Cestopis - Norsko 2005

1. den, 14.6.2005, ČR

Je úterý, z práce odcházíme po obědě, do auta balíme všechny věci (uf, vlezlo se to…) a kolem 15. hodiny vyrážíme na naší třítýdenní dovolenou. Již po půl kilometru se vracíme, zapomněli jsme jeden ISIC. Nejedeme po dálnici (obáváme se zácpy na D1 – jak to minulý týden bylo téměř pravidlem) a jedeme na Olomouc, Hradec Králové, Jičín a Liberec na hraniční přechod v Rumburku. ČR opouštíme v 22.15 (chtěli po nás pasy, znovu jsme ukazovali pasy až při návratu do ČR – ach jo…). Bohužel máme jen mapu Evropy v měř. 1:2 500 000 z které zjišťujeme jen to, že máme jet na sever a tam narazíme na dálnici A4. Začíná hustě pršet. Naštěstí narážíme na dálnici, po které jedeme směrem na Drážďany. Na křižovatce Dresden-Nord odbočujeme směrem na Berlín.

Počasí: Jasno – polojasno, v noci déšť.

2. den, 15.6.2005, Německo – Dánsko

Berlín se nám nepodařilo objet (odbočka je cca 40km před Berlínem na Postupim – to se nám zdálo ještě daleko a tak jsme ji přejeli). V případě průjezdu Berlínem se držte nápisů Zenter (ulice 96a) a hledejte ceduli na Hamburg. Nakonec jsme se nějak vymotali, naštěstí byly tři hodiny ráno a Berlín byl prázdný. Hamburg pro jistotu objíždíme (byli by jsme v něm v cca 7 hodin ráno) směrem na Lübeck a Kiel a poté jsme se drželi cedulí na Flensburg (hran. přechod s Dánskem). Celnice na dánsko-německé dálnici byla prázdná. Jelikož máme hromadu času do odjezdu trajektu (jede nám v 1 hodinu po půlnoci) zastavujeme se v Aabenraa. Chceme se okoupat v moři – je ale studené. Procházíme si přístav jachet a pokračujeme směrem na sever, odbočujeme z dálnice směrem na Jelling. U místního kostela jsou runové kameny, dvě velké mohyly a krásně udržovaný hřbitov. Dalším naším cílem je Århus. Zde se nachází skanzen. Vstupné je však moc drahé (13,— €), čekáme na 17. hodinu až se nebude platit (pauzu vyplňujeme spánkem a povalováním v místním parku) a celý skanzen si procházíme. Domy však jsou již zavřené. Odjíždíme směrem na Hirtshals, kde jsme kolem 22 hodin, měníme vouchery za palubní lístky a řadíme se do fronty. Díváme se, jak se naloďují auta na trajekt do Larviku a čekáme na naši loď. Přijela ve 23.45 a je obrovská (asi jako 9 patrový dům).

Počasí: Polojasno, teplo.

3.den, 16.6.2005, trajekt – Kristiansand – Lindesnes

Najíždíme na loď, bereme si s sebou spacáky a karimatky, ihned hledáme místo na spaní, podíváme se jak opouštíme přístav a jdeme spát. Ráno se budíme asi půl hodiny před připlutím do Kristiansandu, kam dorážíme v 7 hodin. Prší. Auto parkujeme kousek od přístavu a jdeme si proběhnout město. Pevnost však byla zavřená, škoda. V 8 hodin odjíždíme směrem na nejjižnější cíp Norska, mys Lindesnes. Na útesu je báječný maják, našli jsme i nějaké orchideje, fotíme. Pokračujeme směrem na Stavanger. Cestou jsme chtěli jet na Kjerag, bohužel silně prší a tak se rozhodujeme nachystat si na zítřek dobrou pozici pro výstup na Preikestolen. Projíždíme krásnou krajinou – skály, řeky, jezera. Občas se rozjasní. Kolem 16. hodiny přijíždíme do Lauvviku a najíždíme na trajekt do Oanes (celkem 112,— NOK). Hledáme místo na spaní, není to jednoduché, skály padají příkře do moře. Nakonec parkujeme na odpočívadle kousek před Jorpelandem. Vaříme večeři, nádobí si jedeme umýt na benzínku do Jorpelandu. Na odpočívadle potom rozbalujeme stany a doufáme že nás nikdo nevyhodí.

Počasí: Celý den prší, večer přestalo.

Nocleh: Odpočívka kousek před Jørpelandem, je tu kousek rovného místa, není tu však voda. Nejbližší je na benzince v Jørpelandu.

4.den, 17.6.2005, Preikestolen – Låtefossen – Odda

Ráno prší, prší a prší. Vše rychle balíme a jedeme směr Preikestolen. Na parkovišti se platí (80,— NOK), nemáme drobné a infocentrum je ještě zavřené. Za oknem necháváme lístek, že zaplatíme až se vrátíme. Celou cestu jdeme v pláštěnkách, prší. Po necelých dvou hodinách jsme dorazili na Preikestolen, bohužel nic nevidíme, je hustá mlha. Zato jsme tu úplně sami. Sbíháme zpět na parkoviště a cestou potkáváme pár lidí (někteří jdou v mikině a botaskách…). Jedeme dál na sever, stále prší. Přejíždíme fjord trajektem Hjelmeland-Nesvik. Mraky se trochu protrhaly, svítí i sluníčko, rozbalujeme mokré stany a sušíme. Rozvěsili jsme si i šňůry na prádlo a sušíme pláštěnky. Každému kdo jede kolem se to evidentně líbí. Po cca 2 hodinách pokračujeme cestou č. 13 plnou tunelů směr Sand a Hara. Kolem cest jsou kolmé skalní stěny ze kterých padají stovky vodopádů. Objevují se i vysoké hory se zasněženými vrcholy. Stále svítí sluníčko a cesta je velice krásná. Projíždíme kolem obrovského vodopádu Låtefossen, valí se hned kolem cesty, musíme zapnout stěrače. Už je cca 22 hodin a my pokračujeme přes město Odda a hledáme nocleh. Zkoušíme odbočit do vesnice Tyssedal, jedeme pořád nahoru a nad obcí nacházíme fotbalové hřiště, na jehož okraji stavíme stany, vaříme večeři a jdeme spát. Je tu klid a krásný výhled. Uleháme kolem 23. hodiny, je stále světlo.

Počasí: Dopoledne déšť, odpoledne hezky.

Nocleh: Fotbalové hřiště v horní části obce Tyssedal, není tu voda.

5.den, 18.6.2005, Hardangervidda

Ráno jedeme směrem na Lofthus, odkud chceme jít na výšlap na náhorní plošinu Hardangervidda. V Lofthusu je starý kostel a leží u Sørfjordu, což je jedno z bočních ramen Hardangerfjordu. Naproti přes fjord je poloostrov Folgefonn s ledovcem Folgefonna. Náš výlet je na vyhlídkovou horu Nosi a dále k vodopádu Rjukande. Parkujeme u místního autokempu (20,— NOK, na závěr jsme využili i místních sprch – 10,— NOK za 5 minut teplé vody) Na začátku nás čeká poměrně dlouhý výstup z nulové nadmořské výšky do asi 900 m.n.m. Přecházíme přes Munketreppenne, což jsou kameny seskládané do schodů podobných jako známe z Vysokých Tater. Schody kdysi dávno vytvořili mniši, aby se jim a jejich oslům lépe vystupovalo na náhorní plošinu, přes kterou vedla důležitá obchodní stezka. Za chvíli jsme na hoře Nosi, což je takový skalní výčnělek podobný nosu přímo nad Lofthusem, naproti vidíme ledovec Folgefonna. Po dalších 15ti minutách chůze jsme již na okraji náhorní plošiny u kouřícího vodopádu. Ten zde padá z výšky cca 10 metrů a hned se prudce otáčí o devadesát stupňů a pokračuje dolů neuvěřitelným kaňonem s obrovským sklonem. Náhorní plošina je v těchto místech plná sněhových polí, převážná část je rovinatá a pokrytá lišejníkem. Scházíme zpět ke kempu, dáváme si sprchu, vaříme oběd a kolem 16. hodiny vyrážíme směrem na Bergen. Cestou musíme překonat jeden trajekt z Brimnes do Bruraviku (celkem 99,— NOK). Hledáme místo na spaní, není to však žádná legrace a tak nakonec končíme na parkovišti cca 35km před Bergenem. Naproti přes cestu je jezero. Těšíme se zítřejší prohlídku Bergenu, je celkem zima.

Počasí: Zataženo, téměř bez deště.

Nocleh: Odpočívadlo cca 35km před Bergenem, pitná voda tu není, ale nádobí se dá umýt v jezeře.

6.den, 19.6.2005, Bergen – Undredal – Lærdalský tunel – Borgund

Cílem dnešního dne je prohlídka Bergenu a přesun k ledovcovému splazu Nigardsbreen. Je neděle a parkování je v Bergenu povoleno na ulicích a je bezplatné. Což je výhoda. Parkujeme přímo pod lanovkou Fløibane. Bergen je druhé největší norské město a až do 14. století byl uznávám jako hlavní město země a byl zároveň největším a nejvýznamnějším sídlem středověkého Norska. Jako první si jdeme prohlédnout hanzovní domy Bryggen, které vévodí přístavnímu molu. Původní středověké domy byly zničeny požárem roku 1702, po němž byly postaveny další dřevěné budovy a skladiště. Ty jsou pod ochranou UNESCA a opravdu stojí za to. Domy jsou z 18. století a mají přesně dané vnitřní uspořádání (od kanceláří v přední části po skladiště v zadní části). Mezi některými domy jsou temné, dlouhé uličky s dřevěnými schody. Do přístavu mezitím přijíždí loď. U mola se hromadí lidé a auta s policejním doprovodem. Za chvíli projíždí královský pár a královna kyne davu. Zamávali jsme jí a šli jsme se podívat na místní rybí trh Torget. Jsou zde stánky se samými dobrotami, které rybáři vytáhli z moře, dále různé druhy marmelád a pár stánků se svetry a suvenýry. U jednoho stánku zkoušíme salámy (sobí a velrybí, uzené a sušené) u dalšího kaviár (černý, červený a bílý). Lehce občerstveni vyrážíme na vyhlídku Floien, která se tyčí 320 metrů nad moře. Dá se na ni vyjet buď lanovkou (60,— NOK za osobu) nebo vyjít pěšky. My jsme šli pěšky a nelitovali jsme. Procházeli jsme úzkými uličkami s dřevěnými domy. Domy jsou v prudkém svahu a mezi jednotlivými ulicemi vedou schody. Dále cesta pokračuje parkem. Po cca 1 hodině jsme dorazili na vyhlídku, ze které jsme měli celý Bergen jako na dlani. Poté sbíháme zpět dolů, jdeme se ještě podívat na místní kostel a sedáme do auta. Na vteřinu přesně, protože začíná pršet. Jedeme směrem na Voss a Flam. Neustále prší, projíždíme Vossem (je zde celkem pěkný kostel) a blížíme se k dlouhým tunelům. Projíždíme jedním 12-ti kilometrovým a odbočujeme k malému sloupovému kostelíku v Undredalu. Poté nás čeká už Lærdalský tunel. Ten je se svou délkou 25 km nejdelším silničním tunelem na světě. Byl otevřen před pár lety a jsou v něm vystříleny 3 velké jeskyně. Tyto jeskyně jsou nasvíceny modrým světlem a rozdělují tak alespoň psychologicky tunel na čtyři šestikilometrové části (a to už se dá přežít… chichi). Po půlhodině jízdy jsme moc rádi že to máme za sebou. Jedeme se podívat na sloupový kostel v Borgundu. Kostel je nádherný, vstupné je však poměrně drahé (40,— NOK) prohlížíme si ho tedy pouze zvenku. Vracíme se zpět a trajektem Fodnes-Mannheller překonáváme Sognefjord (celkem 185,— NOK). Zajíždíme se podívat na další sloupový kostel do Kaupangeru a hledáme místo na spaní. To jsme našli na odpočívadle kousek za Aroy. Vaříme večeři, opět začíná pršet.

Počasí: Dopoledne zataženo, odpoledne déšť.

Nocleh: Odpočívadlo kousek za Aroy, poznáte ho podle dlouhého svodidla, kterým je odděleno od vozovky. Není zde voda.

7.den, 20.6.2005, Nigardsbreen – Lom

Ráno opět prší. Jedeme k ledovcovému splazu Nigardsbreen, jednomu ze splazů ledovce Jostedalsbreen. Tento ledovec je největší ve Skandinávii. Na konci cesty se platí mýtné 25,— NOK. Zastavujeme na parkovišti a jdeme po břehu jezera po značené stezce. Prší, skály jsou vyhlazeny do šikmých rovných kamenů, místy to klouže. Samotný ledovec je perfektní, má světle modrou barvu, je silně rozbrázděný trhlinami. Ledovcové jezírko je kalné a má modrou barvu jako ledovec. Po prohlídce pokračujeme po silnici směrem na Lom. Silnice vede mezi pohořím Jotunheimen a ledovcem Jostedalsbreen a výhledy z ní za pěkného počasí mohou být úžasné. Nám však pršelo a byla mlha, viděli jsme jen třímetrové kolmé sněhové bariéry, uprostřed kterých vedla cesta. V Lomu jsme si pouze v rychlosti prohlédli místní sloupový kostel a vydali se směrem na Geiranger. U odbočky jsme však zjistili, že silnice je ještě uzavřená, pravděpodobně kvůli sněhu. V dálce jsme viděli pracovat sněžnou frézu, možná kdybychom jeli o pár dní později tak už byla cesta otevřená. Náš náhradní program je tedy jet přes Stryn, Hellesylt a Strandu na trajekt Ørsneset-Magerholm (celkem 106,— NOK). Pokračujeme dále směrem na Ålesund. Neustále prší, zastavujeme na parkovišti a rozhodujeme se, že přespíme v autě. Bylo to sice kruté, ale stavět stan v silném dešti se nikomu nechtělo.

Počasí: Celý den prší.

Nocleh: Parkoviště před Ålesundem (poblíž Brusdalu), nocleh v autě v silném dešti – není kde postavit stan a voda tu také není.

8.den, 21.6.2005, Ålesund – Trollstigen

Ráno jedeme do Ålesundu. Počasí je příznivé, neprší. Po vjezdu do města nás ihned upoutala obrovská loď kotvící v přístavu – Queen Mary 2. Parkujeme u místního Lidlu (zadarmo a kousek od centra) a jako první se jdeme podívat na loď. Oproti trajektu, kterým jsme jeli z Dánska do Norska je to pořádný macek. Záchranné čluny jsou takové malé parníčky. Přesouváme se do centra města, občas se na nás usměje i sluníčko. Město Ålesund v roce 1904 vyhořelo a o domov přišlo 10 000 lidí. Město bylo postaveno nové, celé v secesním stylu. Sbírky na stavbu města byly pořádány v celé Evropě. Po prohlídce nábřeží a přilehlých uliček jdeme na místní vyhlídku Aksla. Z tohoto místa je fantastický rozhled na část města s ostrůvky v pozadí. Městu v tuto chvíli vévodí Queen Mary 2. Umístění města se prostě povedlo. Dále naše cesta pokračovala do města Åndalsnes. Uvažovali jsme o výstup na místní vyhlídkovou horu Neskla, začalo ale bohužel zase pršet. Zajíždíme na cestu trolů, nahoře zastavujeme a jdeme se podívat na vyhlídku. Vedení silnice je neuvěřitelné. Jeden úsek se opravuje, padaly zde kameny. Poté se opět vracíme dolů a krásným údolím Romsdalen pokračujeme na Dombås. Poté se otáčíme směrem na sever a přes národní park Dovrefjell jedeme směrem na Trondheim. Opět jsme pronásledováni silným deštěm. Zastavujeme na parkovišti kousek před Trondheimem a vypadá to na další nocleh v autě.

Počasí: v Ålesundu zataženo, občas vysvitlo sluníčko, jinak převážně déšť.

Nocleh: Parkoviště před Trondheimem. Místo na stany a voda tu není.

9.den, 22.6.2005, přesun na sever

Na dnešní den jsme měli naplánovanou prohlídku Trondheimu. Ráno však neustále silně prší, rozhodujeme se odložit prohlídku na zpáteční cestu. Projíždíme přes placené úseky cesty (15,— + 10,— NOK) a pokračujeme po silnici E6 na sever. Jede se po ní velice dobře a cesta dobře utíká. Kolem 16. hodiny přijíždíme do Mo-i -Rany a v místním infocentru se ptáme na možnost obejití jezera Svartisvatnet po břehu. Našim cílem na zítřejší den je totiž návštěva ledovce Svartisen. Mělo by jít obejít, jinak se dá přejet na lodi, která vyjíždí v 11 a 13 hodin. Loď je však celkem drahá (90,— NOK na osobu). Odbočujeme ze silnice E6 k národnímu parku a asi 5 kilometrů za odbočkou z hlavní silnice je príma místo na stanování. Teče tu potok, je tu ohniště a pár komárů.

Počasí: Dopoledne déšť, odpoledne zataženo, občasné přeháňky.

Nocleh: Tábořiště 5 kilometrů za odbočkou ze silnice E6 k národnímu parku Svartisen. Teče tu potok.

10.den, 23.6.2005, Polární kruh – Saltstraumen

Dnes chceme jít k ledovci Svartisen. Parkujeme na parkovišti u jezera Svartisvatnet, lehce prší. Pokoušíme se obejít jezero po břehu, vzdáváme to po cca 300m, cesta je blátivá, kluzká. Těch pár metrů jsme šli poměrně dlouho a když jsme se podívali kolik jsme ušli a kolik nás čeká tak jsme to vzdali. Loď odjíždí v 11 a 13 hodin (cena 90,— NOK/os.), čekat dvě hodiny a poté zaplatit takovou pálku za svezení lodí se nám nechce. Vracíme se zpět na silnici E6, stále prší. Za chvíli pršet přestává a my zastavujeme ve Storlifjellet a vyrážíme na krátký výlet po okolí. Po kratším stoupání se dostáváme přesně do takové krajiny jako jsme si představovali. Všude kolem jsou břízy porostlé lišejníkem, všechno je podmáčené. Chtěli jsme se jít podívat na staré usedlosti a pastviny v horách, minuli jsme však odbočku. Vracíme se zpět k autu a vyrážíme na polární kruh. Cesta stoupá, mizí stromy a my přijíždíme k centru polárního kruhu. Fotíme se, prohlížíme si suvenýry (na každém je sob) a jedeme dále. Je tu zima skoro jako na severním pólu. Ztrácíme výšku a opět se objevují stromy. Odbočujeme na silnici 812 k Saltstraumenu. Přijíždíme asi 20 minut před vrcholícím odlivem. Saltstraumen je úžina, kterou protéká při odlivu a přílivu obrovské množství vody a vytvářejí se zde obrovské víry. Údajně se jedná o největší mořský proud (mælstrøm) na světe. Podívaná se dá krásně pozorovat z mostu, který překlenuje celou úžinu. Je to síla, neuvěřitelné množství vody se žene přímo pod mostem, voda vře, vytvářejí s víry. Po krátké přestávce vyrážíme směrem na Bodo a hledáme místo na spaní. Odbočujeme k jezeru Soløvatnet, neustále prší. Katka s Martinem budou spát v autě a já se Standou rychle stavíme stan. Ráno zjišťujeme že jsme ho postavili přímo na běžkařské trase (a já sem si říkal proč se po této cestě nejezdí a co tu dělá ten divný dřevěný most…)

Počasí: Déšť, občas neprší.

Nocleh: u jezera Soløvatnet, na běžkařské trase, v autě a ve stanu.

11.den, 24.6.2005, Bodø – Lofoty

Ráno balíme totálně mokrý stan. Dnešním cílem je přepravit se trajektem z Bodø na Lofoty. Jedeme tedy do města a jdeme se zeptat na místní infocentrum na odjezdy trajektů. Jsme nasměrováni přímo na přístav, kdy už se začíná tvořit fronta automobilů. Trajekt jede v 10.15 a celková cena je 843,— NOK. Žádnou rezervaci jsme neměli (někde píšou že je třeba, ale neviděl bych to tak tragicky – pozor, byli jsme tu před sezónou). Na trajektu to celkem houpalo, my jsme si vzali Kinedryl a tak jsme vysmátí, blicí pytlíky však rychle mizí v rukách německých důchodců. Po třech hodinách připlouváme do Moskenes. Ani nás nepřekvapuje, že pro změnu zase prší. Na to jsme si na naší dovolené už zvykli. Jedeme na konec silnice do vesnice Å. Na parkovišti čekáme než přejde nejsilnější déšť. Asi za půl hodiny přestává pršet a dokonce se objevuje i sluníčko. Část vesnice funguje jako místní skanzen, červené domy trčí na kůlech přímo nad mořem, paráda. Všude jdou cítit ryby, nacházíme sušáky s treskama. Začíná mírně pršet a my se přesunujem po Lofotech přes městečka Reine až do kouzelné vesničky Nusfjord. Ta se nám z celých Lofot líbila asi nejvíce. Oproti sezóně byla liduprázdná a tak jsme si její kouzelnou atmosféru mohli vychutnat pěkně v klidu. Dnešní počasí je zatím nejlepší jaké jsme v Norsku měli, občas vidíme i modrou oblohu, ale špičky místních hor se nám pořád schovávají. Škoda. Měli jsme tady naplánovavé nějaké výlety, ale nemá to cenu.

Počasí: Většinou zataženo, občas vysvitlo sluníčko, celou noc hustě pršelo.

Nocleh: u jezera při cestě do Nusfjordu. Dá se tu okoupat a umýt nádobí, pitná voda však chybí. Celkem pěkné místo.

12.den, 25.6.2005, Lofoty – Vesterály – Narvik

Ráno chvíli neprší, já se koupu. Za chvíli začalo znovu pršet a prší celý den. Projíždíme další lofotské vesničky, fjordy překonáváme krásnými mosty a jedním podmořským tunelem (bez poplatku). Při jedné fotící pauzičce jsem na kraji fjordu našel kopačák, na kterém bylo napsáno Oystein. Tak tedy máme svůj míč do nepohody, který nám zpříjemňuje následující krátké chvíle bez deště. Trajektem Fiskebol-Melbu přejíždíme na ostrovy Vesterály. Ty již nejsou tak vysoké jako lofotské ostrovy a jsou pospojovány krásnými zavěšenými mosty. Po silnici E10 přejíždíme Vesterály až do nejsevernějšího místa naší cesty. Tady se stáčíme směrem na jih, projíždíme Narvik (rozcestník, u kterého jsme se chtěli vyfotit, tu není – provádějí se zde nějaké stavební práce a proto byl uklizen) a pokračujeme na jih. Kolem půlnoci překonáváme fjord naším posledním trajektem Skarberget-Bognes. Při čekání na trajekt v místní čekárně vaříme večeři, jíme u stolu jako lidi a myjeme se v teplé vodě(!!!). Dnes jedeme dlouho, zítra by jsme rádi navštívili NP Rago. Dále cesta ubíhala v poměrně klidném tempu, silnice byly téměř prázdné. Z Bognes jsme jeli ještě asi 1,5 hodiny. Místo na spaní jsme našli nad jezerem Kobbvatnet, u cesty, kousek za jedním z tunelů.

Počasí: Prší, prší, prší, v mezičasech neprší (ale ani nestihne uschnout cesta a prší znovu).

Nocleh: Plošina za tunelem, hned u cesty, ale je tu klid. Nad jezerem Kobbvatnet

13.den, 26.6.2005, přesun na jih

Ráno opět prší, zase balíme vše mokré. Už je to příliš. Odjíždíme ke vstupu k NP Rago, sedíme v autě a hodinu čekáme, jestli nepřestane pršet. Ale nic, prší stále a poměrně silně. Odjíždíme po E6 směrem na jih, rozhodli jsme se dojet dnes až k Trondheimu. Před polárním kruhem se počasí trochu zlepšilo a přestalo pršet. Vydali jsme se tedy na krátký, ale o to příjemnější výlet do polární krajiny. Šli jsme asi 1,5 hodinky tundrou, obdivujeme krásnou mírnou krajinu s polozakrslými stromy, všude kolem kvete bílý suchopýr a nedaleko se nezkrotně valí divoká řeka… Je tu nádherně. Překračujeme polární kruh a jedeme směrem na jih. U cesty jsme viděli tři sobíky, hurááá. Neustále prší. Zastavili jsme asi 190km před Trondheimem na odpočívadle se záchodky. Už tu stojí spousta karavanů a navzdory tomu, že je tu cedule Toto není kempink zde stavíme stany a zalézáme do mokrých a studených spacáků. Celou noc leje jako z konve.

Počasí: Klasika – prší téměř celý den, v noci déšť ještě sílí.

Nocleh: odpočívadlo 190km před Trondheimem, luxusní travička, přístřešek, WC – ovšem bez vody. Sice zde bylo kempování zakázáno, ale neměli jsme dostatek energie na hledání jiného místa.

14.den, 27.6.2005, Trondheim

Ráno neprší, objevují se díry v mracích a my doufáme, že se nám počasí na poslední týden zlepší. Vyjíždíme kolem 8. hodiny směrem na Trondheim. Do třetího největšího norského města dojíždíme po desáté hodině, parkujeme v garážích kousek od centra. Bereme nezbytné deštníky a jdeme na prohlídku. Prší a je děsná zima. Navštívili jsme největší skandinávskou katedrálu Nidaros (40,— NOK/os.). Fotografování není zakázáno, ani se za něj neplatí žádný poplatek, nesmí se používat blesk (stejně by se nedal využít) a tak fotím pár fotek ze stativu. Po prohlídce jsme zamířili do arcibiskupského paláce, kde jsme si prošli muzeum (vstupenka je společná s katedrálou, muzeum je nové a stojí za to – od příštího roku budou v arcibiskupském paláci vystaveny korunovační klenoty). Město pouze procházíme, není tak zajímavé jako Bergen či Ålesund. Nejkrásnější částí města jsou staré domy a sklady na kůlech poblíž starého dřevěného mostu Bybrua. Trondheim opouštíme kolem 14. hodiny a jedeme směrem na Røros s nadějí na lepší počasí. Ale opět máme smůlu, prohlídku Rørosu odkládáme na zítřek, projíždíme ho a kempujeme asi 8km za městem. Přestalo pršet a fouká vítr – doufáme, že nám alespoň proschnou stany.

Počasí: ráno déšť, v Trondheimu částečně bez deště, večer pršet přestalo, v noci klasicky prší.

Nocleh: 8km jižně od Rorosu po silnici č. 30 je odbočka k železniční trati, pokud trať přejedete tak po pravé straně je něco jako fotbalové hřiště a je tam pěkné místo na stany. Není tam voda.

15.den, 28.6.2005, Røros

Ráno opět balíme mokré stany a vyrážíme na prohlídku Rørosu. Je to bývalé centrum těžby mědi, chráněné UNESCEM. Jsou zde domy ze 17. století, haldy vytěžené zeminy a jediná kamenná stavba ve starém městě – kostel (uvnitř spíše připomíná divadlo a mají tady varhany z Krnova). Prohlídku tohoto klidného městečka vřele doporučuji, atmosféra starobylých dřevěných domků s travnatými střechami je krásná a uklidňující. Počasí se trošku zlepšilo, tolik modré oblohy jsme v Norsku ještě neviděli. Kupujeme si malého plyšového soba a pojmenovali jsme ho Kurt po jeho slavnějším krajanovi. Dostal čestné místo na palubní desce vedle řidiče a stal se naším průvodcem pro poslední týden dovolené. Po prohlídce města pokračujeme po silnici č. 30 na Tynset a dále po silnici č. 3 směrem na jih. Zastavujeme na odpočívadle a v silném větru se nám konečně podařilo usušit stany. Po celých 11 dnech můžeme prohlásit, že máme stany suché – a to jsme se je snažili vysušit téměř každý den. Ale vždy než stihli uschnout tak začalo znovu pršet. Dále pokračujeme směrem na NP Rondane, po silnici č. 29. Tady nacházíme perfektní místo na stany (jednoznačně nejlepší co jsme kdy našli). Teče tu potok, je tu ohniště, lavičky a stolky a perfektní travička. Koupeme se v potoce a pereme. Počasí se neustále zlepšuje.

Počasí: Ráno zataženo, občas přeháňka. Odpoledne polojasno, silný vítr.

Nocleh: Zhruba v polovině vzdálenosti mezi Alvdalem a Folldalem na odpočívadle – je tu pomník z II. světové války. Jednoznačně nejlepší místo na kterém jsme spali, potok.

16.den, 29.6.2005, NP Rondane

Ráno sušíme stany, v noci trochu sprchlo. Svítí sluníčko (hurá…) a my vyrážíme do národního parku Rondane k horské chatě Døralsatre. Na příjezdové cestě se platí mýto 30,— NOK. Po příjezdu k chatě bereme baťůžky a jdeme na horu Høgronden. Nebe je bez mráčku. Jdeme po červeném T podél řeky Atna a pak prudce do písečného kopce a za ním po planině až pod samotnou horu Høgronden. Je to třetí nejvyšší hora celého pohoří (2114 m.n.m.) Cestou přecházíme sněhová pole. Po asi 3,5 hodinách stojíme pod závěrečným stoupáním. Na vrcholu Høgrondenu jsme za další 1,5 hodiny. Některé úseky závěrečného stoupání je nutno zdolávat po čtyřech, je to jistější. Nahoře je fantastický výhled, přes údolí vidíme dva nejvyšší vrcholy pohoří a za nimi v dálce pohoří Jotunheimen, na severu Dovrefjell a na opačné straně nejbližší švédské kopečky. Cesta zpět není tak náročná, ale zdá se nekonečná. Stany jsme postavili přímo u chaty Doralsatre (napřed jsme se pochopitelně zeptali). Využívali jsme zázemí chaty (WC, sprchy – 5,— NOK za 3 minuty teplé vody).

Počasí: Celý den bylo krásně.

Nocleh: u chaty Døralsatre, za což jsme druhý den zaplatili 50,— NOK za osobu. Kdyby jsme to věděli tak by jsme šli spát k řece Atna, cca 10 minut chůze od chaty jde najít pár hezkých míst.

17.den, 30.6.2005, NP Rondane

Poprvé v noci nepršelo!!! Vyrážíme na výlet podél řeky Atna. Po cca 2 hodinách pohodové chůze brodíme řeku na druhý břeh, po kterém se chceme vrátit. Voda je ledová, kameny v ní kloužou a nohy pomalu umrzají… Asi dvě hodiny se potom opalujeme, počasí je opět skvělé. Po návratu a chatu balíme věci a odjíždíme kolem 17. hodiny směrem na Ringebu. Zítra půjdeme na lehčí výstup na horu Muen. Stanujeme na parkovišti přímo pod horou u jezera Muvatnet a za zvuku ovčích zvonečků a bečení krásně usínáme.

Počasí: Celý den bylo opět krásně.

Nocleh: u jezera Muvatnet, pod horou Muen. Je zde WC, ale není tu pitná voda. Pěkné místo, spousta ovcí.

18.den, 1.7.2005, Muen – Sollja

V noci nepršelo a foukal vítr, stany balíme suché. Vyrážíme na horu Muen. Je to osamělá hora, která převyšuje místní náhorní plošinu o cca 350m. Výstup je krátký, nahoře jsme za chvilku. Panorama z vrcholu není tak pěkné jako z Høgrodenu, ale i tak je na co se dívat. Je trochu zataženo. Sestupujeme a jdeme ještě na výlet k chatě Grahogdbua. Tato chata je samoobslužná a je ve správě DNT. Klíče od ní nemáme. V jedné budově je sklad dřeva a nářadí, v druhé spižírna, kuchyň a 8 postelí. To vše je vidět oknem. Vracíme se zpět k autu a jedeme se podívat na dřevěný kostel ve vesnici Sollja. Včera jsme ho viděli na pohlednicích v obchodě a moc se nám líbil. Kostel je nádherný (líbí se nám více než např. sloupový kostel v Lomu). Kolem kostela je typický norský hřbitov. Dále pokračujeme směrem na Oslo s malou zastávkou u sloupového kostela v Ringebu. Ten je ale zavřený je tam nějaká svatba. Odbočujeme z hlavní silnice asi 35km před Oslem a začínáme hledat místo na spaní. Je to špatné, nakonec jsme našli trochu rovné místo v lese.

Počasí: Polojasno.

Nocleh: v lese na cestě mezi vesnicemi Holt a Flakstad. Voda tu není, ale jsme rádi že jsme vůbec něco našli.

19.den, 2.7.2005, Oslo

Odjíždíme do Osla, platíme mýto 20,— NOK za vjezd do centra. Jako první jedeme na poloostrov Bygdøy, kde navštěvujeme muzeum vikingských lodí (40,— NOK/os.). Jsou zde tři lodě vytažené z jílu někde u Oslofjordu. Sloužily jako pohřební lodě a proto společně s nimi bylo vytaženo i velké množství šperků a předmětů denní potřeby. Po cca 1 hodinové prohlídce chceme autem zajet někam k Frognersparku. Ale zabloudili jsme a musíme se zeptat na cestu. Podařilo se nám vyjet z placeného centra města. Ptáme se na cestu a byla nám doporučena cesta ze zadní strany Frognersparku kde parkujeme u krematoria. Je tu velké parkoviště a žádné parkovací hodiny. Přes hřbitov procházíme do zadní části parku, přímo k monolitu. Frognerspark je vyzdoben obrovským množstvím soch od Gustava Vigenlanda. Mezi nejznámější patří již zmiňovaný monolit, který je tvořen asi dvěma sty vzájemně propletenými lidskými těly. Procházíme Frognerspark a jdeme pěšky do centra. V 13.30 začíná střídání stráží před Královským palácem. Sledujeme celé střídání, není tady tolik lidí jako při podobné akci např. V Londýně. Procházíme si celé centrum, fotíme radnici a kupujeme velkou vlajku Norska. Oslo je neuvěřitelně živé město, ulice jsou plné lidí, na ulici se hraje divadlo, lidé se opalují na trávě přímo na náměstí. Město má úžasnou uvolněnou atmosféru. Vracíme se zpět k autu, chceme po třetím okruhu projet Oslo tak, aby jsme se vyhnuli placené části, stejně ale nakonec znovu platíme. Pokračujeme na jih po silnici E6, za chvíli přejíždíme po novém Svinesundském mostě (17,— NOK) do Švédska a místo na spaní hledáme poblíž města Tanumshede. Nakonec jsme našli malý plácek u jedné z bočních cest.

Počasí: Celý den bylo opět krásně.

Nocleh: Malý plácek mezi v lese, ale opět to není nic moc. Bez vody, s muchničkami a komáry.

20.den, 3.7.2005, Tanum – Švédsko – Dánsko

Ráno navštěvujeme oblast skalních kreseb Fossum a přesunuli jsme se k centru této oblasti pod ochranou UNESCA v Tanumu. Prohlížíme si zde kresby Vitlycke. Pokračujeme směrem na jih, cestou zastavujeme u větrného mlýna. Viděli jsme jeho lopatky při cestě po dálnici. Mlýn byl otevřený a konal se u něj nějaký bleší trh. Nikdo po nás nechtěl vstupné a tak jsme si v klidu prolezli celý mlýn, který měl kompletní vnitřní vybavení. Za chvíli jsme v Malmö a pojedeme přes Øresundský most do dánské Kodaně. Jedeme se ještě podívat na vyhlídku, ze které je celý most krásně vidět. Držte se cedulí Utsiktplats Øresundbron a Limhamn. Přejíždíme most (32,— €). Polovinu cesty absolvujeme nad vodou po mostě a druhou projíždíme podmořským tunelem. Silnice přechází z mostu do tunelu na uměle vybudovaném ostrově. Projíždíme Dánsko a čeká nás ještě jeden obdivuhodný most. Jmenuje se Velký Belt a jeho celková délka je 18km. Dva pilony tohoto mostu jsou nejvyššími body Dánska. Německo-dánské hranice překračujeme kolem 21. hodiny a pokračujeme na Hamburg. Ten projíždíme kolem půlnoci.

Počasí: Polojasno, s Dánsku chvíli pršelo.

21.den, 4.7.2005, Třebechovice pod Orebem

Tentokrát jedeme na Hannover a Drážďany. Tam sice bloudíme, ale nakonec se nám podařilo najít cestu na Hřensko. Státní hranici překračujeme kolem 6. hodiny ranní. Ze Skandinávie jsme byli zvyklí na klidnou jízdu, kde při dodržování předepsané rychlosti vás nikdo nepředjíždí. Tady je situace zcela jiná, předjíždí se i před zatáčkami a přes plnou čáru. Měli jsme celkem strach. Dojíždíme do Třebechovic, kde na nás čekají vysněné buchty a řízek Standovy babičky. Jdeme se okoupat na koupaliště a užíváme si různých pochutin, které jsme si v Norsku nemohli dovolit.

Počasí: Polojasno, teplo.

22.den, 5.7.2005, návrat domů

Ráno vyrážíme na závěrečnou etapu naší cesty, stavujeme se v Radvanicích, kde umýváme a luxujeme auto.

Počasí: Polojasno, teplo.

Kurs v době naší návštěvy

3,80,— Kč za 1,— NOK

30,44,— Kč za 1,— €

Doprava

Cestovali jsme poměrně malým Fiatem Punto (1,2 l, benzín, ročník 2004), měli jsme plný kufr a na střeše rakev (300 l). Průměrná spotřeba s takto plně vytíženým autem byla 5,6 l/100km. V běžném provozu dosahujeme spotřeby 4,8 l/100km. V Norsku jsou limity pro jízdu osobním automobilem 90 km/h na dálnici, 80 km/h mimo obec a 50 km/h v obci. Ve skutečnosti je ale většinou rychlost stanovena dopravní značkou a nikdy není zbytečně moc snížena. Naopak v některých úsecích je povolena rychlost až 100 km/h. Pokuty za překročení rychlosti a jízdu na červenou jsou mimořádně vysoké. Všichni jezdí podle pravidel a velmi ohleduplně. Pravidlo přednosti v jízdě na kruhovém objezdu je stejné jako u nás – v některých zdrojích jsme našli, že má přednost vozidlo na vjezdu do křižovatky, ale není to pravda. Pozor na přednost zprava, která platí převážně v centrech měst. Občas jsme si nevšimli, že už nejsme na hlavní silnici. Ale jezdí se pomalu a klidně, vše se bez problémů vyřešilo.

Tunely

Tak těch si opravdu užijete. Na západním pobřeží jsou všude a my jsme jich projeli asi 250 (ano, počítali jsme je). Neprojížděli jsme žádným zpoplatněným tunelem. Tunely jsou obousměrné, často úzké, málo osvětlené, občas neosvětlené. Projížděli jsme nejdelším silničním tunelem na světě (Lardal), spirálovým tunelem (kousek před Oddou) a podmořským tunelem (Lofoty).

Trajekty

Rychlý způsob překonání fjordu. Objet se to stejně většinou nedá a pokud ano, tak vás trajekt stejně vyjde levněji a je rychlejší. Cena za auto a posádku se pohybuje kolem 130,— NOK. Na některých jde uplatnit sleva na ISIC kartu. Na Lofoty jsme jeli z Bodø do Moskenes. Plavba trvá asi tři a půl hodiny a celkem stála 843,— NOK. Vhodný je Kinedryl. Rezervaci jsme nepotřebovali, v informačním středisku nás poslali přímo do přístavu do fronty na trajekt. Byli jsme tam ale na začátku sezóny, v sezóně může být situace horší (ale maximálně počkáte na další trajekt).

Mýtné

Mýtné na dálnicích se platilo pouze u Trondheimu (kolem 20,— NOK) a dále se platí při vjezdu do větších měst (Oslo, Trondheim, Bergen) vždy kolem 15-20,— NOK. Nám se však občas podařilo z placené centrální části vyjet a tak jsme museli platit znovu – nebo jsme projeli bez placení. Bergen je o víkendu zcela zdarma.

Parkovné

Ve větších městech je v sobotu odpoledne a v neděli povolené stání na ulici bez placení. Stejná situace je při parkování přes noc. V době dopravní špičky se platí stání na ulici (kolem 10,— NOK za hodinu). Podobné ceny jsou i v hromadných garážích.

Odpočívky

Odpočívky najdete snad u všech komunikací. Někdy jsou malé, ale většinou je u nich alespoň stůl. U těch větších jsou záchody (většinou i s toaletním papírem), někde teče i voda (občas i teplá!!!). Co mají společné je čistota, nikde není nasráno a neválejí se tu odpadky. Jsou to výborná místa pro stavbu stanu. U nejkrásnějších odpočívek je většinou kempování zakázáno (jinak by jim lidi nejezdili do kempu, když na odpočívce je krásně střižená travička, záchody, teče tam teplá voda a to všechno je zadarmo).

Mosty

Nejúžasnější mosty jsou mezi jednotlivými ostrůvky na Lofotech a Vesterálech. Platili jsme pouze za přejezd přes nový Svinesundský most mezi Norskem a Švédskem (17,— NOK). Doporučujeme ale jet přes starý Svinesud (platit stejně budete, ale dá se tam zastavit a můžete si nový most prohlédnout – je nádherný).

Dánské mosty

Ty jsme přejížděli cestou zpět. Mezi švédským Malmö a dánskou Kodaní je Øresundský most (polovina na mostě, druhá polovina podmořský tunel, 32,— €) a mezi ostrovy v Dánsku je Velký Belt (18 km dlouhý most, dva pilony tohoto mostu jsou nejvyšší body Dánska, 30,— €).

Trajekt do Skandinávie

Jeli jsme ze severního Dánska (Hirtshals) do jižního Norska (Kristiansand). Plavba trvala šest hodin lodí Christian IV, my jsme pluli přes noc a plavbu jsme využili ke spánku. K tomuto účelu jsme si s sebou na palubu vzali karimatky a spacáky – k autům se v průběhu plavby nedostanete. Ležení jsme rozdělali na zemi v jedné z hromadných místností se sedadly. Lístek jsme objednávali přes CK Periscope a měli jsme poslední předsezónní plavbu (byla o dost levnější). Trajekt jsme objednávali s předstihem v březnu.

Ubytování

V celé Skandinávii můžete stanovat kdekoliv (i na soukromém pozemku, pokud není oplocen nebo zemědělsky využíván a není tam pes – měli by jste dodržet vzdálenost 150m od obydlí) a tohoto jsme hojně využívali. Spali jsme většinou na odpočívkách, bočních lesních cestách, parkovištích. Na některých odpočívkách je kempování zakázáno (většinou to bývají zrovna ty nejhezčí…), ale jednou jsme toto v nouzi porušili. Nejhůře se nám hledaly místa na spaní na západním pobřeží, ve vnitrozemí to bylo daleko lepší. Za nocleh jsme platili pouze jednou a to v NP Rondane u chaty Doralsatre (50,— NOK osobu/noc). Za to jsme však využili místního zázemí – WC, sprchy. Cena za kemp je asi 200,— NOK za celou naši posádku (auto, 2 stany, 4 osoby).

Vstupné

Typická cena vstupného je 40,— NOK. Tuto cenu najdete jak do sloupového kostela, tak do muzea v Oslu i do katedrály v Trondheimu. Dají se většinou uplatnit slevy na dítě, s kartou ISIC to bývá horší. Vstupné je zde poměrně drahé.

Potraviny

Ceny potravin jsou vysoké. Nejlevnější chleba je Kneippbrot (různé ceny od 7,— až po 18,— NOK, podle druhu obchodu, a taky je-li nebo není krájený). Jedná se o něco jako grahamový toustový chleba, vcelku dobrý. Dále jsme kupovali nugetu a marmeládu (nejlevnější cca 10,— NOK / 500g). Pivo bez alkoholu stojí kolem 7,— NOK a je úplně hnusné, s alkoholem kolem 16,— NOK a je dobré. Dají se koupit pouze 0,3l láhve. Prázdné láhve se dají vrátit v obchodě (1,— NOK). My jsme měli jídlo na celé tři týdny s sebou, díky tomu jsme výrazně ušetřili.

Orientační ceny

Chléb (Kneippbrot) 7-18,— NOK

Nanuky 10-30,— NOK

Pivo 6-18,— NOK

Benzín

Cena benzínu se v průměru pohybovala lehce nad hranicí 10,— NOK. Nejlevnější jsme tankovali u Ålesundu (9,40 NOK), nejdražší u polárního kruhu (11,60; NOK). Obecně lze říci, že nejlevnější je u větších měst s přístavem a nejdražší na odlehlých benzínkách ve vnitrozemí.

Platební karty

Občas to vypadá, že se v Norsku hotovost téměř nepoužívá. Benzínku, která nebere platební karty jsme v Norsku nenašli. Spíše naopak – po zavírací době (typicky 22 hodin) se zavře obchod a benzín si načerpáte u samoobslužné benzínky na kartu. V obchodech je placení kartou samozřejmostí. Za parkování na ulici nebo v hromadných garážích zaplatíte kartou. Mýtné na komunikacích a při vjezdech do měst pochopitelně také. Karty ale přijímají i na tržnici. Jediné co se pravděpodobně neplatí kartou jsou trajekty přes fjordy. Ale to nemáme ověřeno, možná že v budce se platit dá (většinou ale auta seřazená ve frontě prochází člověk s příruční kasou).

Nyní doplním stručný návod na čerpání benzínu na samoobslužné benzínce. Najedete ke stojanu a přejdete k platebnímu terminálu. Strčíte kartu dovnitř, zadáte PIN, proběhne kontrola, vyzvednete si kartu. Tlačítkem zadáte číslo stojanu z kterého budete čerpat. Přejdete ke stojanu a tlačítkem vyberete typ benzínu či nafty. Načerpáte potřebné množství paliva a přejdete zpět k platebnímu terminálu. Znovu strčíte svou platební dovnitř, ta vám okamžitě vyjede zpět společně s účtem. Tento poslední krok je důležitý, ukončíte tím v podstatě své tankování a nikdo nemůže dále tankovat na Váš účet. Funguje to naprosto spolehlivě, neměli jsme s tím nejmenší problémy a výpis z účtu naší banky byl v pořádku. Navíc je to i rychlejší než chodit do krámku. Škoda, že podobný systém nefunguje i u nás.

Neuvěřitelné (pro nás z ČR)

Na silnicích se jezdí ohleduplně a přesně podle předpisů. Nikdo nikam nespěchá, nikdo zbytečně nepředjíždí. Výsledkem je příjemná jízda bez neustálého stresování koho potkáte za zatáčkou v protisměru. Během tří týdnů na cestách jsme neviděli jedinou dopravní nehodu.

Na silnicích nenajdete žádné výtluky. i na málo využívaných vedlejších silnicích. Odpočívky jsou čisté, trávníky posekané, odpadky odvezené a na záchodech je dostatečná zásoba papíru i na hodně silné případy…

Ve větších městech (Tronheim a pod.) si můžete půjčit městské kolo. Stojany s těmito koly najdete na několika místech rozesetých po městě. Princip je stejný jako u nákupního košíku v supermarketu. Vložíte 20,— NOK minci a uvolní se zámek. Přejedete na druhou stranu města k jinému stojanu, kolo zamknete a 20,— NOK mince vám vypadne zpět. Toto opravdu nechápu… a bohužel si to u nás nedokážu představit.

Všude po celé Skandinávii visí s hrdostí vyvěšené státní vlajky. Je to velice hezký a příjemný zvyk, který činí už tak nádhernou krajinu ještě přátelštější a útulnější.

Další specialitkou jsou samoobslužné chaty na horách (spravované organizací DNT). Na benzince či v obchodě si vezmete klíč od chaty, na chatě si vezmete složenku, kterou poté zaplatíte (nezkoušeli jsme, princip placení je možná trochu odlišný), klíč vrátíte zpět. Na chatě jsou i dostatečné zásoby jídla pro případ nutnosti, ty také s radostí zaplatíte. Nikdo po Vás samozřejmě nic nekontroluje… to si také u nás nedokážu představit.

Průvodci, mapy

Jako hlavního průvodce jsme používali Norsko od Rough Guides. Tento průvodce byl už postarší, ale v roce 2005 byl vydán nový a aktualizovaný.

Jako hlavní přehlednou mapu jsme používali čtyřdílnou mapu Norska od Freytag∧Berndt (jižní dvě části 1:250 000, dvě severní části 1:400 000). Mapy pohoří se těžko shánějí a jsou hodně drahé. Také jsem se velmi špatně orientoval do jaké části Norska daný mapový list zařadit. Proto jsme pro plánování výletů používali Nejkrásnější turistické trasy od Freytag∧Berndt, konkrétně Jižní Norsko a Švédsko – Jih a střed. Bohatě postačuje.

Další norské průvodce jsme měli od Freytag∧Berndt, Globus a Merian.

Informace o zajímavých cílech jsme čerpali na internetu z různých cestopisů, kterých se dá najít mnoho. Jezdí sem dost lidí, nejnavštěvovanější hory jsou Jotunheimen, Rondane,… Naskenované mapy pohoří se mi na internetu nepodařilo sehnat.

Komunikace

Anglicky se domluvíte všude. Domluvili by jste se i německy, ale moc nedoporučujeme (na II. světovou válku asi Norové jen tak nezapomenou).

Lidé

Norové jsou pohodáři a nikam nespěchají.

Turisté

Nejvíce je zde německých důchodců v karavanech. Je jich tady opravdu hodně. V karavanu 3+1 jedou většinou dva, pokud jedou tři páry tak jedou třemi karavany. Na noc si zajedou do kempu. Potkali jsme pár Čechů, jeli většinou plně obsazeným autem a spali stejně jako my, v příkopě ve stanu.

Počasí

My jsme na něj štěstí neměli a první dva týdny nám vytrvale pršelo. V noci pršelo ještě častěji než přes den. Kvůli špatnému počasí jsme zrušili pár výletů (Kjerag, Lofoty, NP Rago,…). Ale poslední týden už bylo perfektní.

Cestování jinak než autem

Železničních tratí tady moc není a kvůli vysokým cenám se vyplatí InterRail. Navíc železnici musíte doplňovat neméně drahým autobusem. Jízdu na kole 14 dní v dešti si nedokážu představit, ale pokud máte štěstí na počasí, tak je to paráda.

Náklady na cestu pro 4 osoby

Trajekt Hirtshals-Kristiansand 3577,— Kč

Benzín celkem 19 313,— Kč

Trajekty v Norsku 3126,— Kč

Mýtné + parkovné 6800,— Kč

Jídlo + suvenýry 1104,— Kč

Ubytování v Rondane 760,— Kč

Vstupné 1520,— Kč

Pojištění 1570,— Kč

Plyn do vařiče 650,— Kč (2x velká, 2x malá bomba)

Jídlo v ČR 3340,— Kč

Solární sprcha 150,— Kč

Plachta 3x2m 80,— Kč

Mapy, průvodci 1930,— Kč

Celkem (4 osoby) cca 44 000,— Kč

Za kempování jsme platili jen jednou (v NP Rondane u chaty Doralsatre – celkem 200,— NOK). Jídlo jsme měli skoro na celé tři týdny s sebou, poslední týden jsme si kupovali jen chleba, marmeládu, nugetu a nějaké pivo na zkoušku. To výrazně snížilo celkové náklady, jídlo je v Norsku drahé.