0
0

Jedním z ostrovů, které se mi podařilo navštívit je Rhodos. Když manželka s kamarádkou tento ostrov vybírala jako cíl naší dovolené, trochu jsem protestoval, protože jsem měl od loňska plán vrátit se na Krétu a prohlédnout si tam místa, které jsem vloni za krátkých 12 dní nestihl. Moje protesty však byly marné, a tak jsem v polovině léta vybaven satelitními mapami nasedal na Ruzyňském letišti do letadla poňekud rozpolcený. V den odletu teplota v Praze poněkud poklesla, proto jsme při vystoupení z letadla na Rhodosu zažili tvrdý teplotní šok. Teploměru nechybělo mnoho k padesátému dílku stupnice, tak klimatizovaný autobus, který nás vezl do letoviska Faliraki byl dočasným vysvobozením. Na pokoji jsme se proto nezatěžovali vybalováním a hladoví a žízniví po dlouhé cestě jsme zamířili rovnou do nejbližší taverny. Usedli jsme k prvnímu volnému stolu a čekali jsme až si nás číšník všimne. Ten nás zaregistroval asi po deseti minutách, za dalších pět minut nám přinesl jídelní lístek a nechal nás dalších patnáct minut vybírat. Věrni našemu národnímu nápoji jsme si samozřejmě objednali pivo a čekali další čtvrthodinku. Doma by mě to přinejmenším rozladilo a číšník v české restauraci by asi s takovýmto přístupem neobstál, tady však život plyne poklidně, beze spěchu. Člověk si tak uvědomí, že je na dovolené a každodenní spěch může hodit za hlavu. Při šumu večerního moře jsme tak pod zapadajícím sluncem vyndali mapy a prospekty a začali jsme v klidu plánovat výlety na následující dny.

Protože se nám předchozí den plánování výletů při pivečku poněkud protáhlo, vstávání do tropického vedra bylo poněkud šokující, ba i bolestivé. Především pro mne a pro kamaráda.. Nakonec jsme se přece jen nějak dotrmáceli dlouhých 50 metrů na pláž a hledali volné místečko. Příjemným zjištěním bylo, že ačkoli je letovisko Faliraki vyhlášené a zdejší pláže jsou přecpané k prasknutí, Poloha našeho hotelu na konci města nám zajistila prakticky soukromou, prázdnou pláž. Teplota vzduchu se opět pohybovala někde nad 40°C, tak že nás na souši nic neudrželo. Tak rychle foťák, šnorchl a pod vodu. Na konci pláže byly nádherné útesy pro šnorchlování a focení všemožné podmořské havěti přímo ideální. Jediným problémem bylo, že pokud se človíček trošku zapomněl a z vody vykoukl až za útesem, čekalo ho nemilé překvapení. Zde se totiž nachází místní vyhlášená nuda pláž. Ne že by mne šokovali nudisti. Šokující byli podivní pánové, posedávající za skalkami útesu. Někteří dokonce vybaveni dalekohledy, zaujati pozorováním pláže si mne ani nevšimli. Nakonec každý jsme nějaký… Soucítil jsem s nimi, nicméně dění pod vodou mi připadalo zajímavější… A tak zatím co manželka s kamarádkou málem odplavaly na matracích do nedalekého Turecka a kamarád podráždil několik krabů, mě se podařilo pořídit několik super fotek barevných rybiček. Možná to bylo horkem, možná včerejší konzumací alkoholu, nebo snad jen z radosti z volna a začátku dovolené, ale poklidné lenošení se nějak zvrtlo v souboj o plavky. Tenhle souboj se v posledních letech u nás nějak stal tradicí, většinou vždycky prohraje kamarád. Tentokrát k pobavení pláže ovšem postupně přišli o plavky všichni. Prostě potrhlé zakončení proflákaného dopoledne.

Po obědě a krátké siestě následovalo setkání s delegátkou cestovky v místní taverně. I při těchto setkáních s stává každoroční tradicí, že musí přijít nějaká ostuda pro zpestření. Jelikož kamarád pracuje v divadle, ovšem bohužel jako technický pracovník, nabývám dojmu, že mu tak nějak chybí možnost vylézt na pódium a pobavit lidi. To ale dokáže dokonale dohnat kdekoli jinde při každé příležitosti. Pravidelně se tak stáváme centrem pozornosti kamkoli přijedeme.

Nemůžu si odpustit odbočit a vrátit se o jeden rok zpět na Krétu, kde nějakým nedopatřením popletli pokoje a ubytovali nás každý pár na jiném patře. Tehdy nám delegátka slíbila, že všechno vyřeší na obdobném sezení další den. Tehdy jsme ze zcela pochopitelných důvodů zaspali a na sezení přišli pozdě. Nutno podotknout, že sezení se rovněž odehrávalo v taverně, všechny stoly už ale byly obsazené a tak nám nezbývalo posadit se za delegátku na bar. Delegátka vyprávěla a my objednávali. A tak když dovyprávěla, měli jsme už trošku pod čepicí? No a potom delegátka učinila neuváženou otázku: Chce se ještě někdo na něco zeptat?? Osudová chyba. Všichni mlčeli a slova se ujal kamarád: Já bych se chtěl zeptat, jak to bude s těma našima pokojema? Víte, my už jezdíme léta spolu jako dva páry, máme všechno společné, půjčujeme si věci, vozíme si společné jídlo a tak musíme bydlet spolu. Delegátka se snažila vysvětlit, že dělá co může, ale asi to nevyjde. A tak kamarád zřetelně pronesl osudnou větu, ke které jsem ho tak trochu vyhecoval: Víte, my máme opravdu vše společné, my máme i sex společný.. (není to pravda.. pozn..). To už ale rodiny s dětmi a slabší povahy odcházeli, slušnější se červenali a ostatní smíchy padali pod stůl. Delegátka zrudla a začala koktat: Ta-tak k-když je to tak, to s tím musím něco udělat!? Nakonec sice neudělala nic, my jsme si zvykli a pro celé městečko jsme se stali baviči na celou dobu pobytu.

Tady ve Faliraki šlo sice jen o pár dvojsmyslných narážek, nicméně nám rovněž zajistily pozornost všech, na celou dovolenou. A protože k taverně ve které se konalo sezení patřil i docela slušný bazén, pivo zde bylo vynikající, holky si pochutnávaly na vynikající ledové kávě, nebyl důvod odcházet a mohli jsme vesele popustit uzdu dalším taškařicím.

Podvečer, když sluníčko trošku sestoupilo k obzoru byl čas vydat se na obhlídku města. V prospektech jsme se dočetli, že městečko je známé jako místní Las Pegas, a nutno podotknout, že toto označení je více než výstižné. Na hlavní třídě se střídají taverny s diskotékami, stánky s všelijakým nepotřebným, ale nádherným zbožím, herny, pouliční umělci.. Nad vším tím vévodí místní lunapark a atrakcemi, na které není vhodné hodit po jídle? Jednotlivé domy jsou různě tématicky laděné od středověkého hradu, přes paláce až po Flinstonovi ze známého kresleného seriálu, včetně kamenného auta. Překvapilo nás množství pečlivě udržované zeleně, ostrov je jinak celkem suchý, vše se musí zalévat a voda je zde docela vzácná. Přesto je zde i mnoho fontánek a vodotrysků. V barvách zapadajícího slunce všechno působí až neskutečně.

Po příjemné procházce pak přicházíme do taverny, kterou nám doporučila delegátka. Na její radu se nenecháváme odradit strohým zařízením a improvizovaným sociálním zařízení. Přes nevzhlednost a lacinou výzdobu je zde útulno a čisto. Inu jiný kraj ? jiný mrav. Na první pohled je zřejmé, že taverna je využívána především místními domorodci. Tomu nasvědčuje i to, že číšník a zároveň majitel není schopen se s námi domluvit žádným jazykem kromě řečtiny. Přináší nám jídelní lístek a rovnou posunky objednáváme chlazené točené pivo. To je nám točeno do namražených sklenic, ale i tak není po dvaceti minutách zdejšího vedra k pití. Naštěstí na nás působí horko tak, že se pivo ohřeje na stole sotva patnáct minut. Otevíráme jídelní lístek a tápeme mezi řeckými znaky. Po nějaké chvíli nalézáme na konci i lístek psaný lámanou angličtinou. Holky si okamžitě objednávají řecký salát, já s kamarádem vepřový kotlet na grilu a další pivo. Asi po půlhodině před nás majitel postavil talíře s porcí obřího, voňavého, propečeného kotletu s hranolky a oblohou. Cena je v přepočtu srovnatelná s cenami v Čechách, ovšem porce masa je čtyřnásobná. Chuť nepřekonatelná. Marně se snažíme z majitele vypáčit posunky recept. Jediné co je ochoten sdělit je, že základem je denně čerstvé maso. Takovou porci a mastnotu je nutné spláchnout několika dalšími pivy. Kocháme se pohledem na moře a malý přístav místních rybářských lodí. Našli jsme ráj na zemi? Večerní větřík příjemně pofukuje, vlny se tříští o nedaleké molo, rybáři vyjíždějí na moře k nočnímu lovu. Příjemné zakončení dne. Při placení nás čeká další překvapení. Majitel přinesl mísu s výborným chlazeným melounem a každému panáčka ouza , jako pozornost podniku. Líně se ploužíme po pláži k hotelu…

Pokračování příště…

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .