Cesta na Jih...

Tahle cesta vlastně neměla proběhnout, z různých důvodů jako jsou peníze a čas. Nakonec jsme se ale s Thymallusem dohodli a celkem rychle upřesnili trasu cesty, počet dní apod. Později jsme to sice trochu zkrátili, ale o tom až dále.

Plán cesty byl jasný, navštívit Balaton v Maďarsku, projet napříč Bosnu a Hercegovinu a takový nepřímý, nejzazší cíl byl chorvatský Dubrovnik. Nakonec byla trasa cesty následující: CZ-SK-H-HR-BiH-HR-MNE(krátký výlet)-HR-SLO-H-SK-CZ

Den 1.+2. Ostrava – Balaton

Vyjeli jsme z Ostravy v pátek v podvečer, pořešili jsme ještě poslední věci jako třeba mnou zapomenutou vysílačku v práci apod. a jeli jsme na rozloučení se s původním místem Motobaru U Hanky do Bílovce, kde byl 13 let. Od Hanky jsme vyjeli s partou Jižanů směrem Beskydy, kde se většina „rozpadla“ a mi pokračovali dál přes Makov do Bytče a na dálnici po které jsme se co nejrychleji chtěli dostat do Maďarska a přes město Györ k Balatonu do města Balatonfüred. Jeli jsme v noci a po dálnici i větší rychlostí, takže bylo důležité se dobře obléct, ochranu proti větru a chladu zajistil nemok. Přecijen bylo něco okolo 8°-9°C. Po přejezdu do Maďarska se mírně oteplilo.

Maďarsko je velice doře značeno a tak jsme ani jednou nezaváhali a dorazili okolo šesté do kempu Füred v Balatonfüredu. Na recepci bohužel zatím nikdo nebyl a vrátný, nebo jak ho nazvat, neuměl anglicky – furt tam otravujou s němčinou… Naštěstí šla okolo nějaká jeho známá či co, která anglicky uměla, takže jsme vyplnili dotazník a popojeli kousek dál postavit stan.

Prospali jsme celé dopoledne a po probuzení se vydali na prohlídku kempu, který je přímo na břehu Balatonu. Potkali jsme tam větší množství lidí, kteří na rychlo sbíjeli nějaké stany nebo co to bylo a chystali se soutěžit. Taky jsme viděli nějakou divnou soutěž, kdy jeden po hladině tahal na dlouhém laně malý vor na kterém byl položen kýbl s vodou… a prostě jsme vůbec nechápali pointu… Zašli jsme si i ven z kempu do „uměle vytvořeného městečka“, kde domy slouží jako hospůdky, kavárny a obchody. Akorát že 27.9. už mají asi po sezóně a tak bylo všude zavřeno. Měli jsme ještě čas, takže jsme se rozhodli zajet si do nedalekého městečka Tihany, ze kterého jsem měli další den jet trajektem (i když to je asi silný výraz, prostě loď co převáží pár set metrů lidi, auta, autobusy) do Szántódu na druhém břehu Balatonu. Tihany je malé, ale útulné městečko s kostelem a zahradou ze které je pěkný výhled na Balaton. Vrátili jsme se do kempu, dali jídlo, Pilsner Urquell a šli spát.

Den 3. Maďarsko – Chorvatsko – Bosna

V plánu bylo přejet hranice H/HR ve městě Barcs a v Chorvatsku dojet co nejblíže k hranicím s Bosnou a Hercegovinou a tam se ubytovat. Po zaplacení kempu (celkem 4100,- HUFů = cca 430,- Kč) jsme vyjeli do Tihany, přejeli lodí do Szántódu a pokračovali podél jižního břehu Balatonu a na jeho konci už jsme jen sjížděli na jih k hranicím H/HR. Cesta probíhala hladce, na nic zajímavého jsme nenetrefili, protože sever Chorvatska je vcelku „nudný“. Navíc vzdálenost k Bosenským hranicím je menší než jsme mysleli takže jsme těsně před úplným západem slunce dojeli na hranice HR/BiH do města Bosanska Gradiška a bylo třeba se ubytovat. Jenže najít místo pro stan někde ve městě není jednoduché a nakonec jsme to radikálně zapíchli pár desítek metrů od hlavního tahu po kterém jsme jeli, mezi pár čerstvě dostavěných i rozestavěných domů a pole s kukuřicí. Nicméně i po rozdělání stanu jsme čekali, kdy na nás někdo vystartuje a vyhodí nás. Naštestí se nic nestalo a noc proběhla relativně hladce. Den 4.

Bosna a Hercegovina – Dubrovník

Noc sice probíhala hladce, ale nad ránem byla kosa a byl jsme moc rád, že jsem si na poslední chvíli půjčil kvalitnější/teplejší spacák od kamaráda Viktora (čímžto mu děkuji!) a nevzal si svůj Tesco Value spacák za 3 stovky, který je sice o dost menší, ale v téhle zimě by mi byl absolutně na prd… Navíc byla uvnitř na stěnách stanu vysrážená vkhkost v množství větším než malém a ráno po vylezení ze stanu nám bylo jasné proč. Padla mlha, hustá tak, že by se dala krájet a bylo o dost chladněji než večer. Nedalo se nic dělat, museli jsme sbalit provlhčený stan a vyrazit. Plán byl takový, že je třeba projet celou Bosnu napříč, přes Banja Luku, Mostar a Trebinje a dojet do Dubrovníku, a to je „pár kilometrů“. Už kousek před Banja Lukou mlha opadla a mírně se oteplilo, ale i tak asi nebylo moc nad 7°-8°C. S přibývajícími kilometry a časem se to lepšilo a už před Mostarem bylo velice příjemně. No prostě jsme mířili na Jih, no… Nějak jsme to nezamýšleli, ale nakonec jsme se stavili v Mostaru u jejich nejslavnější památky – Stari Most ve staré části města. Je to tam moc pěkné. Ani nás to moc nezdrželo. Motorky jsme nechali pár desítek metrů od mostu a rozhodli se věřit hlídači parkovišti a nechali tam vlastně všechny věci krom pěněz, foťáku a dokladů. Nechtěly se nám tahat helmy a bundy. Naštestí jsme po prohlídce našli vše na svém místě. A parking stál každého myslím 1€. Což mi přišlo fér, ale dát 4 kuny (brali je tam) za WC bylo na mě moc. A to bylo to WC prosím „turecké“!!! No nebylo to lehké, ale prostě jsem TO musel zvládnout, což v moto oblečení opravdu nebylo snadné. Kurňa škoda, že jsem to platil předem, protože jinak bych tolik peněz za „turecký hajzl“ fakt nedal… Cesta z Mostaru směrem na Trebinje byla prosta aut a potkali jsme jich jen pár, navíc slušný povrch a přehledné zatáááááčky – no prostě ráj pro motorkáře. Fakt jsme si to užívali a nejen proto jsem nebyl v téhle zemi naposled. Z Trebinje jsme k moři, kousek od Dubrovniku, dojeli celkem rychle a při západu slunce už jsem měli, i přes nepříjemného recepčního, vyřízeno ubytování v kempu Solitudo, který je přímo ve městě. Vlastně je to jediný kemp v Dubrovniku… Večer už jsme do města nešli a skočili si jen na nedalekou pláž pod kempem a zkusit s Pilsnerem v ruce jestli jsme opravdu u moře.

Den 5. Dubrovník – Monte Negro

Plán na tento den jsem si domluvili už předchozí večer a to takový, že v Dubrovníku přespíme ještě jednu noc (2 noci nás stáli 354,- HRK = cca 1240,- Kč) a volný den využijeme k výletu na lehko a bez báglů do Černé Hory a odpoledne/večer k návštěvě staré části Dubrovníku. Jak jsme řekli, tak jsme udělali a vydali se směrem Monte Negro. Dojeli jsme ale jen do města Herzeg Novi, kde jsme trochu pobloudili okolo hradu a jeli zpět. Na poznání Černé Hory by to chtělo více času. Cestou do Dubrovníku jsme sjeli boční cestičkou z hlavní trasy až dolů k moři a udělali si menší moto-fotosession přímo na oblázkové pláži, 3m od vody. Pak byl sice celkem problém vyjet, ale navzájem jsme se potlačili a šlo to… Po dojetí do kempu jsme se zašli osvěžit na pláž Pilsnerem a hlavně se vykoupat, protože co by to byl za výlet k moři, když by jsme se v něm ani nevykoupali… Udělali pár strojených fotek, aby šlo vidět, že jsme tady opravdu byli a šli se chystat do města. Bohužel naše pěší cesta do staré části Dubrovníku trvala déle, takže jsem už tuto zajímavou část města nestihli za světla, ale o to to možná bylo zajímavější. Chtěli jsme využít místní hromadné dopravy, ale jízdní řád tady funguje hůře než v ČR, takže jsme raději šli celou cestu pěšky a neriskovali odvoz do neznámých končin. Osvětlené hradby a celá stará část města nás uchvátila a my museli pořád něco fotit. Tady jsme taky potkali jediné čechy na celé naší trase. Tahle část města je prostě super a určitě se sem někdy vrátím.

Den 6. Makarska Riviera – Baška Voda

Opouštíme Dubrovnik a jedeme podél pobřeží „nahoru“. Cílem je městečko Baška Voda, kde jsme se chtěli ubytovat a strávit tam volněji den. Z Dubrovniku je to cca 150km, takže jsme po dojetí sem a ubytování, měli dostatek času si v klidu projít tohle malé městečko.

Ubytování jsme sehnali po jednom odmítnutí v domě, kde bylo několik prázdných pokojů a vyšlo nás to, po usmluvání na 25€ za oba. Dali jsme si na promenádě kafíčko a potom zmrzlinu u jednoho ukecaného zmrzlináře, který ovládá i některé české hlášky. Je tam tím vyhlášený, takže mě nijak nepřekvapil… Nakoupili jsme něco na bohatší snídani a i další proviant, a já si po dopití Pilsnerů musel koupit místní pivo. Bylo to Karlovačko v litrové PET lahvi, ale bylo vcelku dobré a pitelné. Vyloženě pohodový a odpočinkový den bez zbytečně najetých kilometrů.

Den 7. Baška Voda – Plitvický národní park

Po bohaté snídani, kterou jsme si vychutnali na balkóně našeho pokoje, jsme se sbalili, rozloučili s majiteli a vydali se na cestu, kdy jsme chtěli dojet co nejblíže k Plitvickým jezerům. Chvíli jsme ještě jeli po pobřeží až do Splitu, kde jsme odbočili a směřovali do vnitrozemí.

Cesta to byla pěkná, za slunečného a teplého počasí a hlavně jsme zjistili, že není vůbec nereálné dojet až k jezerům a ještě si je stihnout projít. Takže jsme dojeli na záchytné parkoviště u jezer, koupili lístek za 110,- HRK (cca 390,- Kč) a šli si projít trasu E, která byla časována jako nejkratší a vedla spíše „vrchní“ polovinou jezer. Jezera a okolí jsou nádherné a vše bylo umocněno začínajícím podzimem, takže lesy okolo hráli všemi barvami. Prostě super!!! Bohužel i přesto že to bylo moc pěkné, věřím že „spodní“ a menší jezera budou ještě hezčí a s větším počtem vodopádů. Ale zase mám o to větší důvod se tam vrátit a přibral bych si k tomu i národní park Krka a třeba i něco dalšího… Začínalo se pomalu ale jistě stmívat a my neměli vyřešené ubytování. Jedna možnost byl stan, ale to by jsme museli pár kilometrů popojet, protože i když je stanování „na divoko“ zakázáno v Chorvatku všude, tak tady v národním parku by to byla asi hodně mastná pokuta. Ale cestou k jezeru jsme viděli všude okolo cesty cedule a nápisy „zimmer frei“ takže snad nebude problém sehnat ubytovaní s postelí. Přecijen nás ubytování v Baška Vodě rozmlsalo a na karimatky se nám zpátky moc nechtělo… Dobrá věc se podařila, pár nabídek, které nám dělali už na parkovišti u jezer, jsme pro vyšší cenu odmítli a sehnali pokoj pro 2 za 20€. Nebylo co řešit a ubytovali jsme se. Večer byl ve znamení plánování cesty nad mapami a skleničkou Karlovačka v ruce.

Den 8. …síla návratů…

Včerejší večer jsme naplánovali, že naše cestování trochu zkrátíme, dnes dojedeme někam na Jižní Moravu, kde se ubytujeme a v sobotu (pomyslný 9. den) by jsme v klidu a pohodě přejeli do Ostravy. Ale bylo to nakonec trochu jinak. Po snídani jsme se sbalili a díky tomu, že jsem motorky mohli postavit hned vedle pokoje, jsme je i rychle nabalili. Přecijen nás čekala dlouhá cesta takže jsme se nijak nezdržovali. Počasí už nebylo tak pěkné jako předchozí dny, kdy jsme byli jižněji. Chtěli jsme se vyhnout dálnicím takže jsem jezdili méně frekventovanými cestami, v Záhřebu jsme mírně zazmatkovali, ale nijak výrazně nás to nezdrželo. Horší, jak se posléze ukázalo bylo špatné odbočení ve Slovinsku. V zemi, kterou jsme od hranice k hranici projížděli jen 15minut(!!!), jsme skoro na jediné křižovatce, přes kterou jsme jeli, špatně odbočili (no, beru to na sebe…) a přesto, že jsme byli v kýženém Maďarsku, tak jsme si to štrádovali na východ podél Maďarsko/Chorvatské hranice. Nu což, zjistili jsme to sice pozdě, ale přece a vydali se správným směrem skrz Maďarsko směrem na Bratislavu. Asi 70km před Maďarsko/Slovenskými hranicemi začalo pršet, takže jsme se nasoukali do nemoků a jeli vstříc počasí. Kousek za hranicemi, před Bratislavou jsme se rozhodli, že nemá moc význam na večer jet zmoklí ještě dalších cca 70km na jih Moravy a hledat ubytování a rozhodli se jet až domů, do Ostravy. Za tmy a deště jsme to po dálnicích dotáhli ještě ten den domů. Celí a zdraví… ujeto najednou 900km… Jsme doma!!! Na konci bych rád poděkoval Viktorovi za půjčení spacáku (opravdu se hodil), Honzovi za půjčení plynového vařiče (taktéž velice užitečné) a dalším lidičkám za morální podporu… Ještě trocha statistiky: – najeto celkem: 2.790 km, moje průměrná spotřeba (+/-): 5,47 l/100km – náklady celkem: ne více než 9.400,- Kč (benzín+jídlo+ubytování+útrata+pojištění – z toho vyměneno: 6.000HUF, 500HRK, 50EUR)