0
0

Cesta na Nordkapp přes Pobaltské r. a Finsko

Již delší dobu jsme měli v plánu poznat Norsko.Původně jsme jej chtěli navštívit,jako většina karavanistů přes Německo od jihu směrem na sever.

Na jaře 2008 jsme se dohodli s přáteli,že za dobrodružstvím vyrážíme společně a to dvě obytky,1.)Věra a Luboš + (Jack-pes) 2,)Laďka a Zdeněk.

Přípravě jsme se věnovali na týdenním pobytu v Chorvatsku,kde jsme se dohodli na cestě přes Pobaltské R. Slovo dalo slovo a 20.6 2008 vyrážíme s tím, že návrat do Čech bude někdy na konci července.

V pátek odpoledne jsme se sešli u pumpy kousek za Brnem, přivítali se a pokračovali směr Polsko.Povečeřeli jsme v Č.Těšíně,přespali, ráno dokoupili poslední zásoby a překročili hranice. První zastávka byla v Osvětimi,kde jsme krátce prohlédli bývalí koncentrační tábor.Dle mého názoru to nebylo to o čem by měla být tato dovolená, trochu jsme zvážněli,zamysleli se a pokračovali na prohlídku Krakova a dále směr Varšava.

Tam jsme dorazili v noci,přespali bez problémů v centru na parkovišti a ráno vyrazili na prohlídku starého města a všech zajímavostí,které jsme měli připraveny z internetu.Po několika dalších km byla zdravotní přestávka,jelikož teplota dosahovala ke třicítce.

Další den jsme překročili hranice do Litvy,nikde nikdo, průjezd volný.Po ujetí několika desítek km jsme si začínali všímat silnic,které byli znatelně v lepším stavu než v Polsku.

V podvečer jsme dojeli do prvního městečka,kde jsme zaparkovali na okraji u menšího obchod.centra. Po seznámení s okolím,večeři a procházce jsme si začali opět všímat,že město není bohaté,ale je všude pořádek a čisto.Při návratu k autům jsme zjistili,že pro parkoviště platí značky zákaz parkování po 21.hod. Do setmění okolo nás projel několikrát policejní vůz,ze kterého si nás policisté dost dobře přečetli a vypadalo to,že nemají zájem nás obtěžovat,spíš naopak. Nechali nás v klidu do rána dobře vyspat i nasnídat.Z první noci v neznámé krajině jsme měli moc dobrý pocit.

Pokračovali jsme za návštěvou hl. města Vilniusu,ale ještě cestou jsme prohlédli krásný vodní zámek Trakai. Prohlídka Vilniusu stála za to.Hezké město s nově opravenýma památkami a opět čisto a bezpečno.Spali jsme na placeném parkovišti Za 5,-Eur,kde byl hlídač v budce i přes noc.Parkoviště je v přírodě u řeky 15.min od centra.

Při průjezdu Litvy do Lotyšska jsme pozorovali nekonečnou,převážně rovinatou krajinu,málo a malé vesnice.Provoz nepatrný.Při překročení hranic opět nikde,nikdo.

Pro upřesnění těch hranic!! Projeli jsme ČR-Pol-Lit-Lotyš-Eston-Fin-Nor-Švéd-Němec a Nikde jsme nepotkali celníka, a nikdy jsme nepotřebovali pasy,dokonce ani na trajekty.

Další den jsme dorazili do hl.města Rigy.V průvodci je psáno,že je to taková malá Východní Paříž.Musím potvrdit,že to tak je.Další cesta vedla směr Estonsko,kousek před hranicemi jsme navštívili Křížový vrch u Šauliai,neuvěřitelná podívaná,na uměle vybudovaném kopci,který je osázen takovým množstvím křížů z různých materiálů,že už je nikdy nikdo nespočítá.Denně přibývají od návštěvníků,počet se odhaduje na desetitisíce.

Dále Estonskem po kratších prohlídkách některých městeček jsme přijeli k obrovskému jezeru jménem Čudské, které protíná hranice s Ruskem.Jezero se nám nelíbilo,je temné,tajemné a studené. Po několika km jsme dojeli na pobřeží do nár.parku asi 50km od Tallinnu.Tam jsme udělali první cyklo výlet, stál za to,70km a ještě pes ve vozíku.

Ještě večer jsme se přesunuli na okraj Tallinnu.

Ráno jsme vybavili předem objednané lístky na trajekt a vyrazili na prohlídku města.Ujistili jsme se,že hlavní město Estonska je z pobaltských nejhezčí.Opravené staré město,kostely,opevnění,obsluha v restauracích v dobových krojích a strašně turistů.

V podvečer jsme pluli trajektem do Helsinek.Cesta trvala 5 hod a byla příjemná,hráli dvě Estonské kapely,zpívalo se a tancovalo a Finové chlastali jak o závod. Docela příjemné překvapení bylo,že při výjezdu z lodě každý řidič musel dýchat,včetně cizinců.

Přespali jsme kousek od velkého přístavu na rybím trhu.

Ráno jsme zašli do info.centra a vyrazili na celodenní prohlídku,včetně olympijského stadionu.Helsinky jsou hezké,ale Praha to není.

Večer jsme se rozešli s našemi kamarády a po osmi dnech společného putování,jsme pokračovali,každý na vlastní pěst.

Finsko jsme projížděli dalších osm dnů.Navštívili jsme tři nár.parky,nespočet krásných jezer,mezi kterými jsme projížděli a prohlíželi si je z blízka.Nejvíce se nám na jezerech líbily zeleně porostlé ostrůvky,kterých je tam jako naseto.Navštívili jsme nejstarší dřevěné městečko v Evropě,nejstarší kamenný hrad,největší dřevěný kostel,který byl opravdu okouzlující.Zastavili jsme se na Polárním kruhu,kde nám dokonce přálo počasí tak,že jsme se za bílé noci koupali s místními obyvateli o půl noci v řece.Další den jsme se zastavili v dílničce Santa Klause a také jsme museli prohlédnout známou poštu,kam chodí každým rokem nespočet dopisů od dětí pro Santu.Tam by to byl velký zážitek hlavně pro děcka.I když i Věra skočila Santovi do klína a musela se s ním nechat vyfotit.

Na severu jsme se seznámili s Laponci.Žijí tam v klidu a pohodě v krásné přírodě i když v zimě dost drsné.Prohlédli jsme Laponský národní park,velké muzeum a skanzen.Další den jsme přejeli hranice do Norska.Vlastně jsme si žádné celnice ani nevšimli,projeli jsme dvěma vesnicemi,které údajně rozdělovala celnice.Z internetu jsme věděli že při vstupu do Norska se dost přísně kontrolují doklady a veterinární potvrzení zvířat.My měli s sebou psa,který nás doprovází na všech cestách s obytňákem.Prostě žádná kontrola se nekonala a s pejskem nebyl žádný problém po celou dobu.

Byl s námi i na ledovci a neplatilo se za něho ani na trajektech.Norským severem jsme se kochali panenskou přírodou a hlavně jsme si vychutnávali pozorování stáda polodivokých sobů.Že jsou polodivocí usuzuji dle toho,že žijí ve volné přírodě,ale znají se jejich počty,jsou kontrolované a vlastně na ně dojde i když ne tak, jak by si nás asi většina představovala.Dále jsme se začali přibližovat k pro nás tak lákavému a tajemnému Nordkappu.(aspoň teda pro mne lákavému) musím podotknout,že Věra(manželka) by to nejraději otočila někam hodně na Jih nejlépe Řecko.Ale stalo se tak jak jsem chtěl já.

Po projetí dost drahým podmořským tunelem,(čtyřitisíce korun poplatek)do kterého jsme zajížděli z výšky úrovně moře a auto se rozjíždělo jen setrvačností(kdybych nebrzdil tak nevím na jakou rychlost přes sto km.)Po vyjetí druhé půlky tunelu Na třetí rychlostní stupeň jsme se po dalších třiceti km ocitli na nejsevernějším místě Evropy,NORDKAPP,Kde se dá zaparkovat a přenocovat,což jsme využili.Byla půlka července a my jsme celou noc topili,protože ráno byli krásné dva stupně a okolo nás ještě starý sníh.A to tam několik dnů v létě ani v noci slunko nezapadá.

Překvapení pro nás bylo,když jsme po prohlédnutí Nordkappu celí zmrzlí se šli ohřát do nevelké jediné tam stojící budovy,měla to být restaurace a nějaké upomínkové předměty co si turisté běžně odvážejí.Tato budova stojí na obrovské skále,která trčí přímo z oceánu a v této vytesané skále jsme sešli dvě poschodí a ocitli se v obrovském panoramatickém sále,kde se nepřetržitě promítá život na Nordkappu.Je to udělané tak ,že jsme vlastně létali letadlem a vše prohlíželi z hora.Nevím jak to ten pilot dokázal,ale zalétl s námi i do oceánu.Bylo to super.Cestou Norskem směr domů jsme přespávali a navštěvovali tak krásná místa,že se to těžce popisuje.Tak alespoň něco:úžasné vodopády,uskutečnili jsme celodenní túru na horu Sanna,docela záhul,ale na vrcholu byla odměna,fantastický pohled na tři severské země(trojmezí) Švédsko ,Finsko a Norsko.Nejvíce času jsme trávili prohlížením fjordů,Překrásné je souostroví Vesterály a Lofoty,pomocí trajektů jsme se dostali,kam se nám zachtělo a nikdy jsme nelitovali.Rybářské vesničky na Lofotech se nám asi líbili nejvíce ze všech námi navštívených.Asi tak čtyřista km pod Nordkappem už nám zase přálo počasí,koupali jsme se ve fjordech.

Vlastně jen já,náš pes a domorodé děti,ty si to přímo užívali.Neobvyklé pro nás taky bylo při pozorování nočního slunce,na které jsme měli štěstí(jen jednu noc)pět set km pod Nordkappem,pozorovat současně hrající si děti venku za bílé noci ve 23hod večer.Ještě nad polárním kruhem jsme se vyšplhali na ledovec Svartisen,při prvním pohledu se nám tajil dech z jeho obrovitosti i krásy.Rádi jsme také pozorovali rybáře na lososí řece.Jednou večer,když jsme čekali na nějaký pěkný lososí úlovek,se do nás dali komáří tak,že mi připadalo,že český repelent jim spíš voní,než odpuzuje.Tenkrát nás zachránil Norský rybář,který se asi už nemohl dívat na naše tance,které jsme prováděli při odhánění komárů.

Půjčil nám nějakou tyčinku se kterou se tam potírají a ono to funguje,pak už létali jen kolem nás a nesedali.Také jsem zkoušel lovit ryby ve Finsku na jezerech a v Norsku na Fjordech,ale nedařilo se mi,spíš jsem se za svůj úlovek styděl.Takového prcka jsem chytil,až jsem měl strach,aby to ti sousední rybáři neviděli.Jeden němec měl se mnou slitování a dal nám čerstvě nachytané ryby na pánev.(Byla to dobrota)Já mu za to na oplátku dodal na kuráži,že se nemusí bát jet navštívit Pobaltské Republiky.Další zastávka byla na Norském poláru,dále jsme prohlédli a to dost důkladně hlavní město Oslo,dále Švédský Goteborg,pak už trajekt do Ňěmecka a hurá domů. Za celých pět týdnů putování,jsme neměli žádný problém,jak s nocováním na divoko,tak s natankováním pitné vody nebo dokoupením potravin i když za ceny znatelně vyšší než doma.

Nafta se pohybovala okolo čtyřiceti Kč za litr,jen v pobaltských byla levnější,asi tak jako u nás.Snažili jsme se maximálně dodržovat dopravní předpisy a respektovat všechny nařízení v navštívených zemích.Možná jsme měli hodně štěstí,no prostě s blbcem jsme se za celou dobu nesetkali.

Celkem jsme najeli přes devět-tisíc km.Sever máme za sebou a s manželkou jsme se shodli,že každý rok bychom tak severně nemuseli,ale jen z důvodu počasí.V roce 2010 máme v plánu druhou polovinu Norska tu jižní.Snad jsem Vás moc nenudil.

Ahoj Luboš a Věra + Jack

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .