0
0

13.7.2009 – Senggigi

Ráno neteče voda. Na snídani jsou míchaná vajíčka + toasty, ovoce, čaj. Vyšli jsme si nakonec nad naším ubytováním, odkud byl krásný výhled na Senggigi a na moře.

V jedné malé turistické agentuře pod kopcem, hned u hlavní silnice si domlouváme půjčení auta na další 3 dny, kdy máme v plánu procestovat část ostrova Lombok. Dohodli jsme se na Suzuki Jimny, obsah 1,3 za 140,000 Rp / den. Normální cena je 150,000 Rp a v sezóně nabízí za 175-200,000 Rp. Dopravu do Bangsalu + přepravu lodí na jakýkoliv ostrov Gilli nabízejí za 50,000 Rp (odjezd v 8:30 denně), zpáteční otevřený lístek za 100,000 Rp. (Perama 100,000 Rp, ostatní 55-75,000 Rp). Internet se pohybuje za 300 Rp/minuta (18,000 Rp / hod), využili jsme 20 minut za 7,000 Rp. Prodloužili jsme si ubytování o jednu noc. Jdeme se koupat k moři. Je tady dlouhá písečná pěkná pláž, na které jsme úplně sami. Prošli jsme se po pláži.

V supermarketu Abadi kupujem 2 vody po 3,800 Rp, nanuky za 6,600 a 3,300 Rp, buchty za 6,000 Rp, malý šampon za 4,000 Rp, dvě nudlové polívky po 1,400 Rp, sladké trubičky, vafle a kartáček na zuby za 3,000 Rp. Na pokoji jsme si na oběd uvařili v poledne nudle a odpoledne jsem šli zase na pláž. Kolem 18 hodiny nám přivezli k hotelu auto, platíme na 3 dny 420,000 Rp. Do zástavy si vzali cestovní pas. V hotelu platíme dnešní nocleh, dala nám slevu na 140,000 Rp. Ve směnárně mají dobrý kurz (10,210), tak jsem vyměnil dalších 300 USD. Koupili jsme 4 známky po 8,000 Rp. Vedle mají rychlý internet za 15,000 Rp / hodina, tak jsme tam byli 40 minut za 10,000 Rp. Čteme různé recenze na plavby lodí na Komodo a jsme z toho v rozpacích. V restauraci jsme si dali rýžové víno arak s medem a citronem za 20,000 Rp, martin si dal cheesburger special s hranolkami za 35,000 Rp a já kuřecí + hovězí + sýr v takové rolce a dělali to v troubě na pizzu, k tomu hranolky a salát za 55,000 Rp. Jako bonus dostáváme na výběr palačinku nebo ovocný salát nebo salát mix. Palačinka tady normálně stojí 18,000 Rp, takže jsme nepohrdli.

14.7.2009 – vodopád Sendang Gile, sasacká vesnice Senaru, pláž Sire, Mataram

Na snídani jsem si dal opět míchané vajíčka s toastem, Martin si dal toasty s marmeládou a kávu. Potom nám ještě paní domací vykládá co navštívit, údajně dělala i průvodkyni po ostrově. Cestou se zastavujeme ve dvou cestovních kancelářích kvůli letenkám. Nakonec jsme si v cestovce Inti Tour and Travel na Jl Raya Senggigi vedle Hero Foto a hotelu Elen, kde byli velice ochotní objednali letenky na 20.7. se společností Trans Nusa (letadlo pro 54 lidí), měli poslední 4 volná místa na let z Mataramu (Lombok) přes Denpasar na Bali do Labuan Bajo na ostrově Flores, odlet v 8:00, cena 1,252,000 Rp a se stejnou společností let z Labuan Bajo do Denpasaru na 28.7., 10:40-12:02 za 912,000 Rp a se společností Lion Air navazující let z Denpasaru na Jávu do města Surabaya v 17:00 za 449,000 Rp. Celkem jsme tady každý nechali 2,613,000 Rp. Zaplatili jsme předem na základě dokladu s tím, že musí nechat letenky vystavit leteckou společností a odpoledne až se budeme vracet z výletu, tak budou připravené. Máme celkem štěstí, protože hodně letů je obsazených, hlavně se společností Merpati, ale i jiné mají vyprodané. Je to tím, že je hlavní turistická sezóna. Auto ráno nemůže nastartovat, až po několikáté. V marketu ještě na dnešek kupujeme 2 vody po 3,800 Rp, 2 buchty, cigarety a zapalovač. Jedeme po pobřežní silnici směrem na sever od Senggigi asi 18 km až do města Pemengan. Cesta lemuje malebné pobřeží a jsou odtud krásné výhledy na zátoky a ostrovy Gili v tyrkysovém moři.

Cesta je plná zatáček a často stoupá prudce do kopce a z kopce. Auto má co dělat. Zátoky lemuje jen pár vesniček mezi kokosovými palmami. Pokračujeme po severní pobřežní silnici. Silnice jsou v horším stavu než byly na Bali. Ve dvou benzinových pumpách nemají benzín jen naftu. Přes vesnici Bayan přijíždíme do vesnice Batu Koq. Za ní je hotel Pondok Senaru a parkoviště, odkud vede stezka k vodopádu Sendang Gile, který se nachází v Gunung Rinjani NP.

Parkování je zdarma, za vstup k vodopádu se platí 10,000 Rp. Dá se to ovšem obejít po hlavní cestě a sejít o kousek dále za vstupní branou. Ale to jsme zjistili až později. Vodopád Sendang Gile je se svými 60 m nejvyšší a nejhezčí vodopád na Lomboku. Nachází se uprostřed pralesa, vede k němu spousta schodů. Koupat se tady moc nedá, ale vodopád je moc hezký.

Odsud vede asi 30 minutová stezka proti proudu řeky k dalšímu vodopádu Tiu Kelep. Ovšem nikdo nám neuměl poradit kudy tudy. Je údajně taky moc pěkný a dá se tam i koupat. Najednou se z nějakého tunelu, kudy teče řeka vynořili turisti i s místním průvodcem a vraceli se právě od vodopádu. Ale šli řekou a to se nám moc nechtělo a hlavně jsme nevěli kudy přesně cesta vede. Trochu mě to mrzí, protože podle obrázků vypadá moc hezky. Vrátili jsme se stejnou cestou na parkoviště.

Pokračujeme autem asi ještě 2 km do kopce do vesnice Senaru. Senaru je tradiční sasacká vesnice. Sasakové jsou původní muslimští obyvatelé ostrova Lombok. Vstupné po nás nikdo žádné kupodivu nechce. Procházíme se vesnicí, což jsou obyčejné domy z bambusu a došků obehnané zdí. Vesnice je hodně primitivní a žijí tady ve velké bídě.

V Senaru se nachází středisko Rinjani Trek Centre, odkud se podnikají populární několika denní treky k sopce Gunung Rinjani v NP Gunung Rinjani. Sopka je se svými 3.726 m jeden z nejvyšších vrcholů v Indonésii a nejvyšší na Lomboku. Bohužel je zahalena v oparu, takže ji nevidíme. Většina turistů volí nejkratší možnost dva dny s jedním noclehem k okraji kráteru, odkud je vidět nádherné tyrkysové jezero Segara Anak a malý dokonalý kužel Gunug Baru. Trochu mě mrzí, že jsme tento trek nešli, ale vyhradili jsme si málo času, tak možná někdy příště.

Vesnice Segenter je podobná vesnici Senaru, také sasacké stavení, ale tam už se nezastavujeme. Potřebujeme už natankovat. U jedné čerpací stanice akorát přijela cisterna s benzínem, ale čeká tady plno aut i s kanystry, tak jedeme k další do města Pemengan, snad dojedeme, protože ručička už nám ukazuje nulu. A hlavně, aby byl benzín. Na Bali i na Lomboku je jedniná společnost Pertamina. Mají všude stejnou cenu 4,500 Rp / litr. Na benzínce je obsluha, která Vám natankuje. Lze dokonce nastavit částku za kolik chcete natankovat a pistol se sama vypne. Kupujeme plnou nádrž za 150,000 Rp a jedeme k pláži Sire Beach. U vesnice Pemengan jsme odbočili z hlavní cesty, cesta k pláži vede kolem golfového hřiště. U pláže se staví nový luxusní hotelový komplex. Pláž byla prázdná, byli jsme zde úplně sami. Okoupali jsme se v moři, ale bohužel byl odliv. Je to údajně nejdelší pláž s bílým pískem na Lomboku. Kolem pláže jsou palmy a je odtud pěkný výhled na ostrovy Gilli.

V Senggigi jsme si vyzvedli letenky, vše je v pořádku, jak slíbili. Domlouváme cenu na Gilli se shuttle busem + public boat taky za 50,000 Rp (normálně je cena 75,000 Rp). Vedle jsme se ještě podívali na hotel Elen, cena je 100,000 Rp se snídaní, na pokoji větrák, studená voda. Vypadá to slušně. Tak se tady ještě asi ubytujeme než odletíme. Přesouváme se do hlavního města provincie Západní Nusa Tenggara a zároveň oblasti Západní Lombok, města Mataram. Souměstí v podstatě tvoří města Ampenan – Mataram – Cakranegara a Sweta. Ubytováváme se ve městě Cakranegara, které se zkráceně říká Cakra. Bývalo hlavním městem Lomboku v 18. stol., v době vrcholu balijské nadvlády na ostrově. Dne je obchodní metropolí ostrova s obchody, trhy, dílnami a hotely. Je tady velký výběr ubytování. Zkusili jsme zajet k hotelu Viktor, kde se ubytovali turisti co jeli s námi autem z přístavu. Jsou to vlastně dva hotely, Viktor 1 a Viktor 2, které se nachází naproti přes ulici. V obou mají pouze jeden volný pokoj. Ve Viktor 2 mají pokoj s klimatizací za 90,000 Rp a ve Viktor 1, který jsme si nakonec vybrali měli pokoj za 70,000 Rp s větrákem, TV, studenou vodou, ručníky, verandou a snídaní, která se podává od 6 do 10 hodin. Ale jsou tady komáři.

Jdeme do města na večeři. Cestou jsme si koupili dva košíčky z palačinkového těsta a v každém je něco jak rýžová kaše, jedno je s čokoládou a druhé s ovovcem nanka, což je chlebovník, každý stál 1,500 Rp, u stánku si kupuji pomerančový džus za 8,000 Rp. Jsou to vymyčkané pomeranče, ledová drť, kterou namlel na ručním mlýnku z ledových kostek a je to v igelitovém pytlíku a k tomu slámka. Večeři si dáváme v rychlém občerstvení, něco na způsob našich čínských bister, není drahé, je tady asi 12 lidí co obsluhuje, málokdo mluví anglicky. Dávám si ledový citronový čaj za 5,000 Rp, Mie goreng Jawa – výborné smažené nudle s kuřecím masem za 12,500 rp a Martin si dal smaženou rýži s kuřecím masem za 12,000 Rp. Pak jsem zašli do obrovského nákupního centra Mataram Mall. Kupuji si jednu kapučínovou buchtu v pekárně za 5,000 Rp. Vždycky jsem si z Asie dovezl kontaktní čočky,které tady vychází o dost levněji než u nás a je to úplně stejné zboží. V optice mají poslední jedno balení mojich kontaktních čoček, které používám za 182,000 Rp, mají akci 4+1 balení zdarma, objednání by ale trvalo 4 dny. Škoda, kupuji aspoň ty jedny a podívám se ještě v jiných optikách. V supermarketu Hero kupujeme 4 vody po 1,850 Rp, velké pivo za 16,250 Rp, dva malé džusy po 3,450 Rp, 2 malé „actimely“, 2 kávy Tana Toraja mleté arabica 100 gr, 6 plátků sýra , housky, oplatky vše za 89,000 Rp. Zajímavostí města, ale i Senggigi a okolí jsou koňské drožky cidomo. Na rozdíl od balijských mají malé gumové pneumatiky.

15.7.2009 – Pura Lingsar, Suranadi, Narmada, Sade, Kuta

Na snídani jsou čokoládové jaffle, což je v podstatě sendvič, vajíčko na tvrdo, čaj nebo káva. V okolí hlavního města navštěvujeme tři hinduistické památky v Lingsaru, Narmadě a Suranadi a potom se přesouváme na pláž Kuta na jihu Lomboku.

Jako první zastavujeme v Lingsaru u chrámu Pura Lingsar. Za parkování se platí 2,000 Rp, vstupné není žádné. Chrám byl postaven kolem roku 1714. Na vnějších nádvořích se nachází dva rybníky s lekníny. Svatyně je zajímavá tím, že je společným místem, kde se schází jak hinduisté tak i muslimové včetně hnutí Wektu Telu. Nijak zvlášť mě ovšem toto místo neoslovilo.

Dalším navštíveným místem je Suranadi asi 7 km od Narmady. V Suranadi je chrám, postavený u vyvěrajícího sladkovodního pramene, ve výšce 300 m nad úrovní moře. Chrám je nejstarší a jeden z nejposvátnějších hinduistických chrámů na ostrově. Vstupné se neplatí. Vedle se nachází místní školka. V potoce se ženy koupou a perou. Vedle v lese mají žít dva sloni, jediní na ostrově, ale už tady asi nejsou.

Pokračujeme do města Narmada. Parkujeme u hlavní silnice naproti velké tržnici, kde je i zastávka bem a stanoviště drožek cidomo. jelikož rád navštěvují místní trhy, protože tam vždy panuje zajímavá atmosféra, nemohl jsem si tento nechat ujít. Hned u vchodu bylo holičství pod širým nebem. Trh byl plný zeleniny, ovoce, masa, ryb, koření, zákusků. Koupili jsme malý sáček oříšků za 1,000 Rp, zkouším ovoce chlebovník (nanka) a ještě jsme koupili na zkoušku 2 kousky něčeho sladkého po 500 Rp, ale nebylo to vůbec dobré.

Na druhé straně silnice se rozkládají zahrady Taman Narmada, vstupné je 10,000 Rp pro cizince a 4,000 Rp pro místní. Když se chcete koupat v místním plaveckém bazénu tak si musíte připlatit další 4,000 Rp. Je to v podstatě cíl výletů místních rodin. Jsou tady stánky s jídlem, koupaliště, můžete se projet na loďce po jezeře. Zahrady byly vybudovány v roce 1805. Jsou obehnány vysokou zdí. Areál je pěkně udržovaný. Nachází se tady balijský chrám Pura Kalasa, ale je zavřený. Když se vydáte stezkou dozadu za jezero, tak dojdete k akvaduktu, který tady vystavěli Holanďané během jejich okupace.

Odtud pokračujeme dále na jih, přes tkalcovskou vesnici Sukarara, hrnčířskou vesnici Penunjak a zastavujeme se v tradiční sasacké vesnici Sade, 6 km severně od Kuty. Leží hned u hlavní silnice. Vstupné je formou daru, dáváme 10,000 Rp a zapisujeme se do návštěvní knihy. Hned se na nás vrhnul průvodce, že nás provede vesnicí, ale odmítáme ho, protože nevíme, kolik zase bude vydřiduch za to chtít.

Vesnice je malebná, nachází se zde typické tradiční sasacké, lombocké domy Bale Balaq ze dřeva, bambusu, s doškovými nebo rákosovými střechami z travin alang-alang a základy mají z buvolího hnoje. Jak se vyrábí taková střecha můžete vidět třeba tady. Každý dům má kuchyň, obývací část a spací část. Je možné dé domů nahlédnout, do kuchyně, kde na venkovním ohništi připravují jídla. Na turisty jsou zvyklí, protože se jich tady zastavují spousty.

Nachází se zde i typická stavení lumbungy, které stojí na 4 sloupech a slouží jako sklad rýže a dalších potravin.

Neustále nás obtěžují pouliční prodavači. Stále nabízí jejich výrobky. Je možné pozorovat při práci místní ženy, jak tkají šátky a látky na primitivních stavech. Kupuji pro tetu ručně dělaný šátek za 50,000 Rp, který jsem usmlouval ze 100,000 Rp.

Místní děti žebrají peníze. Ale i přesto to byla zajímavá zastávka.

Přijíždíme do Kuty na jižním pobřeží Lomboku, 54 km od Mataramu u Indického oceánu. Je to malá rybářské vesnička, která se stala turistickým letoviskem. Pobřeží v okolí vesnice je pěkné, jsou tady hezké písečné pláže, ale jsou tady vysoké vlny, takže moře je vhodné i pro surfaře.

Ubytováváme se v hotelu Matahari Inn. Nachází se v hezké zahradě s bazénem. Snídaně je na výběr buď kontinentální (toast, marmeláda) nebo palačinka. Standardní pokoj se studenou vodou, větrákem je za 175,000 (dali by i za 150,000 Rp), ale pokoje jsou zatuchlé. Raději jsme si připlatili za pokoj Class A, je to velký pokoj v patře, s balkonem, koupelna s teplou vodou, větrák za 250,000 Rp, ale dali nám to za 200,000 Rp. S klimatizací je o 50,000 Rp dražší.

100 metrů vedle je také doporučovaný hotel Kuta Indah.

Vypravili jsme se autem na pláže směrem na západ od Kuty podél pobřeží, které patří mezi nejkrásnější na ostrově. Strmě do kopce jsme se vyškrábali k restauraci Ashari, odkud je krásná vyhlídka na Kutu a okolní pláže a moře.

Chceme dojet k pláži Selong Belanak, 18 km od Kuty, ale cesta je v dezolátním stavu, takže se otáčíme a jedeme na pláže směrem na východ od Kuty. Velmi pěkná pláž je u Segeru, vzdálená asi 1 km od Kuty. Zastavujeme se na pláži kousek dál za luxusním letoviskem, kde z moře trčí skaliska. Na pláži jsme sami. Jsou docela velké vlny.

Cesty jsou zde trochu bludiště a špatně značené. Pokračujeme k pláži Pedau, asi 5 km. Je to bezvadná pláž s bílým pískem a moře je tady mnohem klidnější, protože se nachází v zátoce. Přiběhlo k nám asi 6 místních dětí a předvádí se a chtějí, abychom je fotili a vymýšlejí různé pózy. A nic za to nechtějí. Vždycky se jen podívají na fotku na displeji fotoaparátu, strašně se smějí a už vymýšlejí další skopičny.

Poslední pláží, kterou dnes navštěvujeme je pláž Tanjung Aan hned vedle pláže Pedau. Obě pláže jsou od sebe oddělené skalnatým výběžkem Batu Kotak. Pláž je pěkná, s bílým pískem, ale obtěžují tady místní prodavači.

Před 6 hodinou se vracíme do hotelu, zašli jsme se ještě okoupat do bazénu, ale voda je hodně studená. Na večeři jdeme na pláž Kuta Beach. Je tady poměrně draho, dráž než v našem hotelu a je to kus pěšky a na silnici není žádné pouliční osvětlení. V restauraci u pláže, kde je nejvíce lidí si dávám filet z barakudy jako BBQ a k tomu opečené brambory a oblohu za 35,000 Rp a Martin si dal „pizza“ kapsu Calzone plněnou masovou směsí, sýrem, rajčaty za 22,000 Rp. Dostal ji o půl hodiny dříve než já jídlo a vůbec jsem si nepochutnal. První část ryby se nedala vůbec jíst, nevím co to bylo, nešlo to ani nakrájet. Na pití jsme si dali velké pivo Bintang za 24,000 Rp.

Po tmě jsme se vrátili zpátky na hotel.

16.7.2009 – Kuta, Meninting river, Senggigi

Snídani podávají v místní restauraci. Na výběr je palačinka + ovoce + med, která normálně stojí 17,000 Rp nebo toast (norm. 22,000 Rp), čaj nebo káva v konvičce v ceně. Možno si vybrat i jinou snídani, ale tu bychom si museli zaplatit. Jeli jsme na pláž Tanjung Aan, 5 km od Kuty, kde jsme byli už včera. Byli jsme tam sami. Zase bylo málo vody a trčely z vody korály a trávy (low tide = odliv, večer je příliv high tide).

Potom jsme se zastavili na pláži u hotelu Novotel Resort (Mandalika), ale je tady stejný problém s mořem. Mají udělanou novou krásnou příjezdovou cestu k resortu. Stjně je to u na pláži v Kutě. Na hotelu jsme si dali sprchu, dobalili jsme se, zaplatili ubytování (200,000 Rp). V hotelové restauraci jsme si dali n aoběd pizzu Hawai s kuřecím masem a ananasem, ale došel jim sýr mozzarela, tak nám dali jiný sýr. Na místní poměry byla dobrá a stála 28,000 Rp. Já jsem si dal Nasi goreng Lombok, což byla smažená rýže se smaženým kuřecím masem, zeleninou, vejcem a nějaké křupky, za 17,000 Rp a malé pivo Bintang za 11,000 Rp + taxy 15%. Vracíme se směrem na hlavní město. Někde mezi Sengkolem a Penujakem se staví nové letiště Bandara International Lombok (Lombok International Airport), které bude blíž k letovisku Kuta a nahradí původní letiště. Za 50,000 Rp dokupujeme benzín. Jedeme do Mataramu. Než se vrátíme do Senggigi, tak se chceme ještě zastavit u Meninting River, což má být 5 km od letiště a mají se tady pořádat plavby na vorech po řece. Dlouho nemůžeme najít tu správnou cestu. Je to kousek za Ampenanem směr Senggigi. Musí se odbočit ke Crocodile River Cottage a dle ukazatelů dojet až do cíle. Je to moc pěkné ubytování u řeky Meninting, ale je drahé. Ale to nás v tu chvíli nezajímá. Máme zájem o plavbu po řece. U řeky sice vidíme loďky ale nikde nikdo. Respektive nikdo neumí anglicky, abychom se domluvili. Schází se celá vesnice až nakonec dovedli nějakého cizince, který umí indonésky i anglicky. S jeho pomocí se nám nakonec podařilo plavbu domluvit a cenu usmlouvat z 200,000 Rp na 150,000 Rp za hodinu. Plujeme na bambusovém voru, který má stříšku. Vor ovládal chlápek tak, že se dlouhým bambusovým bidlem odrážel ode dna řeky. Muselo to být docela namáhavé.

Plujeme jedním směrem po řece v pralese, pozorujeme život kolem řeky, děti, které se koupou v řece a mezi nimi plavou malí krokodýli. Chlápek v řece na nafukovacím kruhu chytá ryby. Jiný kluk zase koupe koně. Podél řeky jsou jednoduché vesnice, kde žijí lidé.

Bylo to zajímavé. Jen si hlídáme čas, abychom to do hodiny stihli a neplatili za další hodinu, protože stejnou cestou se musíme vrátit.

Autem se vracíme do Senggigi. V hotelu Elen, kde jsme se chtěli ubytovat za 100,000 Rp měli obsazeno, volné měli jen pokoje za 200,000 Rp. Prošli jsme více levných ubytování, ale všude plno a hodně turistů hledajících ubytování. Tak jsme nelenili a rychle běželi do „našeho“ hotelu Bumi Aditya, aby nám ještě někdo nevyfouknul místo i tady. tentokrát máme chatku s klimatizací. Před 18 hodinou vracíme auto. Jdu na internet vyřídit poštu (15,000 Rp / hod) – 5,750 Rp a za 1,000 Rp kupuji sešit, protože mi dochází volné listy v deníku. V osvědčené cestovce Inti Tour, kde je velice ochotný personál, si na 19.7. rezervujeme a platíme noc za 100,000 Rp v hotelu Elen, abychom nedopadli jako dnes. Na dva až dny chceme vyrazit na korálové ostrovy Gili. Ale v cestovce nám vykládá, že ubytování na Gilli je od 250,000 Rp za noc, proto volíme variantu, kterou nám doporučuje a to ubytovat se v městečku Bengsal. Je to přístav, odkud jezdí lodě na všechny tři ostrovy Gili, a odtud každý den podniknout výlet na jiný ostrov. Nakonec se to ukázalo jako dobrý nápad. Rezervujeme si noc v Arnel Cottage za 85,000 Rp s větrákem (za 165,000 Rp je s klimatizací) a shuttle bus ze Senggigi od hotelu na 8 hodin na ráno do Bangsalu. Cena mikrobusu včetně lodě na Gili Trawangan za 50,000 Rp na osobu. Na poště, která je naproti supermarketu Abadi, posíláme 4 pohledy. V marketu dokupujeme vodu, slané krekry a dva listové šátečky. Ve warungu naproti Café-Tenda Cak Poer, je tady plno lidí, si dáváme na půl celou rybu BBQ, red snapper, česky chňapal, k tomu zelená okurka, máta, pálivá omáčka za 45,000 Rp, rýže 3,000 Rp, hranolky 7,000 Rp, lemon tea s cukrem (horký a v tom je led na ochlazení) za 4,000 Rp a ledový čaj za 3,000 Rp. Pořád otravují nějací prodejci tretek.

Chceme vyměnit peníze, ale v naší směnárně mají dnes kurz 1,080 a více nechce dát. Před spaním jsme si dali jedno velké pivo Bintang za 21,000 Rp.

17.7.2009 – přístav Bangsal, ostrov Gili Trawangan

Platíme ubytování, dneska už nám to dala jen za 125,000 Rp. Na snídani byla vajíčková omeleta v toastu, ovoce a citronový čaj. Mikrobus nás místo v 8 vyzvedává v 8:30. Ještě vyzvedáváme 3 další lidi. Za lístek z cestovky nám dává lístek na loď, kterou v přístavu pak vyměníme za konečný lístek na loď. Vysadil nás ve vesnici Bangsal, 25 km severně od Senggigi, přímo u Arnel Restaurant and Bungalows, kde máme rezervované ubytování. Město jinak není ničím zajímavé. Všichni turisti sem přijíždí do přístavu, odkud vyplouvají lodě na ostrovy Gili. Ubytování se nachází asi 700 metrů od přístaviště lodí. Je v pěkné udržované zahradě. Hotel vlastní jeden Holanďan, který se jmenuje George a za ženu má Indonésanku Nelly, která se stará o chod hotelu i restaurace. Jsou strašně příjemní. Nachází se na ul. Jln. Bangsal Baru, Pemenang Timur, na cestě vedoucí k přístavu, tel: 0370-630486, 081803705656, [email protected].

George a NellyBungalovy jsou za 165,000 Rp (140,000 Rp), s klimatizací 185,000 Rp. To co máme rezervované my za těch 85,000 Rp se snídaní, je obyčejný pokoj v budově, kde je i restaurace, koupelna se sprchou je mimo pokoj, záchod je turecký. No teda nic moc. Nechceme marnit čas hledáním ubytování, necháváme si tady batohy a jdeme do přístavu, kde je oficiální prodejna lístků na všechny lodě na ostrovy Gili.

Má vyvěšený ceník na všechny veřejné lodě a je dobře organizovaná. Loď odjíždí během celého dne v okamžiku, když je plná. Poslední lodě jedou kolem 16 hodiny. Úřednice si píše seznam lidí ke každé lodi a když má daný počet lidí, tak mikrofonem ohlásí, která loď odjíždí. My máme lístek na ostrov Gili Trawangan a jsme v seznamu 25-26, takže snad brzo vypluje. Ceny lístků jsou přesně dané, takže nic neušetříte, když si je koupíte předem u nějakých naháněčů, kteří Vás otravují cestou do přístavu. Stejně tak lístky na zpáteční cestu si normálně koupíte na ostrovech a není potřeba je mít předem.

Korálové ostrovy Gili (Gili Air, Gili Meno a Gili Trawangan) se nachází blízko severozápadního pobřeží Lomboku. Všechny tři ostrovy jsou nádherné, mají překrásné pláže, bílý písek a průzračnou a teplou vodu. Ostrovy jsou obklopené korálovými útesy a tak lákají potápěče a šnorchlaře. Nejblíže k pevnině se nachází ostrov Gili Air, někdy se mu také říká Coconut Island. Mapku ostrova najdete zde. V každém směru měří délka ostrova cca 1,5 km. Je tady velký výběr ubytování. Všechny pláže jsou veřejné. To je jediný ostrov, který jsme nenavštívili.

Jedeme veřejnou vahadlovou lodí, která je plná lidí i různého zboží. Vyplouváme před 10 hodinou a na ostrově Gili Trawangan přistáváme v 10:25. Hned u přístavního mola je prodejna lístků. Poslední loď zpátky jede v 16 hodin, ale je třeba tam být v 15 hodin, zapsat se a čekat až se nasbírá dostatečný počet lidí, tzn. plná loď.

Ostrovu Gili Trawangan se přezdívá Party Island, protože je tady největší výběr ubytování, restaurací a bujarý noční život ze všech tří ostrovů. Je největším z ostrovů a nachází se nejdál od pevniny. Elektřina je na ostrově 24 hodin denně. Dopravu po ostrově zajišťují koňské drožky cidomo.

Místní mají motorky a kola. Ubytování je tady hodně drahé, tak jak nás varovali. Je totiž hlavní sezóna a to jsou ceny více než dvojnásobné. U pláže se pohybuje mezi 400-700,000 Rp, uprostřed ostrova se dalo sehnat i za 120-150,000 Rp, ale všechno bylo plné.

Jdeme podél pláže po východní straně ostrova, kde se nachází všechna ubytování, restaurace a potápěčská centra. Na ostrově mají jednotnou cenu za potápění a to 35 USD za ponor vč. vybavení. Při 5 ponorech nabízí 10% slevu. Dělá se po jednom ponoru. Je nutné zaplatit ještě jednorázový poplatek Gili Reef, který činí 40,000 Rp a můžete se potápět kolikrát chcete. Na potápěčské lodi bývá i 30 lidí, což mě docela děsí.

Pláž má nádherný bílý písek a moře je úplně průzračné a nabízí skvělé šnorchlování. Šnorchlování a potápění kolem ostrovů Gili patří k nejlepším na Lomboku. Všechny ostrovy jsou lemované korálovými útesy. Viditelnost je většinou kolem 15 metrů. Dobrá místa na šnorchlování se nachází hned u pláží.

Výborné šnorchlování je u severního cípu východní části ostrova. Jsou tady tuňáci, hejna malých rybek, jehly, snapper (chňapal) a spousta korálových ryb. Silný proud nás sám unáší. V okolních vodách se nachází útesoví žraloci, želvy, murény, sépie, rejnoci, pyskouni, papouščí ryby, humři a spousta dalších. Dnešní den jsme strávili lenošením na plážích a šnorchlováním. Bylo to úžasné. Ve 14:30 jsme si koupili lístek na public boat zpět do Bangsalu za 10,000 Rp a napsal si nás do sešitu. Jsme první. Během 30 minut se našli další cestující a loď v 15 hodin vyplouvá s 30 lidmi. Plavba trvá 35 minut.

V přístavišti nás odchytávají naháněči, do Senggigi nabízí odvoz za 40,000 Ro na osobu. Cestou k ubytování se ještě ptáme v jednom losmenu Taman Sari na možnost ubytování. Mají strašně malé pokoje, turecký záchd, studenou vodu a koupelnu typu mandi. Cena 150,000 Rp s větrákem a 250,000 Rp s klimou. Snídně v ceně. Děkujem, nechceme. V Arnel hotelu se nám nakonec podařilo místo toho pokoje usmlouvat krásný bungalov v zahradě za 165 na 130,000 Rp se snídaní. Nachází se v udržované zahradě, je to čisté, pěkně zařízené, nový nábytek, ručníky, pěkná koupelna s klasickým WC, sice studená voda, ale v tom horku nám to nevadí. Před chatkou je verdanda. Má tady jen 2 bungalovy, jeden s klimatizací a ten náš a potom ten pokoj v restauraci bez vlastní koupelny.

Vyprali jsme nějaké věci a dali je sušit na verandu. Zašli jsme do města ne večeři. Moc toho tady není a přijde mi to všechno ušmudlané, ale zase tady je levno. V jednom warungu jsem si dal mie goreng s kuřecím masem za 6,000 Rp a Martin nasi goreng taky za 6,000 Rp, k tomu ledový čaj za 3,000 Rp. Tomu říkám ceny. V marketu jsme si dokoupili vodu za 4,000 Rp, takové nějaké bábovkové chleby 6 ks za 3,000 Rp. Málokde mají ovšem pivo až v jednom, kde na nás zkouší cenu 25,000 Rp, pak 20,000 Rp, což už je normální běžná cena. Asi mu tam moc turistů nechodí tak nás chtěl natáhnout. Najednou vypnuli elektřinu v celém Bangsalu, asi až do 22 hodin. Tak jsme došli do hotelu, kde nám na pokoj půjčili zářivkové světlo nabité z akumulátoru. Asi jsou tady na to zvyklí. Jediné co mě trochu ruší je volání muezina z místní mešity (5 x denně).

18.7.2009 – ostrov Gili Meno

Ráno se probudím, jdu na terasu a chybí nám tady obě potápěčské masky a šnorchly. Ptám se majitele, ale o ničem neví, navíc v 10 hodin večer zamyká bránu, takže celý areál je uzavřený. Říkal, že museli přelézt plot. Prý to pak běžně prodávají na ostrovech do potápěčských center. Říkal, že se mu tady ještě nikdy nic neztratilo, ale ví, že se tady krade a obecně v Indonésii že se krade všechno, takže je třeba všechno schovávat, nic nenechávat venku, ani boty, oblečení. Z toho se nám nic neztratilo, jen ty potápěčské věci. Což mě teda hodně mrzelo. Říkal, že kdyby si toho všiml, že to máme venku, tak by nám to sám schoval, ale bohužel si toho nevšiml. On i špatně vidí, myslím, že říkal, že je na jedno oko slepý. Divné je, že ani pes v noci neštěkal. Říkal nám, že v sezoně, což je červenec, srpen a prosinec ceny na ostrovech vzrostou 2x až 3x, normálně ubytování stojí 150-200,000 Rp a v sezoně 600-700,000 Rp. Plno lidí přijede na ostrov Trawangan a nesežene ubytování. Za půjčení stanu si tam pak účtují 100,000 Rp za osobu nebo lze spát v přístřešku, který je ze 4 strany otevřený za 50,000 Rp.

Na snídani nám připravili čaj, toast s míchanými vajíčky, marmelády, máslo. George byl tak hodný, že nám na dnešek půjčil jeho potápěčskou masku a šnorchl. Za deset minut 9 jdeme do přístavu, kupujeme lístek za 9,000 Rp na ostrov Gili Meno. Jsme třetí seznamu. Čekáme do naplnění 20 lidmi. Je tady i čekárna. Vyplouváme v 10 hodin. Než se naplnila jedna loď na Meno, na Trawangan se mezitím naplnily a odjely 3 lodě.

Připlouváme na východní pobřeží ostrova Gili Meno, kde se nachází přístaviště. Tomuto ostrovu se přezdívá Turtle Island, jelikož kolem ostrova žijí želvy.

Gili Meno je nejmenší ze tří ostrovů, měří jen 2 km na délku a kilometr na šířku. Nemá vůbec žádný noční život a ubytovacích možností tady taky moc není. Takže je vhodný pro ty kteří hledají klid. Pláže jsou tady taky krásně bílé a moře neporušené, křišťálově čisté.

Jdeme po pláži podél východního břehu směrem na sever. Co chvíli skočíme do moře a šnorchlujeme. Celé východní pobřeží ostrova nabízí dobré možnosti šnorchlování.

Pokračujeme směrem na západní pobřeží, které je naproti ostrova Trawangan. Má tady být nejlepší šnorchlování. Jsou tady 3 restaurace Kura-Kura, Good Heart a Sunset. Moře je průzračné, spousta korálů, ale ryby nic moc a želvy, které tady mají být jsem taky neviděl. Martin, s kterým jsem se ve šnorchlování vystřídal, protože jsme měli jen jednu masku, taky neměl na želvy štěstí. V Good Heart baru na pláži si dávám pinacoladu za 35,000 Rp a Martin velké pivo za 20,000 Rp.

Procházíme vnitrozemím ostrova kolem slaného jezera a kolem ptačího parku zpátky na východní pobřeží. Tady je odliv, takže se nedá moc koupat, a plavat už vůbec ne.

Ve 14:45 kupujeme lístek na loď do Bangsalu za 9,000 Rp a čekáme až se naplní. Vyplouváme v 15:10. Poslední lodě z Mena na pevninu odjíždí mezi 15:30-16 hod po naplnění lidmi.

Večeři jsme si dali zase ve warungu, 2 x mie goreng za 6,000 Rp, Sprite za 5,000 Rp a nějaké krekry za 2,000 Rp. Neměl ten nápoj chlazený, tak ho zašel někam koupit a dal nám ho za stejnou cenu. Tomu říkám služby. U nás v hotelu v restauraci hrajeme karty. Jsou tady i majitelé tak se snažíme trochu konverzovat. Dozvěděli jsme se, že děkuji se řekne Terima Kasih, vyslovuje se to trimakasi a na to se odpovídá Same Same, což znamená není zač. A moje příjmení se indonésky řekne KELINGKING, tedy malíček (prst). Dali jsme si pivo za 20,000 Rp a abychom jim udělali kšeft, tak jsme si dali ještě boloňské špagety za 26,500 Rp a já jídlo, které pochází ze západní Sumatry (Padang food). Paní domu pochází totiž ze Sumatry. Nevím jak to jídlo přeložit tak to nechám v originále. Bylo to v podstatě několik jídel: Hard fried meat (beef) in chilly peppers – Dendeng Balado, bylo to tvrdé, sušené hovězí maso. Další chod byl Rendang – beef stewed in spicy coconut sauce, hovězí dušené maso v hodně pálivé kokosové omáčce, k tomu Perkedel – Sumatran mashed potatoes (rozmačkané brambory ze Sumatry) a pucuak ubi – cassava leaves, lístky kasavy neboli manioku. No musím říct, že jsem si na tom moc nepochutnal, i když jsem to nedal najevo. Teda dal, ale až v noci na záchodě, kde jsem z toho pálivé jídla proseděl do 12 hodin. A ještě jsem za to zaplatil 35,000 Rp + 10 % taxy, takže nás ta večeře stála 91,850 Rp.

19.7.2009 – Senggigi

Ráno balíme věci. Platíme dvě ubytování 260,000 Rp a včerejší večeři. Na snídani je čaj, Martin si dal ananasovou palačinku a já toasty s marmeládou. Nelly nám na 9 hodin domluvila TAKSI skupiny Blue Bird. Cena z Bangsalu do Senggigi střed je 70,000 Rp a u mikrobusů nechtějí jít pod 40,000 Rp za osobu, takže se oplatí vzít si taxi už při dvou osobách. Veřejná doprava na této trase nejezdí, jen mezi Mataramem a Bangsalem. Zastavuje nám u hotelu Elen, kde máme rezervovaný a již zaplacený pokoj za 100,000 Rp. Je to poměrně velký komplex, máme buňku s větrákem, studenou vodou, ručníky. Jedinou nevýhodou je hluk z mešity, která je hned vedle a muezin 5x denně svolává k modlitbě. Ve voliéře tady chovají papoušky, kteří napodobovali zvuky. V ceně je i snídaně, ale podává se až od 7 hodin, což nestihneme, protože jedeme na letiště. Tak jsme se domluvili, že nám to dají večer (palačinka).

V pekárně jsem si koupil tradiční náš koblih bez náplně za 4,000 Rp a Martin nanuk v kelímku za 3,000 Rp.

Jdeme na pláž se koupat. I když postupně moře přináší bordel z řeky Ampenan. Ve směnárně měním 300 USD, kurz 10,120, celkem 3,036,000 Rp. Jednu 100 dolarovku nechtěl vzít, zase se mu něco nezdálo. Odpočíváme na pokoji. Martin si udělal polívku a já jsem si dal rohlík s marmeládou za 4,000 Rp. Kolem 17 hodiny se jdeme projít na pláž v Senggigi Bay. Je tady plno lidí, hlavně místních, kteří tady pořádají pikniky. Je tady spousta stánků s jídlem, dokonce pódium, kde probíhají nějaká vystoupení. Na pláži Senggigi Beach je spousta surfařů, kteří se v místním příboji prohání po vlnách.

Všichni čekají na západ slunce, kdy v dálce je vidět hora Gunung Agung na ostrově Bali. Dali jsme si jedno velké čepované pivo za 21,000 Rp.

Večer si kupuji v pekárně tenkou bagetu za 7,000 Rp. Část jsem si snědl s marmeládou. Domlouváme si na ráno slíbenou dopravu zdarma na letiště na 6:45. V hotelu jsme si dali palačinku místo té snídaňové. Došlo jim čepované pivo, mají už jen čepovaný Heineken, malý za 20,000 Rp.

20.7.2009 – přelet z Lomboku přes Bali na ostrov Flores, Labuan Bajo

V 6:40 už čekáme před cestovkou na slíbený odvoz. Nabízí se různá bema za cenu 50,000 Rp za oba na letiště. V 6:50 nikde nikdo, tak si bereme taxi na letiště, nemůžeme už déle čekat. Říkal cenu do 43,000 Rp. Za chvilku na nás troubí na motorce chlapík z cestovky, ať si přestoupíme, že má auto, ale už to necháváme být a jedeme taxíkem. Za prvé je nám to blbé vůči taxikáři a za druhé ať si zvykají chodit přesně. Až na letiště nakonec platíme 39,500 Rp. Tam zjišťuji, že mi už 3 týdny jdou hodinky o 10 minut napřed. Tímto se tedy chlapíkovi z cestovky omlouvám. Přijíždíme na letiště Selaparang, které se nachází na ul Jl. Adi Sucipto v Rembigu, pouze několik kilometrů severně od Mataramu a Ampenanu. Letiště je malé a kromě jednoho warungu, směnárny a pár přepážek luxusních hotelů tady nic není.

Letíme v 8:00 se společností Trans Nusa Air Services do Denpasaru na Bali, kde musíme vystoupit do tranzitní zóny a získat nové palubní lístky na let do Labuanbajo na ostrově Flores. Odbavujeme zavazadla, která jdou automaticky až na Flores. Platíme odletovou taxu 20,000 Rp za osobu. Platí se jen jednou i když máme mezipřistání v Denpasaru. Na letišti je zdarma internet, tak využívám aspoň ten na vyřízení pošty. Do letadla v pohodě pronášíme i vodu na pití. Před vstupem do letadla dostáváme balíček, ve kterém máme buchtu a malou vodu. Letíme na čas v 8:00. Je to malé letadlo asi pro 50 lidí.

Let na Bali na letiště v Denpasaru trvá pouze 20 minut. Letíme kolem ostrova Nusa Penida. Během letu prolétáváme oblastí turbulencí a dost to háže. Je tady málo místa na nohy. V Denpasaru jdeme na tranzit, dostáváme nové palubní lístky. Při přistání v Denpasaru prší. Let Trans Nusa na Flores je společný s leteckou společností Riau Airlines, let RIU-572. Máme letět v 9:30, ale let je opožděn, takže boarding time je teprve v 10 hodin. Na letišti je opět internet zdarma. V pohodě is člověk přinese pití na palubu. Místo v 9:30 odlétáme až v 11 hodin. Opět je to malé vrtulové letadlo pro 50 lidí. Dostáváme zase balíček s jídlem, tentokrát sladká buchta, slaný rohlík s masem a voda. Letíme asi 1:30. Z letadla je krásný výhled na ostrůvky souostroví Nusa Tenggara, ostrovy Gili, Sumbawa, Komodo a spousta malých ostrůvků v tyrkysovém moři.

Přistáváme na ostrově Flores na malém letišti Komodo Airport (Bandar Udara Komodo), které se nachází 2 km od města Labuan Bajo, které je vstupní branou na Flores a Komodo. Hned na letišti nás přivítal symbol ostrova, varan Komodský. Samozřejmě že pouze socha.

Ostrov Flores se nachází v provincii Východní Nusa Tenggara v souostroví Malé Sundy. Ostrov Flores se táhne na východ od ostrova Komodo směrem k severnímu výběžku Timoru. Má rozlohu 13,540 km2. Ostrov oplývá přitažlivou krajinou, která se řadí mezi nejkrásnější přírodní scenérie v celém souostroví. Ostrov obklopuje Floreské moře na severu a Savuské moře na jihu. Navzdory délce 370 km a šířce na některých místech pouhých 12 km má jen Jáva a Sumatra větší počet aktivních vulkánů než Flores.

Z letiště si bereme bemo do města Labuan Bajo ještě s jedním Rusem za 25,000 Rp celkem (původně). Rus platí 10,000 Rp a my ještě kroužíme po hotelích, tak chce 30,000 ale dáváme mu 20,000 Rp. Normální cena za bemo z letiště do města je 10,000 Rp / osoba. Všechna vytypovaná ubytování jsou obsazená, např. Golo Hilltop, Chez Felix a další. Jen hotel Sunrise s pěknými pokoji má volno, ale cena je 300,000 Ro, což je hodně drahé. Lze bydlet i za 25,000 Rp na osobu, ale je to strašná kuča, spíš to připomíná slepičárnu, jen malá místnost s postelí, bez větráku a koupelna venku. Pěkný je hotel Wisata, ale je celý rezervovaný pro nějaký zájezd. Včera totiž přijelo z Lomboku 5 lodí a všechno se obsadilo. Denně přilétávají 3 letadla. Labuan Bajo je ušmudlané přístavní město.

Jediné co je tady hezké je výhled na záliv a přístav, jinak tady není co dělat. Město většinou slouží jen jako přestupní stanice, buď pro plavby na Komodo a dál na Lombok nebo pro lidi co plánují cestovat po ostrově Flores. Většinou se tady nikdo dlouho nezdržuje.

Nakonec se ubytováváme v Gardena Bungalows, které se nachází na malém kopci u hlavní silnice, kousek od přístavu. Bungalovy jsou zašlé a potřebovaly by opravit. Je to v hrozném stavu a drahé. Za 165,000 Rp je pokoj se studenou vodou – sprcha, mandi, turecký záchod, větrák, dřevěná podlaha. Za 200,000 Rp má kamnennou podlahu, normální záchod, ale bez prkýnka. Ale bohužel nic jiného volného nebylo. V ceně je zahrnuta snídaně, která se podává od 7:15. A mají různá jídla podle dnů v týdnu. Ale na druhou stranu mají terasy s výhledem na záliv.

A je zde výborná restaurace. Dali jsme si oběd. Martin steak z bílého snappera (ryba s českým názvem chňapal) a hranolky za 30,000 Rp a já kuřecí steak s hranolkama za 35,000 Rp, velké pivo 24,000 Rp.

K hotelu náleží i Seraya Bungalows na stejnojmenném ostrově asi 30 minut lodí od Labuan Baja. Loď stojí 20,000 Rp / os. ale jede pouze v 11 hodin, pak je možné se na ostrov dostat pouze charterovou lodí za 250,000 Rp. Ubytování v bungalovech na ostrově stojí 200,000 Rp, nemají sprchu jen mandi, ale zase je tady pěkná pláž a prý úžasné šnorchlování. V ceně je zahrnutá plná penze. Je to jediné ubytování na ostrově.

V hotelu Wisata, který se nachází na hlavní silnici jižně od trhu, Jl Sukarno 40 jsme si rezervovali nocleh na 22.7. a 27.7. Cena je 125,000 Rp se snídaní a ubytování se s Gardenou nedá vůbec srovnávat.

Snažíme se sehnat výlet na 2 dny s jedním noclehem na ostrov Komodo, Rinca a některé menší ostrůvky, kde se dá šnorchlovat. Rozhodli jsme se najmout si loď jen pro nás dva. Cena za soukromou loď pro 2 osoby se pohybuje kolem 1,6-1,8 mil. rupií. Jednodenní výlet na ostrov Rinca + šnorchlování 600-800,000 Rp. Nakonec jsme se domluvili v kanceláři PT. SUARMANIK KENCANA na hlavní silnici naproti hotelu Gardena. Domlouváme loď jen pro nás dva, protože je problém sehnat další lidi. Cenu domlouváme na 1,5 mil. RP za 2 osoby, zahrnující loď, stravu (plnou penzi), vodu, čaj a kávu neomezeně, šnorchlovací vybavení. Spí se na palubě na matracích. Navíc si každý sám platí vstup do NP Komodo, který zahrnuje vstup na ostrov Komodo i Rinca, včetně rangera (průvodce), platí 3 dny a cena je 15 USD. Vyplouvá se v 8 hodin ráno. Vše je na naší dohodě s posádkou lodi. Na lodi máme být jen my, kapitán lodi a jeden člen posádky. Ukazuje nám loď v přístavu, kterou bychom měli plout. Celkem jsem zklamaný, taková malá, nic moc.

Nakonec přišel s návrhem, že domluví loď, velkou, která přivezla lidi ze 4 denní plavby z Lomboku a zpět odplouvá 24.7., tak že by mezi tím vzala nás. Tak jsem zvědavý. V obchodě jsme koupili dvě vody, dvě piva, nějaké oplatky, cigarety, celkem za 75,000 Rp.

21.7.2009 – plavba na ostrov Kelor, Rinca, Komodo a Kalong

V noci se moc nedalo spát, pořád vrzala podlaha odvedle a měl jsem pocit, že někdo otevírá naše dveře, do toho vyřvával muezin a byla zima z větráku. Na snídani je čaj a dva toasty ve vajíčku plněné zeleninovou směsí. Před 8 hodinou jdeme do cestovky. Samozřejmě velká loď se nekoná :-(, údajně se nevrátila z Rincy, takže poplujeme na té menší. Půjčujeme si brýle a šnorchly za 20,000 Rp / den, kdyby nám je na Lomboku neukradli, mohli jsme ušetřit. Na lodi jsme my dva a nakonec tři členové posádky. Máme nachystané vody (6 x 1,5l), banány, čaj a kávu v termosce. Jsou tady dvě lavice, stůl, kapitánská místnost, kde si dáváme batohy, pidi kuchyňka a vzadu je klasické západní WC a splachuje se zaléváním z kyblíku s mořksou vodou. Tato loď se stane na další 2 dny naším domovem.

Plán trasy byl následující: ostrov Kelor (šnorchlování) – ostrov Rinca (varani komodští) – ostrov Komodo – nocleh u netopýřího ostrova Bat Island (Kalong) – Red Beach (šnorchlování) – ostrov Bidadari (šnorchlování) – návrat do Labuan Bajo.

Vyplouváme v 8:15. Nejdříve plujeme k malinkému ostrovu Kelor, kde máme první zastávku na šnorchlování.

Kotvíme na volném moři poblíž břehu. Voda je průzračná. Do vody nám spouští žebřík. Kromě různých korálových ryb jsme viděli perutýna, mořského hada odpočívajícího na dně, humra, malilinkaté světélkující rybky a hodně ježků. Voda byla neuvěřitelně teplá a viditelnost 15-20 metrů. Zůstali jsme tady asi 30 minut. Záleží na nás, jak dlouho se chceme kde zdržet.

Obecně ostrovy v okolí Labuan Baja jsou ideální ke šnorchlování a potápění, např. ostrovy Pulau Bidadari, kde se zastavíme zítra, Pulau Sabolo, Pulau Kanawa, Pulau Seraya. V okolí ostrovů Komod, Rinca a Motong je prvotřídní potápění. Vyskytují se zde žraloci velrybí, manty, kytovci, ale potápění je díky proudům jen pro zkušené potápěče.

Na palubě jsme si dali banány. Pokračujeme k ostrovu Rinca, vzdálenému asi 2 hodiny od Labuan Bajo.

Po ostrově Komodo je druhý největší. Přistáváme v malé zátoce Loh Buaya na severozápadním pobřeží. Kotví zde další 3 lodě. Je to v podstatě vstupní místo na ostrov Rinca. U vstupní brány hned v přístavu nás vítá první varan, tentokrát již živý.

V centrále NP Komodo, ke které jsme došli vyschlou krajinou, kde řádily opice, jsme si koupili lístky. Vstupné na 3 dny, které zahrnuje ostrov Rinca i Komodo je 15 USD na osobu + 20,000 a 20,000 Rp za osobu další poplatky zahrnující prohlídku ostrova, pojištění – malý okruh s rangerem trvající 1 hodinu. My jsme chtěli delší okruh 5 km, který trvá cca 2 hodiny, připlácíme za oba dohromady 50,000 Rp. To co jsme zaplatili platí i na krátký okruh na Komodu, na delší se zase připlácí 50,000 Rp za 2 osoby. V areálu jsou toalety a drahá restaurace.

Oficiální a zajímavé stránky NP Komodo s užitečnými informacemi najdete zde a zde. Dostáváme přiděleného mladého rangera, který s námi podnikne okruh ostrovem. Volně se po ostrově z bezpečnostního hlediska pohybovat nedá. Ranger je vybaven dřevěnou holí s vidlicí na konci na obranu proti případnému útoku varana. Je to mladý student, který si tady brigádně přivydělává. Hned v kempu PHPA jsme viděli 8 varanů komodských, z nichž jeden samec je pořádně velký. Leží hned u kempu, kde je kuchyně a cítí jídlo.

Varani jsou hlavní atrakcí obou ostrovů Rinca a Komodo. Šance spatřit varany je na ostrově Rinca mnohem větší než na slavnějším Komodu, protože jich zde žije více a mají méně příležitosti k úkrytu. Na ostrově jich údajně žije 1100 ks. Varani komodští žijí pouze na ostrově Komodo, Rinca, Gili Motang, Gili Dasami a v několika přímořských oblastech ostrova Flores. Nejlepší doba pro pozorování je od 7 do 10 hodin a potom od 15 do 18 hodin, potom jdou spát. Varan komodský, neboli komodský drak (v místní řeči ora) je největším ještěrem na světě a největším zástupcem varanů. Jak nám náš průvodce vykládal, dorůstají délky kolem 2 metrů a váží až 90 kg. Samice jsou samozřejmě měnší. Dožívají se 50 let, samice klade 15-30 vajec (nejdříve v 7 letech), cestou jsme měli možnost vidět jejich hnízda.

Dokážou běžet rychlostí 19 km / hod. Mají vynikající čich, cítí až na vdálenost 5 km. Jsou to masožravci, jedí jen zvířata, především divoká prasata, buvoly, jeleny, ptáky, hlodavce, ale i vejce ptáků a různé živočišné zbytky, a dokonce se požírají navzájem, slabí a menší jedinci se stávají obětí těch silnějších. Můžou napadnout i člověka když cítí nebezpečí, takže je třeba se k nim moc nepřibližovat a dbát pokynů rangera. Jsou zaznamenány případy, kdy varani napadli rangera i turisty. Na Komodu je dokonce místo nazvané podle člověka, který se zde ztratil, myslím, že to byl Švýcar a nikdy se nenašel, ani jehoostatky, jen sluneční brýle a kamera. Zajímavý je způsob jejich lovu. Když ucítí zraněného, nemocného nebo důvěřivého tvora dojdou k němu. Varan je velice mrštný. Krátkým rychlým pohybem ostrými zuby obět pokouše. Kousnutí varana je skoro vždy smrtelné. Jeho 60 zubů způsobí oběti velmi vážné zranění, ale především jeho sliny obsahují 60 druhů jedovatých bakterií, které jsou pro oběť smrtící. Mikrobi se dostanou do krevního oběhu oběti a zasahují životně důležité orgány. Když svou obět pokouše a vstříkne tak do ní jedovaté mikroby, nechá obět umírat třeba 15-20 dní. Potom si ji po čichu najdou. Varani dokážou uběhnout několikakilometrové vzdálenosti za kořistí a čekat až v důsledku otravy krve ztratí vědomí nebo zemře a teprve potom ji roztrhají a sežerou.

Ostrov Rinca je vyprahlý, tvořený zejména strmými skalami porostlými suchou hnědou trávou. Jedinou vegetaci představují palmy odolné proti suchu a vytrvalé keře.

Okolo ostrova vedou dvě hlavní stezky, jedna kratší a druhá delší až k napajedlu Wae Waso, kam se chodí napít vodní buvoli a tím pádem zde chodí lovit i varani. Vydali jsme se na tu delší 3 hodinovou. Sice v tom horku to nebyl nejleší nápad. Celou cestu nás obtěžuje kousavý hmyz, takže doporučuji si vzít dlouhé kalhoty a pohodlné boty a ne jak my kraťasy a sandály. Kromě varanů na ostrově žijí divocí koně, vodní buvoli, divoká prasata a dva druhy hadů – kobra a nějaký zelený, žijící na stromech. Cestou vidíme malého varana a buvola. Jdeme vyschlým korytem řeky. Přicházíme až k napajedlu Wae Waso, kde odpočívají 2 varani a koupe se jeden vodní buvol. Ráno prý je šance tady vidět i 10 varanů.

Pokračujeme do kopce, odkud je pěkný výhled na ostrov, moře i okolní ostrovy.

Po dlouhém a únavném okruhu se vracíme zpět do kempu, kde ještě pozorujeme varany odpočívající vedle jídelny.

Jsou to obdivuhodní tvorové. A ty obrovské drápy. Nechtěl bych se s nimi dostat do křížku.

Vracíme se na loď, kde už připravují pro nás v primitivní kuchyňce oběd. Zato to co vykouzlili bylo neuvěřitelné. Když nám to naservírovali na stůl, tak jsme si nejdříve mysleli že je to pro všechny, tak jsme jim nabídli, ale oni že ne, že je to jen pro nás. Že si dají potom. Toho bylo tolik, že to mohlo být i na večeři. Byla rýže, ryba jakoby na leču, smažené nudle se zeleninou a vajíčkem, zelené okurky, potom něco mezi zeleninovým salátem a polívkou, ale to jsme pro jistotu nejedli a dvě malé vody 250 ml.

Jakmile nám dali jídlo na stůl, ve 14 hodin vyplouváme směr ostrov Komodo. Jsou docela velké vlny a trochu to s námi háže. Oni pak dojídají to, co jsme my nesnědli. Asi s tím takto počítali, že toho navaří vždycky hodně, nejdříve dají nám a potom se z toho nají i oni. Plujeme kolem ostrova Padar a kolem Red beach u ostrova Komodo. Ptá se nás, jestli se tady chceme koupat dneska nebo až zítra. Nechali jsme to na další den.

V 16:30 jsme zakotvili v klidné zátoce u ostrůvku Bat Island (Pulau Kalong), neboli netopýří ostrov na dohled ostrova Komodo. Je to malý ostrůvek obklopený mangrovy a na něm žijí tisíce tzv. flying fox, neboli kaloňů, savců podobných netopýrům, kteří přes den visí zavěšení na větvích stromů a na večer mezi 17-19 hodinou vyletí na ostrov Komodo, kde jdou lovit a vrací se zase ráno. Taky se jim říká fruit bat (ovocní netopýři) protože na rozdíl od našich netopýrů jsou to býložravci a živí se květy a tropickým ovocem. Slyšíme jejich pískot, ale nevidíme je.

Jdeme ještě šnorchlovat, ale viditelnost je menší a není tady moc podmořského života. Potom jsme se na palubě umyli od soli, oplachujeme se čistou vodou, kterou mají speciálně v nádobě právě na umytí. Zuby si umývám raději vodou z láhve. Bylo úžasné pozorovat když najednou do tmy kolem půl sedmé vyletělo z mangrovů nekonečné hejno kaloňů, kteří směřovali ke Komodu. Byli fakt velcí. Po 30 minutách byl naprostý klid. Ráno už byli zase zpátky.

Na večeři byly smažené nudle, rýže, kuře v leču, salát na teplo nebo polívka z hlávkového salátu, ananas. Jejich kuchyňka je v podstatě jeden rendlík a propanbutanová láhev, několik pánviček a na tom to všechno ukuchtí. Jen jsem měl strach, abychom nevyhořeli, když je loď ze dřeva. Kde skladovali v tom horku potraviny, tak po tom jsem raději nepátral. Hrajeme s místními na lodi domino, a mají takový zvyk, že ten kdo prohraje, připevní si na sebe klamerku. Pro ty co neznají slovo klamerka, přeložím, kolíček na prádlo. Potom hrajeme karty.

Kolem 8 hodiny si jdeme lehnout. Na zemi na palubě je koberec, na tom máme každý koženkovou matrac, polštář a přikryli jsme se sarongy z Bali.

Vůbec to naštěstí nehoupe, protože kotvíme v chráněné zátoce. Chvíli mi trvá než usnu, kluci z posádky ještě při světle z petrolejové lampy hrají dlouho do noci domino. Batoh s penězi a elektronikou jsem si raději dal pod hlavu, člověk nikdy neví. V noci je ale pěkná zima.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .