0
0

Přes hory a přes lesy jedeme do Laosu. Teda skoro jedeme, protože nafta došla už na autobusáku po hodině volnoběhu. Nalili tam pár litrů, což vystačilo na další půlhodinu volnoběhu a pak jsme konečně vyrazili, dojeii asi 200m za roh a překvápko, došla nafta. 🙂 Po dalších dvou tématických zastávkách spojených s výměnou čehosi v motoru (zarazilo mě, když vybalili těsnění pod hlavou) za pomoci kladiva už přemluvili stroj k poslušnosti a odteď už to bude jenom nudná 24hod cesta… a nebo taky ne. Vietnamci jsou šmelináři od přírody a evidentně vycítili nedostatky na trhu v Laosu a proto naožili na autobus žádané vývozní artikly v podobě plastových stolků a židliček, klecí na ptáky, zmrzlinářského stánku apod. Dále pak autobus zastavoval každých dvacet minut a nabíral od různých lidí nespecifikované balíky, které končily v útrobách zavazadlového prostoru. Korunu tomu všemu nasadili když začali nakládat přes 50 balíků s něčím. Když zaplnili zavazadlový prostor a na chodníku leželo pořád 20 balíků, začali jsme tušit, že jde do tuhého. A skutečně, začali to tahat dovnitř autobusu a naše batohy musely ustoupit cennému zboží. A co že to vezli za poklady? Špejle! Autobus narvanej špejlema! Tak na tomhle se tu vydělává. Jenom smůla, že ve výnosném špejlovém obchodě jede asi 30 lidí, takže klucka, opět nezbohatnete, musíte to ještě do příště vyladit. Zbytek cesty probíhal v pohodě, o zpestření se postaral jen autobusový zřízenec, který se nám celou cestu opakovaně snažil sebrat deky. Docela si koledoval o „deku“. 😉

Když jsme ráno překročili hranice v horách (tradiční komoušká razítkovací a úplatkářská hra), jako mávnutím kouzelného proutku přestalo pršet, oteplilo se o 15 stupňů a my jsme si užívali tu nádhernou přírodu. O Laosu jsem do dneška nevěděl vůbec nic. O to víc valím kukadla. Vládnou tu komouši, jako v okolních zemích, tím ale veškerá podobnost končí. Tak především, žije tu jen 6mil obyvatel – hustota osídlení blízká Zélandu. Je tu čisto, teda alespoň ve městě. Mají tu koše na odpadky a občas někdo zamete chodník. Vůbec si člověk nepřijde jako v zemi s totalitním režimem. Ve Vietnamu vidíte hodně podobností s tím, jak to vypadalo u nás za totáče. Tady moc ne… jasně, občas zahlédnete vlajku se srpem a kladivem, ale soukromé podnikání funguje, večer si popíjíte v mexickém baru s živou hudbou – vesměs západní hity v podání místního interpreta, na baru vás balí šlapky… 🙂 No je tu sranda. A klídek. A docela draho.

Celý vykreslený obrázek ze ale záhy změní, když vypadnete z centra plného turistů. Půjčili jsme si na dva dny motorky, ujistili jsme paní v půjčovně, že budeme jezdit jen tak po městě, nikam daleko, a tak. Asi chápete, že motorky strávily na asfaltu asi tak 5% cesty. 😀 Tak trochu jsme udělali ze skůtru dirt bike. Vytyčili jsme si cíl – Buddha Park, ale dalo nám vcelku zabrat to najít. Ptali jsme se místních asi 20x než jsme to našli. Místní jsou super. Všichni na nás koukají, asi tu moc turistů ještě nepotkali. Nikdo neumí anglicky, ale vždycky pomůžou. I když občas se trochu stydí, hlavně holky. A když už jsme u těch holek – docela kočky. 😉 Žije se tu velmi skromně, ale ne ve špíně. I přes všudypřítomný prach mají všichni čisté oblečení a co se týče stravování tak v tom se tu chováme velice odvážně. Například po cestě jsme zastavili v zahradní restauraci (tady jsou všechny zahradní) – teda aspoň to tak vypadalo – stoly a židle, visačka s logem místního piva, … pořád si nejsem jist, jestli jsme prostě nenaběhli k někomu na zahradu. 🙂 Paní říkala, že nic k jídlu nemá. Po chvíli se ukázalo, že jenom neví jak to říct. Vykomunikovali jsme s ní tradiční laoskou polívku, což se posléze ukázalo, že tvoří jedinou položku na menu všech těchto zahrádek. Pro pivo nám paní doběhla do obchůdku přes silnici. Nacpali jsme si nácky, pokecali (znakovou řečí) s místňákama a celá ta sranda stála zlomek ceny ve městě. A to jsme nedojeli daleko – možná 20km od centra.

Další dny v Laosu nás zavedly do Luang Prabang, turistické městečko v horách, kde vás oškubou na každém rohu. Přechod přes most 5.000. Juknout na chrám, 20.000. Dýcháte horský vzduch? K nezaplacení. To nás dlouho nebavilo a tak jsme se přesunuli do Vang Vieng, což je ještě horší – sem přijedou všichi jenom zakalit. Po ulicích se tu motají nalámaní turisti už přes den, v barech nabízí drogy (za které jsou v Asii mimochodem tvrdé tresty) a popisovat situaci večer nemá ani cenu. Fakt hnus. Zajímalo by mě, co si místní myslí o turistech, ale nic dobrého to asi nebude.

Postupně se mi zdokonaluje mé motorkářské umění. V Luang Prabang jsme si museli půjčit jenom jednu motorku a to ještě manuál – tu se mi v kopci podařilo při podřazení efektně postavit na zadní. A pak že to nejde. 🙂 Včera kousek od Vang Vieng jsem položil motorku na bok, protože to byla totální mrcha s nefunkční zadní brzdou. Sranda musí být. 🙂

Mizíme zpátky do Vietnamu, čas se krátí.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .