0
0

5.7. – 22.7.2007

4.3. mi psal Schade, jestli mám plán na prázdniny a vzápětí mi nabídl strávit letošní dovolenou v Norsku. Samozřejmě jsem ihned souhlasila.

Termín odjezdu byl stanoven na čtvrtek 5.7.2007. Využili jsme tak dvou dnů volna, které byly letos tak hezky „nalepené“ na víkend. Na celou dovolenou jsme tedy měli 18 dní. Dovolenou jsme absolvovali se dvěma vozy Škoda Roomster. Posádku prvního vozu tvořili Schade, Šárka, Zuzik a Martin, posádku druhého vozu tvořili Kubajz, Míša, Luďa a Peťa.

1. den – čtvrtek 5.7.2007

v 8,10h ráno se u mého domu v Praze na Smíchově zastavil náš roomster, který čekal už pouze na moje nalodění. Vyjeli jsme směrem na hraniční přechod Krásný Les. V Německu na prvním odpočívadle jsme se setkali s posádkou druhého vozu. Pokračovali jsme v jízdě pohromadě.

Naskytla se komplikace u Berlína. Dostali jsme se do kolony na dálnici. Zároveň jsme neměli tušení, kde je druhý vůz. Když jsme konečně kolonu opustili a zdálo se, že trajekt v Rostocku stihneme, dozvěděli jsme se, že druhý vůz je desítky kilometrů za námi. Dorazili jsme do Rostocku a zjistili, že několik následujících trajektů je beznadějně plných. Byli jsme tedy smířeni s tím, že pojedeme na jiný trajekt z Dánska. Náhle se však objevil druhý vůz. My jsme rychle naskákali do auta a už jsme oba automobily stály ve frontě u okýnka s prodejem lístků na trajekt. V 17h jsme se nalodili na trajekt v Německu a vylodili jsme se v 18,45 v Dánsku.

Ve 21,30 jsme po mostě vjeli do Švédska. Nejeli jsme ani půl hodiny a už jsme se na dálnici dostali do další řady stojících aut. Brzy jsme pochopili, co je příčinou. Před námi se rozkládala poměrně široká a hluboká kaluže vody přímo na dálnici. Postupně se nacházeli čím dál odvážní řidiči, kteří se pokusili vodu přebrodit. I my jsme se rozhodli trochu zariskovat a risk se nám nakonec vyplatil. Během cesty jsme ještě několikrát přijeli k menším kalužím vody a k mnohým uzavírkám na dálnici.

Blížila se půlnoc a venku se postupně stmívalo. Našli jsme si hezkou louku na dálničním odpočívadle nedaleko Gotteborgu a rozdělali stany.

2. den – pátek 6.7.2007

Ač jsme se neprobudili do deště, nenechal na sebe dlouho čekat. Sotva jsme zabalili a vyrazili na cestu, silně se rozpršelo. Cestou jsme se zastavili ve švédském městě Gotteborg. V obchodním domě jsme si došli na toaletu, prošli jsme se kousek po městě, Luďa si u stánku koupil párek s bramborovou kaší. Pokračovali jsme v cestě.

V 17h jsme vjeli do Norska. Schademu přestala fungovat platební karta. To je trochu pech u člověka, který má na účtě veškeré vybrané peníze pro naše auto.

Cestou na Lillehammer jsme se rozhodli kempovat u jezera, u velmi studeného jezera. I přes tento fakt se větší část z nás v jezeže umyla. Ve 23,30h jsme šli spát. Během noci jsem byla několikrát vzhůru a ani jednou jsem neviděla, že by se setmělo. Polární den je tu :o)

3. den – sobota 7.7.2007

Vstali jsme a po snídani vyrazili na cestu. Stavili jsme se ve Sparu. Nakoupili jsme si základní potraviny, jako je chléb, ovoce, zelenina. Vyrazili jsme směr Lillehammer, kam jsme kolem poledne také přijeli. Našli jsme turistické centrum pro získání nějakých turistických informací pro turisty. Využili jsme tam služeb zdarma internetu na omezenou dobu a poslali jsme si domů několik smsek. Ještě jsme si prohlídli skokanský můstek, na kterém se i teď v letních měsících poctivě trénuje.

Pro další část cesty jsme dali přednost pomalejší a dražší cestě Peera Gynta. Zaplatili jsme za ní 60 NOK, ale nikdo jsme nelitovali. Večer jsme přijeli k jezeru Gjende. V nedalekém kempu jsme si zaplatili noc a sprchu, která byla limitovaná na 4 minuty. Doba byla celkem dostatečná.

4. den – neděle 8.7.2007

Vstali jsme v 6h, protože jsme museli stihnout loďku na Memurubu. Odsud jsme si vyšlápli na Bessegen. Pod námi se nám naskytl pohled na jezero Gjende, v dáli pak trvale zasněžené štíty nejvyššího norského pohoří Jotunheimen. Cestou jsme nafotili spousty nádherných fotek. Po přibližně 8 hodinách jsme dorazili zpět do výchozího bodu, kde jsme měli zaparkovaný vůz.

Vrátili jsme se do kempu, osprchovali se, uvařili si a rozmysleli další cestu. Zabalili jsme věci a pokračovali směrem na cestu trollů. Z trollích stěn jsme moc neviděli, byly zahalené v mraku.

Klesá nám spotřeba nenzínu. Norský klidný způsob jízdy je poměrně úsporný :o)

5. den – pondělí 9.7.2007

Vstali jsme do deště, viditelnost mizivá. Stavili jsme se v Andalsnes, někteří směnili eura v bance, někteří vybrali NOKy z bankomatu. Nakoupili jsme trochu jídla a vyrazili na trollí cestu. Bohužel se počasí nezlepšilo, stále pršelo a mraky ležely tak nízko, že jsme toho příliš neviděli. Serpentiny jsme si užili, chyběl nám ale výhled do údolí. Usoudili jsme, že na trollí stěny opravdu nemá cenu chodit. Podívali jsme se alespoň do muzea stavby tollí cesty a nakoupili nějaké drobnůstky v suvenýrech.

Vzhledem k počasí jsme vzdali i Gejranger fjord a vyrazili jsme rovnou na Trondheim. Zvolili jsme Atlantskou cestu, která se vyznačuje krásnými mosty. Několikrát jsme zastavovali a fotili.

Hlavu jsme složili na nádherném paloučku u jezera. Bohužel se nám po chvíli rozpršelo a už nepřestalo. Vaření jsme tedy zvládli pod autopláštěnkou, když jsme otočili roomstery prdelkama k sobě a mezi otevřenými kufry jsme napnuli speciální plachtu.

6. den – úterý 10.7.2007

Opět jsme vstali do deště. V Norsku je totiž deště dost pro všechny. Opět balíme mokrý stan, opět stavíme stříšku mezi roomstery.

Trondheim absolvujeme v dešti. Začínáme si na něj zvykat. Do místních obyvatel máme ale hodně daleko. Polovina lidí se před deštěm nijak neschovává. Možná ta druhá polovina byla turisti.

Vzhledem k dešti a z něj plynoucí omezené možnosti procházek jsme se rozhodli alespoň najet co nejvíc kilometrů a posunout se na sever. K večeru pršet přestalo a my se prošli alespoň k malému kostelíku na kopci u cesty. Hezké počasí jsme začali říkat jakémukoliv počasí bez deště a kdy mraky nevadily výhledu.

Večer (teda spíš už v noci) jsme dojeli do Mo I Rany. Hledali jsme nějaké spaní. Cestou jsme viděli dvě losí slečny. Nakonec jsme spali asi 300 metrů od nich. Zřejmě jsme v noci měli i losí návštěvu.

7. den – středa 11.7.2007

Vstali jsme, nepršelo!!! Dokonce lehce prosvítalo sluníčko!!!. Dojeli jsme ke Svartisenu. Bohužel nám ale loďka ujela a další měla jet až za hodinu 40 minut, tak jsme se rozhodli jít pěšky podél jezera, údajně je tam vyšlapaná cestička. No, byla sice občas utopená v bažince a občas jsme se brodili vodou, ale jinak poměrně pohodová procházka. 20 minut po nás dorazila na druhou stranu jezera i loďka.

Na cestě přístav – ledovec chodilo poměrně hodně lidí. Ledovec se nám ukázal až když jsme k němu bylo velmi blízko. Do té doby se schovával za skalou a držel nás v napětí :o) Nevím, jak ostatní členové naší výpravy, ale mě se moc líbil. Jak popisovali v průvodci, vypadal jako modrý pudink. Sedli jsme si na místo, ze kterého na něj byl dobrý výhled, a dali si svačinku. Po chvíli dorazili lidi z loďky a posedali si kolem nás. Po chvíli jsme se zvedli a vyrazili zpátky k jezeru. Vzhledem k cedulce, že na loďku přednostně berou lidi se zpáteční jízdenkou, snažili jsme se být na loďce včas. Nebylo nám to nic platné, nevzal nás. Takže cesta zpět opět procházkou.

Od Svartisenu jsme se vydali na vyhlídkovou silnici č. 17. Vykoupali jsme se ve studeném jezeru, umyli jsme si hlavu ve studeném jezeru a zakempili trochu drze mezi dvěma domy u moře. Bylo tam tak krásně, že jsme si dali i pivko. Oslavili jsme tím zítřejší překročení polárního kruhu, protože počasí na oslavu nikdy není jisté.

8. den – čtvrtek 12.7.2007

Probudili jsme se do krásného dne. Vyrazili jsme po silnici č. 17 dál směr Bodo. Po chvíli jsme zastavili na vyhlídce, kde jsme poseděli na útesu a kochali se. Ta vyhlídková silnice byl dobrý nápad, ty pohledy jsou opravdu nádherné. Nalodili jsme se na trajekt a na trajektu jsme taky překročili polární kruh. Luďa oslavil jedinečnost okamžiku stojkou a pobavil tak spolucestující na lodi.

Na druhý trajekt jsme si museli počkat. Do první várky jsme se nevešli a další loďka jela až za dlouho. Potom jsme pokračovali po silnici 17, často jsme zastavovali, fotili a kochali se. Cestou jsme viděli další dva splazy ledovce Svartisen. Je to nádherný pocit, když stojíte v kraťasech a tričku u jezera, na jehož druhé straně je obrovský ledovec. Teprve když jsme kolem něj jeli tak dlouho, uvědomili jsme si jeho velikost.

Přijeli jsme k odpočívadlu, kde byl krásný přístup k moři. Brouzdali jsme se v moři a užívali si nádherného slunného odpoledne. Šárka s Mícou se dokonce koupaly, ale mě odradilo to, že bych se potom musela zbavovat té soli. Jinak ta krajina je víc a víc kýčovitá.

Pokračovali jsme v cestě na Bodo. V podvečer jsme přijeli na místo Saltsraumen, kde se tvoří největší mořský vír na světě. Museli jsme spěchat na Bodo, abychom se postavili do fronty na trajekt, ale pokud se nám podaří zarezervovat si ho, vrátíme se na Saltsraumen, kde by měl být před půlnocí vidět ten vír. Přijeli jsme do Bodo a zjistili, že auta stojí už ve 2 řadách a že již není možné si trajekt zarezervovat. Postavili jsme se tedy do fronty a na vodní vír si nechali zajít chuť. Došli jsme si do města nakoupit potraviny a uvařili. Jakmile bylo vše sklizeno, začalo pršet a déšť nám už celou dobu čekání nedovolil vylézt z auta na delší než krátkou dobu. Město Bodo se mi ani trochu nelíbí. Špinavé a smradlavé přístavní město.

Někdy mezi 1. a 2. hodinou ranní k nám přišla paní vybírající peníze, zaplatili jsme trajekt a po chvíli už jsme se nalodili. Trajekt se jmenoval „za půlnočním sluncem“, bohužel ale nebyla jediná skulinka v mracích.

9. den – pátek 13.7.2007

Na Lofoty jsme přijeli asi v 5h. Přijeli jsme do A, nejjižnějšího města Lofot. Vzali jsme stany a spacáky a vyrazili na nedaleký útes. Několik dalších lidí, kteří s námi přijeli trajektem, měli naprosto stejnou cestu. Postavili jsme stany a zapadli spát.

Probudila jsem se asi v 11h, všichni ještě spali. Venku nepršelo, tak jsem si venku dala snídani. Během chvilky byl u mě racek. Chodil kolem mě a občas něco křičel na kámoše, ale mojí snídani nedostal. Naopak jsem si ho vyfotila :o) Byla jsem se projít po okolí. V 1h odpoledne se zase rozpršelo, takže jsem zalezla do stanu. Potom přišel Martin, že už všichni balí stany. Zbalili jsme i ten náš. Pak jsem zjistila, že všichni ne, Luďa s Peťou byli ještě nezvěstní. Potom přišli vyplašení, že jsme je tam nechali. Probudili se, vylezli ven a zjistili, že už tam nikdo nejsme.

Došli jsme si nakoupit, poslali pohledy v turistickém centru a vyrazili na sever. Cestou jsme se stavili ve vesničce Unesco, kde měli skanzen. Prohlídli jsme si skanzen a rybářský přístav a pokračovali v cestě. Shodli jsme se, že bychom se rádi vyspali v chatce. Nakonec jsme našli chatu v Upstadu. Pro všechny lidi nás jedna noc vyšla na 1300 NOK, kapacita chatky je asi 17 lůžek. Dali jsme večeři, sprchu, višňovici a šli jsme se projít. Snímky pořizované kolem půlnoci jsou krásným důkazem polárního dne. Pro nás středoevropany je to prostě těžké pochopit, že se nestmívá. Za polárním kruhem by dokonce ani nemělo zapadat slunce, ale to by nejdříve nesměly být mraky, abychom něco viděli.

10. den – sobota 14.7.2007

V klídečku jsme se nasnídali, vykoupali a šli na procházku. Ze začátku pěkná procházka, za chvíli jsme lezli po mokrých šutrech, blátem a kličkovali jsme mezi ovčíma hovínkama. Občas jsme potkávali i ovečky, jednou jsme potkali i mrtvou velrybu, kterou vyplavilo moře před 2 mesíci. Došli jsme skoro do další vesnice a tam jsme vymysleli, že dva stateční dojdou pro auta a vyzvednou zbytek lidí v druhé vesnici. Vyrazili Šárka a Schade. Dojeli jsme do města, kde měly být rybí trhy. Přijeli jsme ale pozdě. Všecky ryby byly již prodané. Fňuq. Nakoupili jsme ve Sparu a jeli domů, do chatky.

Dali jsme si večeři a slivovici s višňovicí. Až na Schadeho, který usnul, a Martina, který šel na ryby, jsme se slezli kolem stolku a vyprávěli příhody. Nejvíc jich měl samozřejmě Luďa, ten byl nepřekonatelný. Večer jsme šli pozorovat půlnoční slunce. Všude bylo krásně jasno, jen nad mořem mrak. Tak jsme si nafotili pár prokreslených oranžových fotek oblohy a zase jsme šli zpátky. Cestou za sluncem nás odchytl pan domácí a dal nám ochutnat tresku a lososa v alobalu se zeleninou na koňaku. Bylo to úžasně dobré. Všichni se moc oblizovali. Pán si s námi ještě chvíli povídal a nabízel nám zítra připravit 3 porce ryby, ale 370 NOK, to je moc. Za ochutnávku si pán vysloužil plechovku plzně. Překvapil nás, že ji znal :o)

11. den – neděle 15.7.2007

Ráno jsme se nechali okouzlit krásným počasím a převlíkli jsme se do kraťasů a triček. Pomalu jsme si zabalili všechny věci a vydali se zase na cestu. Jaké překvapení pro nás bylo, když jsme na silniční informační tabuli viděli, že je 15oC. Dojeli jsme do muzea Vikingů. Nechtěl se nám ale platit vstup 100 NOKů, tak jsme se šli podívat na vikingskou loď. Jen Peťa s Luďou si prohlídku zaplatili, takže za námi šli v menším časovém skluzu. Oni si ve vikingské lodi zkusili i veslování.

Jeli jsme do turistického centra Svolvaer, abychom jsme se dozvěděli nějaké hezké vyhlídkové trasy na ostrově. Bohužel bylo na delší trek už celkem pozdě. Rozhodli jsme se dát si večeři a jít na menší výstup, abychom se alespoň někam podívali a něco viděli, kdyby náhodou další den zase pršelo. Nakonec jsme šli jen lidi z našeho auta. Viděli jsme opět nádherné pohledy. Ostatně už o několik dní dřív prohlásil Kubajz, že ten kýč graduje. Vrátili jsme se a během chvilky se do nás dala strašná zima. Noc byla velmi chladná. A několik dalších nocí.

12. den – pondělí 16.7.2007

Probudili jsme se do hustého deště a mraky ležely velmi nízko. Na žádný trek jsme nešli. Nakoupili jsme si ve Svolvaeru, v neděli byly samozřejmě všechny obchody zavřené, a vyrazili jsme na sever.

V poledne jsme přejeli trajektem na Vesterály. Tam jsme se šli projít na nedaleký kopec. Nepřálo nám počasí. Šli jsme v dešti mokrou trávou, mechem a kapradím. Někteří z té procházky byli velmi promáchaní.

Potom už jsme se vydali na Narvik. Cestou jsme pomohli nějaké slečně, která zapadla čumákem auta do příkopu. Opustili jsme Vesterály po dalším z krásných norských mostů. Bylo asi 19h večer, takže jsme už jen hledali místo na spaní. Spali jsme vedle louky. Chvíli po postavení stanů přijela majitelka louky. Slíbili jsme jí, že na louku nepolezeme (neb ji budou sekat), tak zase odjela a nechala nás tam. Komunikoval s ní Kuba a ještě jí řekl, že jsme z Čečny, tak se vůbec nedivím. Zima nás brzo vyhnala spát. Ten den doma v čechách padaly teplotní rekordy. Tak mi ta zima byla hned příjemnější :o)

13. den – úterý 17.7.2007

Vstali jsme do zimy a zatažené oblohy, ale prosvítalo modro. Doufali jsme, že se to protrhá. Dojeli jsme do Narviku a než jsme ho prošli, skuteně se mraky protrhaly. V supermarketu Rema 1000 jsme utratili poslední NOKy za jídlo a nějaké drobnosti domů, převlékli si kraťasy (opět 15oC, ale to sluníčko tu prostě hřeje) a vyrazili do Švédska.

Zastavili jsme se až v národním parku Abisko (focení obřího trolla a dalších kýčovitých panoramat nepočítám). Já a posádka druhého vozu jsme se šli projít parkem podél řeky, zbytek našeho auta vyrazil na vrchol. Procházka byla příjemná a odnesli jsme si z ní i houby. Po návratu na parkoviště Kuba zjistil, že asi 200m od nás je ubytovna, která nemá vrátnici, tudíž do ní může kdokoliv vstoupit, a že mají na chodbách sprchy. Vzhledem k tomu, jakou šanci jsme měli v blízkých dnech se dostat do sprchy, neváhali jsme ani minutu a všichni jsme se tam došli osprchovat :o) Po dobré houbami zpestřené večeři jsme vyrazili hledat místo ke spaní. Druhé auto vyrazilo napřed. Naše auto mělo zpoždění, protože ti, co vyrazili na vrchol kopce, přišli trošičku později a chtěli si dát večeři v klidu. Oni nám potom dali vědět, kde jsou, kam za nimi máme přijet. Ihned jak jsme přijeli nás Kuba varoval, že kromě nás a dalších stanujících je na místě ještě asi milión komárů. Zuby jsme si čistili za chůze, stan jsme stavěli jen na vlastní nebezpečí. Sice jsem se dobře nastříkala repelentem, ale do vlasů jsem si ho stříkat nechtěla. Ve stanu jsem pak zjistila, že mám na hlavě asi 20 boulí.

14. den – středa 18.7.2007

Probudil nás déšť. Viditelně to vadilo všem kromě komárů. Nerušeně útočili dál. Možná jich ubylo, na osobu jich připadalo už jen 30, oproti včerejším 50. Na snídani jsme popojeli raději dál. Odpoledne se i to počasí vylepšilo. Zastavili jsme u lesa, že si dáme procházku a protáhneme trochu těla, abychom pořád neseděli v autě. Dostali jsme se maximálně 50 m od aut. Všude bylo tak strašně moc borůvek, že jsme si natrhali snídani.

Večer jsme zastavili na odpočívadle a uvařili večeři. Vzhledem k tomu, že se snažíme dojet co nejdál, není vhodné jíst až v místě kempování, jednak bychom jedli poměrně pozdě v noci a jednak bychom šli s plným žaludkem spát. A taky bychom v autě trpěli hlady :o) Kamarád říká, že hladový pilot je poloviční vrah. Myslím, že něco podobné může platit i o řidiči osobního vozidla. Tak tedy, uvařili jsme si večeři. Kubajz odchytl nějakého chlapíka a ten nám poradil popojet kousek autem a pak se projít kousek pěšky a dostaneme se prý k nádherné vyhlídce. Asi jediné v okolí, protože široko daleko je jen placka a lesy. Vydali jsme se hledat vyhlídku, ale viditelně jsme zabloudili. Ptali jsme se nějakých lidí na cestu. Chvíli nám ji vysvětlovali, potom ale nasedli do auta a raděj nás tam dovedli. Vysloužili si za to plechovku kozla. Divili se, co to máme za pěkná auta. Že je to česká značka dokonce věděli. Jedni z mála lidí, kteří si o nás nemyslí, že jsme z Čečny, a dokonce znají škodovku. No pani u jezera Gjende se taky chytla, když jsme jí vysvětlili, že dřív jsme byli Československo. Ale zpět k vyhlídce (dneska nějak odbočuji). Na místě jsme se rozhodli, že si dáme procházku nejen na vyhlídku, ale celý okruh a že na tom místě potom postavíme i stany. Zjistili jsme, že jsme na nějakém vikingském pohřebišti a dokonce jsme v místě, kde se země zvedne za rok o 1cm.

15. den – čtvrtek 19.7.2007

V noci opět pršelo. Naštěstí se to počasí do rána umoudřilo a silný vítr nám usušil stany. Po borůvkové snídani jsme vyrazili dál. Opět se rozpršelo. Po poledni jsme zastavili v městě Umea nakoupit v supermarketu nějaké potraviny. Ceny oproti Norsku trochu klesly, i když ne tak dramaticky, jak bychom si přáli.

K večeru jsme posvačili na jednom odpočívadle. Ihned nám přišla dělat společnost černá mlsná kočka. Ona možná ani nepřišla, ona zřejmě u té lavičky žije a jen čeká na další auto s hladovýma turistama. Po několika hodinách jsme zastavili na vaření a po vaření jsme vyrazili dál za tmy!!! Zhruba o půlnoci jsme na dálničním odpočívadle postavili stany.

16. den – pátek 20.7.2007

Probudili jsme se do sluníčka a teplého rána. I noc byla výrazně teplejší. Po snídani jsme vyrazili do Stockholmu. Byli jsme tam akorád v poledne. Hledat místo ke stání bylo poměrně náročné. O to horší bylo vzhledem k faktu, že nikdo z nás neměl ani SEK na zaplacení automatu. Nakonec jsme se rozdělili. Šárka a Schade jeli hledat místo k zaparkování, já s Martinem jsme šli na sraz před muzeum Vasa, kam měl dorazit i Luďa s Peťou. Kam šli Kubajz s Mícou moc nevím, ale prý šla Míca do skanzenu. Ve Vase jsme se kromě Martina zdrželi poměrně dlouho. Zbývala už jen hodina do doby odjezdu. Strávila jsem ji procházkou po přístavu a sezením na lavičce, ostatní se orý taky procházeli po přístavu, ale nepotkala jsem nikoho.

V 17h jsme měli sraz a vyrazili jsme jak jinak opět na jih. Asi 80km pod Stockholmem si naše auto našlo místo ke koupeli. Druhému autu jsme dali vědět kde jsme, ale oni už byli 20km dál, tak za námi nepřijeli. Po koupeli a večeři jsme se je vydali hledat. Našli jsme je o 20km dál u bezínky. Ten večer jsme ještě hodně dlouho jeli. Museli jsme se dostat co nejvíc na jih. Kempovali jsme až v 1,30h v noci na dálničním odpočívadle. Cestou jsme se ještě vyřádili na dětském hřišti.

17. den – sobota 21.7.2007

Ráno nás probudil déšť. Lilo opravdu kvalitně. Naštěstí jsme měli naplánovaný odpočinkový den, hlavně si nechat co nejvíc sil na večer a noc, protože nás čekala jízda přes noc skrz německo, a než jsme vylezli ze stanů, pršet přestalo a stany oschly. Najedli jsme se a vyrazili na cestu.

Do Dánska jsme vjeli opět mostem, a to cca v 13,50h. Zastavili jsme se u moře a prošli se po pláži. Tam jsme se rozdělili. Museli jsme totiž s Martinem do Hamburku. Občas má směnu v Hamburku, občas v Plzni. Včera mu psali, že v pondělí s ním počítají v Hamburku. Bylo by zbytečbé jet do Čech a ještě ten den se trmácet do Hamburku. Druhé auto nemělo důvod si takhle zajet, takže jsme vyrazili vlastní cestou.

Do Německa jsme vjeli opět po mostě v 19,50h. Zhruba v 23h jsme vysadili Martina v Hamburku, pokecali s jeho kolegama, posvačili a jeli dál. Poměrně velká část Německa nám propršela, což je v kombinaci s tmou celkem nepříjemné na řízení auta.

18. den – neděle 22.7.2007

Do Čech jsme vjeli v 6,15 opět v Krásném Lese. Po více jak dvou týdnech jsme zase ukazovali pas. Do Prahy jsme pak přijeli asi o dvě hodiny později. Vysadili mě u domu a pokračovali i s mými slunečními brýlemi do Karlových Varů. Uznávám, že jsem si je odřela, ale že by jim pomohly zrovna lázně?

A to je konec pohádky. Naštěstí nebyla Andersenovská.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .