25.3. – 29.3.2009
Právě nad tím přemýšlím , kde nás napadlo vydat se zrovna do Norska, Země ,co se týká na naše poměry velmi drahé , ale zase na druhou stranu co se týká hor, řek, moře ,prostředí a čistého vzduchu velmi bohaté. A myslím, že to vzniklo nějak tak to.
Jednou večer když mě zrovna David vyjimečně navštívil doma a tuším ,že se chtěl zrovna podívat na nějaké levné letenky do Turecka přes všechny různé letecké společnosti narazili jsme na jednu která nás mile překvapila jak svou cenou tak relativně blízkým letištěm pro Ostraváky. Jen tak namátkově jsme vyzkoušeli i jiné destinace a překvapive, cena byla velmi nízka. Již si nevzpomínam proč to zrovna padlo na Norsko, ale ještě nikdo z nás tam nebyl ,a už jen obrazky z cestovky nás nadchly pro nějaky trip mimo republiku a když jsme viděli obrázek Preikestolenu v katologu CK Juhasz, myslim , že bylo rozhodnuto kam poletime.
Přípravy na pánskou jízdu nabraly rychlý spád. Bylo nutno zařídit si dovolenou , jak David ,tak Lukáš (hasan), zařídit rezervaci auta a ubytování to zůstalo na mé maličkosti. Co nejrychleji domluvit termin , kdy se poleti abychom mohli koupit letenky a tak byli co nejlevnější. Po nějaké době naší neschopnosti ,ikdyz jsme věděli ,že letenky pujdou nahoru jsme nebyli schopni se domluvit až se stalo nevyhnutelne a letenky podražily téměř o jednou tolik,stále to však bylo v únosné míře a navíc už nebylo cesty zpět, neboť David a Lukáš uz měli nahlášeny dovolené. Termin našeho malého výletu padl na datum 25.3 – 29.3. 2009. Měli jsme zhruba měsic na naplánovani naší cesty co chceme vidět v Norsku, a zařízení ubytovaní.
Po úvodních peripetiích s termínem a plánem cesty jsme to naplánovali následovně.
Plán cesty byl následující , přílet do Sandefjordu půjčit si auto jet do Stavangeru , kde je již dříve zmiňována Preikestolen, 2 noci přespat ve Stavangeru a jet dále do Lillehammeru , projit Olympijsky park a můstky, pak jet do Osla a projit Oslo nebo aspoň zajimavé mista v Oslu. Myslim si ,že vice či méně se nám plán podařilo témeř dodržet, i když to bylo místama opravdu na hrane.
V případě srazu u Davida jsem nucen u něho přespat. Ráno vstáváme něco kolem 5 hodiny, je nutno si skontrolovat doklady a taky se trošku nasnídat ,čeká nás krásná ale zdlouhavá cesta, jak na letiště do Katovic ,tak i cesta letadlem a dle plánu po Norsku. Jelikož jsme domluveni na odjezd něco málo po 6 hodině kvůli časové rezervě. Náš odvoz tedy dobrovolník z řad rodinných příslušníku byl od Lukáše taťka se něco málo opozdil a přijel kolem půl 7 neboť Lukáš čekal na šampon 100ml do letadla – Šulin . Nasedáme do auta a hurá na náš vytoužený trip. Cesta autem utíká dost rychle , a díky časové rezervě jsme všichni rozesmátí od ucha k uchu. V Katovicích na benzince se dozvídáme že letiště je ještě dalších 50km za městem , a náš úsměv mizí do ztracena, neboť jak vidíme jak nám byla popsána cesta a jaká kolona nás čeká pomalu propadáme pidi panice. Nadáváme na poláky a na jejich cesty , značení atd. I když víme že to je naše chyba , že jsme si nezjistili kudy tudy na letiště. Čas se nezkrotne blíži ke kritickému bodu , kdy nám hrozí že nestihneme odbavení, a tak se do poslední chvíle bojíme a stresujeme že to nestihneme. V hlavě si promítám kolik jsme do toho to výletu dali všichni peněz a nakonec nikam neodletěli, to snad ne to se nám nemůže stát a , tak věřím i když moje naděje se rychle se utíkajícím časem zmenšuje, že to stihneme. Když dojíždíme na letiště všichni bez okolků běžíme na terminál A a zjišťujeme odkud to vlastně letí, jak na sviňu jsme na špatném terminálu a tak jako bychom byli v americkém filmu běžíme přes celý terminál A do terminálu B a na poslední chvíli ukazujeme pasy nebo občanky a dostáváme palubní lístek. Uff bylo to tak, tak za 3 minuty se měla brána uzavřít, ještě procházíme osobní prohlídkou kde si některá jedinci sundávají i boty že Dejve . Jsme v bezcelní zoně , a tak by letadlo odletět bez nás už nemělo.V bezcelní zoně fotíme letadla a sebe sama a jsem rádi , že jsme to stihli. V podstatě až teď můžeme říct , že nám dovolená právě začíná. To byl první ranní šok a to jsme byli v podstatě na začátku cesty, a tak jsme doufali že je poslední ale…. Pomalu se blíží čas na přesun do letadla, procházíme halou a nasedáme do autobusu na nutný převoz k letadlu. Ono na tom není nic divné , že nás autobus převáží k letadlu jen kdyby to nebylo 50 metrů. Kroutíme nad tím hlavou a říkáme si , jestli si z nás dělají srandu neuvěřitelné co to je za logiku kroutíme hlavou a jsme rozesmátí od ucha k uchu. Ale kázeň musí být tak je to správné.
Před letadlem probíhají nezbytné fotky a konečné nalodění do letadla. Hurá jsme na palubě , a tak jako každý kdo na palubu vstoupil jsme nuceni všechno vypnout.( mobil, foťák) , Ale to bychom nebyli mi , abychom to udělali. Fotíme jako draci, ale záhy zakročí moc pěkná , ale velmi rázná s vražedným pohledem polská stewardka. Náš let trvá 1 hodinu a 45 minut, jeto dost dlouhá doba na odpočinek nebo případné dělání blbosti v letadle.
I když podle palubního lístku máme určité sedadla ,v zápětí se přesvědčujeme , že je to úplně jedno jaké má kdo sedadlo, neboť každý sedí jak se mu líbí a tedy ctí se heslo kdo dříve přijde ten dříve sedí na nejlepším místě a to je u okna. Čas poměrně v letadle utíká a ani jsme se nenadáli a už nás vítalo pobřeží Norska. Norsko jako severský stát , který máme v paměti zarytě pokrytý sněhem nezklamal, všude plno sněhu a na naše poměry docela chladno něco kolem 2ºC. Ocitli jsme se na malém letišti, které je vzdáleno jižně od Osla cca 80km . Naše letiště se nazývá Sandefjord-Torp. Pomalu se ploužíme odbavovací halou a máme namířeno rovnou k půjčovně aut, kde teď momentálně nikdo není.
Čekáme dobrých 20 minut a konečně sem někdo leze. Lámanou angličtinou mluvím, ale vědom si svých chyb povolávám na scénu rodilého mluvčího Dejva. Předkládáme rezervační papír a všechno zdá se ok, ale při opisování čísla bankovní karty nastává problém!!! Já a mojí spolucestovatelé máme pouze debetní kartu a my potřebujeme kreditní!!!!
Jaký je v tom rozdíl? U kreditní karty jsou vyryty číslice a při nějaké nečekané situaci nebo havárii si půjčovna může peníze ihned po události stáhnout z karty, ale při debetní tomu tak není. Proto je to pro nás šok, i když jsme si důkladně pročetli pravidla půjčování byli jsme nemile překvapeni a tedy tuto nouzovou situaci vyřešit co nejrychleji. Bylo nutno zaplatit zálohu 2000 Norských korun(NOK), což na naše poměry není sranda, ale naštěstí s námi cestuji Hasan Ahmed skrblík Nasraláh , který potřebnou částku má. Musíme ještě vybrat nějaké peníze z bankomatu pro následné pojištění 480 NOK. Záloha je vratná po třech měsících na účet. Nic takového nebylo ve smluvních podmínkách ,tak jsme docela naštváni, ale nechceme si kazit náš trip, a tak se snažíme na to zapomenout. Po zaplacení všech peripetiích konečně dostáváme klíče a jdeme si pro naší káru. K našemu překvapení jsme dostali asi 3 měsíce starého Forda combi , aspoň malá satisfakce za to trápení se u předávky auta. Je nutno si prohlédnout důkladně auto ze všech stran a hlásit případné škrábance nebo jakékoliv vady na karoserii nebo v autě. Zdá se vše v nejlepším pořádku tak se snad nám nic nestane, ještě nezbytné foto s naším přítelem na cestách a hurá vyjíždíme.
Naivně jsme si mysleli, že mapu okolí získáme na informacích na letišti, ale bohužel pro nás není to pravda!! V autě byla jen mapka Osla , proto mapu okolí je nutno dokoupit škoda mohli jsme případné norské šušně ušetřit na něco jiného , ale chybami se člověk učí. Kdo je připraven není překvapen – o nás se to v tuto chvíli říct nedalo. Jelikož jsem nejhezčí mám právo řídit jako první, a tak se ujímám kolečka a konečně vyjíždíme. Cesta z letiště je vlastně jenom jedna po E18, kde nás to asi po 800 metrech vyplivuje na kruhovém objezdu, kde je taky supermarket COOP u , kterého dáváme informativní pauzu , jak na cestu , tak se prostě jen tak podívat jaké jsou ceny. Ceny v supermarketu lidové opravdu nejsou!!! Např. 1,5 litrů asi fanty nebo něčeho podobného stojí 15 NOK ,ale jelikož potřebujeme plastové láhve na vodu je nutno aspoň jednu dvě , na osobu koupit. V řadě se ptáme borce kudy je lepší jet do Stavangeru, kde je první cíl naší cesty. Ptáme se proto neboť dle mapy , kterou jsme byli nuceni si koupit vedou dvě cesty. Je nám důrazně doporučena jižní cesta spodem , neboť je lépe sjízdná a vrchní cesta přes hory bude pravděpodobně zavátá sněhem. Vyjíždíme tedy po E18 směrem na Kristensand. Cesta utíká rychle a obdivujeme nádhernou krajinu po zhruba 100km nás čeká první mýtná brána, která po nás chce 25 NOK. Je nutno si lístek ponechat , neboť po asi dalších 80 km je další mýtná brána, kde stačí jen ukázat lístek a bez placení pokračovat dál. Samozřejmě zastavujeme a fotíme , kde se jen dá. Cesta nám utíká velmi rychle a ani jsme se nenadáli a už jsme byli ve městě Kristendsand. Které nás vítá vstupní branou a závorou , kde je nutno hodit dalších 10 NOK, je nutno mít mince , neboť se to hází do velkého koše. Značení naši cesty E18 se mění na E39 a směr se mění už přímo na Stavanger. Cesta se klikatí podél pobřeží a nás už všechny bolí zadek, chce to nějakou pauzu stavíme za městem u čerpací stanice Statoil u skalnatého bloku
Jdeme se podívat do města, kdy cesta pěšky trvá 15 minut. Kdyby někdo potřeboval nutně internet je možno použít internet u motelu Samson, jeto hnusná hnědá hranatá budova. Nelze přehlédnout. Internet stoji tuší 10 NOK na pul hodiny. Děláme nezbytné fotky a vracíme se zpět k autu , neboť se pomalu začíná stmívat.
Všímáme si nad benzínkou vyhlídky, která se jeví jako dosti vysoká , ale vzhledem k rychle postupující se tmě nakonec na vyhlídku jdeme jenom z kraje . Máme najeto cca 220Km a ještě nám chybí jednou tolik.
Vyjíždíme směr Stavanger a po asi 80 Km další mýtná brána , která nás okrádá o dalších 25 NOK a zase dostáváme tiket lze tedy očekávat za cca 80 km další mýtnou bránu. Nálada v autě je velmi dobrá ostatně jako vždycky , když se vydáme na cesty mi tři hrdinové. Krajina s postupující se polohou našeho auta se pomalu mění , ubývá sněhu a nepatrně se otepluje 3-4ºC. Není divu jedeme přece na jih Norska. Krajina je fascinující, moře, fjordy atd. a tak není divu, že se snažíme všechno fotit a všude možně zastavovat. Asi 40km před Stavangerem je mýtná brána na 13 NOK, ale teď jsme z toho kapku zmateni, protože předtím jsme jen ukázali lístek a jeli jsme dál, ale teď opět platíme.?! Do Stavangeru přijíždíme za tmy. Je to krásné město a proto tu je taky šílený provoz, parkujeme na parkovišti a ptáme se kolem jdoucích na část města ,kde máme zařízené ubytování. Nikdo neví kde to může být, a my začínáme jak už to bývá nadávat. Jsme nuceni si koupit mapu města , která nám prozrazuje , že jsme na opačné straně Stavangeru a tak možná proto nikdo nevěděl , kde to může být. Místo kde bychom měli spát jsme téměř už našli , jen nemůžeme přesně najít ten náš barák. To je jak naschvál. Voláme našemu kámošovi přes ubytko , ale jak na sviňu to nebere. Proto jezdíme kolem dokola , tma je jako v prdeli a my se bojíme , aby okolní domy na nás nezavolali policii po hodině urgování se konečně ten borec ozývá. Hurá jedeme se ubytovat neskutečná cesta do tmy, kdyby se nám ten borec teď ztratil byli bychom asi v knedli. Parkujeme v malém přístavu , bereme věci a jdeme za borcem, kde si svítíme jen mobily no cesta je velmi akční. Konečně jsme dorazili do nádherného baráčku na pobřeží. Sice jsme nečekali , že dorazíme kolem půlnoci nicméně jsme rádi , že vůbec někde spíme. Probíhá klasické seznamování nakonec z kluků vypadne , že jsou jak jinak než z Polska. Jeden už v Norsku bydlí 8 let a druhý 3 roky. Probíhá konverzace na úrovni v polštině a v angličtině. Nakonec jdeme spát kolem 2, ještě dostáváme instrukce ohledně vody sprchování a dalších nezbytností a pomalu se chystáme na kutě. Nakonec s Dejvem spíme na zemi a Hasan na gauči. Dnešní den byl dosti hektický, myslím si pro všechny počátkem ranního šoku a konče večerního šoku při neúspěšném kontaktování kluků. Nakonec vše dobře dopadlo ,a můžeme se těšit na následující den. Ráno vstáváme kolem půl 9 hodin překvapivě jsme dobře vyspaní. Venku je pod mrakem , ale neprší je pekelně velký vítr a docela dost zima , ale to nás s Dejvem neodradí od focení , okolí domečku a zátoky. Je to něco nádherného.
Po hodině se vracíme snídáme a plánujeme co dnes budeme dělat. Jedno hlasně jsme se rozhodli jet na Preikestolen tzv. Stolová hora nebo ještě jinak řečeno kazatelna. Pověst praví: „Až se na této skále ožení sedm bratrů se sedmi sestrami (jiného rodu), skála pukne.“ Hlavně doufejte, že se to nestane ve chvíli, kdy na tomto skalním bloku stojíte. Stejně je ale záhadou, proč ještě žádný turista nikdy nespadl, když skalní plošina postrádá zábradlí? Nebo budete první? :-)) Kluci z Polska nám sice tento výlet nedoporučují neboť má pršet a foukat velmi silný vítr, ale jelikož jeden z naších hlavních cílů byla zrovna Kazatelna , nechápeme proč nám to nedoporučují. Po návratu z kazatelny jsme to trošku pochopili. Počasí je jediné co si nemůžeme naplánovat a když už jsme dojeli takovou dálku půjdeme tam kdyby měli padat trakaře. Jsme pevně rozhodnutí , že na kazatelnu jedeme , a tak nám přejí hodně štěstí a vyrážíme. Jedeme dle mapy po silnici číslo 13 směrem na město Hogstad. Pak je již přímo značená cesta na turisticky známou a hojně navštěvovanou Kazatelnu. Musíme však použít jeden trajekt takzvanou ferry, který jede z městečka Lauwik do městečka Oanes. Cesta trajektem netrvá příliš dlouho maximálně 10minut. Samozřejmě lze vyjít ven na palubu, ale vzhledem k zimě a velkému větru jsem jediný , kdo se chce podívat na zvlněné moře ve Fjordu a na kopce v dáli samozřejmě neváhám , a fotím co to jde je to prostě nádhera.
Cena trajektu je pro místní asi normální , ale pro chudé studenty to zase tak málo nebylo , za auto 57 NOK a za osobu 24 NOK. Po převozu se stále držíme cesty 13, která nás zaveze přímo až k chatě jménem Preikestolhyttaa výchozímu bodu pro začátek cesty k Preikestolenu. Je tady ze začátku dobré značení a hned tedy víme na čem jsme k vytoužené Kazatelně by to mělo trvat 2 hodiny chůze. My borci trénování profesionálními trenéry jsme to zmáknuli za 1,15 hodiny. Cesta na horu byla velmi jednoduchá stále do kopce a zpátky ani krok. Místy byl velký vítr , sněhu přibývalo a samozřejmě ledu , ale my jsme se nevzdali a bojovali až skoro do skonáni . Nakonec jsme dorazili spokojeni do cíle , kde jsme byli úplně sami paráda co si více přát. Fotili jsme jako draci viz. fotky.
Po parádnímu času stráveném na Kazatelně byl čas myslet na návrat, nutno dodat , že se od tam tud nikomu nechtělo , ale bohužel nebylo zbití cesta dolů i když je nebezpečnější trvala stejně jako cesta na horu tedy 1,15 hodiny. Vysmátí od ucha k uchu a spokojeni , že jsme si splnili jeden z naších hlavních cílů našeho velkého tripu na severu. Děláme blbosti a tak je i čas udělat malou reklamu českým sladkostem.
Jelikož jsme naši cestu zvládli v super čase jdeme do místní chaty Preikestolhyttaa na jídlo, ale ani jsme nedošli ke stole neboť , když jsme viděli, kolik stojí obyčejná polévka, otočili jsme se na podpatku a šli nadávat ven. Jen polévka tam stála 95Nok což je necelých 300 na naše. A to je docela palba. Vzali jsme si nezbytné turistické mapky a pomalu se vraceli cestou domů. Samotná cesta ze Stavangeru k chatě pod Preikestolenem byla cca 70 km. Cestou zpět nás napadlo ušetřit nějaké chechtáky za trajekt a proto ten nejchytřejší ,myslím tím mě, byl schovaný v kufru a za osobu jsme ušetřili 24 NOK . Za městem Stavanger jsme se stavili v supermarketu s názvem First price. Nakoupili potřebné věci na večeři popřípadě snídani a vyrazili k náhradnímu domovu. Cena benzínu a nafty je v okolí Stavangeru docela drahá ve srovnání s cenami s městy ,co jsme projeli, benzín 11,19 NOK/litr a nafta 10,20 NOK Přijeli jsme už za tmy něco kolem 18 hodiny unaveni , ale spokojeni. Uvařili jsme si večeři a přitom jsme kecali s kluky z chaty, prohlíželi fotky a řešili následující den. Poměrně brzo jsme zalehli a věřím, že každý usnul bez sebemenších problémů.
Probouzíme se poměrně brzo kolem 8 hodiny. Děláme snídani samozřejmě i svačinu loučíme se s kluky z Polska a vyjíždíme v 9:45Hod . Náš cíl je Lillehammer , tentokrát však nejedeme stejnou cestou přes Kristiansand, ale jedeme přes hory! Jedeme směrem jakoby na Preikestolen po cestě číslo 13 ( E39) směrem na město Sand k naší smůle musíme využít dva trajekty a proto doufáme , že se nám tato cesta neprodraží. Opět na trajektech zkoušíme fintu s jedním v kufru a nakonec ještě jeden jmenovitě ,Hasan se ihned po příjezdu vypaří na palubu, takže ho obsluha ani nestačí zaregistrovat. Super ,aspoň v něčem se nám daří ušetřit a 48 NOK je doma. Jedeme přes hory což se nám z počátku zdá jako dobrý nápad, ale postupem času to asi nebyl ten nejdokonalejší nápad ,co jsme vymysleli. Po cestě číslo 13 jsme jeli do města Odda a dále na město Kinsarvik, kde se číslování z silnice číslo 13 mění na číslo 7. Na délku jsme objeli téměř celý Sofjorden, sněhu velmi rychle přibývá .Jedeme dále po silnici číslo 7 a někde za městem Eidfjord se dostáváme do kolony , která hodinu a půl čeká na sněžnou frézu. Mezi tím dostáváme od horského policajta papírek s 10 radami jak se chovat v koloně. Pozorně čteme rady a zásady a máme z toho čurinu , nicméně kdyby šlo do tuhého pravděpodobně bychom byli v knedli ,neboť auto není vybaveno ani lopatou ani řetězy.
Nakonec vše dopadlo dobře, ale tento přejezd přes hory a v 5 metrových závějích asi jen tak zase nezažijeme, v koloně jedeme něco kolem 40km a proto se nám cesta značně časově protáhla. Cesta je dost zajímavá a dle mého názoru pro řidiče dost stresující. Jedna hlavní zásada je, neztratit toho před sebou, jinak ti co jsou za tebou jsou v řiti a ty vlastně taky. Jen jednou se nám přední auto málem ztratilo a musím říct , že jsem se dost bál. Nakonec nás přejezd přes hory vyplivl asi 10 Km od Lillehammeru , kde jsme dojeli po 700km od Stavangeru a 16 hodinách cesty v autě. Co se úspory času týče se nám cesta přes hory nevyplatila, ale aspoň jsme měli zážitek ,na který určitě jen tak nezapomeneme. Do Lillehammeru jsme přijeli kolem půl 2 v noci a dobrých 20minut jsme hledali borce u kterého jsme měli přespat. Chudák ,byl toho trošku na větvi neboť měl vstávat kolem 4 hodin ráno. Proběhlo nezbytné představení hygiena a spánek, Avšak Dejv to vyžral neboť náš hostitel Hans si ho vybral na komunikaci a tak Dejv musel vyprávět, kde jsme všude byli atd. Místo aby mohl spát po 16 hodinách v autě vyprávěl a vyprávěl. My jsme si s hasanem pěkně popřáli dobrou noc a ihned jsme odpadli.
Ráno vstáváme něco kolem 8 ráno. Všichni máme pytle pod očima a jsme kapku unaveni. Přece jenom jít spát o půl 3 tři dny po sobě, není nic moc. David nám vypráví své erotické zážitky s Hansem. Prohlížíme si jeho byt , musím říct že takový byt jsem ještě neviděl, všude je bordel neskutečné. Plánujeme co chceme v Lillehammeru vidět a náhle nám začínají chodit smsky od Hanse. Ve kterých stojí přijďte na snídani provedu Vás tady. Společně se domlouváme, že jednak to je blbé otravovat Hanse a jednak máme svůj vlastní plán. Záhy nám přijdou další dvě sms a my jak se zdá máme o plánu dnešního dne rozhodnuto. Zamykáme byt dle instrukcí a klíč vhazujeme na předem sjednané místo, jedeme se do centra nasnídat.
Snídáme v pekárně kde si dáváme konečně něco teplého do žaludku( snídaně stála 60 Nok = 250kč) , ale co už hlad je sviňa a přece jenom máme pánskou jízdu a teď momentálně není na místě šetřit každou korunu.
Parkování je o víkendu v Lillehammeru zdarma. Na nádraží je informační centrum , kde taky nakupujeme upomínkové předměty a vyzvedáváme Hanse ,ten nám chce ukázat celé olympijské centrum i s můstky zeshora i zespodu. Trefili jsme na bezva chlápka, který má přístup i do míst , kde by se obyčejný smrtelník nedostal.
Olympijské můstky vypadají nádherně a zeshora to je luxus, díky Hansovím kontaktům si můžeme půjčit skokanské lyže a samozřejmě se ihned fotíme s pozadím skokanského můstku a širokým okolím. Zeshora jde vidět v dáli největší jezero Norska MJOSA , které je 150Km dlouhé a místy i 478metrů hluboké.
Další pidi akcička jsou boby. Ihned nás bere ke svahu , kde se boby půjčují viz. foto. na kterých se jezdí po sjezdovce řekl bych i 60 kilometrovou rychlostí. Bereme boby, přilby zachytáváme se za vlek a jedeme na horu vstříc zdá se slibné adrenalinové jízdě dolů. Na kopci se fotíme u restaurace, fotíme výhledy poslední společné foto před jízdou a hurá na to.
Původně bylo v plánu celou jízdu natáčet, ale ihned po 50 metrech jsem se skoro z rychlosti při posral, proto nakonec video ze sjezdu není. A náš průvodce Hans nám v mžiku, zmizel neuvěřitelné prdy, paráda vracíme vybavení .
Následoval přesun k Olympijskému hokejovému stadionu ve kterém je olympijské muzeum do kterého nás následně Hans pozývá a olympijský skanzen.
Kolem půl 3 se nám v dobrém slova smyslu vymaňujeme ze spáru Hanse a vyjíždíme směr Oslo. Téměř celou cestu nás provází jezero Mjosja. V projíždějících městech ještě vidíme poslední nádech olympijské atmosféry.( ukazovatele, směrovky). Vzdálenost Osla od Lillehammeru je kolem 200Km. Téměř v každém průvodci je psáno, že se vjezd do centra města Osla platí, ale nakonec jsme nic neplatili. Jen nevíme jestli to bylo tím, že byla neděle nebo proto, že jsme jeli ze směru z Lillehammeru. Celou dobu z Lillehammeru jsme jeli po silnici E 6. Konečně jsme dojeli do centra, kupodivu jedno z mála měst , kde to je opravdu pěkně značeno, ale jelikož opravdu nemáme tušení ,kde zaparkovat ,parkujeme ihned na prvním možném parkovišti. Bohužel pro nás je to zdá se nejdražší parkoviště v Oslu s názvem Europark. Cena parkovného byla na naše poměry dosti velká 30 min./30 NOK. Proto se natom to parkovišti příliš dlouho nezdržujeme a od místního borce dostáváme tip, na parkovaní přímo v centru neboť je víkend a parkování se po 17 a někde po 18 hodině neplatí. Proto se vydáváme na dobrodružnou cestu do vnitra centra na hon na parkovací místa. Kupodivu místo nacházíme poměrně brzo a parkujeme blízko přístavu a vedle parlamentu. Prohlížíme přístav a rozlehlý hrad s rozpínajícími se hradbami nad přístavem.
Podle mapy ještě z letiště nacházíme náš poslední spací kontakt . Jmenuje se Anatolyi Nydiamov. Je to sice Rus , ale jako reportér působí v Oslu. Jeho barák nacházíme poměrně brzo , ale je kapku problém s parkováním. Proto hledáme parking v širokém okolí. Anatolem jsme upozorněni, že není dobré parkovat hned u přechodu neboť policajti si to hlídají a dávají za to pěkné pokuty (700 NOK) Spíme u Anatola , dobrý borec jak cyp, velký byt kde bydlí úplně sám.
Ráno vstáváme v 7 hodin, loučíme se s Anatolem a vyjíždíme směr Sandefjord, kde je letiště , z kterého poletíme zpět. Je to asi 200km a jedeme po E 18 kde se po 30 km platí mýtné (30NOK) Cesta utíká rychle a během cesty se domlouvám , že poslední benzín nabereme u benzínky u letiště. Na benzínce vracíme plastové láhve neboť obchoďák COOP je v neděli zavřený. K našemu zděšení na benzínce zjišťujeme , že nelze platit ani jednou platební kartou kterými disponujeme my. Jsme nasráni, musíme na letiště vybrat peníze z bankomatu a vrátit se zpět, nakonec vše zvládáme během 20 minut a už můžeme konečně auto vrátit zpět. Auto se snažíme trošku čistit, bereme věci z auta a na letišti utrácíme poslední norské drobné. Odbavení a vše kolem toho zvládáme s přehledem . V letadle se to hemží Poláky a jejich ratolestmi. Za necelou hodinu a 45 minut jsme v Katovicích. Během letu Poláci z Hasana udělali tatu. V Katovicích nás čeká milý a pěkný odvoz jménem Simča. Po cestě kecáme ,jak bylo sem tam projedeme stopku nebo jedeme na červenou. Třikrát Simča omylem Davidovi skřípla prsty v okénku.Pekelně unaveni dojíždíme domů kde ještě kecáme o zážitcích loučíme se a těšíme se doufám ,že příští rok bude aspoň stejně, tak dobrý jako letos. O 2 měsíce později nám z naší zálohy 2000NOK strhli 1200NOK za poškrábané ráfky, evidentně to byla na nás bota, neboť jsme nikde neparkovali u patníku.
Vychytávky
Vždy si dát větší časovou rezervu před odjezdem do Katovic aspoň 4-5 hodin na cestu.
Na všechny věci ohledně platebních karet (zda jsou potřeba embasované a jaká je případná záloha) a pojištění auta se zeptat na emailem.
Auto před předáním si důkladně prohlédnout hlavně karoserii škrábance a všechno hlásit v neposlední řadě nutně prohlednout ráfky kol.
Nespoléhat se na informační centrum ohledně mapy a raději si mapu vzít z domu, jednak to je levnější a jednak je dobré si trasu prostudovat.
Na mýtné je dobré mít mince , někde se dá platit bankovkami, ale někde se to hází do velkého koše a bankovky asi těžko propadnou košem
V obchodech nakupovat zboží s názvem FIRST PRICE a nevyhazovat plastové láhve, jsou zalohované.( pant 2,5 NOK) Pozor v supermarketech nelze platit kartou.
Na trajektu lze ušetřit, když je jeden v kufru a druhý se po zaparkovaní ihned vypaří na palubu lodi.
Nutno dodržovat rychlost hrozí velké pokuty
Parkováni v Lillehammeru a dalších městech je o víkendu zdarma
Ceny jsou drahé 11,20NOK/Litr benzínu nejmenší
Trasa, náklady
Sandefjord(letiště)→ Stavanger→ Lillehammer→Oslo→Sandefjord
Najeto přes 3000km
Letenka tam i zpět 2000Kč, půjčení auta 9000Kč s pojištěním.Benzín 12000kč. Pro jednoho celkové náklady vyšli 2000+3000+4000+1000 útrata = 10000kč
- Guest napsal(a) před 11 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.