme dolary. Je to tu o dost klidnější než v Bangkoku. Dostáváme se k prvnímu chrámu s názvem Wat Mahathat, platíme poplatek a vcházíme. Všichni budhové tu mají useknuté hlavy, jedna z nich zarostla v kmeni stromu. Děláme pár fotek, vycházíme ven a v tom nás odchytává tuk-tukář. Nabízí nám tříhodinovou cestu po městě, tedy hlavně po památkách. Zprvu jeho nabídku odmítáme a odcházíme. Za chvíli je zpátky s relativně slušnou cenou 300 B za 3 hodiny průvodcovství po památkách. Po dohodě s Adélou to bereme. Náš průvodce Ayutthayou umí velmi dobře anglicky a je milý. Veze nás přes čtyři památky, kde každá z nich je z jiného období. První je chrám Wat Yai Chiyamongkhom ve srílanském stylu. Je to oáza plná zeleně a mnichů. V chedi na stropě viselo desítky netopýrů. Docela jsme si to tam užívali díky té zeleni tam bylo moc příjemně. Další zastávka Wat Charnya Thanaram je barmský chrám, napodobenina Ankor Watu v Kambodži ( o dost menší ). Dál nás tuk-tukář vzal na ležícího budhu, který je celý z cihel a cementu ve stylu Ayutthaya middle period. Je dlouhý 37 metrů a 8 metrů vysoký. Adélu ještě zaujalo u stánku vytesané mužské pohlaví. Vedro je tak úmorné, že odpočíváme každých pět minut. Naštěstí nás čeká poslední zastávka na chedi Surpyothai. Vyplazili jsme se nahoru na chedi, odkud byl nádherný výhled na bažiny a rýžová pole. Chedi je perfektně udržované, je z roku 1548 a je nahnuté z důvodu zemětřesení. Prosíme našeho tuk-tukáře aby nás odvezl někam na jídlo, chceme si odpočinout a poobědvat. Zůstáváme asi hodinu. Poté odcházíme na obhlídku posledních watů. Teď už se jen tak šouráme cesta necesta. Horko nás již dnes přemáhá a tak jdeme na pravou nefalšovanou McDonaldovu zmrzlinu, mají tu celkem příjemně (klimatizace) a tak tu nějakou tu chvilku zůstáváme. Vyrážíme zkontrolovat email a koupit vody na cestu. Nyní budeme čekat na nádraží na příjezd vlaku do Chiang Mai. Nasedáme do vlaku plného Evropanů. Vlak na spaní je koncipován tak, že naproti sobě jsou vždy dvě a dvě lehátka. Ty horní se vysunou ze stropu. Na přikrytí dostanete takovej dlouhej ručník, pod ním je ale zima, hlavně když jste na horním lehátku. Pomalu usínáme čeká nás 14 hodin na lehátku.

Pátek 21.2.2003

Dorazili jsme do Chiang Mai. Vycházíme ven z vlaku a jdeme z nádraží vzít si nějakého tuk-tuka. Odchytá nás člověk a říká, že má super levné ubytování v rodinném prostředí. Což o to super bylo, ale pouze do doby než nám řekli že bydlet zde můžeme jen pod podmínkou koupení si třídenního treku. Takové znásilňování nemáme rádi a tak se odcházíme ubytovat do jiného hostelu, který se nazývá Randevouz guest house. Ubytováváme se a jdeme obhlédnout okolí. Jdeme se zeptat, za jakých podmínek si lze půjčit motorku. Chceme si ji půjčit na výlety do okolí. Obeznámeni se odebíráme do víru města, je opět pěkné vedro. Je tu opravdu pěkný sucho, listy na stromech tu vypadají uschle jak u nás na podzim. Chiang Mai je opravdu moc hezký město. Jdeme se najíst na místo, které jen nám doporučováno průvodcem Lonely Planet. Po nasycení se rozhodujeme zajít do místních Tourist information, je to pěkná dálka hlavně v tomhle poledním parnu. Cestou se zastavujeme v malém parku a sedáme na lavičku, stín je příjemný. Trávíme tam nějaký čas, pak nás ovšem znechucuje kohout neustálým vyřváváním a tak jdeme odcházíme směr informace. V kanceláři se ptáme na místa do nejbližšího okolí, které chceme na motorce navštívit. Vracíme se zpět do hostelu a kupujeme si Bangkok post. Na pokoji si dáváme sprchu a uleháme k tříhodinovému spánku. Vstáváme kolem šesté večerní a jdeme si vyzvednout prádlo které jsme si nechali ráno vyprat. Dáváme si věci na pokoj a vydáváme se do města. Kupujeme ananas a jakousi jablkohrušku (opravdu nevím jak se ovoci říká) a jdeme dále. Zahlédli jsme příjemnou zahrádku a jdeme si tam dát večeři. Divíme se proč v každé restauraci sledují místní v televizi filmy se stejnou akční tematikou. Když v televizi neběží akční film, běží v ní fotbal (velmi populární). Po jídle vyrážíme podívat se na noční život. Jdeme na noční trhy, které jsou tu vyhlášené. Po chvíli víme proč. Najdete zde všechny možné hadry, dřevěné práce, hodinky, parfémy ….. atd. Vůbec noční trh se zdá jak dělanej pro západní kultury. Propadáme nákupní mánii a kupujeme postupně tričko, dřevěné výrobky a Adélce hodinky. Trochu unaveni z mas si jdeme sednout na Night bazar, to je ohromné prostranství stolů s židlema. Lze si zde koupit cokoliv k pití nebo jídlu a nebo jen tak sedět a pozorovat thajskou kulturní vložku, která je na pódiu předváděna. Kupujeme si kokos pro osvěžení a díváme se. Je už pozdní noční hodina a tak se unaveni odebíráme do hostelu. Cestou zpátky vidíme v barech spousty mladých Thajek s postaršími pány. Ležíme v posteli, rozmýšlíme zítřejší cestu a usínáme.

Sobota 22.2.2003

Dnes stáváme v půl deváté, kolem deváté odcházíme najít nějakou půjčovnu motorek. Půjčujeme si hondu o 100 cc. V půjčovně je nám vysvětleno jak se motorka ovládá a zdá se mně to celkem jednoduché. Sedám na to a zjišťuji, že to zase tak jednoduché není, hlavně když vyjíždíte na ostro do frekventované ulice kde se ještě na potvoru jezdí na opačné straně než u nás. Objíždíme blok, stále sice při řazení škubeme, ale po nějakém čase už frčíme z větrem o závod. Zajíždíme k benzince a tankujeme. Vyrážíme směr Doi Suthep. Je to hora vzdálená asi 13 km od města. Cestu na Doi Suthep lze charakterizovat jako jednu větší serpntinu než druhou. Na motorce nám to už ale již jde a tak předjíždíme místní pick-upy i autobusy. Dorážíme k Doi Suthep a parkujeme na parkovišti pro motocykly. Je před námi 306 schodů k chrámu. Chrám je menší, docela pěknej ale začínáme mít přechrámováno a tak to v areálu probíháme velmi rychle. Je tu také jakási vyhlídka na Chiang Mai. Město je v pěkném oparu, ale je vidět což je úspěch většinou totiž není vidět absolutně nic. Sbíháme zpět k motorce a jedeme nahoru k nějakému paláci. Když dojíždíme staví nás policista, který nás nepouští dále. Důvodem je přítomnost krále a vstup je proto zakázán, máme my ale na krále štěstí. Pokračujeme v jízdě dále do Do Pui village – vesnice s horskými kmeny. Tušil jsem že to tam bude udělaný na oko pro turisty, ale v tak velké míře jsem to opravdu nečekal. No nic už jsme tu tak se tu porozhlédnem. Platíme vstupné abychom mohli vstoupit do „opiového pole“. Ani nejsem moc překvapen, když zjišťuji co míní tím opiovým polem – roste tam asi deset kytek. Poté už se vydáváme na cestu zpět do Chiang Mai. Na chvíli stavíme a Adéla se zkouší jet na motorce. Ze začátku jí to trochu ujíždím, pak si zvyká a jde ji to. Přijíždíme zpět do města a míříme na pokoj. Dáváme si sprchu a usínáme na dvě hodiny. Je šest hodin a my jdeme na večeři do rybí restaurace v blízkosti nočního trhu. Chceme vyzkoušet něco s klepítkama. Ryby tu mají čerstvé v takovém bazénku, vy jen ukážete co chcete a je oni vám to vyloví a připraví. Výběr nechávám na Adéle, která nám objednává kraba a mušle zalité citrónovou omáčkou. Krab je sice výbornej, ale kdo ho někdy jedl jedl moc dobře ví, že v něm není moc masa a ještě se musíte dobývat přes krunýř. Dojídáme, platíme a vydáváme se do krámku s dřevěnými výrobky. Kupujeme další suvenýry pro naše a prodíráme se skrz noční trh směrem k hostelu. Zastavujeme se v baru a dáváme si shake. Vracíme se na pokoj a cestou nás napadne vzít si motorku a zajet se podívat na autobusové nádraží jak jezdí autobusy do Sukkothai kam se v úterý chystáme. Večerní Chiang Mai na motorce má své kouzlo. Stavujeme se jěště na trhu pro čerstvé ovoce a pak nejkratší cestou zpět na pokoj. Ležíme na pokoji, já píší deník a Adéla pročítá Lonely planet.

Neděle 23.2.2003

Tak jsme opět zaspali. Chtěli jsme vstávat v osma, vstali jsme však o hodinu později. V půl desáté vyrážíme na motorce směr Mae Rin. Ještě házíme pohledy do schránky a už frčíme. Jedeme navštívit sloní farmu, vodopády a přírodu. To vše ve vzdálenosti 20 – 40 km od Chiang Mai. Na motorce nám to již jde a působíme sehraným dojmem. První navštěvujeme vodopády.První z nich i za pomocí místního policisty, který jel před námi nejsme schopni najít, doporučuje nám ovšem jinej (o něm později). Stavíme tedy u vodopádu který je velmi rozsáhlý a má několik úrovní. Klasickej vodopád moc nepřipomíná, spíše klasickou horskou říčku. Je tu spousta thajských rodin přes oběd. Po hodinové procházce v údolí tohoto vodopádu nasedáme opět na motorku a jedeme k sloní farmě kde je od 13:30 show. Jsme docela zvědavý a kupujeme pro slony bambus a banány. Poohlížíme se kolem jak se slon koupe a vyrážíme pomalu na místo kde se bude konat vlastní show. Sedáme si a sledujeme jak se okolo nás plní lavice turisty, kteří sem dorazili autobusy. Je o to evidentně velký zájem. Show samotná je celkem pěkná, sranda je hlavně s malýma slůňatama. Po skončení je jdeme s Adélou nakrmit, banány mizí z rukou ani nevíme jak, s cukrovou třtinou už to tak není zrovna desetkrát jim asi nejede. Dáváme sbohem slonům a jedeme se podívat na policistou doporučený vodopád. Cesta k němu vede přes prales, skrz thajskými vesnicemi. Je zde příjemný stín, vítaná změna oproti dusnému vzduchu na slunci. Po dvaceti minutách dorážíme k vodopádu, ukazujeme vstupenku kterou jsme zakoupili u prvního vodopádu, platí i tady. Je to tu kouzelný. Vodopád je asi 15 metrů vysoký, voda padá krásně po skále do jezírka pod ní. Sundáváme si boty a brouzdáme nohama ve vodě. Zapomněl jsem napsal, že cestu od sloní farmy k vodopádům řídila Adéla, ze začátku jsme sice divoce řadili a zatáčeli, ale pak jí to již šlo velmi dobře. Vracíme se zpět do Chiang Mai. Dorážíme na pokoj, dáváme si sprchu a jdeme do jedné trekk kanceláře objednat zítřejší cestu do národního parku Doi Ithanhon. Vracíme motorku a jdeme si dát něco k snědku. Adéla mně doporučuje kuře na green curry, říkám ji že to určitě zase bude ta omáčka s jakousi mátovou příchutí. Tvrdí že ne a já tedy souhlasím. Ukázalo se, že jsem měl pravdu a tak Adéla teď jí moje jídlo a jím to její. Dáváme si poprvé thajské pivo, já Chang a Adéla Singhu, musím říct že nebylo vůbec špatné. Platíme a jdeme vyměnit dolary a kde jinde večer lze vyměnit dolary než na nočním trhu. Adéla si při té příležitosti kupuje stříbrný náramek. Když tak procházíme ulicí divíme se kde jsou všichni davy z minulých dnů. Nakonec se dostáváme na hlavní třídu a je nám vše jasné. Je zde velký pouliční trh, spousta umělců a různých domácích výrobků. Na každém rohu někdo zpívá. Procházíme trhem směrem zpět k hostelu. Kupuji si ananas, mé každodenní ovoce. Kupujeme ještě vody na zítra a jdeme si lehnout.

Pondělí 24.2.2003

Vstáváme v půl osmé, snídáme jogurt který jsme koupili včera při večerní procházce. V osm čekáme před guest housem. Minibus přijíždí kolem půl deváté. Nasedáme a jedeme, průvodce nám říká že zhruba za 45 minut budeme stavět u sloní farmy. Nepřikládám tomuto oznámení důležitost a sleduju přírosu venku. Cca za 15 minut zvoní mobil a náhle zastavujeme. Sděluje nám, že nás naložili špatně a tak čekáme 10 minut než dorazí jinej správnej minivan. Přijíždí nakládá nás a vše je v pořádku. Jedeme tedy do národního parku Doi Ithanon. Ithanon je jméno krále který žil někdy na počátku 19. století. Program byl následující – návštěva chrámu, vodopádu, horských kmenů a zahrady. Stavíme u první zastávky tedy chrámu. Dle průvodce jde o zvláštní chrám, protože jsou v něm uloženy v urně ostatky Budhy. Trochu se s Adélou divíme, je to již nejméně třetí chrám kde nám to říkají, Budha musel mít asi hodně kostí. Dozvídáme se že města v Thajsku jsou pojmenovány podle řek, které jimi protékají. Bylo nám též sděleno co znamená Chiang Mai – Nové město. Po prohlídce chrámu se odjíždí k prvnímu vodopádu. Je vetší než ty ze včera, příroda je tu ovšem dost vyprahlá a tak se o kvetoucím národním parku vůbec nedá mluvit. Od vodopádu mámě zaměřeno k prohlídce horského kmenu. Prohlídka horského kmenu se mně moc nezamlouvá, lézt někomu do soukromí a tak se zdržuji prohlídky toho jak vesničani obědvají. Dostalo se nám poučení, že horské kmeny se v Thajsku dělí na ty původem z Číny nebo Barmy. O jaký kmen jde se pozná následovně. Barmské kmeny žijí blízko vody a staví domy na kůlech, nejspíš proto že s vodou přicházejí povodně. Jsou čistotní, chodí se koupat každý den ale zase jsou špatnými obchodníky. Zatímco čínské žijí dále od vody, věří totiž že voda nepřináší štěstí. Ve vesnici vidím akorát jednoho starocha brousit sekyru. Vypadal dost nasraně, ani se mu moc nedivím. Turisti se tam na ně jezdí dívat jak na cvičené opice. Odjíždíme k druhému vodopádu. Zastávka je zde krátká a slovy next stop lunch odjíždíme na oběd do bufetu. Při obědě se dáváme do řeči se spolucestujícími – Němci a Italové. Po obědě jedeme ke chrámu, který byl vystaven na počest 50. narozenin krále a královny. Thajci chovají ke královské rodině velkou úctu. Shodujeme se s Adélou, tahle moderna je pěknej kíč. Předposlední zastávkou je nejvyšší bod v Thajsku. Když dorážíme, letmě koukám na teploměr, ukazuje 14 °C ve výšce kolem 2500 n.m. Thajcům je tu zima, my to vítáme jako příjemné ochlazení. Posledním bodem zastávky je jakýsi Queen project. Jde o velkou rozkvetlou zahradu, která byla založena před 40 lety a jde o to pomoci horským kmenům odprostit se od pěstování opia, které je dříve živilo. Tato oblast byla ještě nedávno pokryta pouze opiem. Nyní zde lidé z horských kmenů pěstují okrasné květiny a ovoce na export pro Hong Kong. Pracují zde za mzdu 180 B za den. Tím naše celodenní výprava po Doi Inthanon končí. Když to shrnu příliš nás to nenadchlo. Pravdou je že čtvrtým dnem v Chiang Mai nemáte už zase tak moc co dělat. Po hodině a půl cesty zpět nám staví minivan před hostelem, jdeme si hned vyzvednout prádlo, které jsme si nechali prát. Dáváme si sprchu a vyrážíme směr ovocné tržiště, kde dnes i povečeříme. Cestou na tržiště se stavujeme na internetu a píšeme mail domů. Na tržišti ochutnáváme všechny možné dobroty. Kupujeme též ovoce na zítřejší cestu autobusem. Sedáme v parku a jíme jídlo. Cestou zpět se naposledy stavujeme na nočním trhu, chci si totiž koupit tričko s nějakým thasjkým nápisem. Jedno se mně líbí, obchodník začíná na ceně 250 B a já ho nakonec usmlouvám na 160 B. Ještě bychom mohli koupit nějaké to tričko pro Adélku, jenže to by nesměla být zatížená na stříbro. Kupujeme prstýnek, který nám nejdřív nabízeli za 450 B a nakonec jsme ho usmlouvali na 200 B. Kupujeme jogurty na snídani, balíme batohy a přemýšlíme nad cestou která nás čeká.

Úterý 25.2.2003

Dnešek měl být ve znamení velkého přesunu autobusem směr Sukkothai. Vstali jsme v 5:30 a posnídali jogurt. Vyrazili jsme z hostelu směr nádraží. Nutno říci, že rána jsou tu opravdu chladná. Na nádraží kupujeme lístky a Adéla si dává jakousi limonádu v krabičce. Je asi 15 minut do odjezdu a Adéle se dělá špatně. Je jí špatně od žaludku, rozhodujeme se proto opustit autobus a měníme lístky za zítřejší. P

Bereme si tuk-tuk aby nás odvezl zpět do hostelu. Naštěstí zůstal náš pokoj neobsazen a tak bereme klíče a jdeme se znovu ubytovat. Adéla si lehá a usíná. Já vyrážím do města pro noviny a kouknout se na internet. Vracím se asi za dvě hodiny a čtu noviny, pak usínám. Probouzíme se kolem dvanácté, Adéle je již lépe a tak se rozhodujeme pro následující program. Půjdeme na vlakové nádraží zakoupit lístky na čtvrtek, kdy pojedeme z Phitsanuloku do Bangkoku a odtud pak do Surat Thani. Cestou se stavíme na oběd. Adéla si dává jen něco lehkého. Na nádraží si všechno objednáváme a platíme. Před nádražím si kupujeme ananas na osvěžení, prodavač nám gratis jako pozornost dává cukrovou třtinu. Dalším místem kam máme namířeno je park města Chiang Mai. Po delší době místo nacházíme. Je tu celkem dost lidí, hlavně Thajců ve školních uniformách. Ležíme na trávě a čteme noviny.Večer jen tak couráme noční Chiang Mai sem tam někde zastavíme, Adéla ještě dohání dluh ze včera a tak si kupuje to tričko. Pak už si to míříme do postele a doufáme že se nám zítra odjet podaří.

Středa 26.2.2003

Tak dneska máme druhý pokus pro přesun do Sukkothai. Vstáváme v půl osmé a jdeme si dát naší první evropskou snídani. Objednáváme si v kavárně poblíž hostelu kontinentální snídani. Přináší nám dva tousty, misku plnou ovoce a čaj. V klidu jsme se nasnídali a odebíráme se směr nádraží, stopujeme pick – up který nás odváží. Dáváme se do řeči s jedním Rakušanem, který jede taktéž do Sukkothai. Řidič autobusu je nad moje nervy, zaprvé neustále troubí a aby to nebylo málo neustále otevírá okínko a plive z něj. Také nám pouští nějaký debilní thajský akční film, asi ani na nic jiného nekoukají. Konečně jsme ve staré Sukkothai, vystupujeme přímo před vyhlídnutým hostelu v Lonely Planet. Ubytování není nejlevnější. Dovídáme se že zítra bude celý hoistorický park uzavřen, z důvodů návštěvy švédského a thajského krále. Na thajského krále máme opravdu štěstí. Rychle se ubytováváme, půjčujeme si kola a vydáváme se i s Rakušanem na obhlídku historického parku. Máme na to tři hodiny než nám zavřou. Na kolech to zvládneme i s malým občerstvením uvnitř parku. Už po šesté hodině se vracíme zpět do hostelu, dáváme si sprchu a vyrážíme na večeři. Usedáme nedaleko a bavíme se s Andreasem o jeho cestách po Laosu. Dávám si nudlovou polévku, je dobrá, ale v tomhle vedru to asi nebyl dobrej nápad. Celej spocenej se dorážím zmrzlinou. Platíme a jdeme zpátky směr hostel. Dáváme Andreasovi dobrou noc a jdeme se sami projít nočním historickým parkem. Hlídač je hodnej a pouští nás dovnitř. Koukáme jak probíhají přípravy na zítřejší návštěvu.

Čtvrtek 27.2.2003

Vstáváme okolo půl deváté ráno a jdeme na pořádnou evropskou snídani – párky, slanina a vajíčka. Po snídani balíme a všichni tři čekáme na autobus směr Sukkothai. Přijíždí, nasedáme a za padesát minut jsme v Sukkothai. Přesedáme na autobus do Phitsanuloku a odjíždíme. Tentokrát jedeme obyčejným autobusem bez klimatizace. V Phitsanuloku jsme za hodinu, dáváme si batohy do úschovny na nádraží a vyrážíme do dílny, která je vyhlášená svou tvorbou dřevěných a litinových budhů. Je opět šílené vedro a my se sotva plahočíme. Za 30 minut dorážíme do dílny. Je opravdu zajímavý sledovat způsob výroby, mají tu na opravu i jednoho budhu v nadživotní velikosti (má uražené ruce), vandalismus už dorazil i do Thajska. Kupujeme si každej dřevěného budhu na památku. Jdeme se najíst, zastavujeme u jednoho stánku a dáváme si polévku. Celej zpocenej ji dojídám. Vracíme se na nádraží a vyzvedáváme si batohy. Kupujeme poslední zásoby na cestu a nasedáme do vlaku směr Bangkok. Do Bangkoku dorážíme za tmy. Těsně před Bangkokem vystupuje i ženská, která dává Adéle lísteček s jejím číslem. Nevím co to mělo znamenat, možná návrh k sňatku … Na nádraží večeříme, kupujeme dobroty a noviny. Čekáme v nádražní hale na příjezd vlaku, který nás poveze do Surat Thani. Nasedáme ve 22:50 před námi je desetihodinová cesta vlakem.

Pátek 28.2.2003

Cesta je opravdu dlouhá, budím se však ještě před rozbřeskem okolo 6:30. Servírují nám snídani v podobě jakéhosi chemicky barevného pečiva. Zhruba kolem 9:00 stavíme v Surat Thani. Loučíme se s Andreasem a spěcháme k pokladně zakoupit lístky na příští týden pro zpáteční cestu do Bangkoku. U pokladny nás odchytá Thajec a vede nás k autobusu jedoucímu do Krabi. Sedáme si a čekáme až dorazí druhý vlak. Poté co doráží plní se autobus téměř do posledního místa. Vyrážíme, cesta trvá tři hodiny. Dorážíme do Krabi docela dost unavený. S výpomocí thajky rezervujeme hostel na plážích Ao Nang, které jsou vzdálené 25 km. Bereme si taxi (pick-up) a odjíždíme. S námi jedou Američan, Japonec, Britka, Australanka a Švéd. Konečně jsme na místě a jdeme se ubytovat. Převlékáme se a hurá k moři. Jsou dvě odpoledne, slunce pálí a já skáču konečně do moře. Je čisté a řekl bych i že dost teplé. Ležíme lenošině na pláži a brouzdáme napříč pláží. Dostáváme hlad a tak hledáme místo kde se najíme. Ceny jsou tu o dost vyšší, turistický ruch v těchto místech přináší své stinné stránky. Nakonec nacházíme takovej bar, kde se nám zdají ceny přijatelné. Je pět hodin odpoledne, lodě se vrací z ostatních pláží a výletů, začíná odliv. Jdeme na pokoj dát si sprchu a spřádat plány na cestu na ostrovy, kam bychom se v neděli chtěli vydat. Vybrali jsme si ostrov Ko Lanta. Zítra zkusíme telefonicky rezervovat bungalov. Nastal čas večeře, jdeme k pláži. Brouzdáme se nohama ve vodě až narážíme na místo kde povečeříme. Odebíráme se opět k pláži se zmrzlinou v ruce. Díváme se na moře je již tma, v dálce vidíme rybářské lodě.

Sobota 1.3.2003

Vstáváme v 9:00, zapínáme mobil zda někdo nepíše. Přichází zpráva, že naši zákonodárci konečně zvolili prezidenta. V hostelu si dáváme snídani, která se skládá z dvou toastů a ovoce. Vydáváme se telefonicky rezervovat bungalovy na ostrově a také minivan, který nás zítra na ostrovy zaveze. Domlouváme cenu a hodinu odjezdu. Celé dopoledne trávíme na pláži pouhým lenošením. Potkáváme první Čechy za náš pobyt v Thajsku. Na pláži nakonec lenošíme až do večera. Při odlivu se jdeme podívat za roh za skály. Voda při odlivu je hrozně mělká. Po 100 metrech je vám voda stále po kolena. Dáváme si sprchu a jak tak na sebe koukáme, zjišťujeme že jsme se nejspíš trochu spálili. Zůstáváme až do setmění, dnes máme sluníčka tak akorát. Měníme peníze, sedáme k počítači a píšeme domů. K večeri si dáváme rýži s masem a pak si sedáme na shake. Teď ležíme na pokoji píšeme a čteme. Zítra hurá na ostrov.

Neděle 2.3.2003

V noci jsem moc nespal moje spálená ramena a kolena mně to nedovolily. Vstáváme kolem osmé ráno. V deset pro nás přijede minivan, máme tedy čas a jdeme se nasnídat. Přijíždí před desátou, nakládá nás a poté už frčíme vyzvednout ostatní. Cestou na pick-upu se Adéle dělá špatně, jen tak že dojíždí s plným žaludkem. Přesedáme na minivan na Ko Lantu. Cesta na Ko Lantu trvá dvě hodiny, dvakrát nás převáží přes vodu trajektem. Jízdu končíme v tamní cestovní kanceláři, kde čekáme na pick-up z našeho Top View Resort. Máme tam rezervovanej bungalov, kterému se zde neřekne jinak než bamboo hut. Konečně přijíždí, je velmi pln a my se sotva tam vejdeme. Adéla si sedá dovnitř a já na korbu. Cesty po kterých se tu jezdí jsou velmi prašné a krkolomné. Když přijíždíme jsem úplně zaprášenej a taky řádně vydrncanej. Ubytováváme se. Bamboo hut jak už název napovídá je ze dřeva a střechu má z bambusu. Je velmi skromnej ale čistej. Dáváme si sprchu a vydáváme se podívat do „recepce“. Stolky pro posezení při popíjení či jídlu jsou tu v japonském stylu. Jeden z kluků, kteří se tu u nás starají, nám vysvětluje co je vše možné na Ko Lantě dělat. Všichni na ostrově jsou prý muslimové. Tak jsme si popovídali a vydáváme se okouknout pláž. Trávíme zde čas až do večera. Při západu slunce se zastavujeme v baru na pláži na shake a kafe. Po dopití už šplháme nahoru do našeho příbytku. Večeřet vyrážíme k našim milým hostitelům. Já si dávám rybu a Adéla krevety. Přispěchal k nám jeden z místním klučinů, značně opilý a bavil se s náma. Je s ním opravdu sranda. Po večeři se procházíme po plážích a zastavujeme se na banana pancake. Už za úplné tmy se vracíme do hutu, schováváme se pod moskytiéru a usínáme.

Pondělí 3.3.2003

Ráno si půjčujeme motorku a vyrážíme poznávat Ko Lantu. Cesty jsou zde opravdu strašný, na motorce hrůzo strašný. No ale za čas si člověk zvykne na všechno. Dorážíme do přístavu a kupujeme ovoce. Pak vyrážíme na odvrácenou stranu ostrova, po cestě se koupeme v moři. Tahle část ostrova je obydlena pouze místními mořskými cikány. Moc neuklízejí a když ano, vynesou veškerej bordel před chatrče. Jedeme kolem pobřeží a koukáme jak rybářské lodě vyráží na lov. Dojíždíme až nakonec cesty, dál už to nikam nevede. Sedáme si v příjemném bufetu a dáváme si něco k pití. Zpátky řídí Adéla, nemůže se dívat na to jak vybírám motorkou každou jámu. Snažíme se ještě dostat do jeskyní, ale když nám sdělují cenu vzdáváme to. Stavíme opět u moře, jsem od hlavy k patě od prachu a tak se jdeme vykoupat. Přijíždíme zpět, v chatce si dáváme sprchu. Adéla zůstává a já se ještě pokusím na motorce dostat po cestě dál do posledního možného resortu na této straně ostrova. Má cesta je strastiplná a tak raději volím zpáteční cestu. Vracím se opět řádně zaprášen. Když mě Adéla vidí, říká že vypadám jak strašidlo a tak běžíme k moři trochu ten prach omýt. Adéla si provokativně sundavá vrchní díl plavek a dráždí tím přítomné Thajce. Ve vodě mně svléká plavky, když se ji snažím dohnat rozříznu si o kamen nohu. V chatce probíhá desinfekční očista a poté operace v podobě nalepení náplasti. Povečeřet jdeme dnes opět k nám. Já si dávám kuře na červeném curry, které je prý velmi pálivé. No zase tak moc palivé to není. Do desáté pak hrajeme s Thajcema nějakou jejich hru. Pak se odebíráme na kutě.

Úterý 4.3.2003

Dneska v noci jsem se moc nevyspali. V noci nám po pokoji běhala nějaká zvířata. Ráno po snídani jsme se vydali na pláž, kde jsme vydrželi celý den a přečetli celou knihu. Po dvanácté jsme se přesunuli do baru a průběžně se při čtení občerstvovali. Vydrželi jsme to až do večera. Parkrát jsme se také vykoupali. Při návratu do bungalovu jsem zjistil, že nám jaksi zmizeli veškeré sušenky které ležely u okna otevřené. Lámali jsme si hlavu zda je snědli naši ubytovatelé nebo všude přítomné opice. Nebudeme se ale po tom pídit. Zašli jsme též dolu zjistit cenu internetu, chtějí 3B/minuta. Drahej internet hold jsme na ostrově. Teď sedíme na večeři a plánujeme program na čtvrtek a pátek. Čas našeho pobytu se neúprosně krátí.

Středa 5.3.2003

Dnešní den je ve znamení poznávání okolních ostrovů a šnorchlování. Vstáváme kolem osmé a snídáme toast s ovocným salátem. Najezeni sbíháme dolu na pláž, odkud bychom měli v 9:00 vyrazit. Nasedáme na tzv. long tail boat a ještě netušíme jaké dobrodružství nás čeká. Jedeme směrem k první zastávce, když v půli cesty nám na volném moři vysazuje motor. Oprava trvá tak půl hodiny. Adélce se dělá špatně v pohupující lodi a ulevuje si do moře. Po opravení motoru plujeme dále. Loď staví na první plánované zastávce. Nandavám brýle a potápím se. Nic moc není vidět sem tam nějaká rybka či korál. Nasedáme zpět do lodi a plujeme směr druhá zastávka. Opět nám vysazuje motor, ale jedeme alspoň na půl výkonu. Když dorážíme na místo všichni si povinně berou vesty, moře začíná být rozbouřené a my musíme proplavat úžinou ve skále, abychom se dostali do nitra, kde je laguna. Proplouváme pod skálou, je tu opravdu tma, Adéla se mě neustále drží za trenky. Laguna je nádherná, voda je tu tak klidná. Kocháme se a pak opět vyrážíme proti vlnám, které naráží na skálu. Plave se opravdu špatně hlavně v té vestě. Párkrát se nedobrovolně občerstvujeme slanou vodou z moře. Jsme na lodi a stavíme o kus dál na oběd který máme sebou. Je smažená rýže s kuřetem. Vyrážíme vstříc poslední zastávce. Moře je pěkně rozbouřené, neustále naráží další a další vlny na příď. Dorážíme s totálně promočenýma věcma. Šnorchlování je tu ale nádherné, vidím spoustu ježků (jednoho jsem si zabodl do nohy), korálů, sasanek a ryb. Prostě paráda. Ukazuji našemu šoférovi lodi kam jsem si ježka zabodl. Krájí citron a ukazuje mně abys si přiložil citrón k ráně, že mě to vydezinfikuje a znecitlivý. Zpáteční cesta je velkým dobrodružstvím a vlny, které byly ráno malinké se zvětšují každouminutou. Jsme permanentně zkrápěni sprškou vody z vln narážejících do přídě, nakonec naštěstí dorážíme až na naši pláž. Tuhle cestu si budeme pamatovat. Dnes jdeme na večeři na pláž. Máme s Adélou roční výročí. Objednáváme si když se u nás vyrojí Američané (máma a syn) z dnešního výletu. Sedají si u nás. Adéla je na mně trochu naštvaná, ale nakonec to vydržíme. Cestou do hutu se stavujeme v „recepci“ našeho resortu a kupujeme lístky na zítřejší loď do Krabi. Platíme ubytování a útratu. Teď ležíme v posteli, píši deník. Adéla si všimla krysy která u střechy pobíhá a je z toho značně paf. Vypadá to že probdí celou noc ….

Čtvrtek 6.3.2003

V noci jsme moc nespali, vlastně jsme nespali vůbec. Po pokoji běhaly krysy a jiná havěť, Adéla z toho měla fóbii. Vstáváme kolem 9:00. Jdu zkontrolovat koupelnu není-li tam nějaká havěť. Dáváme si sprchu, balíme věci a odcházíme na snídani. Poté už jen čekáme až nás naloží na pick-up a odvezou k lodi. Spolu s námi jedou i Japonci se kterýma jsme se seznámili během našeho pobytu. V přístavu pak potkáváme Američany a Francouze ze včerejšího výletu. Loď má asi dvacet minut zpoždění. Francouzi nám říkají, že jedou na Ko Jam. Cesta trvá asi jeden a půl hodiny, střídavě spíme a procházíme po palubě. Když dorážíme a vydáváme se do Krabi, odmítáme pár nabídek na ubytování a jdeme dál. Pak nás odchytá ženská na motorce a nabízí nám že nás ubytuje v P. Guest House za 250B/noc.Chceme vidět pokoj. Po shlédnutí souhlasíme, hlavně Adéla je ráda že se opět vyspíme v něčem čistém. Sprchujeme se a vydáváme se najít nějakou banku. Je to ovšem velkej problém, banky už mají zavřeno a checkpointy tu nejsou. Nakonec u nějákého veksláka měníme 20 dolarů. Navštěvujeme knihkupectví kde dostáváme kontakty na dobrá knihkupectví v Bangkoku. Jdeme zpět k hostelu.

Pátek 7.3.2003

Dnešní den je ve znamení povalování a lenošení. Vstáváme v osm hodin a jdeme se nasnídat. Cestou měníme peníze v bance a píšeme emaily domů. Vracíme se do hostelu a platíme ubytování. Kupujeme si též na zítra lístky do Surat Thani a na long tail boat, který nás odveze na pláž. Majitel hostelu nás odváží na molo, kde nasedáme na loďku. Ta ovšem nehodlá nastartovat a tak přesedáme na jinou. Loď nás dováží na pláž, když vystupujeme chtějí po nás za jízdné, my však rázně odmítáme a jdeme. Celý den ležíme na pláži, popíjíme a koupeme se. Ve čtyři se zvedáme a jdeme zpět na loď. Čekáme na další cestující a vyrážíme. V pokoji se rychle sprchujeme a vyrážíme na obhlídku města. Kupujeme ovoce a k večeři si na tržišti dáváme polévku. Adéla svou nechává, kručí ji nějak v břiše takže jím nakonec dvě. Dojídám pořadně zpocen. Cestu z večeře kupujeme Bangkok Post a stavujeme se na bananovej shake. Odebíráme se na pokoj a při čtení novin usínáme.

Sobota 8.3.2003

Vstáváme a balíme věci, abychom se odpoledne nemuseli honit. Zabalené věci necháváme v úschovně v hostelu, abychom již nemuseli platit za další den. Též se domlouváme zda si můžeme dát sprchu až se vrátíme z pláže, majitel hostelu nám vychází vstříc. Celé dopoledne trávíme na pláži a zhruba ve dvě hodiny jsme zpět v hostelu a dáváme si sprchu. Dobalujeme definitivně věci a jdeme do vedlejšího hostelu napsat poslední email domů. Akorát dopisuju email, když pro nás přijíždí pcik-up, který nás odveze k autobusu do Surat Thani. Cesta do Surat Thani trvá opět asi čtyři hodiny, krátíme si ji povídáním s ostatními cestovateli. Já si povídám s Holanďanem a Adéla s Američankou. Do Surat Thani dorážíme již za tmy. Navíc nás vysazují úplně na druhé straně města a tvrdí že autobus před nádraží nejezdí. Kecají, chtějí z nás vylámat opět nějaké peníze což se jim také daří. Jedeme dobrých 20 minut. Konečně jsme se dohrkali na nádraží, dozvídáme se ovšem že vlak má asi hodinové zpoždění. No nic jdeme si nakoupit jídlo a pití na cestu. Vlak přijíždí kolem deváté hodiny. Chci si sednout na lůžko které je mně určeno, ale spí tam nějaký Thajský děda a evidentně se mu nechce ven. Povolávám na něj průvodčího a ten mu sděluje, že místo není určeno pro něj. Konečně to pochopil. Uleháme na lehátko a usínáme.

Neděle 9.3.2003

Vstáváme ještě daleko před Bangkokem. Je to náš poslední den v Thajsku, pěkně to uteklo. Děláme nějaké fotky za jízdy. Kolem desáté dorážíme na Hualumpung. Vybíháme z vlaku a jdeme rovnou k východu. Tam nás loví desítky tuk-tukářů. Nabízejí nám výhodnou cenu za odvoz na Khao San, jenomže my již dávno víme že jsou pěkně předražený a tak si to bez debat kráčíme směrem ke státním taxi. Taxi nám staví na Khao San. Je poslední den našeho pobytu a prší. Prší nám poprvé za celý pobyt. Tady v Bangkoku je to vítaná změna. Asi půl hodiny sháníme nějaké ubytování. Adéla je sice proto abychom si složili v recepci nějakého hostelu batohy, mně se tento nápad nelíbí. Nakonec se ale přece jen ubytováváme ve stejném hostelu jako první den. Skládáme batohy a vydáváme se směr palác Vinamnek. Chvíli nám trvá než nacházíme zastávku, odkud autobusy k Vinamneku jezdí. Vinamnek je celý z teakového dřeva a je jako by vytržen z historického kontrastu Bangkoku. Stavba nevypadá typicky asijsky. Ve vnitř se účastníme prohlídky, dozvídáme se něco z historie. Je tu i malá výstavka českého skla. Vracíme se zpět k autobusu který by nás měl odvést na Khao San, v tom nás napadá že jsme ještě přeci chtěli zkusit nakoupit nějaké knížky. Vyrážíme směr obchodní centrum Bangkoku. Po třiceti minutách dorážíme. Už z venku vypadá komplex opravdu mohutně. Když vstupujeme dovnitř žasneme. Kam se hrabou jakékoliv obchodní domy v Čechách. Míříme do knihkupectví, ale onu specifickou publikace kterou hledáme pro Adélinu mámu nikde nenacházíme. Procházíme nákupním centrem a v potravinách nakupujeme nějaké ovoce domů pro rodiče. Je asi šest hodin večer a my se vracíme na Khao San. Jdeme se naposledy projít po této ulici. Na odvrácené části Khao San objevujeme velmi tiché ( na poměry v Bangkoku ) zákoutí hostelů Je to tu moc hezké, příště až tady budeme projíždět chtěli bychom asi bydlet zde. Kolem osmé večer se vracíme na pokoj a dáváme si sprchu. Přemisťujeme dárky dle rodin, Adéle ten batoh nabývá na váze i na objemu. Unaveni ležíme na posteli. V deset hodin se vydáváme k autobuse, který míří na letiště. Cestou na letiště Adéla spí a já naposledy z dálnice pozoruji ten neonový svět kolem nás. V jedenáct jsme na letišti, chvíli čekáme na odbavení a potom ještě hodinu posedáváme v hale než můžeme vstupovat do letadla. Při poslední kontrole mně pípá ledvinka a berou si mně starnou. Objevujou v ní nůž který jsem si zapomněl přemístit do batohu. Mám smůlu zabavuje se. Nasedáme do letadla a vzlétáme.

Pondělí 10.3.2003

Je devět hodin ráno a my po desetihodinové cestě přistáváme v Kodani. Máme zde půl dne čekačku na náš let do Prahy. Naštěstí mám v Kodani kamaráda. Čekáme než přijde a poté sním trávíme půl dne ve víru města Kodaně. Ve čtyři nás opět hází na letiště, kde ještě hodinu a půl čekáme. Nasedáme do letadla a vzlétáme. Letadlo má při letu slušné turbulence. V osm hodin večer přilétáme do Prahy, kde nás čekají a vítají rodiče. Naše první putování po Asii končí. Každý se odebíráme domů a já si v autě při vyprávění zážitků, pomalu uvědomuju že jsem si tohle cestování zamiloval a přemýšlím kam pojedeme přístě…

http://thajsko.kalime.cz/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .