0
0

Je úterý 8.ledna 2008, krátce po šesté hodině ráno.Jsme po vydatné snídani.Venku stojí přistavené tři malé minibusy s vysouvací střechou, okolo kterých dovádí opice.Kočkodani zelení, jinak též nazývaní modrokulníci.Pár už jich obsadilo i střechu jednoho z ?našich?aut.Přesto, že je to skvělá podívaná, chceme nasedat, protože jsme nažhaveni na tolik očekávané safari.

Snažíme se je nalákat na banány.Kašlou na nás.Nakonec se to daří.Zabrala naše oříšková tatranka.Perou se o ní a ?baští? něco, co neznají..Čokoládová jim ?nejede?.Díky pamlsku jsou rázem mrštné opice pryč. Nasedáme do aut.Nikdo se nemačká.Sedíme si pohodlně po dvou za sebou a já mám výhodu, protože jsem nespěchal a sedím sám,hned za řidičem.

Vyjíždíme a poprvé ve dne se vlastně budeme seznamovat s touto zemi.

Projíždíme předměstím a okrajovou části probouzející se půlmilionové Mombasy, od které jsme vzdáleni něco málo přes deset kilometrů. Na první pohled vidíme všude chudobu, spousty odpadků a podívaná to není zrovna nejhezčí.

Lidé chodí většinou pěšky podél cesty, jiní jedou na kolech a ti ? snad – bohatší na motorce.

Od brzkého rána posedávají na zemi u velkých skladů děti, mladí, ženy, muži a čekají na práci a výdělek, který by jim vylepšil těžký život.

Kruhových objezdů je zde nespočet a pro našince je jízda tímto ?kulaťákem? zábavou, pokud nesedíte zrovna za volantem, protože v Keni se jezdí vpravo.Dopravní značky zde neexistují a pokud ano, tak jen velice zřídka. Naše cesta vede do městečka Voi, vzdálené přibližně 90 kilometrů.Byť je ráno provoz houstne. Převažují nákladní auta a autobusy, osobní tady snad ani nemají.Každý autobus má na střeše zahrádku, nebo spíše zahradu, kde je naskládáno naprosto vše.Od nábytku, kol, balíků s hadry, až po kanistry.A to je zde nejžádanější artikl.

Mombasa a vůbec celá Keňa se potýká s nedostatkem vody.Lidé jí nabírají v okolních řekách a nádržích, které jsou znečištěny, tak, že si jen stěží dovedu představit, že jí mohou použít pro svojí potřebu.Nosí jí převážně ženy a kde jinde než v kanistru a na hlavě.

Podél cest se prodává nač si pomyslíte.Ze dřeva a kůlů zbité nebo provazem svázané přístřešky ? prodejny – jsou obaleny hnusnou slídou a hadry,jen aby na prodávajícího nesvítilo sluníčko a to tady umí svítit jo pořádně.Okolní ?bistra?, nabízí zastavujícím řidičům občerstvení. Před každým čmoudí oheň, na kterým si opékají jídlo.Podél cesty se prodává dřevo, zabalené ve velkých pytlích.A jak je vidět prodává se dobře. Dřevo, keňané kácí v horách Taita Hils.Je tvrdé dobře a hlavně dlouho hoří.

Ještě před Voi zastavujeme ? řekněme – v nákupním středisku, Engwata Curi shop.Jsou tady vyřezávané sošky zvířat, masky, látky a spousty věcí, které vidím poprvé v životě.Můžete se zde občerstvit,jít na toaletu.

Prodavači jsou úslužní, ale ne vtíraví.Řeknete hapana, nebo ne ? to je to samé a máte klid.To není Turecko či Egypt, nebo Tunis, kde hlavně ženy mají co dělat, aby se zbavily neodbytných prodavačů.

Po půl hodinové pauze vyrážíme k bráně safari.Jsme zde ? TSAVO ESAT national park. Po zaplacení a nezbytném zvednutí střechy u každého auta vjíždíme s připravenými kamerami a fotoaparáty do parku, který je v rovníkové Keni největší.Jeho rozloha je 20.812 kilometrů čtverečních.Cesta a železnice z Mombasy do Nairobi jej dělí na část východní a menší západní.Tsawo West, které je přístupnější s dobře vybavenou infrastrukturou.

Všichni jsme napjati a zvědaví, jaké ?divadlo? nám zdejší safari předvede.Máme nádherné počasí a náš řidič, nás ujišťuje, že se nám bude ?dařit?.

Na sedadle mám kameru i fotoaparát.Můžeme vyrazit.

Jedem sami.Další dvě auta vyjela o něco dříve a jsou už někde vepředu.Řidič, nám prozrazuje, že už tady jezdí 15 let.Jedeme pomalu po cestě, která je červená jako tenisový antukový kurt.Rozhlížíme se kolem sebe.První co vidíme je termitiště.Tato ? stavba? je vysoká více jak jeden metr.Někde jsem se dočetl, že hnízda jsou postavena především z trusu, hlíny a z odumřelých jedinců.Spojení je zajištěno slinami.

Po krátké chvíli vidíme zebry a u nedalekého napajedla impaly a elandy.Okolní krajina je travnatá s nízkými keři.Počasí nám přeje, není vedro a je spíše pod mrakem.Častý praskot ve vysílačce řidiče nám dává tušit, že je ve spojení s našimi dalšími dvěmi auty.V dálce vidíme první slony a pakoně.Řidič zrychluje a my před sebou vidíme další zebří stádo a též naše dvě auta,která stojí u vodního napajedla.Po příjezdu vidíme sice v dálce, ale přece jen hrochy.Můj kolega má dalekohled, díky kterému se můžeme podívat na zvíře, které je závislé na vodě a jeho mohutné tělo dosahuje váhy až 2 tuny.Je to paráda pozorovat jak si bezstarostně plavou a kolik minut vydrží pod vodou.

Podél cesty vidíme spousty nádherně zbarvených ptáků a též stádo prasat bradavičnatých.Je to něco úžasného.Stále jsme ve střehu, aby nám nic neuniklo.Náš řidič zastavuje.Všichni vzhlížíme a až po chvíli nám řekne, ať se podíváme na cestu.Na červené cestě se vyhřívá malý chameleón.

Blíží se čas oběda.Kličkujeme po celkem slušných cestách, které věřte nebo ne mají kvalitní značení a i tady jsou kruhové objezdy!

Asi dvacet metrů od nás jsou pod stromem ve stínu čtyři sloni, pánečku, ale ti jsou obrovití a hned vedle dvě žirafy.Obě ožírají trnité stromy a pokukují po nás.Jsou v klidu nebojí se. Jsou nádherně zbarvené.Mají krásné ?bílé ponožky? a krásnou bronzovou srst.Když si představíte, že zvíře, které máte pár metrů před sebou měří pět metrů a váží více jak tisíc kilo, běhá vám mráz po zádech.

ČERVENÍ SLONI ? tak to je paráda.Napajedlo je úplně u cesty a při něm více jak dvacítka nádherně červených slonů.Červeně zbarveni jsou od zdejší železité hlíny, či bahna, které je chrání před dotěrným hmyzem a stále úmorným sluncem.Jsou malí, velcí a největší.Fotíme a natáčíme jako o duši.Je to něco fantastického a jak se zlobí, ale žízeň je větší, proto stále noří chobot do červené břečky, nasají a šup do sebe.Po desíti minutách odjíždíme na oběd.

Obědváme v hotelu, který má nádherný výhled a nemůže zde chybět další napajedlo kde hasí žízeň stádo antilop a šest zeber.V dálce pod stromy vidíme stádo slonů.Oběd je výborný.Pití si platíme.Pivo stojí 250 KES, což je v přepočtu přibližně 75 korun.Mezi stoly vidíme pobíhat damanay skalní, vypadají jako naši potkani, ale bez ocasu.Personál je odhání dlouhými klacky.Fotíme si okolí, různé ještěrky a někteří se stačí vykoupat v nádherném bazénu a dobít baterie fotoaparátu či kamery.Před naším odjezdem přijíždí jiná skupinka Čechů a hlásá, že nedaleko viděli lvy.

Mraky jsou ta tam a obloha je bez mráčků.Naštěstí si vezeme dostatek vody, ale zda jí budeme mít dostatek i pro zítřejší den je otázka.Je krátce po druhé hodině odpoledne a my vyrážíme.Jsme netrpěliví, zda se nám poštěstí vidět zmiňované lvy.

Máme štěstí.Lev a lvice polehávají pod stromem ve vysoké trávě.Zastavujeme co nejblíže.Máme je na deset metrů.Po chvíli se lev zvedne a vybírá si jiné místo.Lvice ho následuje.Jdou blíže k nám.Teď jsou skoro u nás.Velký lev s mohutnou hřívou je dosti neklidný.Řidič nám prozrazuje, že mají dobu páření proto bude lepší nechat je v klidu.I přes těch pár minutek si každý natočil krásné záběry a udělal neopakovatelné snímky.

Cesta pokračuje a my jsme namlsáni blízkosti zvířat, takže pasoucí se impaly , nebo zebry téměř u cesty nás nechávají klidnými.

Narážíme na opice, skotačí všude.Stromy, keře jsou jimi obsypány.Mámy nosí mláďata, ostatní se mezi sebou perou.Jdou přes cestu,dovádí, jako by nám chtěli předvést co všechno umí a my musíme čekat, až se panstvo přemístí ze silnice na trnité keře, nebo se uvelebí na některém ze stromů.

Opět vidíme slony, žirafy a zebry.Kolem čtvrté hodiny přijíždíme do městečka Voi, kde musíme dotankovat.Někteří a nakukují do zdejšího obchůdku.Mě spíše zajímá okolí.Hned mám u sebe nespočet dětí.Berou co jim dáte propisovací tužky, bonbony,odznaky, mýdlo.Naštěstí, že jsem si vzal dostatek.Fotím pneuservis a před ním ze starých pneumatik vyrobené pantofle.Ty tady nosí každý a tváří se, že má nejlepší výrobek od Bati.Staré pneumatiky se válejí na desítky metrů.Přestávka byla krátká a naše cesta pokračuje do střediska, kde budeme vyplňovat formulář pro ubytování.Cesta stála zato.Po pár kilometrech jsme vjeli na prašnou kamenitou cestu, po které náš šofér uháněl, jako by to byla dálnice.V místě dostáváme mokré ručníky,kávu,čaj.Vyplnit formulář je opravdu sranda.Hlavně musíte napsat jméno, datum narození, pohlaví, číslo pasu ? to si vymyslíte raz dva ? protože ho sebou nemáte a podepsat.

Pak naše cesta pokračovala opět do národního parku, kde byl náš hotel.

Vypadal nádherně.A nádherně tam také bylo.Pokoje byly zařízeny velmi luxusně a z každého byl výhled na napajedla, kde se to zvířaty jen hemžilo.Poprvé jsme viděli buvoly.Byla to samčí skupina v počtu 10 až 15 kusů.Buvoli patří k nejzákeřnějším zvířatům v buši a ze zvířat, které jsme viděli snad i nejplašším.

Před večeří dorazilo stádo slonů.Pozorovali jsme je už z dálky, jak jdou poslušně za sebou.První jde velký slon ? máma ? pak další i malí a celé stádo uzavírá největší slon ? táta.

Jdou pomalu, rozvážně.Stmívalo se a sloni pili vodu přímo pod terasou hotelu.Chobot ponořil do vody každý nespočetněkrát a to na jeden zátah slon nabere až dvacet litrů vody.V dálce jsme uviděli další stádo které mířilo k našemu napajedlu. Netrpělivě jsme čekali co se bude dít. Pijící stádo se poslušně začalo řadit jeden za druhým a pomalu začalo odcházet pod hotelem ? vysvětlím ? do buše.A my si podívanou zopakovali!Dorazili další, bylo jich okolo dvaceti a chovali se naprosto stejně!Opravdu, tak to tam funguje. Večeře byla skvělá.Pivko stálo 300 KES, no nedejte si ho.Hudba hrála dlouho do noci.

Ještě to vysvětlení k ubytování.V galerii najdete ?včelí budky?. Na pětimetrovém sloupu jsou kulaté pokoje které vypadají jako úly.Jsou vkusně zařízené s ventilátorem a nezbytnou sítí u každé postele, která byla veliká a pohodlná.Je krátce před půlnocí.

Jdeme spát, plní zážitků a přejeme si snít o zítřku ? jaký bude?

KWAHERI Na shledanou

http://www.123exotika.cz/ostatni.php?view=detail&id=25

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .