0
0

Laos země ticíce slonů, je to jediné co máme v hlavě když se převalujeme na dost nepohodlných lavečkách na Bangkokském nádráží Chatuchak. Přijely jsme totiž z Kambožských hranic, přes Trat, dost pozdě a tak by se nevyplatilo jezdit na Kao San Road za nějakým ubytováním. Na sever k Laoský hranicím jede hned několik vlaků a autobusů. My původně chtěli jet nočním autobusem – jsou totiž levnější než vlaky – ten jsme ale nestihly a tak musíme jet až ráno. Na nádraží ale nikdo nemluví anglicky (na Thajsko nevídané, vetšinou někoho najdete) a tak se nemůžeme doptat v kolik nám to vlastně jede. Velký pozor si dávejte na výslovnost cílových stanic. Velice snadno se totiž zamění a Thajci vám budou kývat na cokoli. Taky na nádraží mají dva druhy pokladen: červené, II.třída a modré, I.třída.

Nakonec nasedáme na autobus do Udon Thani (cena busu 250B/os, 1USD=43 Bahtu – podzim 2001) a dalších 11 hodin trávíme v autobusu. Za jízdy jsme se dali do řeči s majitelkou autobusu která nám v Udon Thani pomohla najít autobus k hranicím. Je to autobus třetí třídy a tak 50 km jedeme asi 2hodiny. (20B /os). Vyhodil nás asi 4 kilometry před hranicema a tak máváme na Jumbo (vetší obdoba Tuk Tuku) který nás bere k hranicím za 30B (po smlouvání). Přes hraniční most Friendship Bridge jezdí autobus (10B) a jinak než tímto autobusem se přes hranice nedostanete. Pěšky nás nechtěli pustit. Za hranicema čeká spousta Tuk-Tukářů. Trochu smlouváme, ale celkem neůspěšně a jedeme za zhruba 35B/os do centra Vientiane. Po chvíli hledání se ubytováváme v jednom s Guest Housu za $5 (třílužkový pokoj). Ještě večer vycházíme na procházku městem a už teď vidíme že si Laos zamilujeme.

Protože se nám v Kambodži zalíbila nezávislost poznávání okolí na mopedu, a ve Vientiane lze opět půjčit moped, máme celkem jasno. Byla to sice na Laosské poměry drahá záležitost $8/den, ale protože v Laosu každý jezdí na mopedu, člověk tak lépe zapadne mezi místní lidi a navíc pro dva lidi se už cena za moped rozhodně vyplatí. Nehledě na to, že můžete vyjet za město do okolních vesniček. Samo Vientiane je na hlavní město nezvykle poklidné. Skoro se dá říct, že má charakter vesnice.

Na Laosské jídlo se po zkušenostech z Thajska a kambodži těšíme a jsme plni očekávání co za dobroty nás tady čekají. V Laosu dělají výborné a obrovské bagety, podobně jako je známe z Francie. Hned si jednu dáváme na večeři – je ostrá, pikantní, no zkrátka pochoutka (8000 kipů – 1$ = 9000 kipů). Už se těšíme na další jídlo. Ráno na trhu zkoušíme smažené dobrůtky jako včelí larvy apod. Na mopedu objíždíme nejdůležitější pagody, ty nám ale už v Kambodži zevšedněly a tak se vydáváme podél Mekongu nazdařbůh pryč z města. Ještě než opouštíme město, usedáme v “taverně” na břehu Mekongu, kde mají výborné čepované pivo BeerLao, světe div se za necelých 18 Kč litrový džbánek. Pijeme jenom jeden, protože ještě před sebou máme cestu na motorce. Jako všude v Asií na nás pokřikují děti a vlastně rodiče taky, občas neodmítneme pozvání, na čaj, nebo jenom na kus řeči. Večer se vracíme stejnou cestou zpět a usedáme do stejné hospůdky, kde jsme v poledne vypili už jeden džbánek. Objednáváme další, a ještě další celkem silné pivo, a cesty zpět do guest housu se už ani trochu neobáváme . Místní si chodí do hospůdky pro pivo, které jim místo do přinesených džbánků. Jako je tomu u nás, čepují do igelitových pytlíků. S přibývajícím večerem se do hospůdky schází čím dál víc lidí a skoro všichni jsou ujetí na karaoke. Málem by se poprali o mikrofon.

Druhý den jsme málem zaspali autobus do Vang Viengu. Cesta trvala 3 hodny a stála nás 6000 kipů. Jeli jsme neuvěřitelněkrásnou přírodou, občas na cestě potkáváme slony nebo stádo krav. Cesta po které jedeme je jedinou asfaltovou cestou na sever od Vientiane. Dost nás překvapilo, že se prakticky všichni Laosani v autobuse poblili. Na každém druhém sedáku jsou přivázané igelitové pytlíky. Při nástupu jsme nerozuměli k čemu jsou určeny. Po hodině cesty začínají Laosané tyto pytlíky naplněny po okraj vyhazovat z autobusu.

Městečko Vang Vieng je sice malé příjemné městečko, obklopeno nádhernou horskou scenerií, ale na náš vkus tady potkáváme až příliš mnoho turistů. Městečko pro ně nabízí spoustu atrakcí, jako treky do hor, jeskyní, nebo sjíždění řeky na pneumatikách. Příjemné osvěžení v parném dni. Za 5000 kipů vás Tuk Tuk doveze i s půjčenou pneumatikou asi 5 km proti proudu řeky. Pak už se jenom nechat unášet zpět a kochat se přírodou a houpat na vlnách. Ve Vang Viengu zůstáváme i další den, a tak máme čas i konečně si vyprat věci. Ráno se vydáváme na tůru do jeskyní s místním průvodcem. Jeskyně sičce najdete i sami, pokud se poptáte, ale prozkoumání těchto jeskyní bez pruvodce prostě možné není. Nejsou to jeskyně upravené jako u nás, kde jdete po chodníčcích se zábrádlím a vše je osvětleno. Tady před vstupem di jeskyně si zapalujeme svíčku a vydáváme se do naprosté temnoty, občas se brodíme po krk ve vodě nebo po kolena v blátě, nebo dokonce plaveme. Jdeme asi kilometr a odměnou je nám krásné jeskyní jezero kde se koupeme. K tomu nám svítí naše 3 svíčky. Na závěr dne po jak jinak než skvělé večeří popíjíme Tiger Whisky (Laosská whisky).

Ráno na nádraží se rozhodujeme, jeslti pojedeme až do Luang Prabandu, nebo do vesnice Phu Khun, odkud jak doufáme se dostaneme do Phonsavanu. Místní nám radí že do Phonsavanu přes Phu Khun je cesta neprůjezdná, ale i přes to se rozhodujeme to zkusit. Phu Khun je opravdu hodné malá horská vesnička, s pár chýšema okolo cesty. Tady poprvé jsme narazili na vesničku, která pro cestovatele není naprosto vybavena. Žádný guest house, a nikdo nemluví anglicky. Po neuvěřitelné domluvě s místními lidmy, která spočívala jenom v posuncích, se nějak dozvídáme že do Phonsavanu opravdu neprojedeme. Ale této zastávky rozhodně nelitujeme. Na cestě stopujeme další autobus do Luang Prabangu. Cesta trvá další 4,5 hodiny a po včerejších pivech a whisky jsem se v autobuse taky poblil, takže jsme dokonale zapadli mezi místní cestující. V Luang Prabangu vystupujeme na nádraží, kde nasedáme na Jumbo a odjíždímě za 5000 kipů do centra ke guest housu Chitlatda.

Luang Prabang je město chráněno UNESCEM, díky spoustě chrámů, pagod a koloniální architektury. Okolo města Luang Prabang je opět několik jeskyní, vodopádů, které jsou příjemným ochlazením v horkých dnech. Je to taky město mezi těmi nejvíce turistickými v Laosu. Většina cestovaních kanceláří a také turistů projíždí Laos po ose – thajské hranice Huay Xai – lodí do Luang Prabangu – Vang Vieng – a Vientiane. Vřele doporučuji z této trasy sjet minimálně do Muang Singu. To je ostatně náš další cíl z Luang Prabangu. Přes Oudomxai, kde taky končí asfaltová cesta. Pokračujeme do Luang Nam Tha a dále už do Muang Singu. Odtud se chystáme podniknout nejaký trek do horských opiových vesniček. Muang Sing byl také v době své slávy největší trh v opiovém trojůhelníku (Barma, Thajsko, Laos). Průvodci, kteří zde fungují a vodí turisty do městeček v okolí, nejsou asi to pravé ořechocé. Všechny vodí do pár vesniček v okolí kde ale turisty už velmi dobře znají. Vydat se do vesniček na vlastní pěst je už rozhodně lepší, ale ty vzdálenější vesničky zase jenom těžko najdete. My měli v tomhle ohledu obrovské štěstí. Potkali jsme v hospodě chlapíka, a vyprávěli mu o naší touze dostat se do vesničky kam průvodci nevodí každého cestovatele. Zjednodušeně řečeno, přes další osobu ve vesnici 40 km od Muang Singu, člověka, který anglicky neuměl ani slovo – nebyl to totiž průvodce, se po dvou hodinách chůze junglí dostáváme do horské vesničky, která předčila všechna naše očekávání. Těžko jde takovýhle zážitek popsat, vesničani zprvu nevycházejí z chat, ti kteří byli venku se běží schovat. Po dalších dvou hodinách zvědavě vycházejí a okukují nás, ale z bezpečné vzdálenosti. Nikde neslyšíme ani slovo anglicky, ani to pronikavé dětské křičení Hello, které slyšíme po celém Laosu. Šéf vesnice nás všecny (já, s přítelkyní a oni dva chlapíci z vesnice) zve do své chýše, kde přes dým z opia nejde ani vidět. Od chlapíka z Muang Singu, který trochu umí anglicky se dozvídáme pár zajímavostí o životě lidí kmene Akha. Tito lidé věří na duchy, a různá znamení. Když se například ženě narodí dvojčata, obě je zabijí, a celou vesnici přestěhují na jiné místo … V horách trávíme ještě nejaký čas a navštěvujeme ještě pár vesniček, které už nejsou ale tak odřízlé jako ta první.

Po návratu zpět do Muang Singu si připadáme jako v jiném světě. Spousta z turistů míří do Vesničky Adima, která je ale umělá, vytvořená pro turisty, s luxusním ubytováním. Letáky slibují obchod se zbožím z ethnických vesniček atd…  Ještě jednu noc trávíme v Muang Singu kde jsem se nechal ostříhat. To byl taky zážitek. Holič, smozřejmě na ulici, měl na sobě bílý plášť a roušku. Asi kvůli desinfekci mi postříkal hlavu Laosskou whisky. Představte si postříkat si u nás hlavu slivovicí. Tak asi podobně jsem smrděl. Z Muang Singu se vydáváme směrem k Thajským hranicím. V Luang Nam Tha nestíháme jeep, který jede na hranice, a proto jsme nuceni zde trávit ještě jednu noc. Druhý den ráno vyrážíme namačkáni na korbě jeepu na Thajské hranice. Cesta je dlouhá 200 km ale nám trvala dvanáct hodin! Cesta vede krásnou junglí, na asfalt tady samozřejmě můžeme zapomenout a auto každou chvíli vytahujeme žetězy ze zapadlých kolejí nebo z řeky. Večer přijíždíme do Huay Xai a vypadáme opravdu skvěle. Celí od blata, jenom oči, kde jsme měli sluneční brýle jsou nezablácené. Batohy vypadají naprosto stejně. Protože je už osm hodin večer, tak nestíháme hranici a proto trávíme poslední noc v Laosu. Dopřáváme si sprchu a myšlenkami se loučíme s Laosem a pokračujeme přes Thajsko do Barmy.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .