Cestopis z Portugalska

30.4.2008 A je tu náš další výlet, tentokráte nás čeká Portugalsko. Do Lisabonu odlétáme z Vídně ze společností Sky Europe v 21:30. Cesta na letiště byla zdlouhavá, po cestě nás potkalo několik kolon, ale přeci jen jsme na vídeňské letiště dorazili. Vezl nás bratr Lukáš. Let se slovenskou posádkou probíhal klidně, podařilo se nám obou usnout a nabrat, alespoň trochu sil do náročného dne a noci. V Lisabonu, kde jsme přistáli v 0:40 místního času ( u nás doma bylo o hodinu více) jsme nejprve šli vyhledat půjčovnu aut, ale naše rezervace nám nebyli nic platné, neboť k půjčení je nutné mít kreditní kartu, kterou ani jeden z nás nevlastní. Nezbývalo nám tedy nic jiného než přečkat noc na letišti a ráno vyhledat místní autopůjčovnu, která by nám půjčila auto bez té karty. Lenka začíná nervóznět neb nechce strávit celou dovolenou v Lisabonu na letišti. Nejkrásnější zážitek máme z lety a přistávání, kdy jsme letěli už nízko nad osvětleným Lisabonem a byli nádherně vidět některé památky, např. socha Ježíše Krista, most 28. dubna, katedrála apod.

1.05.2008 Noc strávená na letišti nebyla nic moc. Pořádně jsme se nevyspali, ale přeci jen trochu ano. Ráno jsme čekali na otevření turistické kanceláře, která by nám podala informaci o půjčovně aut, jenž nevyžaduje platební embosovanou kartu. Kancelář otvírala o půl osmé, dostali jsme pár tipů a vybrali tu nejbližší a místním busem se tam vypravili. Bohužel bylo ještě příliš brzy, na ulici byl otevřen jen jeden obchůdek s novinami, kde nám místní poradili, že půjčovna otvírá až v osm. Tak jsme čekali a čekali, nakonec pán přišel v půl deváté. Naštěstí měl mini auto Kia Picanto stříbrné barvy, které nám bude pomáhat poznávat Portugalsko. Šťastný jsme se vydali ven z Lisabonu směrem k Atlantiku. Zastavili jsme se v Belému, nejzápadnější části Lisabonu, kde jsme si prohlédli památník mořeplavců, věž Belém a klášter svatého Jeronýma. Ochutnali jsme i výborný dortík ve vyhlášené kavárničce. Dále jsme pokračovali podél pobřeží přes Estoril do Cascais. Prohlédli jsme si pláže (moře bylo příliš studené) a proto jsme si smočili jen kotníky. Náš průvodce Lonely Planet nám dále doporučil prohlédnout Boca de Inferna. Bylo to úžasné. Pokračovali jsme podél pobřeží, kde je přírodní park s pěknými bílými a růžovými sukulenty. Směřovali jsme na nejzápadnější místo Evropy – Capo de Roca. Prohlédli jsme si jej, vyfotili u památníku a hurá do Sintry, města zapsaného v UNESCO. Palác, který je hlavním lákadlem Sintry však byl kvůli 1. květnu uzavřen a my jsme se tedy pokochali pohledem z venku. Po včerejší probdělé noci jsme se už těšili do kempu. Vybrali jsme si jeden malý za Mafrou ve vesnici Sobreiro. Hlavním lákadlem této vesničky je portugalský skanzen – domečky, řemeslníci a vlastně celá vesnice postavená vlastním umělcem. Michal vyzkoušel i produkt místní restaurace klobásový chléb. Za 2 eur moc dobrota. Noc byla krušná, hlavně pro Lenku, které byla pořád zima. Ale nakonec jsme se vyspali. Pozn. Co se nám na Portugalsku obzvláště líbí je to, že se za WC neplatí a u každé významné památky je parkoviště rovněž zadarmo. Jsme taky unešeni z úžasného moře tedy spíše oceánu. Atlantik je prostě Atlantik.

2.05.2008 Ráno vyrážíme kolem deváté hodiny do Mafry, kde se nachází nejrozsáhlejší stavba Portugalska – Palacio de Nacional de Mafra. Dovnitř paláce se platí vstupné, proto jsme si prohlídli pouze zahradu a nádvoří, i to bylo ohromující. Prošli jsme se také po městečku, zašli na místní trh, plný ryb a jiných produktů moře. Z Mafry jsme pak zamířili k pobřeží a nabrali kurz na sever směrem k městečku Obidos. Cesta podél pláží nám nedá a na jednu se jdeme podívat, je plná surfařů a my si připadáme jak v Pobřežní hlídce. Atlantik nás láká, ale voda je děsně studená. Obidos, malé městečko obklopené hradbami, je proslavené krásným hradem a malými modrobílými nebo žlutobílými uličkami. Vstup na hradby je zdarma a celé městečko se dá po nich obejít. Je odtud i krásný výhled do krajiny okolo. Pohodičku dotváří posezení v kavárničce na náměstí před kostelem sv. Marie. Sedáme do auta a pokračujeme do Nazaré – malé rybářské vesničky, která už dávno ztratila ze své malebnosti a stává víc a víc turistickým centrem oblasti. Poprvé jsme měli problém zaparkovat neb 4 km dlouhá promenáda podél pláže byla obsypána auty. Nakonec se nám však zdařilo. Na pláži bylo plno opalujících se lidí a také i žen co sušili plody moře. Dle průvodce jsme lanovkou vyjeli do městečka Sitia, které se tyčí na skalnatém útesu nad Nazaré a ze kterého je pěkná vyhlídka na pláž. Na náměstí je i kostel s údajně zázračnou soškou pany Marie. Zpět dolu jsme šli už po vlastních a vydali se zas dál podél moře. Začalo být už docela pozdě, takže jsme museli trochu pospíchat abychom se do kempu v Figuera de Foz dostali ještě za světla. Podařilo se nám to, ale na tento kemp rádi nevzpomínáme. Neměl dobré vybavení a hlavně v něm bylo plno komárů, naštěstí jsme však zalehli a spali Pozn. V každé vesnici se i na nesmyslných místech objevují světelné semafory (při rozjíždění neexistuje oranžová barva), dovšech památek je vstup zdarma stejně tak na WC:-) Všude také rostou citrusy plné plodů pomerančů mandarinek, citronů atd.

3.05.2008 Ráno vyrážíme ve spěchu, komáři nás děsně štvou, tak se snažíme co nejrychleji sbalit stan a vyrazit do Coimbry – starého univerzitního městečka. Cestou nás upoutal nádherný hrad ve vesnici Montemar o Velho. Na parkoviště u hradu také potkáváme starší manželský pár z Čech, jinak jsme na hradě sami. Za hradbami je plocha plná zeleně a kostelík. Příjemné zastavení na cestě do Coimbry. V Coimbře najdeme parkoviště v blízkosti kláštera sv. Kláry a vydáváme se do staré části. V ulicích probíhá karneval studentů – zpívá se, hraje pouliční divadlo, no ale také je tu plno odpadků po bujaré noci. Projdeme dolní částí města a dle průvodce vyrážíme do univerzitního centra. Je na kopci, jak skoro ostatně vše tu v Portugalsku. Cestou k univerzitě si prohlédneme Se Velha starou katedrálu. Centrum univerzity je veliké připadá mi jako nádvoří nějakého zámku. Uprostřed je socha zakladatele univerzity. V místní skoro menze jsme si dali kafe a čokoládu. A vydali jsme sse k Se Novu druhému významnému kostelu Coimbry, kde zrovna probíhala svatba. Zvědavě jsme chtěli vidět nevěstu, tak jsme na ni spolu s ostatními svatebčany asi péůl hodiny čekali. No ale stálo to za to. Nevěstu při vycházení z kostela zasypali okvětními lískami růží a rýží. Sešli jsme s univerzitního kopce, uličkami kde bydlí studenti a vydali se přes řeku zpět pomalu k autu. Ještě jsme se najedli v parku před kostelem sv. Kláry a vyrážíme směr Tomar. Cesta proběhla bez problému. Kolem šesté hodiny jsme dorazili do Tomaru a začali hledat kemp. Dle lonely Planet měl být kousek od městského stadionu. Jak jsme ale zjistili kemp byl zavřený či spíše zrušený. Turistické informace byli taky už zavřený takže jsme trochu začali nervóznět kde jako složíme hlavu. Nakonec jsme objevili cedulku campisimo a po menším bloudění jsme dojeli do kempu Pelinos 77 – rural camp. Trochu nás to vyděsilo, původně jsme chtěli zůstat 2 noci, ale nakonec jsme se nahlásili pouze na jednu. V kempu jsme nejprve byli sami, pak ale dorazil ještě jeden francouz . Kemp nás mile překvapil, malý útulný s pěknou koupelnou i záchody. Nakonec jsme tu zůstali dvě noci.

4.05.2008 Ráno po snídani vyrážíme do Tomaru za hlavní místní památkou Convento de Cristo – klášterem templářských rytířů. Jelikož je neděle vstup je zdarma a ušetříme 4,5 eur. Hrad je úžasný. V tomaru není však jen klášter, město samo o sobě má svoji atmosféru. Kromě hradu zajdeme do synagogy – nejstarší v Portugalsku. Dnes už nefunguje, ale je v ní malé židovské muzeum (loni jej navštívilo 98 Čechů). Z Tomaru pokračuje do Fátimy jednoho z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. Fátima je obrovská komerční z původního venkovského města se proměnila na obr plochu pro věřící. Celý areál zahrnuje baziliku, kde jsou pohřbeni pasáčci, kterým se 13.5.1917 zjevila pana Marie, kapli Zjevení, kolem které chodí po kolenou věřící, místo, kde se spalují svíce s prosbami jejíž kouř je cítit v celém areálu a kostel zcela nový pro obrovské množství lidí. Také jsme si zapálili svíčku, vyfotili u sochy pasáčků a abych pravdu řekla nějak mne ta posvátná Fátima neoslovila. Ještě jsme prošli po křížové cestě k Ajustrelu, vesničce odkud pasáčci pocházeli a kde také došlo k poslednímu zjevení 13.10.1917. Nasedli jsme opět do našeho autíčka Kia Picanto a vyrážíme zpět do Tomaru. Zastavíme se na výborné kafe a hurá zpět do kempu. Tam jsme byli trochu zaskočeni, neboť přibilo několik dalších stanů a my tak ztratili právo k celému kempu. Pak už jen večeře a hejda spát.

5.05.2008 Ráno nás čeká balení a přesun do Lisabonu. Zítra totiž musíme vrátit naše autíčko. První naše zastávka je v Batalze, městě proslaveném nádherném stavbou kláštera. Interiér kostela je strohý s výjimkou zakladatelové kaple, která má nádhernou hvězdicovou klenbu a krajkovou výzdobou, je v ní pohřben Jindřich Mořeplavec. Za necelou hodinku vyrážíme směr Alcobaca. V Alcobace se nachází další významný klášter zapsaný v seznamu památek UNESCO. Uvnitř kostela se nachází 2 nádherné hrobky krále Pedra a jeho ženy Ines. Koisek od kláštera najdeme výbornou pekárničku – pastelarias s výbornou kávou. Pokračujeme směr Lisabon, kousek od hlavní cesty se na tichém místě kousek od pastvin s krávami zastavujeme na oběd. Před Lisabonem omylem najíždíme na dálnici. Sjedeme na 1. sjezdu a zaplatíme symbolických 0,20centů. V Lisabonu máme obavy s najitím kempu, ale zvládneme to bez problému. Po krátké a rychle večeři naposledy využíváme autíčko a jedeme se podívat přes most 28.4 k soše Krista, podobné té v Riu. Po menších problémech areál najdeme, ale už je zavřený. Uděláme pár fotek přes plot a vrátíme se zpět přs most do osvětleného Lisabonu a kempu.

6.5.2008 Ráno se probouzíme o něco dříve, než jiné dny. V 8:39 musíme vrátit naše autíčko. Vyklízíme věci a kolem půl osmé vyrážíme. Máme strach z kolon a také z toho zda autopůjčovnu znovu najdemeJ. Podaří se nám to celkem brzy a krátce po osmé jsme připraveni na místě vrátit autíčko. Chvíli na pána čekáme. Nakonec vše proběhne bez problémů. Dostaneme zpět 500 eur zálohu a můžeme vyrazit do Lisabonu po svých. Náš plán pro dnešek zní sejít k nádraží přes Rossio a Place de Commercia a vyrazit na pláž do Cascais. Chvíli ráno váháme neb nás překvapil déšť a obloha byla pěkně šedá. Lenka byla docela naštvaná, ale nakonec jsme do Cascais nakonec vyrazili. Uvelebili jsme se na pláži a užívali si sluníčka, které přeci jen vyšlo. Lenka se dokonce odvážila jít do vody, ale byla to ledárna, jen se smočila a rychle ven. Odpoledne se obloha vyjasnila a bylo nádherně. Zašli jsme k pevnosti a pak se podél pobřeží vydali k Estorilu. (udělali jsme několik zastávek a do kempu dojeli asi kolem sedmé večer. Pozn. Všude tu kvetou strelicie (modrožlutá kvítečka) Kostel v Pelinos taky hezky vyzváněl, ale každou půlhodinu takže to bylo trochu na budku. Také poznáváme jiné národy a Lenka je překvapená, jak ostatní muži létají kolem svých žen, no chudák já Michal teď to mám pořád na talíři.

7.5.2008 Ráno se nám nechce moc brzy vstávat, čeká nás balení a cesta domů. To ale až po celém dni stráveném v Lisabonu. Nejprve vyrážíme na Gare Oriente, kde si necháme v úschovně naše zavazadla a teď už hurá do Lisabonu. Nejprve se projedeme tramvají 28 směrem k hradu sv. Jiřího u překrásné vyhlídky se zastavíme na kafe a teď už na hrad. Bohužel je to jedna z památek do které se musí platit a proto do areálu nejdeme. Pěšky jsme sešli ke katedrále a kostelíku, kde stál rodný dům sv. Antonína z Padovy. To je ten co hledá ztracené věci, takže by nám už konečně mohl najít ztracený cestovní deníček z Indie. Blížil se čas oběda a my se snažili najít nějakou hospodu, která bude levná a jídlo zvládneme objednat. Obešli jsme jich docela hodně a nakonec jsme se vrátili k jedné z prvních. Lenka si dala tresku v olivovém oleji s česnekem a já si dal steak a krevelovou omáčku s hranolkami. Oboje nám chutnalo. Po obědě jsme si prohlídli Praca de Comercio a vyvezli se výtahem Elevátor de Santa Justa na náměstí Carmo, kde stojí rozbořený kostelík. Odtud jsme se nechali svézt lanovkou do Bica k řece tejo, kde jsme nasedli na tramvaj a jeli do Belému. Zašli jsme do kostela v areálu kláštera sv. Jeronýma. Zde je pohřben Vasco de Gama a je to opravdu moc hezký kostel. Opět jsme zašli na proslavené dortíky do Pastelaria de Belem a vydali se zpět do centra Lisabonu. Zajeli jsme se podívat na baziliku Hvězda „Estrela“ a dál na vyhlídku na Lisabon z Sao Pedro de Alcantara. Na Praca de Restaurados kousek od Rossia jsme se svezli další lanovkou Elevátor de Gloria. Byl čas večeře a tak jsme se snažili najít nějaký obchůdek s potravinami, ale moc nám to nešlo. Nakonec jsme přeci jen nějaký našli v Alfamě. Vrátili jsme se na Rossio, tak jsme ochutnali ginjinhu – místní likér podobný griotce. Protože se začalo stmívat vyjeli jsme ještě jednou na vyhlídku a pak sešli zpět na Praca de Comercio a odtud metrem na Gare Oriente pak pro zavazadla a hurá na letiště. Odbavením jsme prošli bez problémů a po chvilce zpozdění jsme letěli dom. Let proběhl bez problémů a celý jsme ho prospali. V 6.00 ráno 8.5.2008 jsme přistáli ve Vídni a tím naše cesta skončila. Portugalsko je moc krásna země a určitě se tam ještě vrátíme.