Cesta na Hvar

Je to o vysněné cestě na motorce, kterou jsem loni v září projel z Holešova na ostrov Hvar. Každoročně už pět let jezdím koncem září do vesnice Ivan Dolac na vinobraní (sběr hroznů).

Příprava na cestu začala samozřejmě kontrolou a servisem motorky Cagiva Navigator 1000 r.v. 2004 v Malenovicích kde byly seřízeny rozvody, ventily atd. Následovalo oblečení. Jelikož jsem předem věděl že po cestě mezi Vídní a Grazem zmoknu tak jsem si přibalil nepromok který se velmi dobře osvědčil. Měl vše připraveno a sbaleno tak jsem mohl 17.9.2010 vyrazit. Rozloučení s manželkou pojištění na cestu a v 8.45 jsem vyjel z Holešova přes ucpané Brno do Mikulova. Tam jsem dojel v 10 hodin a na první rakouské benzince si koupil dálniční známku za 4,5 Euro. Nalepil na plexi a vyrazil. Po cca 30 kilometrech jsem najel na dálnici a frčel. Cesta v pohodě, až ve Vídni byla mokrá cesta, tak jsem si myslel že už se déšť přehnal a já pojedu v suchu. Jenže jsem se zmýlil a za Vídní asi 50 km v dálce viděl temno a auta v protisměru byla mokrá. Tak jsem zastavil pod mostem (sice se to nemá) ale nedalo se nic dělat a obléknul si nachystaný nepromok, což jsem udělal velice dobře. Z pod mostu jsem již vyjížděl do deště. Skoro jsem nic neviděl. Měl jsem s sebou v kufru všechno na případné potíže, ale tekuté stěrače nikoliv. Tak jsem se chytnul za kamionem a viděl jen jeho obrys. Tachometr ukazoval ujeto 280 km ,tak jsem se díval po benzince. Průběh tankování – no děs a hrůza. Při placení jsem se musel částečně odstrojit a pak jít ke kase. Kapalo ze mne jak z vodníka. Déšť neustával, nedalo se nic dělat a musel jsem pokračovat. V Grazu jsem měl odbočit na Maribor ,jenže jsem to jaksi v klidu přejel a octnul se asi 40 km za Grazem. Sjel jsem z dálnice a lámanou němčinou se ptal kde že to vůbec jsem. Cestáři mi to nakreslili a už jsem mazal zpět na Graz. Po už správném najetí jsem sjel na exitu 226.

Slovinsko

Měl jsem plánek, jak se vyhnout slovinské dálnici, ale jaksi pršelo stále více a já se potřeboval v suchu podívat. Tak jsem hledal místo kolem cesty, kde bych zastavil a nastudoval ty odbočky a výjezdy z kruhových objezdů. http://forum.ihvar.cz/read.php?4,127665,page=3 Uviděl jsem vpravo ve dvoře přístřešek tak jsem najel do vrat jako bych jel dovnitř a čekal až někdo z majitelů vyleze ven. Záclona se pohnula a za ní asi majitelka otevřela okno, tak jsem ji v tom dešti naznačil něco jako že mi prší na bednu a potřebuji se schovat. Pochopila to a pokynula mi že si tam mohu najet. Postavil jsem motorku pod přístřešek a začal se dívat do plánku kudy dále. V tom se objevila dotyčná paní a jakmile viděla co studuji, jen se usmála a odešla zpět domů. Tak jsem si zapamatoval výjezdy z kruhových objezdů rovno, vlevo, rovno, vlevo, rovno a už jsem byl na hraničním přechodu ze Slovinska do Chorvatska.

Chorvatsko

Celníci, jakmile mě viděli, po mně ani po žádné doklady nechtěli vidět. Mysleli si „pusťme blázna“. Jakmile jsem vjel do Chorvatska stal se zázrak a přestalo pršet. Najel jsem na jejich dálnici a už jsem frčel. Jelikož jsem si sebou vezl spacák a stan tak jsem chtěl někde po sjetí z dálnice za Karlovacem přenocovat. Ale jak bych to, popsal nějak jsem se rozjel a nechtělo se mi zastavovat. Celkem jsem byl až na promočené boty v suchu. Sem tam jsem si přes vesnice, kde jsem musel jet pomaleji, stoupnul do stupaček, abych se trochu uvolnil, natáhnul a orážel kaštany. Oproti autu je to bezvadná věc.

Průjezd kolem Plitvických jezer byl fantastický. Jen jsem slyšel hudbu z MP3 v přilbě doplňovanou perfektně pracujícím motorem. Na cestu jsem si svítil jak tlumenými tak dálkovými světly současně. Sice mi sem tam někdo bliknul ale nějak jsem to ignoroval. V Chorvatsku jsem dvakrát tankoval, a to v Slunji a Sinji. V Cista Provo jsem se stočil vpravo dolů k Brele. Jakmile jsem uviděl moře tak jsem věděl že mám vyhráno. Cesta kolem moře v nočních hodinách byla také velice příjemná, cikády sice necvrkaly, ale zato je nahradily výfuky. Po přijetí do Živogoště – Blato jsem ve dvě v noci zaparkoval motorku, vytáhnul půl litru slivovice, ručník a spacák a valil k moři se okoupat. Nikde nikoho, tak hadry dolů a hupky dupky do moře. Potom jsem si sednul na lavičku, co tam je na konci pláže, a jal se osvěžovat a také meditovat, co se mohlo stát za průser, co jsem to vlastně za blázna, který se dal sám na takovou dalekou cestu. No nevím jak dlouho jsem tam seděl a popíjel, ale ve flašce zbylo tak 5 cm na dně. Nejsem nějaký notorik či alkoholik, ale to jinak prostě nešlo. Nevím z čeho jsem se ráno klepal více, z té slivovice nebo z té cesty… Ráno projížďka do Podgory na zmrzlinu a kolem poledne do Drveníku na trajekt.

Po příjezdu trajektem do Sučuraje jsem byl na trajektu poslední, kdo se naloďoval. Ale záhy po vylodění jsem se octnul v čele kolony která směřovala na druhou stranu ostrova tj. Jelsa, Stari Grad, Hvar. Před tunelem v Pitve jsem se zarazil dívaje se na značku, která je zde umístněna. Ale co – přece to nebudu objíždět. Tak jsem se jako vždy i následné dny zařadil jako první. Opět ty známé blbé pohledy „to je drzost nás takto předjet“ …….. Po příjezdu do Ivan Dolac jsem zastavil dole u moře a mazal na pivo do blízké hospody.

První noc jsem strávil tak, jak jsem si již dříve představoval, pod širým nebem u pláže. Ačkoliv jsem měl již možnost přenocování v apartmánu, zvolil jsem tuto možnost, kdyby náhodou, abych pro příště věděl, do čeho lezu. Následné dny jsem po snídani vyrazil vždy na jiné místo. Drvenik – jednodenní výlet na předem avízované setkání s kamarádem který tam trávil dovolenou. Motorku a přilbu jsem nechal v přístavu Sučuraj a 30 minut trajektem na pevninu. Po cestě zpět do Ivan Dolac v půlce ostrova sjezd k moři po polní cestě a průzkum „tzv. robinzonád“. Odbočka – myslím že to bylo ve vesnice Bogomolje. Na jedné pláži nikde nikoho ale bordel no děs. Škoda, že jsem to nevyfotil, i ten zákaz koupání se bez plavek přišpendlený na stromě…. Pak průzkum na další. Tam jeden barák, vrtule na elektřinu, ale smrdělo to tam od lakování nějakého zábradlí. Po štěkotu psa došel nějaký starý dědek a jak mě viděl se koupat bez plavek, tak na mě spustil že to jako nééééééé. V okolí nikde nikoho. Ještě začal cosi camrat o tom, že mám věci a přilbu na „jeho stolečku“ v samé blízkosti pláže, a tak jsem se znechuceně zvednul a odkráčel – dále bez komentáře. Hvar – cesta jak již jsem se dříve zmínil po „nově“ budované cestě přes Sv. Nedjelju.

Procházka ve městě Hvar skončila v místním kostele kde jsem měl obavu jestli mě tam pustí. Jen jsem naznačil jestli mohu dále v maskáčích ale proběhlo to v pohodě. Viděli přilbu v ruce a vysoké boty tak bez problému. Když jsem se přežehnal tak zavládnul klid a mír. Cesta zpět tunelem do Stari Gradu pak do přístaviště mrknout co připlulo.

Horizont – Tuto cestu jsem absolvoval ze zvědavosti, jelikož tam jezdili, když ještě nebyl tunel hotový. Je to dobrý adrenalin a ty pohledy z vrcholu stojí opravdu za to. Bohužel nemám fotky jelikož jsem úplně zapomněl fotit. Když jsem dojel na základnu do Ivan Dolac, tak jsem byl rád že to mám za sebou. Jinak během dalších dnů vyjížďky do okolí (Zavala, Gronin Dolac, Stari Grad, Vrboska, Svirče).

Cesta domů

Následovala zastávka u místního vinaře kamaráda Nikši ve Vrbosce a jak se tak šikla řeč, už bylo poledne. Musel jsem zůstat na oběd. Jelikož jsem ztratil pojem, v kolik mi odplouvá trajekt z asi 50 km vzdáleného Sučuraje, tak jsem po příjezdu do přístavu viděl jen jak odplouvá. No nic, další až za dvě hodinky jelikož prý se střídají trajekty. Takže poslední pivo na ostrově Hvar. K večeru v Drveníku jsem se rozmýšlel, co dále. Tak jsem se kontaktoval s Grigorim, že bych se za ním v Trogiru zastavil, ale nějak vázla komunikace, tak jsem zůstal na noc v Živogošti. Ráno kolem deváté jsem se pak vypravil na cestu domů.

V Podgoře jsem natankoval a vyrazil. Během cesty asi dvakrát měřili rychlost ale nějak mi to vyšlo. Před Plitvickými jezery jsem nemohl zařadit. Následné zjištění že se uvolnil čep v systému řazení po vypadnuté zajišťovací matičce to bylo to nejjednodušší opravit. Vylezl z baráku nějaký zemědělec tak jsme spolu pokecali on mi donesl starší matičku M6 a bylo po problému. Cesta dále probíhala v pohodě a klidu. Jenže za Lučkem jsem opět zapomněl odbočit na Krapinu takže opět malé zdržení. Navigaci jsem si už nedával – ta mi dobře posloužila při noční jízdě když jsem jel v noci cestou tam. Setmění mě zastihlo mezi Grazem a Vídní. Průjezd přes Vídeň bez problému držel jsem se rady že až po přejezdu Dunaje se mám držet směr Brno. Za Vídní mi tachometr ukazoval, abych nabral benzín, ale jak jistě znáte, v tomto úseku až po konec směrem na Mikulov není ani jedna pumpa u dálnice. Až ve Vilfersdorfu jsem doplnil 19,5 litru (nádrž mám na 20), tak si dovedete představit, co jsem si zažil. Jinak cesta až domů v pohodě, akorát přes Brno opět silný provoz. Po příjezdu domů asi kolem 23 hodiny jsem vytahoval z garáže auto, abych mohl najet s motorkou dovnitř, tak jsem byl rozklepaný, že jsem málem urazil zrcátko na autě. Ještě štěstí, že má tendenci se ohnout a vrátit zpět. Cesta se podařila tak si připijeme na tu další!

Zhodnocení:

Už bych nevyjížděl tak pozdě ráno (v 9.00) aby mě zastihla tma. Mezi Vídní a Grazem většinou na podzim prší. 1 100 km se dá zvládnout, ale nesmí pršet a musí se znát dobře trasa. Zkontrolovat řádně oblečení, aby v dešti nezateklo tam kde nemá. Měl jsem vodu jen v botách, ale takový nápor deště by myslím žádné nevydržely. Minimálně 2 litry rezervy benzínu sebou. Tekuté stěrače. Průsery:

Jednou mi spadla motorka, když jsem si myslel, že mám vysunutý stojan, tak jsem ji nakláněl, až jsem ji neudržel. Spadla na páčku od spojky a zlomila ji. Ale i to se stává, 250 kilo udržet to není žádná sranda. Jedna ostřejší zatáčka a už jsem byl v protisměru, naštěstí nic nejelo.

Závady:

Spálená žárovka H3 – koupena nová asi za 20 kun v Jelse.

Nedostatky: Více fotek…