0
0

Konečně se splnil sen několika „pošahanců“,kteří se jednou (před 2 roky) sešli na webu zaměřeném na Egypt . Po dvou srazech (ke kterým najdete fotky ve fotogalerii)jsme se konečně domluvili na posledním z nich na Leštince v červenci 2007,že bychom opravdu už mohli odjet na společnou dovolenou ,kam jinam,než do Egypta,protože ho všichni milujeme a máme společnou zálibu ve šnorchlování,potápění a Rudé moře je pro nás ráj na zemi.

Jsme prostě parta lidí,kteří si padli do oka a máme pro sebe taky zkratku JPP – nebudu vysvětlovat co to znamená,to víme opravdu jenom my.

Kromě Lenky jedeme všichni, ta už měla zaplacenou dovolenou s dětmi dříve a odjela do Hurghady o týden dříve,kam jsme my ostatní teda vůbec nechtěli,tak jsme ji museli nechat jet a vydali na Sinaj.

Hotel El Faraana Reef

sliboval nádherný neponičený útes a díky příznivé ceně Eximu jsme po měsíčním dennodenním hledání hotelů a informací o nich dospěli k rozhodnutí pro tento hotel. Ale nemyslete si,že to bylo nějak jednoduché. Jenom skloubit termín aby to všem vyhovovalo mě stálo několik infarktových situací .To bylo ráno: jedem v ten a ten termín,tak v práci hlásím šéfovi „jedu na dovču tehdy a tehdy“ v poledne je všechno jinak,tak hlásím nový termín, druhý den se vracím k původnímu termínu a tak to jde den po dni,až musím rázně zakročit .

Termím je daný podle odletů různých cestovek: tedy 27.8. nebo 28. 8. to se rozhodne,až jakou cestovku a hotel vybereme.

Nakonec je vybráno , ale myslím asi tak 4 dny před odjezdem opravdu na last moment,čekání se vyplatilo,jedeme za bezkonkureční cenu u tohoto hotelu.

Irča ,protože pracuje na ČSA , má pro nás pořád čerstvé info o letadle,kterým poletíme,…..je to totiž „JEJÍ„ letadlo – BOMBARDÉR – jak říká David J – a tak ví, kdy na něm a kde co podělalo,co na něm budou opravovat J

kdy a kde přesně spadne …a odkud a kdy poletí,než si do něj sedneme my – JPP !!!

27.08.2007 v 5.00 ráno jedéééééééééém,teda přesněji letííííííííme

Protože jsme z různých koutů Čech,tak Rosťovi nabízím,protože je ze Znojma,aby přijel autem k nám,tady ho nechá zaparkovaný před barákem,na letišti by se nedoplatil a budeme pokračovat do Prahy.

Přijíždí kolem 23.00 dáme si kafe a panáka s Pavelm (manželem) u nás a můj syn Tomáš nás veze v 01.30 na letiště.

V momentě když vyjíždíme,začínám obvolávat ostatní,aby náhodou nezaspali !!! David mi sděluje,že právě taky vyrazlili směr Ruzyně, Irča vstává,má to s Luckou nejblíž. Oznamuje,že Lucka je nemocná ,ale že jedou.

David s Mirkou už se motají někde na letišti,když tam s Rosťou dorazíme,ale jinde než mají být,tak se obvoláváme a konečně se scházíme v hale „A“ kde nás odbavují.

Nezačíná to dobře !!! Mirka má teplotu,bolí jí v krku,je jí blbě, Lucka přijíždí na letiště s nucenými přestávkami na WC,má asi jednodenní chřipku, zvrací a má průjem….je mi jí líto,opravdu je zelená jak sedma ,ale ladí…………. má zelený tričko,zelený boty,zelený nárameček a zelený ksichtíček, navíc má ještě zánět vnějšího zvukovodu a zákaz 3-4 dny do vody.!!! K

Když se odbavíme (nechvátáme,máme rezervaci ),scházíme se s Jitkou (tulikou) taky „stará“ známá z webu,pracuje na letišti v reklamacích a protože se s námi kromě Irči ještě nikdy naživo neviděla,známe se jen z chatu ,tak konečne zjistí,co jsme vlastně zač . Má na nás jen chvilinku, popřeje nám šťastnou cestu a už se řítíme na gate. Vyhážou nám (mě) lahve s vodou z příručního zavazadla,ne že bych nevěděla,že se nesmí brát na palubu,ale zapomněla jsem na ni (kecám), myslela jsem,že projde – blbost – vím .

V letadle máme zajištěno VIP 6 míst hned v předu a welcome drink v podobě 2 lahví šampáňa – Irča boduje , je to nakonec její éro, – Airbus A321-200 OK

V 11.00 místního času dosedáme na letišti v Sharmu,dostáváme druhou lahev šána a

Od letadla k terminálu jedeme autobusem sami,nikam se necpeme,nechvátáme,víme jak už to chodí,bude se stát fronta na vízum.

Nálada je výborná….jako vždy před dovolenou. Vyřídíme nezbytné , zase nějaké ty formality na letišti a jedeme do hotelu.

Po cestě nám jakýsi Egypťan docela roztomilou češtinou vypráví ve které oblasti Sharm El Sheiku se budeme nacházet a se slovy : „když se objeví žralok,nesežere člověka celého,jenom si ukousne“ nás odveze do hotelu. Je neskutečný vedro,vane sice jen slabý ale zato horký fén a je to k nevydržení. Jdeme do vody a ta má asi tak 30 stupňů. Ale není to nepříjemné

Irča,protože už byla ve vedlejším hotelu Fanara,nás vede k jeho útesu. Místy je voda tak teplá,že se tetelí,jako horký vzduch a nebo jako kdyby někdo vypustil vanu. Proudy tady nejsou silné a tak si to užíváme, je to tu opravdu zatím nejhezčí,co jsem kde v Egyptě viděla.

Rozkoukáváme se jak na pláži,tak pod vodou i v hotelu. Hotel má převážně italskou klientelu a na pláži i všude jinde jsou animační programy tudíž v Italštině. Odpoledne uteče to rychle jdeme na pokoj dovybalit a půjdeme na večeři.

Dáváme klimu na pokoji na plný pecky,protože je opravdu venku nedýchatelno. Jdeme na večeři,máme tento pobyt s ALL inclusive,je to úžasný, takový výběr a tak kvalitní jídlo jsme opravdu nečekali. Dost se přizpůsobují Italům,mají samozřejmě italské speciality ale také místní,hodně ryb a rybích specialit,což vítám já,ale vlastně i všichni ostatní,ryby jíme,teda kromě Mirky,která má na ryby silnou alergii , ale je dost jiných jídel na výběr,jen David si mne ruce,že už to snad konečně vyjde a Mirka si zobne rybičky,ale ta je hodně opatrná to mu hošánkovi asi nevyjde – A NEVYŠLO

Najíme se (teda spíš přejíme) a máme toho po probdělé noci až až ,ale u nás na balkoně se stejně ještě objeví panák whisky a slivovice

i když je kolem 22.00 hodiny ještě pořád 37 stupňů !!!jako bylo v 19.55 viz foto

1.den máme za sebou a nic se nikomu nestalo !!! No uvidíme další dny .

2. den – ráno jsme jako rybičky,doběhneme na snídani ,která je opět bohatá,tak jako večeře a celí nedočkaví se vydáváme na pláž a hlavně pod vodu. Budu se zase opakovat,ale hezčí místo jsem v Egyptě zatím neviděla,co se korálového útesu týká. Jsem nesmírně ráda,že jsme nejeli jinam,ale právě sem .Vidíme trnuchy modroskvrnité lovící na mělčinkách,jsme jim tak blízko,až si říkám,jestli ne moc ,ale když chci udělat fotky,tak jde obezřetnost stranou a nejraději bych si na ně i sáhla a zjistila,jestli jsou tak heboučký jak vypadají (asi to v hlavě moc srovnaný mít nebudu )

Irča s Luckou se trochu opozdily-přeci jen Lucka ještě nebyla ve svý kůži-Když přišly na pláž,byla tam jen opalující se Mirka,která oznámila že my čilouši už šnorchlujeme.Irča hned popadla ABC,a honem honem aby o nic nepřišla pospíchala za ostatními.Mirka se k ní přidala a ukázala směr k molu přes korály,kde se tyčily tři šnorchly a jedna žlutá ploutev nad vodou…to bylo moje poznávací znamení,….totiž moje „parkovací poĺoha“ při focení ….Irča špatně odhadla stav odlivu a vedla Mirku neohroženě přes koráli ,kasala se ,že to není problém je přeplavat.Ovšem samozřejmě ,že díky průzračnýmu moři měla špatný odhad tak to skončilo,jak muselo..obě holky uvízly jak vorvani na korálech nemohly díky neustále klesající hladině tam ani zpět.Opodál kotvila potápěčská loď a posádka se upřímně jejich plácání bavila.David se zachoval džentlmensky..vylezl na molo,které bylo od místa „ztroskotání“ asi 20 m a volal:“holky,chcete nějak pomoct?“ jak asi !!!Dave jeden,….si ty zoufalkyně myslely….Být to Rusky,tak se zvednou a korály přejdou,ovšem oni dvě se tak statečně plácaly mezi korály,že se nějakým zázrakem přes korály doplácaly a hlubina pod nima pro ně dozajista znamenala ohromnou úlevu.

Kolem poledne se vrací Mirka z moře,já už si hovím na lehátku (vylezla jsem totiž narozdíl od těch Robinsonek po molu )….na břiše a stehně krvavé šrámy od korálu, ošetřím jí to JuwimGelem,-Irča jako zázrakem vyvázla bez úhony. Netrvá to ani 5 minut !!!a přiřítí se David s ramenem od krve ,jak někde drhnul o korál., ošetřím i jeho a dávám jim kázání,jak se jim to může stát.!!!???

Jdeme všichni kromě Mirky zase šnorchlovat a za hodinu se vrátím já z moře a je to o něco horší než u těch dvou – to mám za to,jak jsem na ně byla chytrá a stalo se toto:

Vracíme se z cípu od Fanary,když najednou zjistím,že jsem sama,buď jsem se zasekla já někde focením a všichni jsou už ve předu předemnou,nebo jsou někde vzadu,nepátrám po nich,protože mě něco zau¨jme pod vodou.

Fotím si něco zajímavého u korálové stěny,když propluje loď, vyrobí vlnu,která se ke mně přiřítí jako tsunami a vrhne mě plnou silou na stěnu,kde si v pohodě ovšem vyrostl korál – Žahavka keříčková a jak jinak,než přímo na něj celou pravou rukou od ramene až po zápěstí se o ni opřu a ve finále,jak mě ta vlnka otočí,si ještě rozrazím hlavu. V tu chvíli vím,že je průser o popáleninách od tohoto korálu jsem už hodně slyšela a teď to okusím na vlastní kůži. Naštěstí jsem už blízko mola. Dojdu rychle na pláž a protože jsem alergik,tak vím co honem udělat,vezmu 2 tablety antihistaminu,pro jistotu potřu JuwimGelem a kouknu do tašky,jestli mám ocet,vždy ho sebou vozím,pro tyto případy ,letos jsem ho zapomněla.!!! Vím,že by to chtělo potřít něčím kyselým,třeba citronem,ale prostě na pláži ani u baru ho nemají,jen sirup,tak to nechávám být s tím,že se uvidí.

No a vidělo se !!! Už večer jsem u doktora ,dostávám léky a rady jak mám ruku ošetřovat,naštěstí nepadl zákaz slunění,ani koupání,toho jsem se trošku bála a myslím,že to bude O.K. Nebude!!! Ale o tom později.

Po večeři jedeme všichni do Naama Bay,někteří tam ještě nebyli,tak jim to s Irčou chceme ukázat. Potřebuji stejně koupit spec.krém na tu mou popálenou ruku.

Ještě než začneme brousit po Namě,vletím do 1.lékárny a kupuji antihistaminový krém za 7 USD,potřebuji ho,tak nepátrám,jestli by jinde nebyl za jinou cenu. Později se ukáže,že jsem asi trošku zapátrat měla .

Chci splnit slib a koupit Lence (přítelkyně mého syna) náramek z červeného korálu. Poprosím Irču,jestli půjde se mnou kvůli domluvě s prodavačem – Irča se totiž skvělě domluví anglicky. No a je to jako vždycky…. cenu vyhodí ten chlap rovnou 40 USD. Pche to víš !!! Irče říkám „víc jak 14 USD odemně nedostane“ a říkáme mu,že já mám na ruce ten samý a že doma stál 240.- Kč t.j. 10 USD (asi) no a on že jedině s menšími kuličkami.Tak mi ukazuje šňůru s drobnějšími korálky,souhlasím,ale jemu se to asi nějak srovná v hlavě a začne vydírat . Chce mermomocí kiss,se smíchem mu nastavuju tvář a on že neeeee,že chce na rty. No to nedám !!! Takhle se tam dohadujeme asi 5 minut,ostatní už netrpělivě postávají venku,tak mu říkám – česky,“tak dělej “ a nastavuju zase tvář, Irča se směje v tom mi teda už asi nepomůže ,z Rosti udělám manžela a ať se podívá ven,že tam stojí a že když to uvidí,podřízne mě. Nakonec mi ze šňůrky odpočítá korálky na mou ruku,připevní zapínání ,dám mu 14 dolarů a můžeme jít.

Projdeme Naamu, dojdu se podívat do hotelu Naama Inn kde jsem před 3 roky bydlela s Martou,dojdeme se podívat na pláž,ale je tak strašný vedro (37st),že to brzy vzdáváme a jedeme zpět do hotelu.

Na dobrou noc nám Irča ještě prozradí,že minulou noc skoro celou probděla,protže si na trezoru zadala kód o kterém si byla jistá,že si ho zapamatuje. Když ho chtěla otevřít,nazadařilo se ani na nevím kolikátý pokus a s tím šla spát…no spát ??? bdít do postele-

cituji Irču: „jo mobily,všechny prachy,letenky…foťák,všechno tam byklo uvězněný a já měla celou noc neprospanou bo jsem střídavě přemýšlela,jaký to byl kód a kolik to odblokování či vyvrtání bude stát… a že na ně navíc budu celý den jak tvrdý Y čekat na pokoji…

Ráno se vzbudila a jako zázrakem vyťukala kód a trezor se otevřel , jo jo spánek posiluje tělo i duši .Myslím,že nám tohle celé chtěla zatajit,ale nakonec podlehla sama sobě. Máme za sebou druhý den,který byl pro mě fakt dost blbej. No nic,kluci si jdou ještě zařádit- zaskákat a zaplavat do bazénu, jsou jako malí kluci- ještě se dočtete,jak se jim to vymstí

Dáme si večerního panáka a jdeme se vyspat na další den.

3. den – jako už každý den – ráno,kdo nejdřív vstane (David ) donese osušky na pláž na lehátka,aby zabral ty nejlepší místa,jdeme na snídani a zase na pláž. Šnorchlujeme i tři hodiny v jednom kuse 2x denně . Ve vodě je mi nejlíp,voda ruku chladí i když má asi 30 st. Ale je mi tam dobře a vylézám vždy scvrklá jako květák ,protože je na co koukat :

Domlouváme se,že bychom si koupili výlet na Ras Mohamed s potápěním. Rosťa má licenci,já jsem pod vodou už 3x taky byla a Irča s Davidem,že si to taky rádi zkusí,tak jsme domluveni,že si zaplatíme a pojedeme. Trávíme den šnorchlováním,povalováním a relaxem.

Než za mnou přijde kluk z pláže (asi nějaká hlídka či co) se dvěma lidmi,kluk a holka a rozumím tomu tak,že mám problém – jaký problém ??? Nerozumím,co mi chce říct a ti dva se tváří jak tajemnej hrad v Karpatech. V tom přichází Irča,tak se vkládá do toho,co jako že je za problém a dozvídáme se,že ti dva přišli za tím beach boyem a prý na mě žalovali ,že jsem sahala na korál. Čumím na ně jako teta Běta,protože já teda zcela určitě koráli neničím,to tam jsou jiní experti,kteří šlapou po korálech a peleší se v nich a já ,taková ochránkyně podmořského života……no to mě teda dožrali !!! Tak Irča rázně vysvětlí,že je to blbost ,myslím si,že mohli vidět,jak se přidržuji nějakého kamenu,když fotím a asi mysleli,že ničím koráli. No skandál !!! Ale klukovi jsme sympatičtí a vysvětluje nám,že když už za ním přišli bonzáci,tak že musel s nimi jít za mnou. Ti dva odešli jako zpráskaní psi a mě jich teda bylo dost líto. Dál to komentovat nebudu,svědomí mám čistý !!!

Dokonce dostaneme nabídku od toho kluka, (bohužel vůbec nevím jak jmenoval) , že nám ukáže kus cesty na volné moře od korálové stěny kde je pěkný útes (templ)

4. den – ráno Rosťa jen tak mimochodem pronese,že se moc nevyspal,že běhal….

bohužel nemá ani Antinal nebo Ercefuryl bylo mu mu hloupý mě vzbudit,ví že léky mám,(mám totiž léky na všechno….teda skoro na všechno)ale počká do rána – taková blbost !!!

Dávám mu Ercefuryl se slovy proč mě nevzbudil !!! No to je celý on – ohleduplný za každých okolností. To já bych klidně vzbudila půl hotelu,než bych něco sehnala

Jsme domluveni,že zkusíme jít šnorchlovat v 7.00 ráno,kdy je klid,že třeba uvidíme něco zajímavého. Já,Irča a David jdeme,Rosťa zůstává, protože má obavy,aby nedělal hromádky do vody ,mohli by jsme si to s Davidem splést se sumýšem a fotit „to“ … Ne je mu fakt asi blbě i od žaludku.

A udělali jsme móóóóc dobře,že jsme si přivstali. Viděli jsme trnuchy, perutýny, murénu obrovskou,na tu Irča málem šlápla,když se vynořila na mělčince a koukala ,kde jsem já a David , otřela se jí o nohu a tak si jí i všimla . Hned na nás samosebou zařvala,že je tam muréna a já s Davidem jsme jako turbo rychle doplavali k nim a fotili.Chobotnici a spoustu jiných ryb jsme viděli už pár metrů od břehu,měli tam klídek a tak se nám předváděli v plné kráse.

Vracíme se plni dojmů na pokoje a jdeme na snídani.

Přes den Rosťovi křeče povolují, mě začínají,taky mi není nejlíp,takže k lékům na popálenou ruku beru ještě Antinal. Mirka bere antibiotika na ten její krk,no jsme tam jak v apatice !!!

Odpoledne se při šnorchlování nějak rozdělíme a kluci zůstanou někde za námi myslím že v okolí hotelu Fanara,když se vrátí na pláž,už z dálky vidím,Davidovi vyvalený oči a vyděšný výraz. „holky,to jste měly vidět,nějakou Němku napadl ostenec Titan“!!!

V tomto období (konec srpna-září) totiž Titan -samac hlídá hnízda a snůšky v nich. Stává se z něj teď obávaný útočník. Když se totiž ocitnete v teritoriu,které má tvar trychtýře ,tak on prostě vystartuje a začne vás dost nevybíravým způsobem odhánět. Musíte v tomto případě rychle opustit toto jeho území a to směrem do stran ,z trychtýře ven, nikdy ne směrem nahoru. Prý byly popsány případy ,kdy vykousl kus masa šnorchlařům či potápěčům.

No a jak ten útok probíhal? Titan prostě začal odhánět tu paní tím,že jí začal narážet tlamou do nohou. Jak viděla Titana, zpanikařila a řvala jako když jí snad ukousl nohu. No jestli jí Titana vypodobnil někdo jako nám náš průvodce toho žraloka cestou z letiště,tak se zase až tak nedivím. Ale David začal o tom dost přemýšlet a zjistil,že to v tý vodě není zase až tak procházka růžovou zahradou,vidí moji ruku,sám má rozdrásaný rameno,Mirka taky vypadá,jako by prolítla roťákem a teď ještě ten Titan !!!

Na obranu této ryby musím říct :já jsem se s Titanem podívala z oka do oka a dokonce jsem ho i fotila hodně zblízka a tvářil se přívětivě,ale je fakt,že se pásl na korálech a nehlídal v tu chvíli hnízdo ,jinak bych k popálené ruce měla ještě možná ukousnutý kousek nožky nebo něčeho většího …..nad nohou .Po večeři si zobneme prášky , dáme si panáka (lékařům teď vstávají hrůzou vlasy na hlavě) někdo jde na večerní program do amfiteátru (Lucka,Irča,David a Rosťa)někdo spát (já a Mirka)

5.den – ráno se budím s rukou nateklou,horkou,uvidím jak se to bude vyvíjet,třeba zajdu za doktorem večer

David a Rosťa začínají nenápadně oznamovat,že je pobolívají uši,myslíme si,že je to jen z vody a že to bude dobrý. Ale navečer už David od bazénu,kam chodíme každý den před večeří na bar na drink a kapučíno jde s Mirkou k doktorovi,že ho ucho bolí dost.

Přijdou dost rozladěni,že mu doktor řekl,že si má do ucha nalít kysličník a že nemá skákat do bazénu. Ale změříme mu teplotu,už nevím kolik přesně má,ale má horečku,tak padá rozhodnutí,že já si potřebuju s tou rukou taky zajít za doktorem a že půjde Irča s námi,abychom se s doktorem dobře domluvili. No a je to tady !!! David má zánět v uchu a dostává antibiotika,já mám zánět v ruce a dostávám prednison s důrazným upozorněním,že ani kapku alkoholu,jinak že budu prý omámená.!!! (no konečně ) Říkám,že JÁ ??? no to ani náhodou !!! Irča se tomu směje ,ale já se před doktorem tvářím vážně,jako nikdy jindy. Rosťa má infekci taky v uchu a mají s Davidem společné kapičky . No lazaret hadr.

Na pokoji na příbalovém letáku čtu,že alkoholem se účinek prednisonu znásobuje,tak jdu a neleju si,protože tohle už se nedá rozdejchat,ale jen jednoho panáka a Mirka si dává se mnou. Ti dva lazaři už ne,Davidovi je fakt blbě a Rosťa se bojí,že ho postihne to samé.

Irča s Luckou jdou na program. Jsou zvědavé na „Egyptský večer“ a popravdě čekají jen břišní tanečnice a tanečníka s koly sukní nad hlavou (derviše)..nakonec je fascinovalo taneční vystoupení pravých afrických kmenů..hned si vybavily Bílou masajku.

6. den – David leží,má horečku,zalehlý ucho a nutí Mirku ať mu dojde koupit něco do lékárny aby se mu ulevilo. No „něco“ ,chce takový ty svíčky,co se strčí do ucha ,zapálí a počká se až urve ten podtlak bordel v uchu a tím odlehne. Ale myslím,že při zánětu to není rozumné řešení,ale v hotelové lékárně stejně nemají. Tak se zeptám kolik stojí ten krém na tu mou ruku,prý 8 USD. Ale víme,že večer půjdem něco pokoupit do místního marketu,kde je i lékárna,budeme Davidovi shánět ty poblblý svíčky do ucha,tak si říkám,že se poptám na ten krém tam.

Lucka taky začíná mít křeče v břiše,bere Antinal. Mirce už je dobře,mě ruka taky trochu splaskla ,tak jen David má po hehe. Leží. Je nám ho všem líto a už víme,že musíme odříct to potápění,protže ani Rosťa si to nelajzne. A jet bez nich ??? No tak to ani náhodou. Jeden za všechny,všichni za jednoho. Jen neležíme s Davidem všichni v posteli a jdeme na pláž. Rosťa tomu taky moc nedá,ale já s Irčou šnorchlujeme jako o závod,prostě jsme se asi měly narodit jako ryby .

Když se vracíme z útesu je příliv a dá se proplavat na pláž nad útesem. Plavu si,pozoruju,co se kde šustne,když se najednou přehoupnu přes útes do lagunky……..jsem uprostřed hejna malých modrých rybiček a zůstanu jako skoprnělá !!! Z toho hejna se vynořují postupně jeden za druhým perutýni ohnivý a zase v něm mizí. Jsem jako opařená,protože jsem se ocitla uprostřed toho hemžení a nevím,co ti perutýni udělají,je jich celkem ,jestli dobře počítám,10 kousků.

Budou mě brát jako vetřelce ,rozzuří se a zaútočí ??? Probleskne mi hlavou jak působí jejich jed a jestli já jako alergik bych přežila!Stačí,se jich jen neopatrně dotknout a ze hřbetního trnu vystřelí jehla s jedem a je vymalováno .

Ležím na vodě a ani nedýchám. Srdce mi buší tak,že mám strach,abych tím bušením nevyrobila vlnu tsunami,tak zase klidně začnu dýchat . Pozoruju je a vidím,že jsou naprosto klidní,loví si svoje rybičky a mě si jen tak okukují,připlouvají ke mně a zase odplouvají. Trošku mě znervozňuje,že je jich tolik a že nemám přehled co se mi děje za zády,ale co,snad to klapne a nic se nestane.

Neváhám,začnu fotit,sekám jednu fotku za druhou,kdy se mi tohle zase poštěstí že jo ? Když myslím,že mám dost nafoceno,plavu na pláž,kde všem řeknu co jsem viděla, Irča s Rosťou to chtějí samosebou hned vidět taky. Měním baterku ve foťáku a jdu s nimi na místo,kde se vše odehrává. Mám obavy,aby tam ještě byli,ale jsou a v plné sestavě jich napočítám zase 12. Voda je v těch místech dost zakalená,ale přesto fotím,třeba z toho něco vyjde. Irča a Rosťa se drží v uctivé vzdálenosti,já magor zase plavu s nimi jakobych byla jedním z nich,vůbec mi nedojde,že je to nebezpečné.Teda vím to,ale touha mít ty fotky je silnější. Irča jen kroutí hlavou jednak nad mým hazardničením,jednak nad tím,co to má znamenat-vždyť podle všech naučných knih mají perutýni přes den pospávat „zavěšeni „ pod útesy!“ a ne tu pořádat takový mejdan!

Domlouváme se,že půjdeme zítra zase brzy ráno,kdy bude voda čistá a když tam ještě budou,že udělám i nějaké video foťáčkem.Po návratu z pláže to vyprávíme Davidovi,je evidentně smutnej,ví že odemně ty fotky dostane,ale nenafotil si je sám a já chápu,že to pro něj nemůže být ono.

A taky ví, že druhej den s námi ještě šnorchlovat nepůjde ,má pořád horečku. Dovedu si představit,jak mu asi je,po tom našem líčení událostí,já bych se zbláznila !!!

Ale je statečný a dělá jako by nic :-))

Večer jdeme na večeři bez Davida,ale Mirka mu zajistí večeři na pokoj,stejně moc jíst nechce,ale něco přece jen sní. Odříkáme taky to potápko,s tím,že si třeba teda zajedeme na Blue Hole,až se kluci vykurýrujou.

Jdeme do té lékárny já s Rosťou a Mirkou,už ani nevím,proč nejdou Irča s Luckou,asi nějaké křeče v břiše.???

Svíčky do ucha nemají a stejně je prý musí předepsat doktor,osobně jsem ráda,protože si neumím představit,že by si to v tom zánětu David aplikoval.

Mimochodem se zeptám na ten krém,mají ho a na otázku kolik stojí mi klučina odpoví 6,5 a já dolarů??? On na mě vyjeveně kouká a prý ne ne madam 6,5 EL – cože ????? Nemůžu uvěřit !!! V Namě 7 USD, v hotelu chtějí 8 USD – ŠMEJDI !!! Kupuju si teda hned dva kusy. Antinal tu mají taky za 5 EL , jinde ani nevím za kolik, jo vlastně vím,

Jdeme zpět do hotelu vyspat se na další den,ráno jdeme na ty perutýny

v Namě za 10 EL,delegátka ho prodává taky za 10 EL ..

7. den – ráno v 7.00 vyrážíme ,jsem nervozní,jestli perutýnci neodplavali,ale jsou tam,voda je čistá a já teda fotím nanovo. Navíc,hned vedle na útesu vidím ropušnici vousatou.(taky hodně jedovatá ryba a navíc se umí dokonale maskovat,takže si jí klidně nevšimnete a sáhnete si na ni v domění,že se opíráte o kámen) Krouží nad ní

ani mě to nijak nepřekvapuje,je to nejběžnější ryba korálového útesu,ale jak mě udiví,že se chci k ropušnici přiblížit,abych si ji pěkně zblízka vyfotila,bodlok začne doslova jančit a nechce mě k ní pustit. Jako by mě varoval nebo co,jezdí mi před objektivem a znemožňuje mi se k ní přiblížit. Teď už nemám strach ani z perutýnů,ani z ropušnice, ale z bodloka,který má u ocasní ploutve pár ostrých výrůstků – skalpíků,(oranžové)ostrých jako břitva a bojím se,že mě s ním sekne.(o tom jsem už taky hodně četla,jak dokáže způsobit dost hlubokou řeznou ránu). Docela to jeho chování nechápu,ale vypadá to opravdu,jako by mě chtěl chránit,abych si na tu jedovatou ropušnici třeba nesáhla,krouží přímo nad ní a zase u mě,abych si jí všimla? Nevím. Nakonec se mi přece jen daří fotku udělat a vedle na kameni objevuji druhou ,rychle dělám fotku a mizím bodlokovi ze zorného pole .

Ještě pošnorchlujem a vracíme se na snídani. David už jde s námi,ale pak se zase vrací do postele. Rosťu začíná bolet i druhé ucho,asi si dáme na dveře ceduli ORL

Mě ruka ještě trochu bolí,ale hlavně ty popáleniny svědí a nesmím to škrábat a tak se snažím být co nejvíc ve vodě,tam to je příjemné.

Po večeři jdeme na šíšu do hotelové pelešárny se popelešit (pelešnice a pelešníci) fotky mluví za vše ne?

Dáme si mátový čaj a karkade, je s námi už i David,hned máme všichni lepší náladu,že je mu líp. Pelešárna je na útesu s výhledem na moře a je tu krásně. Přisedne si k nám klučina kterého známe z pláže a dovedl nás po vodě na ten templ kus od korálového útesu s tím,že tam bývají žraloci. Neviděli jsme je,ale bylo to hezké,zase něco jiného.

Hezky jsme si zahulili,popili,zasmáli se našim nekonečně vtipným větám žejo Davide ???

A bylo nám tam opravdu hezky.

Cestou na pokoj jsme udělali na schodech ještě společné fotky ,poseděli na balkoně,probrali celý den a slíbili Davidovi,že půjdeme zítra na perutýny,aby si udělal fotky.

8. den: David na snídani sděluje,že na pláž půjde dnes ještě až po obědě,aby to moc neuspěchal. Tak jo,budeme se těšit.

Dopoledne jsem se vydala natočit perutýny,měla jsem kliku,jsou tu pořád. Udělám pár minut videa,když ke mně ZASE už poněkolikáté připluje místní Mitch –(David Hasselhoff) a začne do mě zďuchat a vyrušovat mě při natáčení a focení. Už ho dost rázně odstrčím,zkazil mi už několikátý záběr a ryby nečekají. Jestli on to nemá jako pracovní náplň kazit turistům fotky !!!

Dotočím a jsem blahem bez sebe. (ale to jen do chvíle,než doma zjistím,že jsem měla video nastaveno na nejnižší kvalitu) no ani si nepřejte slyšet ty výrazy,který jsem sama sobě uštědřila.

Když přijde po obědě David,perutýni jsou už pryč. Bez komentáře. Je mi to opravdu líto.

Ale on se stejně do vody moc nehrne,je mi to trošku divný,když z něj ale vypadne,že si podrobně pročetl mojí knížku „Rudé moře-určující příručka pro potápěče“ a zjistil,že je všechno nebezpečný a jedovatý a že se už celkem bojí do vody jít. :-))

K večeru kolem 18.00 hodiny jdeme vždy k bazénu na bar si dát něco dobrého k Armeyovi,Romiovi,Emgetovi a Jousefovi – to jsou 4 kluci jako obsluha baru,jsme už dávno kámoši. Asi proto,že dostali po dolaru a propisce jako dárek Už jak nás vidí z dálky přicházet,mávají na nás a mají asi opravdu radost.

Mirka je parťačka,když zahlásím,že jdeme ,tak ví kam a neprotestuje. Irča s Luckou,taky zajdou na kapučíno a tak je to takový každodenní rituál.

Protože se stmívá až tak kolem 20.00 hodiny,zvládneme ještě třeba výřivku ,ale jistě několik drinků ,protože bazém máme pod balkonem a nikam už nemusíme ,jen domů :-))tedy na pokoj.

A zase je čas večeře ,kde je toho tolik,že to není možné za celý pobyt ani všechno ochutnat.

Domlouváme se,že ani na Blue Hole nepojedeme, je tak strašný vedro přes den,že nás to odrazuje a kluci stejně nemají uši (nebo co ještě ) v pořádku,tak to neřešíme. Lucka je asi trochu otrávená,že jsme takoví povaleči,ale s tím jsme na tuhle dovolenou jeli,že se nikam nebudeme trmácet,to jen v případě,že by u hotelu nestál útes za nic,tak bychom hledali něco lepšího,ale není třeba.

Domlouváme se,že zajedeme ještě jeden večer do starého Sharmu na Old Market něco pokoupit,jen nějaké maličkosti domů jako dárky.

9. den – David už je celkem fit a ve formě,hýří vtípkama ,plánujeme zase večerní šíšu,tam se nám všem moc líbí,ale ještě taky musíme rozhodnout,kdy zajedeme do toho Old Marketu.

Taky už máme zmapovaný různý týpky lidí na pláži,vévodí jeden manekýn (teda on si to o sobě myslí) který dostává jasnou přezdívku – Evžen –lovec žen,protože nedělá nic jiného,než že chodí sem tam po pláži a vlastně po celém areálu jen v plavkách (adamkách ) a to i na snídaně ale to si přes ně bere aspoň tričko a očumuje ženský – má teda dost nabito – tohle rozvádět nebudu,čím má nabito,je téma na celé odpoledne a to několik dnů za sebou :-)) To se prostě vždycky najde někdo,na koho se zaměříte a je to ……

Takže rozhodnutí zní:dnes Old Market,zítra šíša,nebo už si to prostě nepamatuju,možná to bylo obráceně-není podstatné.

David už zase šnorchluje a pořádáme výpravy za útes,fotíme,nadáváme na šnorchlaře,kteří se tam motají jako vítr v bedně,klidně vám přistanou na zádech,protože jsou z toho vyvalení a čumí jen po rybách a ani nepostřehnou,že před nima někdo je a fakt vám vletí na záda,nebo vás zaplácnou ploutví,to je různý …..

David se motá blízko mě a vidím na dně homolici a potápím se k ní,že mu ji ukážu,ale na poslední chvíli si to rozmyslím,protože vypadá jako jedovatá homolice síťkovaná. A vracím se bez ní. David si asi říká „ta ani neumí vylovit nic ze dna „ a vrhne se k homolici a už ji nese nahoru a tam se mě zeptá,jestli to není ta jedovatá. Když řeknu,že myslím že jo,vyvalí na mě oči přes masku,že málem vyrazí sklo a hodně rychle mizí homolice na dně … no a pak vykládá,že jsem se ho chtěla zbavit – taková blbost !!!

Jedeme nakupovat. V Old Marketu se to od doby (3 roky) co jsem tam byla naposled dost změnilo. Pověst o levných nákupech bere za své,to už prostě neplatí,rušští turisté platí,tak co by se moc smlouvalo !!! Už to prostě není,co to bývalo. Něco pokoupíme a vracíme se na hotel. Posedíme na balkoně,pokecáme a jdeme spát.

10. den – Vypravili jsme se Já,Irča a Rosťa na poslední dlouhý šnorchlovací výlet…přes celou zátoku až na výspu ras Um Sidu..viděli jsme jako obvykle kde co,jen Irče se nesplnila touha vidět karety,siby skvrnité či žraloka,kteří v těchto místech byli před 3lety,kdy tam byla naposledy-Že by špatné období? Smůla? Či díky rostoucímu cestovnímu ruchu a každodennímu nájezdu lodí s potápěči se tito tvorové stahovali od pobřeží? Nakonec jsme si užili i trochu adrenalinu..dost foukalo,zvedali se už dost vysoké vlny a sílil proud…zpátky jsme se dost nadřeli…

Ryby (myslím,že to jsou ti komorníci nebo kněžíci,když se ohlédnu jsou tam vždy ti i ti) mi ozobávaly poraněné koleno,jen škrábaneček,ale děsně jim ta moje noha chutná. Představuju si,jak asi musí vypadat utopenci v moři,než je najdou – morbidní představy ve chvíli,kdy se prostě ze všech sil snažím dostat z proudu,který mi to ne a ne dovolit , si to právě představuju v živých barvách !!! :-))

Jo večer po večeři jsme šli na šíšu,rozloučit se .

11. den – opět brzy ráno vstaneme a jdem pošnorchlovat a hodit osušky na pláž. Je tu božský klídek jak ve vodě tak na pláži. Trnuchy se prohánějí v cca 20 cm hloubce hned u pláže, na útesu jsou vylezlí perutýni,vidíme lovit v hejnu rybiček dva kranase,do toho vplouvají dva perutýni…no pohádka . A žádní šnorchaři na zádech,jen najednou vedle sebe mám Davida,který už jinak není vidět,než s nataženýma rukama před sebou a v nich foťák

Taky ho to hodně baví a fotky dělá krásný,dohání co zaměškal v posteli za dva dny ..

Irča s námi sice na pláž jde,ale vrací se na pokoj , není jí dobře asi faraonek – a pozor !!!i Lucka vstala – poprvé – lákali jsme ji celou dobu a dnes se jí to povedlo.

Irča se vrátí,ale objevuje perutýny ještě před útesem a tak tam už zůstává,stejně jsme už na odchodu.

Jdeme zase na snídani a pak si užijem poslední den .

Po snídani si sbalíme kufry,je to hotovo cobydup, jdeme k bazénu,protože už máme sbaleno ABC,tak co u moře?. Irče je zle,máme statrost,jak přežije cestu domů. To mají z toho holky Č. ,že nedobírají Antinal a vrátí se jim to !!! TAK !!!

Poslední chvilky u bazénu Lucka ještě nachytá nějaký bronz,Irča už ve stínu,má toho plný kecky,není jí dobře,jak chudinka přečká tu cestu ?Ale myslím,že už by jí mohl začít zabírat Antinal,snad to v letadle neprosedí na oné místnosti,to by mi jí opravdu bylo hodně moc líto !Shodujeme s v tom,že bychom tady ještě ta 4 dny vydrželi – všichni. Zprávy z domova nás připravují na nevlídno a chladno a je to pro nás deprimující .dáme si několikrát s Mirkou naší oblíbenou Zibibu (drink který jsme si vymyslely na začátku a zůstaly jsme mu věrné až do konce)a v 16.30 se loučíme nadobro a odjíždíme na letiště

Letíme na čas tedy ve 20.00 i když nás vyděsí hlášení na monitorech,že letíme ve 22.30- uf byl to omyl

A teď nejlepší příběh celého zájezdu,dávejte pozor: Davídek dokáže cestou z terminálu k letadlu ztratit palubní lístek a řítí se do éra,jako by mu patřilo a když vidí,že ukazujeme letušce palubky,tak se slovy,“to už nepotřebujeme ne????“ se domáhá vstupu,ale je zadržen a ujištěn,že bez palubního lístku ho na palubu nepustí a ať si stoupne stranou,aby nezdržoval ostatní nastupující. Mám záchvat smíchu, Mirka si mne ruce,že si ho tam nechají,Rosťa je trošku vyděšenej, no jasně ,chlapi drží spolu. Irča si sedá na své místo s potutelným úsměvem,je mi jasné,že to vyřídí,ale Davida si tam teda vychutnají,stojí tam jako na hanbě před celou třídou – teda palubou a já se nemůžu přestat smát – Daví promiň,ale ten tvůj provinilej pohled se nedá zapomenout a fakt jsi vypadal dost komicky A Mirka nic,usadí se na své místo a doufá …. ale když se všichni usadí a vynadívají se na Davida jak tam pořád stojí s tím batůžkem a čumí,co se bude dít,tak Irča milosrdně vstane a za chvilku už David cupitá za ní na své místo. Nemůžu se na něj podívat,protože se telíme jak dva puberťáci.

Let probíhá v poklidu do chvíle než si naliju dopředu do hrnečku mlíčko do kávy, zapomenu na to a když letušky nabízí kávu,rázně uchopím hrnek a obloukem jí ho podám,v tom vychvístne to mlíčko za mě do uličky na kobereček,který je tmavě modrý,takže bílé mlíčko se tam hezky vyjímá. Mirka sedí za mnou a ani nemám odvahu se podívat,jestli to taky neschytala,ale šlo to prý těsně kolem.

No… letuška se vlídně netváří,spíš čtu v jejím výrazu něco jako „to je ale jelito“ ale to jen do chvíle,než ke mně přijde znovu a nalívá mi vodu a celou mě polije. Jsme si kvit – jelita- a za chvilku jsme doma v nějakých 14 st. oproti 35 před 4 hodinami .

Na letišti se rozloučíme…to nesnáším…..a rozjíždíme se do svých domovů. Rosťa se mnou,má u nás auto a cestu do Znojma před sebou,má to chudák nejdál

A nakonec :

Mě se to moc líbilo i přes všechna ta zdravotní úskalí,všichni jsme se drželi statečně,nikdo nijak nefňukal,brali jsme to jako situaci,která není příjemná,(popálená ruka,uši,faraoni,angína…)ale není bezvýchodná a já jsem se zase utvrdila v tom,že na netu jsem našla přátele,se kterými si mám co říct a je mi s nimi dobře a hlavně …..VESELO

chci poděkovat Irče,která pro nás při této cestě opravdu hodně udělala,za to, že všude se svou skvělou angličtinou,ale i ruštinou a to tak,že jsem zírala,jak vypakovala bárišňu od našeho stolu,když nám tam začala kládst špinavé talíře ,neváhala a šla vyřizovat i věci za nás k doktorovi,na pláži ztracený ručník …… Je to skvělá a trpělivá organizátorka a manažerka přes zájezdy .

Jí se nebude líbit,že jsem to sem napsala,ale nelžu,tak CO !!!

http://www.milweb.estranky.cz/clanky/cestovani—cestopisy/Egypt.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .