Po krátkém rozhodování tenhle rok padl tip na Indonésii. Sešli sme se stejná , už sehraná parta, jak minulej rok do Thajska: Huška, Kači, Marča a Pipi. Koupili sme letenky přes Lufthansu do KL s přestupem v Bangkoku a mohli vyrazit.
JÁVA
25.5.2008
Po dlouhém létání jsme nakonec s Air Asia uspešně přistáli v Solu na Jávě.Na letištátku jsme každej zacálovali 25$ za víza a mohli jsme se vesele rozběhnout do prachu jávskeho /velko/města..Moře motorek, hluku a špíny nás už nemohli zaskočit, ale mile nás překvapilo, že tady asi nebudeme umírat od horka, jak minulej rok v Thajsku. Ubytovali sme se v milém hotýlku /Istana Grya- 75 OOO rupek za pokoj/ a vyrazili prozkoumat město a jeho kratony. Ty nás nejak moc nenadchly, tak znaveni cestou sme se rozhodli dospat předchozí noci. Večer jsme na doporučení místního chlápka vyzkoušeli rsetauraci Ramajána-výborné jídlo za nízké ceny….Druhý den plánujeme cestu do Yogjakarty.
26.5.2008
Ráno nasedáme na vlak do Yogi, docela v pohodě, na konci cesty nás odchytil místní spolucestovatel a nabídnul se, že nás dovede k vybranému hotelu. Trošku jsme se obávali, co za tím vězí, ale nakonec bez větších problému s naším průvodce dorážime na místo-hotel Monica. Složíme bágly a běžímu za zdejším kratonem.Už u vchodu se nás ujímá průvodce, vypadá v pohodě, milý, ochotný, dle vlastních slov v službách sultána pracující za minimální mzdu-směšných 700 rupek, jinak prý malíř, batikář. Hmm, zdá se to divný, ale taky proč nevěřit. A to bylo naše první setkání s místním „malířem batik“, až později zjištujeme, že je jich tady požehnaně-“umělců“. Ochotně nám vysvětluje techniku batiky, v žádném případě nemáme kupovat „umělecká díla“ od kdekoho, nejlepší je navštívit Art school- jedině ta je zárukou kvality, jenom tam prodavají originální díla za fixní ceny. Stačí se jen podívat. Tak nasedáme na drožku a mířime do samotnýho centra umění. Hezky nás uvítají, nabídnou vodu , „žákyně“ pod dozorem „ mistra“ batikujou. Díla to nejsou ošklivý, tak nadšeně nakupujeme „umění“ Ještě spokojení s nákupem / až později zjištujeme, jak jsme naletěli/ vyrážime prozkoumat vodní palác a projít se spletitými uličkami kratonu.
Cestou se na nás nalepí další ochotný průvodce. Provádí nás ouzkými uličkami k vodnímu paláci, nabídne se, že nás zavede na ptačí trh a ukáže cestu do parku na večerní představení Ramajány. Netušíme, co za tím je, žeby další batikář? Drží se nás jako klíště až do pozdního večera, nakonec se s nami loučí, nic nám nenutí, nic nechce..hmhm.
27.5.2008
Dnes půjčujeme motorky a mířime na Prambanan-hinduistický komplex. Trošku smůla, chrám akorát opravujou, tak je zčásti zahalen bambusovým lešením. Ujímají se nás studentky, aby si procvičili výklad v angličtině. Cestou se na nás vrhne skupina asi 40 školáků, kteří si nás chtěji vyfotit, sme větší atrakce než naky Prambanan:)
Cestou zpátky projíždimě hezkými vesničkami a napadá nás podívat se ještě na sopku Merpati. Zase smůla, ze sopky není vidět pro mraky ani centimetr. Stavíme se ještě v místním warungáči-nudle za 4000 rupek:´) a za tmy se vracíme zpátky. A brzo spát, abychom zítra stihli východ slunce na Borobuduru!
28.5.2008
Ráno vyjiždíme půjčeným autem s ridičem k budhistickýmu komplexu Borobudur. Zase trochu smůla, východ slunce nic moc, protože je docela mlha, navíc se tady pomalu nedá ani hnout pro zástupy turistů, hlavně místních školáků, pro které, zdá se, jsme větší atrakci my a předbíhají se, kdo se s náma odfotí .Borobudur nás ale přesto nadchl. Po návratu zpátky do Yogjakarty plánujeme večer odjezd na Mt. Bromo, nakonec nám vychází nejlíp objednat si cestu / auto s ridicem/ v hotelu. Ve 20 h tak nasedáme do vanu směr Bromo (cca 500 000 rupek/ 4 osoby).
29.5.2008
Nadránem přijíždime na nádraží v Malangu, kde nás hned směrují do autobusu do Probolinga / asi 16000 rupek/. Za 2 hodiny vystupujeme na místě z autobusu výdatně vykuřovaného bohatou konzumací cigaret místních pasažérů , s ještě roztřesenýma kolenama- vypadá to, že jsme přežili jízdu smrti- byl to masakr, řidič ždímal z polorozpadlýho autobusu nemožný, jízda v protisměru, vytrubování na všechny strany a předjíždění všeho, co se dalo.
Po meším dohdování s místnimi naháněči odjíždime z Probolinga bemem (20 000 rupek-čekačka asi půl hodiny, až se do posledního místa zaplní).Po 1,5 h cestě prudce do kopce kolem políček zelí, brambor a rajčat, zasazených v neskutečných krpálech, jsme na místě- hned na kraji kráteru.Pohled na zvolna dymící Bromo, do kterého se opirají slunečný paprsky je nádherný.
Po meším rozhodování zůstaváme hned v (140 000 rupek/ normálně pro 2 osoby, ale bez problémů nás nechávají v jednom pokoji všechny 4, jsou tam 2 velké postele, pro 4 lidi tak akorát, takže pohoda). Huška s Marčou ,plný energie ,se vydávají přezkoumat cestu na Gunung Penanjakan, kam chceme vyrazit další den za východu slunce. Už ted byl výhled krásný, tak se vytešujeme na zítra.
Po pruzkumný ceste, která zabrala asi 2,5 hodky odpoledne vyražíme ještě na samotný Bromo, což jsou vlastně 3 krátery vyrustající z rovného dna obrovského kráteru. U paty Broma je menší waták. Od něj stoupá cesta k samotnýmu úpatí kráteru. Sem vás ochotně vyvezou na koních místní podnikavci. Odtamtad uz musí nahoru kazdý zdolat po svých asi 300 strmých schodů, seshora se vám otevře parádní výhled. Bohužel, na Jávě, jak se zdá se k večeru viditelnost výrazně zhoršuje a kolem sopek sa nakupí značná oblačnost, proto je ze západu slunce zase kulový, ale stejně to stojí za to!
30.5.2008
Ráno nás budík otravuje brzo, v 3h, ale po chvilce usuzujeme, (trosku zbaběle:)), že nám bude stačit poloviční pohled, z vyhlídky v polovině Gunung Penanjakan, tak přeřizujeme budík na štvrtou a za hodku vyražíme za tmy na vyhlídku.Cesta je docela v pohodě, svítí měsíc, a za 50 minut jsme na místě.Podívaná je to vskutku úžasná!Celý obří kráter je zalitý silným oparem a v něm se tyčí Bromo, Bt Batok, za vším majestátný Gunung Semeru…, který každých cca 20 minut chrlí oblak kouře.Uděláme asi 150 fotek a jdeme dolů, na snídani.
Už včera sme dohodli auto s ridičem / 840 000 rupek/ jako dopravu na plošinu Iljen.Tak v 9h nasedáme a frčíme na východ. Náš řidič Badzo ( t.c.081 3333 100 88) je vcelku milý chlapík. Na oběd nám zastavuje u neznámeho resortu na pláži na severním pobřeží, kde dávame oběd. Pokračujeme dál velice svižnou jízdou, občas opět hazardující se životy úbohé posádky!
Občas cestou zastavíme na náke to foto. Odpoledne dorazíme do Blawanu, kde je nocleh dojednán předem (provize pro řidiče téměř jistá-vypadá to, že je tam větší šéf než domácí)v Catimore Homestay (velice pekne, i s bazenem) jenž je v části koloniální továrny na kávu. Potkávame skupinku Poláku, který nám vypraveji svoje zážitky z cest, hlavně ze Sumatry, no kolacja nenormalna. Pak jdeme obhlidnou tovarnu a vyrobu kafe, v kleci cuci opicak na kafe luwak.. Před setměním se vydávame k nedalekemu vodopadu a zakotvime v sirne lazni. Na spolecne veceri s ostatnimi naruzivymi cestovateli se dozvidame, ze zitra je spolecny budicek zase ve 4rano, uaaa, potichu trochu protestujeme, ale pak usoudime, ze to asi nebude jenom tak, proto brzo ulehame na kute.
31.5.2008
Brzo rano vstavame a po snidani vyrazime s Badzem směr jezero Iljen. Cesta netrva dlouho a nas ceka asi 1,5 h vystup.Cesta nahoru je docela strma, mijime nosice siry s neskutecnym nakladem siry v bambusovych nositkach /pozdeji se dozvidame, ze si nalozi cca 40-50 kg!/, cim vys stoupame, zacina nas v nosech a krku palit vypary siry. Konecne se dostavame nahoru, kde se nam otevira paradni pohled na tyrkysove sirni jezero. Nadhera!! Z jeho okraje se vali zlutej sirni dym , priserne stipe do oci, krku, neda se poradne ani nadechnout a v nem po klouzkych kamenech vystupujou nahoru nosici se svým neskutecnim nakladem. Nemuzeme se na ty lidi ani poradne divat, jak se trapi pro par korun, tezsi praci si snad ani nejde predstavit. Pokusime se sejit dolu k jezeru primo k mistu, kde tezi siru, ale pro stiplavej dym, který nam nedovoli ani dychat se v pulce vracime zpaty nahoru.
Když se dostatecne pokochame pohledem, vracime se s rozporuplnymi pocity k autu, kde nas ceka Badzo, aby nas odvez k trajektu na Bali. Prijizdime do Banyuwangi , kde nasedame do autobusu a po chvili se nalodujeme.
BALI
Za hodinku a půl jsme uspesne vkrocili na ostrov Bali. Podle mota celeho vyletu (Na ostrově jménem Bali, s domorodcem vyjebali!) by pak ale museli vyjebat s domorodci v celé jihovýchodní Asii. Náš autobus vyráží hned do Denpasaru. Cestou vidíme, že hinduismus je všudypřítomný a zřetelně mění architekturu vesnic, kolem kterých projíždíme. Pozdě odpoledne vysedáme v Denpasaru, kde jsou poměrně agresivní taxi-naháněči. Postupně srazíme cenu a bereme tágo do Kuty. Známé to letovisko pro všechny zhýralce a povaleče. Jeho pověst nás ho předcházela již hodně dlouho dopředu. Nicméně nakonec jsme zjistili, že trocha civilizované pohody není vůbec na škodu. Navíc proti všem turistickým předpisům je Kuta velice levná.
Po útocích 2002 a také 2005 se turistický ruch přesunul jinam, ale pouze na krátko a dnes je vše zase ve starých kolejích. Kuta láká nepřeberným množstvím ubytování, restaurací, masážních salónů, diskoték, barů, obchodů a stánků. Vše od super low cost až po super high society.
Ubytujeme se v hotýlku, jehož jméno jsem zapoměl, ale byl v backpackerském kolem uliček Poppies 1 a 2, kam se dostanete nejjednodušeji, když se necháte vyhodit u Bemo Corner. Platíme 120000 za noc se snídaní. V hotelu je bazén. Po dvou nocích se ale musíme stěhovat do jiného pokoje kvůli komárům. Jinak je to OK.
Jelikož tento cestopis píšu po několika měsících, není už úplně jsité v jakém sledu přisly následující události.
1.6.2008
První den jsme prolenošili plně na pláži. Každé dvě minuty nás samozřejmě oslovil více či méně dotěrný prodavač všeho možného. Zkoušeli jsme i surfovat, ale s rozporuplnými výsledky. Při pobytu v Kutě jsme si oblíbli jednu levnou restauračku, kde dělali skvělý Tuna Steak za 16000 rupek. Lhoda. A ovocné džusy, bomba.
2.6.2008
Pronajímáme motorky za asi 60000rp a razíme cestu směr Ubud, který má být centrum domorodé kultury řezbářů, hrnčířů, batikářů a všech jiných šarlatánů. Jsme připraveni na prodej velkovýroby suvenýrů a víceméně kultura naplňuje naše očekávání. Celá cesta je lemována obchody s víceméně stejným sortimentem. Přesto je cesta skvělým zážitkem. Míjíme rýžová políčka, vesničky s hinduistickými chrámky. Později k večeru kolem cest sedí muži a opečovávají svoje pečlivě trénované bojové kohouty.
Naše první zastávka je ovšem v Ubudu v opičím lese. Opičáci jsou velice přítulní pokud je krmíte předraženými banány, které můžete zakoupit u vchodu. Množstvé opic je obrovské a celkově opičí les určitě stojí za návštěvu. Po obědě se informujeme na tanec kecak který má být performován (nebo perforován) asi v sedum ve vesničce které jméno už jsem zapoměl (možná Penanjakan ale možná úplně jinak). Pak jedeme na sever do jakési svatyně vprostřed rýžových polí. Ve skále jsou zde vytedsané různé motivy. Po kratší chůzi lze dojít k menšímu vodopádu. Přestože je tu minimum turistů, je tu mraky stánkařů. Kupujeme nějaké cetky a pokračujeme dál. Motáme se po maličkých silničkách a naskýtají se nám kouzlené pohledy do života obyčejných vesničanů. Kolem malých cestiček jsou rozeseté dílníčky na sériovou výrobu suvenýrů, které můžete koupit po celém regionu. Jak se pomalu začíná smrákat, má celá vesnická scenérie pohádkovou až magickou atmosféru. Kdo tam nebyl neuvěří :). Se setměním dorážíme do Petulu. Podle průvodce se sem mají slětat tisíce bílých volavek. Je to tak. Po zaplacení povinného dobrovolného vstupného (asi 5000) ano vidíme a slyšíme nějaké bílé ptáky, které se slétaji na okolní stromy. Ovšem nic závratného.
Pak ovšem příjde zlatý hřeb celého dne. Monumentální tanec kecak. Když dorazíme na místo představení asi půl hodinky před začátkem, jsme jediní diváci. Při začátku je nás už asi 30, ovšem to je zlomek účinkujících. Jedná se o jakýsi sbor asi 100 místních mužů, posazených v kruzích kolem obřího svínce s desítkami svíček. Muži pomocí slov čak, čak, vytvářejí úžasné rytmy a melodie jako doprovod k hlavnímu příběhu Ramajány, který je předváděn vprostřed kruhu skupinou několika herců. Úplně skvělý zážitek. Vstupné bylo myslím 30 nebo 50 tis na osobu.
3.6.2008
Celý pobyt v Kutě laborujeme s možností třídení plavby lodí z Lomboku na Flores. Jenže nemůžeme sehnat pořádně žádné informace až na kancelář Perama, která má tyto zájezdy za ovšem poměrně vysoké ceny a termíny odjezdů nám moc nevyhovují. Nakonec kupujeme lístky už na Bali a trávíme ještě jeden den. Pozdě večer obstaráváme auto s řidičem za 500000rp.
4.6.2008
V plánu je na dnešek jezero Batur. Náš řidič je na první pohled kokot a ze všeho chce jen vytřískat další peníze aniž by nám cokoliv poradil nebo pomohl. Takže cestou na hezké ale po zkušenostech z minulých sopek nijak ohromující jezero Batur míjíme a navštěvujeme několik chrámů lokálního významu. Také se zatavujeme v uchutnávárně kávy. Občas máme problém klasicky dotěrnými domorodci. Trochu už nás to vytáčí, když na vás před chrámem bez ptaní navěší sarong a hned chtějí 100000 za půjčení. A myslí to vážně. Večer nás podle domluvy hodí do města Padang Bay na východě Bali, ze kterého máme v plánu odjet na ostrovy Gili. Tohle Padang Bay je krásný přiklad průvodcovského ospalého přístavního městečka. Podle pobřežní ulice jsou všechny ubytovací a restaurační zařízení. Mořské potvory jsou vynikající za dobré ceny (40000 za velký talíř všeho možného)
5.6.2008
Loď jela myslím až ve dvě, tak máme čas na návštěvu místních pláží. Měly by tu být dvě Blue Lagoon a něco jako small Beach. Vyrážíme na tu posledně jmenovanou ale po dvaceti minutách pochodu zjištťujeme, že hned vedle se staví obrovský resort, takže pláž je nepoužitelná. Tak jdeme na modou lagunu, kde je pěkně. Trochu poprvé šnorchlujeme. V poklidu si dáme oběd a nalodíme se na Perama boat, směr Gili. Ke konci celkem dlouhé plavby, kdy se loď houpe a Kačí má mořskou nemoc, dostáváme dobrou večeři necháme se vyhodit na největším ostrově Trawangan.
OSTROVY GILI
Bohužel jsme tu pozdě, naháněči jsou k ničemu a nemůžeme sehnat rozumné ubytování. Nakonec nás jeden naláká do levného (60000), ale hrozného hostelu. Vše je ještě ok, ovšem ve čtyři ráno nás hned budí meuzzzzin z mešity umístěné za hostelem a pak zjišťujeme, že majitel má kolem hostelu asi tisíc slepic a milión kohoutů, takže se moc nevyspíme.
6.6.2008
Celkově nás Trawangan zklamal.Ráno měníme hostel a naloďujeme se na obligátní jednodení šnorchlovací výlet za žraloky a želvami. Já viděl jednu želvu, Marča žádnou, což mě velice pobavilo 🙂 Jinak korálové útesy nám v Thajsku přišly krásnější. Nebo to bylo tím, že už jsme zmlsaní? Večer mlsně obcházíme restaurace, a dáváme si super žrádýlko ovšem za poněkud vyšší cenu.
7.6.2008
Dost Trawanganu, přesun na Gilli Air, prosřední z ostrovů Gili. Tady po troše námahy schrastíme ucházející ubytování mimo hlavní cestu. A užíváme pohody. Moc se nám tu líbí. Hlavně babizny co chodí po pláži a nabízejí čerstvě oloupaný ananas. Srazili sme cenu na 5000rp za kus a co chvíli si nějaký koupíme. Pouštíme draky, které jsme předtím zakoupili na Bali. Je u toho spousta klukovské legrace, když Marčovi spadne na strom a musí zaplatit 20000 za to aby mu ho místní klučina sundal a já když se říznu do prstu, když se snažím opravit neopravitelné. Dokonce potkáváme i dva čechy, což se nám zat´m v Indonésii nepoštěstilo. Večer opět fish barbecque za lidovku. Dojednáváme řidiče Peramy na druhý den na Lomboku.
LOMBOK
8.6.2008
Přemísťujme se na Lombok. Chceme jet na vodopády, které jsou myslím poblíž Senaru. Poměrně douho bojujeme s podvodníky, kteří je vydávají za různé jiné podvodníky. Přestože to tak pravděpodobně není, tvárí se že pro vstup k vodopádům je potřeba zaplatit za průvodce. Náš řidič je očividně se všemi těmi sdírači na jedné lodi. Nakonec platíme poměrně vysokou částku, aby nás jeden domorodec dovedl po betonovém chodníku ze kterého opravdu nejde sejít asi 15 minut k krásnému vyskoému vodopádu. Je tu mraky mistních výletníků, kteří zjevně nic neplatí. Ovšem pak musíme dát průvodci zapravdu, jelikož nás vede k druhému vodopádu nepříliš jasnou stezkou, kde už nikdo nechodí. U něj se vykoupeme konečně v sladké vodě, která je zároveň i pěkně studená.Zpět jdeme vodním tunelem, celkem zážitek, takže průvodce se nakonec vyplatil. Cestou zpět ještě zastavujeme v údajně jedné z posledních vesnic, kde lidé žijí jako žili po tisíce let. Opravdu to tak vypadá, chtrče z bambusu a trávy, udusaná hlína na podlaze. Trochu stísněný pocit z pohledů domorodců.
9.6.2008
Ráno nasedáme do autobusu společnosti Perama, který nás má převést přes Lombok a vyplivnout na palubu Perama boatu. Perama je trochu zvláštní cestovní kancelář. Něco mezi prosperujícím podnikem a sektou. Nicméně dokazuje, že s trochou organizační schopnosti a alespoň maličkou vůlí nesedřít turistu za každou cenu se dá rozválcovat jakákoliv indonéská konkurnce. Zaměstnanci jsou zdá se hrdí na svého zaměstnavatele a dokonce mají i podnikovou hymnu (se slovy jako I love Perama, bla bla). No ale výlet je jako každý jiný, plno slibů a pak uvidíme. Z návštěvy domorodého hrnčířského kmene se vyklubala návštěva obchodu, jak jinak, plus uplácání jednoho popelníku za budkou.Odpoledne máme možnos obdivovat nově se stavějící Perama loď v Perama doku v Perama vesnici, ve které samozřejmě každý miluje Peramu.K večeru vyrážíme na Perama island, kde se flákáme, dáme si super večeři, shlédneme Perama tanec a jdeme na loď spát. Pokud na této plavbě bylo něco skvělého tak to bylo jídlo, připravované naší posádkou.
LODÍ PO NUSA TENGGARA
10.6.2008
Pro velký zájem jedou nakonec lodě dvě. Na každé je asi 20 lidí plus 6 posádky. Loď je to celkem velká, takže snad i bezpečná o to méně je však plavba dobrodružná. Také výběr míst na zastavení je poněkud diskutabilní. Ostrov se sladkovodním jezerem, kde není nic zajímavého, budiž. Ohavná pláž, kde se už ani nikdo nekoupal, to už bylo horší sousto.
11.6.2008
Krásnou scenérií malých ostrůvků připlouváme k slavnému ostrovu Komodo, domovu ještě slavnějších komodksých draků. Abych to nenatahoval, samozřejmě jsme během asi hodinové procházky žádného neviděli. Tedy když nepočítám toho lenocha za kuchyní, kterého musela rozdráždit jedna nevychovaná západní turistka klackem. Povedlo se jí to ovšem natolik dobře, že ho musel klidnit jeden z Rangeů. Jedna skupinka prý varana zahlédla. Odpoledne kotvíme u floreského přístavu Labuanbajo, máme čas si najít ubytování, což je po příjezdu 40 turistů naráz celkem problém. Nakonec musíme vzít zavděk odporným hostelem za asi 140000. Večer nás jestě čeká poměrně nudná rozlučková párty na lodi. Melí jsme se i vítat s novými členy posádky, ale jsou tak maximálně dva. Proto by asi bylo mnohem lepší jet lodí v opačném směru. Z Floresu na Lombok. Ale kdo to mohl tušit.
12.6.2008
Na dnes máme letenku z Labuanbaja do Denpasaru. Celkem v phodě jedeme na letiště a v pohodě v pohodovém letadle frčíme asi 2 hodiny do Denpasaru.
13. 6. 2008
Odlet z Denpasaru do KL s Air Asia. Opet v pohode, jen musime calovat odletovou taxu, nevim uz kolik byla.
- Guest napsal(a) před 11 roky
- naposledy upraveno před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.