0
0

Naše cesta do Egypta se odehrála 20. února 2004, kdy jsme v této zemi měli naplánováno 12 dnů. Jak se ale později ukázalo, strávili jsme zde 13 dnů a vůbec nám to nevadilo.

Než jsme vyrazili do Egypta, vůbec nás nenapadlo napsat nějaký cestopis. Po několika dnech strávených v Hurghadě jsme si řekli, že do budoucna se bude hodit napsat pár řádků o průběhu cesty.

Ještě v Egyptě jsem si psal pár opravdu stručných poznámek o cestě. Ze začátku se zdálo, že to stačí… V Egyptě se nám převelice líbilo a učaroval nám natolik, že jsme si řekli: musíme napsat více. Po návratu domů jsem napsal cestopis ve formě, kterou máte možnost si přečíst. A právě po dopsání nás napadlo udělat webové stránky (má stará verze 🙂 pro všechny lidi chystající se do Egypta…

Pár lidí se divilo, proč píšu cestopis s cesty s CK…

To je prosté. Částečně jsem to vysvětlil výše a za druhé si myslím, že drtivá většina lidí nejezdí s batohem na zádech do Tibetu. Proto zážitky a poznatky obsažené v cestopisu, přijdou někomu určitě vhod. Doufám.

Sem tam se někdo také ptá na fotky. Čím jsme fotili, zda jsme používali filtry… Vše je foceno Canon A70 bez použití filtrů. V PC jsme pouze po návratu trochu upravili kontrast, barvy a ostrost.

1. Den. 20. Únor 2004 – Praha

Z našeho bydliště jsme odjeli autobusem na letiště Ruzyně v 17:36. Dorazili jsme v 19:00, což se ukázalo přehnaně brzy.

Sraz s delegátkou měl být ve 23:00. Hodili jsme si tedy zavazadla do úschovny na letišti a jeli jsme ještě na chvíli nazpátek na Zličín, koupit si nějakou ňamku. Po nasycení jsme se vrátili a vyzvedli si letenky a také se dozvěděli, že letadlo bude mít zpoždění cca 1 hod. Letět jsme měli původně v 01:00. Let se nám tedy přesunul na 02:00.

Po 23:00 jsme si nechali odbavit (zabavit) zavazadla a dostalo se nám nové infomace, že letadlo má další zpoždění a to znovu 1. hod. Odlet ve 03:00.

Po nové informaci, abychom nebyli smutní 🙂 jsme dostali každý poukázku na 70kč, do letištní restaurace. Trochu jsme si naplnili pupíčky zdravým zeleninovým salátem. Odtud jsme se už vydali do haly kde jsme měli letět a jelikož jsme měli pořád dost času, trochu jsme si schrupli. Spaní na letištních židličkách není ovšem nejpohodlnější a tak jsme začali vyhlížet letadlo.

To nám nakonec přiletělo v 02:30, o půl hodiny dříve. Nechali jsme se zrentgenovat a stoupli si do fronty na letadlo. Protože jsme v dopravním letadle letěli poprvé, nějak nám nedošlo, že sedadla budou číslovaná a stáli jsme vpředu abychom si mohli sednout k okénku.

Dovnitř jsme jukli opravdu jako první a říkáme si, kam si sedneme. I šli jsme téměř dozadu k ocasu a posadili se. Nedalo mi to ale, když jsem si po usazení všiml, že sedadla jsou čislovaná a zeptal se letušky kde jsou naše sedačky. Sami tomu dodnes nemůžeme uveřit, ale z celého prázdného letadla jsme trefili přesně naše dvě místa. Úspěšně jsme vzlétli a vydali se na cestu do Egypta.

První polovina letu se odehrávala v noci ve tmě, takže jsme viděli města pod námi jako krásné svítící mozaiky. V době letu nad Středozemním mořem se už začalo rozednívat a to začínala být teprve podívaná.

V hloubce pod námi moře, nad ním krásná kupovitá oblaka a úplně nahoře my a čistě modrá obloha.

Hurghada

Hurá, my letíme do Egypta

Po hodině letu nad Středozemním mořem jsme vstoupili do poslední čtvrtiny letu. Konečně končilo moře a vykoukl na nás poprvé africký kontinent. Koukáme co nám nabídne za pohledy z letadla a rozhodně jich nebylo málo. Z výšky obdivujeme hory, nekonečnou skalnatou poušť, ťiťěrné vesničky, Nil a jeho políčka. Pomalu se blížíme k našemu prvnímu cíly Hurghadě.

Opravdu překrásný pohled je z výšky na modré Rudé moře. Obkroužíme město a začínáme klesat na přistání. Letadlo dosedlo celé, nic neodpadlo, z nás také ne. Vše zdá se, bylo v pořádku.

Hurghada za 30 USD !

Vyšli jsme z letadla a zjistili, že oproti Praze je zde odhadem +- 15 stupňů Celsia se sluncem, brzy ráno. Praha měla v den odletu -5 stupňů Celsia, což bylo opravdu příjemné zjištění. Vlezli jsme do letištního busíku, který nás odvezl ke vchodu do letištní haly, vzdálené zhruba 30 metrů 🙂 od letadla.

Zde jsme viděli poprvé egyptské policisty či vojáky ( nějak jsem nezjistil za celou dobu co jsme byli v této zemi, jaký je v jejich oblečení rozdíl ), kteří i přesto, že v této chvíli vedro nebylo měli ( težko říci z čeho ) uniformy z tlustého „vatelínu“. Prostě mají všichni Egypťani rádi teplíčko.

Vešli jsme do haly, kde jsme si zakoupili od chlapíka v dřevěné budce kolky ( 30 USD pro oba ) na víza. Kolky jsme nalepili do pasu a šli k pasové kontrole. Zde jsme samozřejmě předkládali pas s kolky, společně s příletovou registrační kartou, kterou jsme předem dostali a vyplnili v letadle.

Úspěšně jsme se dostali do země Egyptské a vydali se ven. Zde jsme od delegátky zjistili, kam máme jít a do jakého autobusu se přidat.

Jali jsme se našich kufříků a dostali po cestě skromnou nabídku na taxi od jediného chlapíka, postávajícího před letištěm.

Zavazadla zaplnila prostor pod autobusem. Začínáme se rozhlížet po okolí. V Praze mrzlo, zde před letištem sekali trávu. Květiny kvetly, ptáci pěli, prostě krása. Po uklidňujícím momentu jsme zabrali dvě sedadla v busu a vyrazili k hotelu.

Good morning Mr.Mohamed…

Dostáváme první info o naší cestě a seznamujeme se s egyptským průvodcem Mohamedem, který nás celých 13 dnů provazí. (Přišlo nám, že Mohamed se v Egyptě jmenuje snad každý).

Nejdůležitější informace byla o uspořádání, které původně mělo být následující:

1 den: Hurghada

2-3 den: Káhira

4-5 den: Asuán

6 den: Kom Ombo, Edfu, Esna

7 den: Luxor, Údolí Králů, Karnak

8-11 den: Hurghada

12 den: odlet Praha

Samozřejmě nastala změna, jak to tak bývá. Program se změnil, takže první čtyři dny jsme byli v Hurghadě.

Čtyři hvězdičky a dva ručníky…

Dorážíme po 20 minutách jízdy do našeho hotelu SeaGull ****+, kde vyplňujeme na recepci registrační karty a necháváme si zavazadla odnést do pokoje ( od této chvíle se s nimi, téměř netaháme ). Obdrželi jsme také odměnu za vyplnění karty – 2 ručníky na pláž a info o hotelu.

Došli jsme k našemu pokoji 194 a vyložili si věci. Jako první chceme vidět jak vypadá okolí a hlavně moře. Jdeme se podivat.

Balada o korálových útesech

Kroky směřujeme k moři, jež je překrásně modré a hraje ruznými odstíny podle hloubky.

Ale co čeká asi každý tj. korály, tak ty moc vidět nebylo. Sem tam občas je vidět barevná rybka, ale pokud někdo čeká, že vyjde z hotelu a tam budou korálové útesy, tak je bohužel zklamán.

Ano, když je hotel nový a má to štěstí, že je před ním nějaký koralový útes, tak to také nějakou dobu zůstane. Lidé jsou všeteční a rozhodně tomu nebude napořád a kdybyste alespoň chtěli vidět barevné korálové rybky, ty, pokud mizí korály, mizí také.

Rybky se v korálech schovávají, mají v nich prostě útočiště a bez korálů nejsou logicky ani ony. Pokud nemáte to štěstí a nejste v hotelu který má v moři korálový útes, nic Vám nebraní v tom, abyste se vydali na ostrov Giftun. Ten jsme navštívili, (níže) nebo do přírodní rezervace Shalm-Ha-Naga ( zde jsme bohužel nebyli, ale příště určitě ), která je prý hezčí než Giftun, protože byla otevřena nedávno.

Egyptský Las Vegas ?

Po vykoupání jdeme do města zjistit, co nám může nabídnout.

Nabídlo nám plno aut, prodavače, z nichž Vám někteří nedají na chvíli pokoj ( neříkam že je to mínus ). Budovy, u kterých nepoznáte zda se od střechy rozpadají nebo jsou nedostavěné. ( Když se někdo přistěhuje, prostě přistaví nové patro ). Mini busy, které slouží jako „MHD“. Jezdí pořád sem a tam po městě. Na každého chodce troubí jako upozornění jestli nechce svézt. Pokud chcete někam popojet, či se přímo projet, jen mávnete, nastoupíte a jedete dokud neřeknete stop. Samozřejmě za nějaký ten peníz.

Benzín je v Egyptě velice levný, (cca 1EL za litr) takže takovéto cestování vás nijak nezatíží. Také je zde množství restaurací jak krásných, tak obyčejných stánků na ulici. Velice se nám líbili především jejich trafiky, kde má prodavač noviny a časopisy položené přímo na chodníku zatížené pouze kameny.

Střevní potíže a jak na ně

Po kratší prohlídce města jsme šli na schůzku s delegátkou, pro čerstvé informace. Ta nejdůležitější se týkala střevních potíží :-). Údajně až 80 procent lidí, kteří Egypt navštíví je dostanou, ať se snaží jak chtějí se jim vyhnout. Nám oběma bylo později také špatně.

Většinou je Vám nevolno až tak 4-5 den po příletu, jak u koho. Naprosto špičkově ( víme z vlastní zkušenosti ) pomáhá dvojice léků: Drotazit-na vyléčení potíží, Imodium-pokud jedete např. busem a není nikde poblíž wc. Obojí se dá celkem bez problémů zakoupit v Egyptě v lékárně, každé za zhruba 50kč.

Trochu kultury neuškodí

Druhá informace se týkala výletů, které je možné si zaplatit a nabízí se:

Giftun-20 USD

Shalm-Ha-Naga-? USD

výlet k beduínům-30 USD

Sakkara-? USD

noční výlet kočárem tažený koni v Asuánu, s návštěvou mešity-7 USD

Káhirské muzeum + alabastrová mešita-35 USD

Abu Simbel-? není ale tak drahý jak se nabizí v Česku- cena cca polovina.

osvětlené Pyramidy (Laser show s výkladem anglicky aj.- ? USD

My jsme si zaplatili: Giftun, beduíny, kočár v Asuánu, Káhirské muzeum+ citadelu a alabastrovou mešitu.

Noční život v Hurghadě

Po zaplacení jsme odešli na večeři, která zde stejně jako ve všech dalších hotelech ve kterých jsme byli ubytovaní probíhala formou bufetu. Nepřeberné množství zeleninových salátů, masa, různě ochucených rýží, těstovin, sladkostí, dortů a všeho možného co clověku chutná. Hned jsem si pro jistotu umazal celý rukáv svetru od rajčatové omáčky při nabírání jídla. Po výtečné večeři jdeme znovu na procházku do nočního centra Hurghady.

Tentokrát jsme se vydali dále než odpoledne a po přibližně půl hodince jsme došli do míst, kde už turisté ubývali a Egypťané přibývali. Klasické obchody se suvenýry mizely a místo nich se začaly objevovat stánky s pečenými rybami a různými masy. Mezitím se proplétaly kočky, které jedly zbytky ze země. Nepořádek v podobě odpadků a dalších rozličných předmětů, které nebylo lehké identifikovat, také nabíral na obrátkách. Občas nějaká kavárna, nebo jejich „hospoda“, kde posedávali u vodních dýmek a čajů. Kousek od nich několik řeznictví s půlkami prasat zavěšených na železných hácích, vše plné much. Po nějaké době, projití několika křižovatek a odboček se nám už zdálo, že jsme moc daleko. Nikde žádný obchod pro turisty, nikde žádní bílí turisté. Jen my a samí Arabové. Neradi bychom se hned první den ztratily a raději jsme se vrátili a šli si odpočinout. Přitom jsme se dívali na jejich hudební stanici s arabskými pop hity ( mnohé se nám později staly oblíbenými ) a usnuli.

2. Den. 21. Únor 2004 – Hurghada – Giftum

Mořská krása

S pomocí budíku, který nás vzbudil v 7:00, jsme se nachystali na výlet k ostrovu Giftun. Došli jsme si na snídani, která byla neméně dobrá než večeře a v 8:30 dorazili na recepci, kde byl sraz.

Odtud kvačíme na pláž, kde kotví lodě. Ještě před odplutím si lidé, kteří jeli s námi a neměli výbavu na šnorchlování, půjčovali ploutve a brýle ve vedlejší půjčovně ( zdarma ). My jsme si půjčili ploutve, ale než na nás přišla řada čekali jsme deset minut na Japonce, kteří stáli před námi. A jelikož mají „malé“ nožky, tak na ně hledali vhodné mořské obutí. Nakonec ho zdárně našli a mohli jsme si ploutvičky vzít také. Nic nám nebránilo jít na náš škuner.

Po nalodění ( byly poměrně vlny ) se mi začala točit hlava a zvedat žaludek. Loď sebou docela házela, ale během chvilky mě to přešlo a vyrazili jsme. Ten den byl silný vítr a i když bylo teplo, málem jsme zmrzli. Jeli jsme pouze v kraťasech a tričkách a to nebylo to pravé ořechové. Takže doporučuji pokud nejedete zrovna v červenci, vzít si s sebou alespoň svetr. Nedalo se ale nic dělat. V podobě zmrzlin jsme pokračovali ke Giftunu na šnorchlování ve volném moři přímo z lodi.

Nebezpečná plavba

Moře pod námi ubíhalo, hrálo všemi barvami. Od ultramarínové po světle modrou až tyrkysovou. Po cca hodině plavby jsme se přiblížili k našemu kotvišti zhruba 500 metrů od břehu Giftunu v moři. Před námi už kotvily dvě lodě s lidmi, kteří se potápěli a jelikož náš kapitán byl drak a nezačal zpomalovat dříve, šinuli jsme se na lodě i s lidmi, kteří plavali kolem nich. Námořníci začali křičet ať lidi uhnou. Ti celý divocí, plavali rychle do stran aby se vyhnuli naší lodi, která sice nakonec ubrzdila, ( žádná loď se nepotopila ) ale lehce ťukla o záď ostatních lodí. Z lidí se naštěstí nestala potrava pro mořské dravce. Vše dopadlo dobře, ale chvíli nám dost zatrnulo.

Podmořské království plné pokladů

Vzali jsme si naše mořské pomůcky a nachystali se na šnorchlování z lodi. Katka šla do podmořského království první. V tuto chvíli jsme ještě netušili, že jsou v Rudém moři a hlavně v našem místě podmořské proudy. Tak mi to začalo Kačenku odnášet v dál. Začala zrychleně mávat končetinami s ploutvemi a za chvíli se naštěstí vrátila zpátky. Takhle, když to píšu se to možná nezdá, ale když skočíte do vody a za 10 vteřin jste 20 metrů od lodi není to moc příjemné. Posádka lodi totiž zapomněla vyhodit lano do moře za které se můžete držet a obdivovat podmořské krásy, nebo pokud nemůžete odpočinete si na něm. Tuto chybu po chvilce napravili, lano do moře hodili a tak jsme všichni naskákali za dobrodružstvím.

Pod vodou mě opravdu překvapila krása korálů. Pestrost a rozmanitost ryb od nejmenších klaunů, po hubené a dlouhé mořské jehlice, až po krásně barevné a velké ploskozubce. Moře a hlavně korály zde opravdu stojí za to. Obdivovali jsme krásy podvodního světa, létali pod vodou na provaze v mořských proudech ( poměrně veliká zábava ) a také jsme dávali pozor na naši loď a na ostatní, aby do nás nedrcly. Ony jak jsou ukotvené lany, tak přeci jenom trochu po hladině pořád plují. Zhruba 5 metrů do všech stran a taková rozčíslá pěšinka od lodi asi nebude nejpříjemnější.

Také jsme si ještě v Česku zakoupili 2 podvodní foťáky na jedno použití. Snažil jsem se nafotit nějaké fotografie, ale jak jsme později v hotelu zjistili, do jednoho foťáku se dostalo trochu vody. Museli jsme jej rozbít, vyndat film a usušit, alespoň jak se dalo. A doufat, že fotky v Česku dopadnou dobře. Později po návratu, když jsme si je nechali vyvolat na cd, jsme byli nemile překvapeni kvalitou fotek. Byli poměrně rozmazané, s divnými barvami a cca 1/3 fotek vůbec nevyšla. Musel jsem si s nimi pak ještě dlouho hrát v počítači, aby vůbec stálo za to na ně koukat. Nakonec ale lepší než nic. Víckrát foťáky už nekoupím. Raději nějaký levný digifoťák, který vložím do vodotěsného pouzdra pod vodu.

Po pořádném prosolení našich masíček jsme vylezli. A i když voda byla jako kafíčko, po chvíli jsme se na lodi klepali jako sulc. Do toho fičel silný vítr. Cítili jsme se jako v mrazáku na -18 stupňů Celsia. Za chvilku nám přinesli oběd v podobě smažené makrely s bramborem, rýží a zeleninou. K pití co jiného než Coca-Colu ve skle. Po snědení jsme pluli k břehu Giftunu, kde jsme měli hodinu na koukání a koupání.

Ostrov zahalený pískem

Procházeli jsme se po pláži, kde místo písku jsou nadrcené z moře vyplavené korály a mušle. Pokračovali jsme dál, až najednou, pár metrů od břehu se začali objevovat ve vodě korály pár centimetrů pod hladinou.

Je to veliká krása prohlížet si je zblízka, jak hrajou všemi barvami. Občas se dala zahlédnout rybka, která se v nich schovávala.

Některé korály jsou tvrdé jako skála a poměrně ostré, takže je potřeba dávat pozor na případný úraz ( vlastní zkušenost ). Shlédli jsme podmořskou nádheru a vraceli se zpátky kde stála naše loď.

Šnorchlování a delfíni

pláží Giftunu ( ostrov není obydlený, jen s jedním barem poblíž kotviště lodí a je několik kilometrů dlouhý ) jsme pluli kolem ostrova směrem k Hurghadě. Po nějaké době plavby, znovu kotvíme na moři a je možnost si zašnorchlovat u korálového útesu. Nám ale byla ještě z prvního potápění zima, proto jsme bohužel už podruhé nešli. Pár lidí se šlo potápět a říkali, že to bylo ještě hezčí než poprvé.

Když se lid vykoupal, vypluli jsme k návratu do Hurghady. Zlatý hřeb plavby ještě měl nastat. Po pár minutách se zničehonic ukázali dva delfíni. Sice jenom na chvíli, ale i přesto to bylo fantastické. Egypťani začali divočet, přivolávali je luskáním, pískotem a různými zvuky, až jsem si myslel že ti delfíni vlezli na loď :-). Po chvíli se vynořili znovu delfíni, leč tentokrát tři. Pak ale nadobro zmizeli. Po přibližně 45 minutách jsme dopluli do Hurghady k molu našeho hotelu. Vystoupili jsme, poděkovali našim dopravcům a vrátili zapůjčené ploutve. Poté jsme se odebrali na chvilkový odpočinek.

Po relaxaci míříme do druhé části hotelu, kde jsou uměle vytvořené dva vodopády na stěnách budovy a pod nimi se prochází parta bílých plameňáků, s barevnými velkými kachnami. Docela zajímavá podívaná. Vodopády lehce nevkusné, ale zvířátka sympatická. Při prohlížení nám vyhládlo, proto jsme se vydali na večeři. Znovu jsme se krásně najedli. Po večeři následovala procházka hlučným nočním městem a do postýlek.

3. Den. 22. Únor 2004 – Hurghada – Beduíni

Vražedná jízda

Tento den jsme měli naplánovaný odpolední výlet do pouště za beduíny. To znamená, že dopoledne jsme měli volné. Vyhřívali jsme se na pláži, jako ještěrky na slunci. V půl druhé nastala ta pravá hodina na výlet jeepy do hor za Hurghadou. Vlezli jsme si před hotelem do připraveného vozidla a vyrazili. Auto řídil velice veselý řidič, který jak jsme se od něho později dozvěděli sice nepije, nekouří, ale zato s námi bez problémů jel v protisměru, rukama pořád máchal, smál se, zpíval, ale volantu moc nedal. V noci při návratu zase jel bez světel a když je náhodou zapnul, tak pouze dálková. Ostatní na něj samozřejmě hned začali troubit, blikat ať si je vypne. ( V Egyptě, jak jsme si všimli normální světla moc lidí nepoužívá. ) Potmě se jezdí buď bez světel, nebo s dálkovými, jinak nic. Byla to ale velká legrace takováto jízda. Ještě že jsme přežili.

Vidíme fatamorgánu?

Beduíni jsou vzdálení v našem případě cca 40 kilometrů od Hurghady v horách, které jsou vidět v dáli. Druhá polovina cesty se odehrává v poušti a horách. Také nám řiďič při cestě pouští zastavil a ukázal fatamorgánu. Sice ne klasickou, která přenese odraz z jiného místa, ale takovou co vypadá jako velké jezero vody na poušti. Druhá byla vidět opačným směrem k Hurghadě. V ní se v dálce odrážely hotely vzhůru nohama. Vypadala jako voda, táhnoucí se několik kilometrů.

Hurghada rallye

Dále jedeme přes poušť do hor. Náš veselý řidič nás ještě před vjezdem povozil po menších kopcích a výmolech. Hurghada rallye. Kousek za vjezdem do hor, jsme si udělali přestávku a vyšplhali si na blízký kopec. Naskytl se nám zajímavý pohled na okolní pohoří spolu s prašnou pouští. Kolem dokola suchá krajina, prach, kamení a občas nějaký keřík. Bylo to pěkné, jako když stojíte na Marsu. I zabarvení podobné.

Dále pokračujeme rychlou drsnou jízdou po hrbolaté poušti dalších 30 minut a vjíždíme k beduínům.

Vítejte turisté

Vesnička se rozkládá na rovném prostranství pod okolními skálami, na ploše zhruba 300×300 metrů. Zde se nalézá pár přístřešků pro turisty, beduínské chaloupky se stěnami z datlových palem, rákosí a občas nepálených cihel. Zasedli jsme do přístřešku a dostali jejich čaj, nazvaný „nevěsta“. ( náš pigi :-)) Vyžunkli jsme jej s ujištěním, že nám z něj nic nehrozí. Průvodkyně Fatima, nám dělala výklad o jejich vesnici a životě. Co mě zaujalo nejvíc je fakt, že nemají doklady a nepatří k žádnému národu. Mohou přecházet hranice kdykoli a kdekoli se jim zachce.

Oči beduínek

Po výkladu jdeme do chaloupky, kde místní beduínské dívky pekly arabské placky na ohništi zakrytém vytepaným plechem. Jako palivo slouží velbloudí trus. Kousek jsme ochutnali (placku) a bylo to dobré. Dívenkám jsme dali pár liber, aby měli nějaký peníz na nákup něčeho pěkného na sebe. ( Mimochodem, všechny byly překvapivě moc hezké – oči, obličej, tedy alespoň to co je pod jejich závojem vidět. )

Dromedár si pamatuje

Dále jdeme za dromedáry. Jsou to sympatická okatá zvířata, která mají dlouhou paměť. Pamatují si dokonce člověka, který jim např. ubližuje. Pokud ho potkají po letech, jsou schopni ho poznat a třeba i při bojovnější náladě vytrestat. Každý si vybral svého čtyřnožce, který mu vyhovoval a posadil se s radou, že se dromedár při vstávání nejprve zakloní dozadu a vzápětí zase vpřed. Já to sice věděl, ale v ruce jsem měl kameru a držel se tedy pouze jednou rukou. Moc nechybělo a válel jsem se po zemi jako chrobák na krovkách. Úspěšně jsem ale odolal náporu rychlosti a vyšel na procházku. Dromedáři hopsali, poskakovali, natřásali se. Po projížďce se vrátili na místo, odkud se vyjelo. Při slézání už ze mne byl ostřílený jezdec 🙂 a tak jsem bez problémů sesedl. Dítkám, které nás celou dobu vedly, jsme přispěli pár librami a také se s nimi vyfotili.

Beduínská „radnice“

Od dromedárů naše cesta pokračovala k beduínské „radnici“. Ta se skládala z několika větších kmenů tvořících kostru budovy. Stěny měla z plechu, občas nějaké dřevo, látky a kůže. Vpředu na zemi sídlí ohniště. V této „instituci“ zasedá hlavní beduín, pokud je něco potřeba v jejich komunitě řešit. Také se zde odehrává známá záležitost s nožem nažhaveným v ohni a následným přikládáním na jazyk podezřelým provinilcům. Koho nůž pálí je vinný, pokud nepálí je nevinen. Dále jsme nakoukli do malé budovy z cihel, sloužící jako stáje pro kozy. Vedle postávali dva usměvaví oslíci a uvnitř zmíněné kozičky.

Pouštní modlitebna“

Pokračujeme k modlitebně postavené z kamenů. Střecha je z rákosí a pod ní je obligátní místo v islámském světě, jakoby prázdný krb, postavený směrem k Mecce. Slouží k rozpoznání správné světové strany k modlitbám. Také jsme navštívili jejich obchůdek kde prodávali zajímavé kameny nalezené v poušti. Dále korálky na krk a ruce, sušené kořeny rostlin a koření. My jsme si zakoupili velbloudí zub. Je dlouhý, se špičatým kořenem a když se obrátí naruby, vypadá jako upíří zub :-).

Rozpustilé děcko

Po nákupu jdeme ke studni hluboké 18 metrů, s průměrem 5 metrů. Na studni jsou dána železa jako rošt na chození, plus pár plechů a na nich rumpál. Plechy po kterých se chodí, nebyly přidělané. Kývaly se na železech a potom všem, s hlubokou dirou pod sebou běhalo 8 leté dítě a hrálo si s rumpálem.

Pouštní olivy

Kousek za studnou bylo pár zalévaných olivovníků, vysázených v poušti. Ukázka, že pokud je voda dokážou rostliny v takovémto nehostiném prostředí růst. Poušť dokáže i kvést, pokud jednou za x let zaprší, sice na krátko, ale dovede.

Západ za horami

Od olivovníků vyrážíme na nedaleký kopec na jehož vrcholu si sedáme. Počkáme a vychutnáme si západ slunce za horami.

Kamenožrouti na pastvě

Později v dálce na velice obtížně přístupné hoře vidíme stádo pasoucích se koz. ( Otázka je na čem ). Jdeme dolů z kopce a kousek od nás vidíme letět několik vran. Vůbec v Egyptě je veliké množství vran se kterými jsme se setkávali ve všech námi navštívených lokacích, od Hurghady, Káhiry až po Asuán. Vrány nás míjí a my jdeme na večeři.

Pouštní kaše

Dostáváme kousek smaženého kuřete a zeleninu. Dostali jsme i nějaké ovoce v podobě pomeranče. Dále kaši ze sezamového semínka, která je údajně zdravá a jak někdo při nabírání prohlásil, také moc dobrá. Já si tedy nabral o trochu víc, ale po ochutnání jsem měl co dělat, abych trochu kaše do sebe dostal. Uff… Katce vcelku chutnala, byť vypadala kaše jako okolní prach smíchaný s vodou. Pojedli jsme a beduíni nám společně zatancovali a zazpívali. Mohli jsme se i připojit.

Hurghada night rallye

Při nasedání do našeho jeepu nám přidali několik hlučných cizích turistů. Jejich řidič se mezitím opil nějakým alkoholem a neměl je kdo odvést. Vyrazili jsme zpět nočními horami a pouští. Cesta to byla opravdu zajímavá. Rychle nás míjeli temné hory a výmoly na poušti. Night Hurghada rallye. Řidič nás nikde za celou trasu nenaboural, dovezl nás v pořádku. Tomu šlo jen těžko uvěřit po takové cestě a stylu řízení.

Vyfotili jsme se s ním, rozloučili se a prchli do hotelu. Zde jsme šli na večeři, pak na chvíli do města a na kutě.

4. Den. 23. Únor 2004 – Hurghada – Sladké nicnedělání

4. den jsme v Hurghadě žádný výlet neměli tak jsme šli na výpravy po městě, koupali jsme se a nahřávali si masíčka. Tajně do hotelu z našeho oblíbeného obchůdku pronášeli pití a občas jídlo, což se nesmí prý z hygienických důvodů nebo spíš z komerčních :-). Následuje pátý den.

5. Den. 24. Únor 2004 – Hurghada – opět sladké nicnedělání

5. den následovaly podobné kratochvíle. Delší procházka po Hurghadě, absorbování slunce pokožkou, nasolování masíka mořskou vodou.

6. Den. 25. Únor 2004 – Káhira – Alabastrová mešita

Malátný odjezd

Středeční ráno začínalo velice brzy v 02.00 ráno. Chystali jsme se na cestu do 20ti milionového velkoměsta Káhiry. Před hotelem na nás čekal autobus, kam jsme vlezli a nechali se odvézt do kolony hlídané vojáky po celou dobu cesty do Káhiry. Toto byl začátek šestého dne a jak jsem psal výše, většině lidí se kolem čtvrtého dne udělá zle, nejinak mě. Hned jak jsem ve 02.00 ráno vstal cítil jsem, že je mi mdlo. Sezobal jsem prášky a kupodivu neuvěřitelně rychle zabraly, ale určitě mi po nich hned dobře nebylo. Stav nevolnosti jsem měl přibližně 10. hodin. To je doba udávaná ke zlepšení zdravotního stavu a přesně tak trvala cesta do Káhiry autobusem. Nic příjemného to nebylo.

Vyrážíme

Po seřazení busů do kolony se vše dalo do pohybu. Mým skromným odhadem bych typoval 50 autobusů. Z Hurghady jsme odjeli kolem 03.00 ráno. Valná část cesty se odehrávala pouští. Postupně od druhé poloviny se objevilo moře a jelo se kolem vojenských základen. Alternativních zdrojů elektrické energie v podobě desítek obřích větrných mlýnů. Dále kolem ropných vrtů v moři i na poušti. Hotelů rostoucích uprostřed ničeho v poušti. U moře byly k vidění obrovské lodě a tankery mířící do Suezkého průplavu. Projížděli jsme veliké hory a plno jiných neméně zajímavých drobností. Na cestě, která trvala 10 hodin jsme měli dvě půlhodinové zastávky.

Největší africké město

Ve 13.00 jsme úspěšně vjížděli do Káhiry a jejího dlouhatááánského předměstí. Pomalu, ale jistě jsme projeli místními zácpami a měli namířeno k alabastrové mešitě Mohameda Alliho. Při jízdě se rozhlížíme tímto obrovským městem, kde jsou ohromné spousty zajímavých lokací. Baráčky od těch nejobyčenějších z nepálených cihel co se rozpadají nad svými obyvateli, až po krásné nové baráky s upravenými zahradami. Je to zvláštní pohled do dálky kde vidíte nízké, často z nepálených cihel neomýtnuté baráčky a nad nimi tyčící se mohutné výškové budovy. Pokračujeme a při cestě k alabastrové mešitě je vidět přímo ze silnice lomy, kde se získával před 4500 lety kámen na pyramidy v Gíze.

Zářící alabasrová mešita

Odtud už vidíme z busu velikánskou mešitu s jejími vysokými minarety, stříbrnými zakulacenými střechami a béžovými zdmi. Vystupujeme a jdeme dovnitř. Ještě si odskočíme v areálu mešity na WC a vidíme naprosto nejhorší záchody v našem životě :-). Od WC se vydáváme nahoru k mešitě a obdivujeme její mohutnost a krásu.

Chceme ovšem také dovnitř proto si zouváme boty. ( Šátek po ženách tentokrát nechtěli ). Vstupujeme na překrásné, lehce do žluta zabarvené alabastrové nádvoří. Vše je zde z alabastru. Zdi, podlaha, sloupy, podhledy, výzdoba.

Po prohlédnutí jdeme dovnitř, kde se nám dostává výkladu o historii mešity. Prohlížíme si bohatě zdobené stropy, světla visící ve výšce a výzdobu.

Tisíce ulic z nadhledu

Vycházíme ven a jdeme se podívat na panorama Káhiry. Výhled je opravdu působivý. Změti ticíců uliček, velké několikaproudé silnice, které se mezi vším točí jako hadi spolu s velkým množstvím mešit a v dálce lehce ve smogu tři pyramidy.

Také si jdeme prohlédnout fontánu s alabastrovými lvy stojícími nedalako, kteří jsou osázeni kolem dokola agávem. Pokračujeme vpravo od fontány po menší stavbě, kde se nachází malá výstava různých starších exponátu nábytku. Z výstavy odcházíme moc nás nenadchla a prohlížíme si venkovní areál mešity, kde je hezká zahrada se zastřiženými dřevinami. Už nám nezbývá moc času a proto se vracíme k autobusu a přesunujeme se do Káhirského muzea.

Káhira – Egyptské národní muzeum

Po cestě vidíme spousty lidí, opravdu spousty. Školáky ve stejnokrojích vracející se ze škol, různé obchůdky s rozličným zbožím, koně a osly s povozy jedoucí po okrajích silnic ( těch je opravdu dost ). Na křižovatce chlapíka s krabicí na rameni proplétajícího se mezi auty co prodává nějaké zboží. Mohutné mnohametrové ( ty největší na nábřeží Nilu ), fíkusy s visícími vzdušnými kořeny. Dorážíme na rušné náměstí před Káhirské muzeum. Těšíme se ještě v lehké nevědomosti, co nám tato slavná instituce nabídne. Zvenku budova vzhledem, lehce připomíná nádraží.

Vstupujeme přes dvě brány

Vydáváme se přes první detektor kovů do malého parčíku, nacházejícího se před branami muzea. Po prohlédnutí několika soch, které park obsahuje vcházíme do budovy přes druhý detektor.

Vše co toužíte vidět

Úspěšně bez větších obtíží se dostáváme přímo k prvním exponátům a obdivujeme desítky nádherných sarkofágů z kamene a dřeva. Ohromné množství sošek a soch egyptských bohů, až po obyčejné obyvatele starého Egypta.

Zvířecí mumie ( krokodýlů, hadů, psů, koček, opic ). Krásné malované kanopy ( sloužily pro uchování nabalzámovaných vnitřností mumií ). Vykládané truhlice perletí a slonovinou. Několik lehce atipických soch faraona Achnatona, který na patnáct let své vlády zavedl jednobožství v podobě boha Atona a ostatní božstvo formálně zrušil. Ovšem po jeho smrti znovu vše ke starému řádu vrátil slavný Tutanchamon.

Dále jsou k vidění veliké černé pyramidy, kamenné stoly na preparování těl mumií, roztomilí malí kamení skarabové, různé egyptské šperky a samozřejmě není možné zapomenout na opravdu fantastickou Tutanchamonovu pohřební výbavu.

Zlatý hřeb muzea

Dále množství zlatých masek, náhrdelníků, několik zlatých a pozlacených sarkofágů a zlatý hřeb celého muzea Tutanchamonova zlatá pohřební maska. Ta je spolu s jeho sarkofágy nepředstavitelně krásné precizní dílo z něhož oči jen přechází.

Zmínil jsem zde pouze zlomek věcí, které jsou v muzeu k vidění. Pokud máte rádi Egypt a čtete o nich alespoň občas v knížkách, uvidíte zde ty vzácné věci o kterých jste četli či je viděli na fotografiích. Jistě to bude stát zato. V době kdy jsme navštívili muzeum jsem měl možnost fotit bez blesku a natáčet videokamerou. Obojí dokonce zdarma. Kdo bude chtít vidět mumie faraonů, bude si muset trochu připlatit – 40 EL na osobu. Mumky jsou totiž zvlášť. Po prohlídce nám již moc sil nezbývá, vydáváme se tedy ven zakoupit si životadárnou vodu. Usedáme do stínu pod velikou egyptskou sochu a čekáme na autobus. Má dorazit za 20 minut a odvézt nás Káhirou do našeho hotelu Pyramids Cataract*****.

Ubytování s hudbou

Po přijetí před hotel nám při výstupu vyhrává živá muzika, v podobě veselých místních hudebníků. S blížícím se večerem jsme opravdu zmoženi po předchozí noci, kdy jsme vstávali velice brzy. Jeli 10 hodin autobusem a prohlíželi si alabastrovou mešitu s Káhirským muzeem. Po vstupu odcházíme vyplnit registrační karty. Za ně dostáváme klíče od pokojů a hurá pomalým krokem na večeři. Jídlo nám trochu obnovilo HP.

Dobrou noc netopýři

Jdeme se projít velice hezky zarostlou a upravenou hotelovou zahradou. ( Údajně má Pyramids Cataract největší hotelovou zahradu a bazén v Káhiře ).

V akáciích a datlových palmách kousek před naším pokojem potkáváme několik letících netopýrů. Přejeme jim dobrou noc ( nebo spíš den, pro ně ) a jdeme si lehnout.

7. Den. 26. Únor 2004 – Káhira – dopolední průzkum

Ranní políčka s ibisy

Druhý den se probouzíme do příjemného lehce zamlženého ( či smogového nelze poznat ) rána. Dnešní den máme dopoledne volno a vyrážíme na průzkum okolí. Hotel sídlí na zajímavém místě poblíž políček zavlažovaných vedlejším ramenem Nilu. Tato ramena slouží především k zavlažování políček, ale zároveň jsou používaná jako stoka i smetiště. Viděli jsme několikrát mrtvá zvířata ležící na břehu nad vodou. Rozhodně se do zdejší vody nedoporučuje dávat končetiny či si oplachovat obličej z důvodu bilhariozy. ( Červi kteří projdou pokožkou do těla a usadí se v játrech ). Pěšky míjíme množství políček v ranním oparu a prohlížíme si je. Jsou krásně upravená a čistá. Egypťané již pracují a sklízejí zelené pro zvířata. Mezi nimi si vykračují krásní bílí ibisi, kterých je v celém Egyptě hlavně na políčkách nepočítaně.

Bůvol má přednost

Najednou se proti nám na cestě objevuje stádo vodních bůvolů. Rychle jim uhýbáme z cesty aby si nás neodnesli na svých zahnutých rozích. Bůvoli odcházejí a my pokračujeme dále po silnici kde jezdí auta. Po krajnici chodí oslíci a koně s povozy.

Před námi vidíme starého muže s koštětem, jak zametá prach navátý z pouště ze silnice. Zahýbáme na most a vidíme místní ženy nesoucí na hlavě mísy s odpadem z kuchyně, které z mostu sypou rovnou do vod Nilu. Za mostem jsou menší budovy kde bydlí pravděpodobně lidé, kteří pracují na políčkách nacházejících se na protější straně řeky.

Cirkusové triky za bakšiš

Občas na nás někdo pokřikuje ať jdeme za ním, někteří jen koukají a jiné vůbec nezajímáme. Dětem se ale líbíme a tak se nás několik místních dětí drží a snaží se z nás všemožnými cirkusovými triky vytáhnout bakšiš. Tentokrát jsme se zviklat nenechali a peníze nerozdali. Po nějaké době se vracíme před hotel s hlídkujícími vojáky. ( Ti hlídají v Egyptě úplně vše, každou banku, veřejnou instituci, muzea, památky a občas hotely ). Vracíme se do hotelu.

Káhira – pyramidy v Gíze

V pokoji se chystáme na cestu k pyramidám. Vyrážíme po 12.00 hodině. Jedeme Káhirou a míjíme políčka nad nimiž jsou pečlivě upravované palmy. Baráky pod kterými není pevná cesta, pouze udusaná zem na které se válí mraky odpadků. V nepořádku si hrají děti spolu se psy. Běhají společně a dovádějí. Najednou v dálce za všemi těmi baráky vidíme pyramidy v oparu smogu. Jsou opravdu oproti okolí obrovské, ale během chvilky nám mizí z dohledu. Motáme se uličkami s obchůdky ve kterých se dá koupit téměř vše a jsme již kousek od nich.

Jeden z divů světa

Ano, už je vidíme. První, která se nám ukazuje je pyramida Chufevova. Základna 227,5 metrů × 227,5 metrů, výška 137 metrů, dříve 146,6 metrů. Je to opravdu krása. Ještě jí ale vidíme vzdálenou několik set metrů. Jako druhá vykukuje i Rachefova pyramida, ( o půl metru nižší než Chufevova ) ovšem i ta po chvíli mizí a my vjíždíme pod areál pyramid. Míří sem kromě nás mnoho jiných autobusů a tak chvíli čekáme na vjezd.

Po chvíli vjíždíme. Vystupujeme z autobusu a díváme se na tu nádheru. Na pyramidy staré 4500 let. První a největší z pyramid Chufevova, je bez vápencového obložení narozdíl od Rachefovy, ale zase je krásně čistá. Jako když ji někdo před naším příjezdem zametl.

O půl metru nižší Rachefova pyramida má ještě vápenec na své špičce a je na něj opravdu překrásný pohled. Vápenec je vyleštěný, třpytí se a odráží se v něm slunce. Pyramida je oproti Chufevově zaprášená a má na sobě navátý písek z pouště. Působí tedy dojmem, že je víc poškozená byť jsou na tom zhruba stejně. A pokud se ptáte jestli vás pyramidy ohromí… Moje odpověď zní: zcela jistě. Nejen svou velikostí, historií, ale i jako celek. Je to nádherný dojem, stát pod světoznámými pyramidami. Jdeme zpět k autobusu a brousíme si zoubky na druhou Rachefovu pyramidu zblízka. Objíždíme ji a jdeme k ní. Pyramida je ve skutečnosti menší než Chufevova, ale je postavená výše na okolním terénu. Působí tedy větším dojmem. Zblízka je v zubech na kamenech vidět navátý písek z pouště. Nebo jestli se drolí z části i pyramida nevíme, ale pokrytá je vcelku dost. Ovšem vápencové obložení na vrcholu stavby je opravdu působivé.

Vedle nejvetší Chufevovy pyramidy se dá také navštívit muzeum s faraonovou solární bárkou, která měla odvézt jeho zesnulé tělo od balzamovačů do pyramidy. Bárka byla nalezena zasypaná kousek od pyramidy. Údajně se vedle prvního nálezu bárky nachází ještě druhý exemplář. Prozatím pohřbený v zemi. My jsme muzeum nenavštívili. Musíme si něco nechat i napříště. Kousek od muzea se solární lodí jsou tři malé pyramidy královen. Ty působí proti zachovalé mohutné Chufevově pyramidě opravdu minimalisticky. Ještě k tomu je dovoleno na ně šplhat a z části také díky tomu jsou opravdu v žalostném stavu.

Vstupujeme do temné hrobky

Čas nás nemilosrdně tlačí. Jako další chceme také vidět třetí a nejmenší Menkaureovu pyramidu, do které se dá za 10 EL. vstupovat bez omezení. Přístupné jsou všechny, ale v ostatních je počet lidí omezen. Spěcháme k poslední nejmenší pyramidě. Rychle prcháme dokoupit lístky do Menkaureovy pyramidy. Lístky máme, ale ještě musíme dát záznamová zařízení do busu. Uvnitř se nesmí fotit ani natáčet.

Klopýtáme zpocení ke vchodu pyramidy kde dáváme hlídačům lístky a vstupujeme dovnitř. Od vchodu, který se nachází zhruba 10 metrů nad úrovní terénu cesta uvnitř pyramidy rychle a dlouho klesá dolů. Poměrně prudká cesta po níž sestupujeme skrčeni dolů je ze dřeva se zarážkami, aby jste nesklouzli. Je to docela zábava sejít ji bez úrazu. Pokud se ve zdraví dostanete dolů musíte se chvílemi krčit ještě více. Na stropě jsou totiž občas mohutné kamené překlady. Po projití rovné cesty se chodba dále stáčí vpravo a znovu kloužete kousek po prkenné šikmině. Zde se nachází různé výklenky ve zdech, které sloužily na pohřební zásoby. Dále občas nějaká místnost a jinak nic. I tak je to velice zajímavé když si člověk uvědomí jakou vrstvu kamene má nad hlavou. Uvnitř pyramidy by se také dalo čekat, že bude chládek. Opak je pravdou. Stejně jako v Údolí králů ve skalních hrobkách i zde je neskutečně vlhký vzduch z funících a zpocených lidí a příšerné horko spolu s přítmím. Není ale času nazbyt a tak si razíme zase cestu nahoru. Po několika minutách se ocitáme na čerstvém horkém vzduchu. Vyrážíme k vyhlídce na zdejší areál.

Pyramidy jako na dlani

Během chvíle jsme namístě vzdáleném 500 metrů a můžeme si pěkně v klidu vychutnat pohled na všechny pyramidy najednou, v pozadí s obrovským 20ti milionovým velkoměstem Káhirou.

Starověký hlídač

Po vychutnání znovu nasedáme do busu a jedeme napříč areálem k sfinze. Úspěšně se protlačíme dravou dopravou pod sfingou a vysedáme. Sfinga se nachází několik set metrů pod prostřední Rachefovo pyramidou. Z části je pořád vidět vzestupná cesta, která kdysi spojovala chrám vedle sfingy s Rachefovou pyramidou. Kousek od chrámu sídlícího těsně vedle sfingy jsou vidět zbytky mastab. Kousek dále ve skále velké množství vytesaných hrobek. Ke sfinze se vchází přes chrám. Ten není v podstatě vůbec zdobený, má pouze čisté zdi. Ale zase jsme si poprvé krásně všimli, jak egyptští kameníci dokázali precizním způsobem otesávat kameny. Několikatunové bloky kamene, z nichž se chrám skládá jsou na sebe stavěné s úžasnou přesností. Jak známo nevložíte do spár mezi kameny ani vlas. Kolikrát chvilku hledáte, kdeže je vůbec spára mezi kameny vidět.

Pokračujeme dále malým chrámem a jdeme cestou do kopečka a vylézáme několik metrů od sfingy. Kolos je vysoký 18 metrů a dlouhý 80 metrů. Nos sfinga pořád nemá, zato ale měla spravené končetiny u těla a ty jsou opravdu pěkné. Celkově je moc krásná, hlavně spolu s pohledem na všechny pyramidy, které se tyčí na kopci nad ní.

Papyrová Galerie

Opouštíme sfingu, hlídače prostřední pyramidy a jedeme do papyrové dílny, respektive prodejní galerie. Ta se nachází zhruba o kilometr dále. Projedeme pár ulic Gízy a stojíme v boční ulici kde sídlí. Ještě než se dozvím, že se uvnitř nesmí natáčet a fotit obojí udělám. V prodejně se prodává papyrus stejně jako např. na ulici či na bazaru. Zde ovšem máte ( snad ) záruku, že je papyrus pravý. Ale nejen papyrus také barvy, které nejsou umělé ani pouze strojově tištěné. Zakoupili jsme z obrovské nabídky papyrus známého egyptského klíče života, který má po stranách dvě kartuše. Do nich jsme si nechali napsat v podobě hieroglifů naše jména. Vše stálo zhruba 400 kč.

Parfumerie Palace

Vyrážíme o pár ulic dál a jdeme do Parfumerie Palace. To je něco obdobného jako papyrová galerie s tím rozdílem, že zde prodávají esence na výrobu parfémů a samotné parfémy. Esencí ve velkých skleněných lahvích tu měli opravdu mnoho. Odhadem několik set. ( Egypt je největší vývozce esencí na světě – 90 procent ) Dostali jsme ochutnávky v podobě ťuknutí uzávěrem s příslušnou esencí na ruku. Jaké to přesně byly si bohužel nepamatuji. Většina z nich ale voněla pěkně. Kdo si koupil esenci s sebou, mohl si její obsah po naředění 100 procentnim lihem desetinásobně zvětšit. A to se myslím vyplatí :-).

Káhira – bazar Chán el Chalíli

Z voňavé parfumerie jsme zamířili přes Nil k největšímu bazaru Káhiry, Egypta a dokonce celé Afriky Chán el Chalíli.

Počkejte… máme úplně vše

Přijeli jsme na extrémně rušné náměstí před druhou nejstarší univerzitu světa Al Azhar, kterou navštěvuje 120 000 studentů a vyučuje zde 600 učitelů. Přes náměstí jsme se vydali do útrob bazaru. Máme ovšem bohužel velice málo času a tak naše prohlídka byla pouze zběžná. I přesto se nám zde velice líbilo. Bazar se rozprostírá v ulicích mezi domy a je opravdu obrovský. Dokonce tak, že když jsme z něho odjížděli viděli jsme ho táhnout se několik kilometrů dál od místa, kde jsme ho navštívili. A to určitě šel i do bočních ulic. Na trhu stejně jako na všech ostatních kde jsme nakupovali byl obrovský mumraj. Tisíce lidí tlačících se sem a tam, jako na mraveništi v lese. Vše zdánlivě bez řádu (jako u mravenců :-). Prohlížíme si vše co se dá za takový úsek času který máme k dispozici stihnout.

Večeře, sprcha a 1000 kilometrů

Vracíme se zpět na náměstí a odjíždíme do hotelu na večeři. Naplníme si pupíčky lahodnou krmí a chystáme se na cestu k nádraží. Odtud máme odjet vlakem ve 22.00 do Asuánu vzdáleného 1000 kilometrů směrem na jih. Vlak opravdu přijíždí, dokonce poměrně přesně ( 20. minut zpoždění ). Trochu shonu než se všichni rovnoměrně rozejdou a vstoupí do svých kupé. Jedeme první třídou a ta je srovnatelná, řekl bych s naší v Čechách. Jeden, vlastně dva rozdíly tu přeci jsou. Za prvé, v kupé stejně jako v celém vlaku nejdou stahovat okna, nemají prostě kliky. Za druhé, je přítomna klimatizace a ta opravdu funguje. Já to sice nepostřehl, jiní si ovšem stěžovali, že kolem půlnoci byla zima převeliká. Také docela zajímavá záležitost, kupé nemá dveře. Ne že by je někdo ukradl na zdi nejsou ani panty, ale prostě je nemá. Jak se nám později dostalo poučení od Mohameda, není to spací vůz. Vyrážíme na dlouhou noční cestu do vzdáleného Asuánu.

8. Den. 27. Únor 2004 – Asuán

Stovky kilometrů

Vcelku pohodlně spíme a ráno se probouzíme pořád na cestě informováni o zpoždění 3 hodiny. Díváme se na překrásnou krajinu za oknem. Stovky a stovky kilometrů políček s cukrovou třtinou, banánovníky, vojtěškou, obilím a různými zemědělskými plodinami. V pozadí s palmami a ještě dále s krásnou béžovou pouští. Ta tvoří hezký kontrast se zelenými poli. Jede se pořád kolem Nilu a tak políčka jsou vždy několik set metrů do stran podél břehů. Pak jenom poušť. Mezitím vším vykukují baráčky lidí, kteří na polích pracují. Je to opravdu zajímavé a roztomilé.

Žádný smog a špína

Už to není Káhira se smogem a špínou, auty a hlukem. Tady jen poušť, voda, zelená políčka a modré nebe. Jedeme hodiny a hodiny a nakonec dorážíme do Asuánu kolem 13.00. 15ti hodinová cesta nám kupodivu moc zabrat nedala. Vystoupíme z vlaku a následuje leknutí jaká je zde výheň oproti Káhiře. Procházíme nádražím a jsme překvapeni po vystoupení ven, jaký je Asuán rozdílný oproti Káhiře. Především je zde mnohonásobně větší pořádek a není zde takový hlahol. Působí jako nějaké lázeňské městečko. Na ceduli před nádražím čteme Welcome to Aswan, děkujeme tedy a jdeme do připraveného busu.

Asuán – ostrov Agilkia (Philae)

Autobusem jedeme k chrámu na ostrově Agilkia, známého více jako chrám na ostrově Philae. Z důvodu stavby velké Asuánské přehrady byl chrám celý zatopen a proto se egyptská vláda a Unesco rozhodly, že chrám přenesou z ostrova Philae na sousední téměř stejný ostrov Agilkia. Povedlo se a nyní chrám stojí na suchu.

Suchou nohou to nejde

K chrámu se suchou nohou dostat nedá, proto musíme využít loď. Na molu jich stojí desítky rozestavěné všude možně. Zaujímáme pozici na lodi a jedeme k Agilce. Kousek od nás vidíme menší ze dvou egyptských přehrad.

Liduprázdný chrám

Cestou míjíme krásné světle hnědé kulaté skály, vystupující z vod Nilu. O chvilku později na nás shlíží první námi navštívený egyptský chrám. Jsme opravdu překvapeni krásou stavby.

Vcházíme do areálu a obdivujeme krásné sloupy s hieroglyfy a chrám jako celek. Dále vstupujeme na první nádvoří a dovnitř chrámu. Všechny zdi, každičký koutek jsou vyplněny krásnými hieroglyfy a egyptskými bohy. Prohlížíme si vše a postupujeme dále.

Venku jsou k vidění krásné pohledy na chrám, modrou vodu Nilu a různě rozeseté palmy. Všímáme si sousedního ostrůvku nacházejícího se 50 metrů od kraje ostrova na kterém stojíme. Tam byl původně chrám. Ano, je to ostrov Philae. Je z něj vidět ovšem jen několik metrů povrchu, zbytek je zatopený.

Zpět do Asuánu

Užíváme si klid u chrámu ( za nás bylo málo turistů ) a obdivujeme jej. Po půlhodince se vydáváme k lodi a plujeme zpět k přístavu. Odváží nás na naši loď Orchestra ***** kde se ubytujeme. Dostáváme zde oběd, sice trochu pozdě, leč nevadí.

Noční jízda kočárem

Volno do večeře využíváme k lenošení na střeše lodi a rozhlížením se po Nilu a Asuánu. Po výborné večeři se kolem 21.00 vydáváme kočárem taženým koníky po nábřeží, do centra města. Jako první návštěvu máme naplánovanou největší Asuánskou mešitu, stojící na kopci nad městem.

Tma v mešitě

Mešita při našem příjezdu je již zavřená, ale to nám vůbec nebrání ke vstupu do jejích útrob. Hlídači otevírají na pokyn Mohameda bránu a my jdeme nahoru pouze v osmi lidech. Potmě, v klidu lehké noci. V mešitě není ani noha. Pouze hlídač. Ten nám otevírá bránu a jde pryč. Jsme v noci uprostřed prázdné, tiché mešity. Je to zajímavý pocit. Prohlížíme si vnitřek této hezké a útulné stavby. Po prohlídce jsme sešli s kopce dolů a nasedli do kočárů. Projíždíme městem k místnímu bazaru. I v noci je na něm docela velký mumraj. Sice ne jako ve dne, i přesto lidé nakupují, povídají si, baví se v kavárničkách. Prostě to zde snad pořád žije.

Při odchodu z bazaru potkáváme klučinu s hromádkou papyrů. Proč jich teda několik nevzít? Kupujeme pár kusů, za 15 EL./kus a jsme spokojení. Po chvíli přichází pár lidí, kteří jeli s námi. Také jim začíná papyry prodávat. Ovšem po 10 EL./kus. To se mi samosebou nelíbilo, že mě ožulil. Uzmul jsem mu ještě jeden gratis a měli jsme je také za deset. Poté se vracíme na loď a zasunujeme se do postýlek. Pšš…a dobrou noc.

9. Den. 28. Únor 2004 – Asuán – ranní nakupování a Kom Ombo

Probouzíme se do příjemného rána a po snídani šplháme na střechu lodi, podívat se na ranní Asuán. Je to velká krása. Po modré hladině Nilu plují feluky, lidé se procházejí po nábřeží. Na ostrůvcích v Nilu posedávají rackové. Květiny při mírném slunci kvetou a k tomu lehký vánek pohybuje listy palem. Opravdu pravá africko egyptská krása.

Taxi?!… Děkujeme, ale jdeme pěšky

Dnešní den máme dopoledne volno a jdeme pěšmo i přes nabídky na taxi a feluky ( čehož litujeme později). Na žádné jsme se po dobu našeho pobytu nesvezli. Jako lidé na které jsme se z lodi dívali, ocitáme se v příjemném ránu na pobřeží, ovíváni lehkým větrem. Po chvíli dojdeme na náměstí před asuánským nádražím. Rovnou se ocitáme před místním největším bazarem, který jsme navštívili předchozí noc. Je trochu volnější než Káhirský, ovšem neméně zajímavý.

Krokodýlí hlavičky rozhodně nechceme

Procházíme a občas zastavíme kolem množství různorodých obchůdků, stánků či jen povozů, nabízejících od sošek egyptské mytologie, koření, čajů, ovoce a zeleniny, papyrů, po veliké kusy masa, visících na hácích na slunci s přátelskými mouchami.

Kátě se zrovna dnešní ráno udělalo špatně, takže při pohledu na masíko sušící se na slunci k tomu jen pomohlo, že jí bylo ještě hůř. Přibližně v polovině bazaru sídlí krámek Nůbijce, nabízejícího docela zajímavé masky z teakového dřeva. Dále sušené ehm…. krokodýlí hlavičky, taktéž jejich zuby různých velikostí. Zboží má ale drahé jako ďas a tak z původně vyhlídlé masky nic nebylo. Masky podle velikosti – nejdražší až 500 EL. Krokodýlí hlavičky na provázku z velbloudí kůže – 100 EL. Cenu dino zubů si nepamatujeme. Ale jinak, zabíjet krokodýlky a pak jim chudinkám sušit hlavičky. Fuj :-(. Po neúspěchu s maskami a různými divnostmi, jsme o kus dále od veselého mladíka zakoupili kanopu s hlavou Egypťanky za 40 EL., usmlouvanou z původních 90 EL. Opět u jiného prodejce s oblečením, kupujeme šátky (palestiny) za 20 EL. Usmlouváno z 50 EL. Od jiných lidí, kteří zde také byli, dostáváme informaci, že za šátky na nádraží požadovali 230 EL :-).

Arabské noviny z chodníku

Dále v místní trafice usídlené na chodníku, kupujeme výtisk asuánských novin, ( v arabštině ) což prodavače velice pobavilo a strašně se smál. Na vedlejší křižovatce dostávám zálusk na sošku boha, snad Anupa? Tu zakupujeme po dlouhém smlouvání (když Kačka už koulela očima, jak jí bylo zle. Do toho jsme neměli pití a začínalo být už vedro) za 20 EL., z 90 EL. K ní chci zdarma ještě přidat kruh(?) co se nosí na šátku na hlavě. Dal mi jej a při odchodu mi začal nabízet další, tu samou sošku dokonce za 10 EL :-). Už jsme ale měli dost vedra a odešli jsme zpět na loď. Po obědě poprvé vyplouváme po Nilu do Kom Ombo.

Kom Ombo – odpoledne

Idylka

Je krásně teplý den. Sedíme si na palubě a užíváme při plavbě krásné scenérie na březích Nilu. Jsou zde desítky kopců a skal, na kterých leží při úpatí vesničky s barevnými baráčky. Níže rostou datlovníky a jiné palmy. Pod nimi se rozkládají políčka se svěže zelenou úrodou. Dobytek, pasoucí se na březích Nilu spásá zelenou trávu a keře, zrcadlící se ve vodách Nilu. Všechny kontrasty barev, modrá obloha, béžové kopce a skály, zelené rostliny, modrozelená hladina Nilu, jsou opravdu fantastické a nelze se na ně vynadívat.

Malý požár na břehu

Jak plujeme směrem na sever ke Kom Ombo vidíme také malý požár, zapříčiněný pravděpodobně vypalováním políček s cukrovou třtinou. Na břehu Nilu hoří několik palem, nebo že by se takhle zbavovali uschlých listů na palmách visících na kmeni? Potkáváme také občas rybáře Egypťany na felukách. Teď si říkám jak něco mohou vůbec chytit, když jim pořád nějaké parníky veliké jak hora s třemi lodními šrouby plují kolem. Naštvaně se ovšem netvářili.

Vítá Vás kouř v Kom Ombo

Vplouváme k přístavu v Kom Ombo a překvapuje nás jako první nepřehlédnutelný černý kouř z komínů, na okraji města.

Po zakotvení jdeme na prohlídku chrámu, vzdáleného pouze kousek od Nilu na kopci. Zdejší obchodníci jsou prý známí svou možná až přehnanou aktivitou a proto se jim musela na zemi udělat bílá čára, přes kterou nesmí překročit k turistům jdoucím k chrámu. Působí to opravdu vtipně, když pak od chrámu z hora na ně koukáte, jak všichni poctivě stojí za čárou a pouze rukama ověšenýma zbožím mávají na lidi. Při cestě k chrámu se také lekáme hadů na zemi, u kterých sedí jejich „zaměstnavatel“ a nechává se s nimi fotografovat. Dá vám i hada kolem krku za bakšiš ( nebo za myš :-).

Tisícileté barvy

O kousek dál vedou schody k chrámu a my se vydáváme na návštěvu. Lehce se začíná stmívat a to je dobře. Chrám začíná být nasvícený od lamp a působí to opravdu skvěle. Není sice v nejlepším stavu, ale i přesto je moc pěkný. Jsou v něm místnosti s plno zajímavými hieroglyfy. Dále u vstupní brány na prvním nádvoří, jsou vidět ještě na kamenech barvy staré tisíce let. Krásné sloupy podpírající z velké části propadnuté stropy jsou i přes stáří, které mají za sebou ohromující. Při prohlídce se nám úplně setmělo a chrám v nasvícení mohl naplno vyniknout.

Lapeni v temnotě

Ozářené zdi od lamp jsou překrásné a stíny, které vrhají sloupy po okolí jsou taktéž pěkné. Jako poslední kousek od vchodu jdeme navštívit malinké místnosti. Uvnitř je množství turistů a pod vytrínami, dvě mumie krokodýlů. Opouštíme chrám v Kom Ombo a jdeme se ještě projít po okolí. Kousek dál ve tmě nám nějaká žena nabízí karton Marlboro. Děkujeme, nekouříme. Později zjišťujeme, že je to takový malý zvyk nabízet cigarety po ulicích. Vracíme se na loď a dáváme si večeři. Po krmi pohled z lodi na noční Kom Ombo a jdeme do pokoje. Zde si zapínáme na chvilku tv a vidíme naši skupinu v televizi ve zprávách. Při odchodu z nádraží první den v Asuánu, zde něco natáčeli a někteří z nás se dostali do záběru. Už ale spát.

10. Den. 29. Únor 2004 – Edfu a Esna

Přes noc plujeme do Edfu, kde se po ranním probuzení také nacházíme. Jako první na programu máme naplánovanou návštěvu ve zdejším chrámu. Nachází se ale vcelku daleko od Nilu, využíváme proto kočárů s koňmi. Desítky kočárů motajících se po nábřeží v neuvěřitelném chaosu a opravdu hlasitém dohadování jejich vozků, působí exoticky. Chvilku jsme se prodírali davy lidí, kteří sháněli svůj kočár. My čekali a po chvíli jsme jeden ukořistili spolu s jinou dvojicí pro sebe. Sedli jsme si a chtěli vyrazit. Zuřivě se přihnal jiný chlapík na kočáru a začal se s naším vozkou dohadovat, asi o tom že ho předběhl a měli jsme být tudíž jeho zákazníci. Hádali se docela dlouho, až musel přijít policista, který na chaos dohlížel a odtrhnout je od sebe v jejich slovní přestřelce. Zůstali jsme v kočáru do kterého jsme nasedli poprvé, a vyjeli směrem k chrámu zasvěcenému bohu Horovi. Projíždíme vcelku plným městem a po deseti minutách jízdy jsme kousek od chrámu. Vysedáme a kočí samozřejmě jako ostatně celou cestu sem a později i nazpátek, po nás chce bakšiš. Kolem malého bazaru procházíme před zadní část chrámu.

Největší egyptský chrám

Zdejší chrám je jeden z nejzachovalejších v celém Egyptě a opravdu stojí za vidění. Prvně je obrovský a jak jsem psal také velice zachovalý hlavně se stropy. Dokonce má původní kamené podlahy. Na sloupech jsou ke shlédnutí krásné původní barvy, podobně jako v Kom Ombo.

Šikovné ruce dávných křesťanů

Jediné co je velká škoda je fakt, že v dávných dobách první křesťané, kteří tudy procházeli posekali výjevy na zdech chrámu. Zdaleka ne všechny, ale část utrpěla pod jejich „šikovnýma“ rukama velké rány.

Uvnitř chrámu, který je naprosto fascinující, je plno různých chodeb a místností. Ty jsou osvětlovány průhledy u stropů, takže slunce krásně svítí na starobylé zdi, což je krásný zážitek.

Čas se krátí

Je pomalu čas vydat se zpět. Užíváme si ještě pohledy z různých úhlů na tento krásný zachovalý chrám z venku. Znovu nasedáme před chrámem, (kupodivu do toho samého kočáru co předtím) a vracíme se s cinkotem příznačným pro všechny egyptské kočáry na loď. Kočáry jsou ověšeny různými lesklými cinkrlátky a přívěšky všeho druhu. Mají dokonce každý svou značku jako auta. Také jsou jeden jako druhý černé barvy. Připadáte si pak jako když vás vezou na hřbitov. Na lodi si dáváme oběd a odplouváme směrem k Esně. Zvídavě koukáme na střeše lodi na okolní život kolem břehů Nilu a jako mnohokrát předtím se naskýtá velké množství zajímavých vizuálních vjemů.

…Se třtinou na Nilu

V úseku mezi Edfu a Esnou

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .