Cesta kolem světa 2008-2010 Laos - Pakse & Bolaven Plateau

Pakse & Bolaven Plateau, káva a kakao

Pakse

Město bylo založeno Francouzi v roce 1905 na soutoku Mekongu a řeky Don. V roce 2002 byl přes řeku Mekong postaven most, který způsobil obrovský růst města Pakse, a to hlavně díky obchodování s Thajskem. Nedaleko směrem na východ se nachází náhorní plošina Bolaven Plateau, která je slavná díky specifickému klima, divokým vodopádům a úrodné půdě, kde se hojně pěstuje káva. Místo se proslavilo také tím, že bylo za války nejvíce bombardovaným laoským územím. Také bylo během války strategickou oblastí pro Američany i Severo Vietnamce, tedy zde stále probíhá zneškodňování nevybuchlých bomb (UXO). Po vyčištění ploch začínají místní farmáři s kultivací země pro pěstování kávovníků. V této oblasti i dnes žijí etnické skupiny, např. Alakové, Katu, Tahoy a Suay.

3.1.2009 Už někdy kolem 6:30 jsme dorazili na VIP nádraží do města Pakse. Moje trápení po požití závadné vody stále přetrvávalo. Po ubytování jsme se trochu dospali a večer se šli projít po městě. Okolí města je kopcovité a moc se nám tady líbilo. Vyšli jsme si také na střechu jednoho hotelu, kde provozují restauraci, abychom si ještě víc vychutnali pohled do okolní krajiny (restaurace na nás moc dojem neudělala, nebo možná my neudělali dojem na personál. Holky tam leštily skleničky, kluci skládali židle, tak jsme si raději nic nedali). V Pakse jsou všude ve městě betonové komunikace, poměrně široké a taky je zde čisto. Staví se stále nové domy a hotely a taky město křižují nejnovější automobily (hlavně pick-upToyoty).

4.1.2009 jsem zůstala na pokoji ležet jako Lazar. Luky mezitím prošmejdil okolí. Byl navštívit pár chrámů, obrovský market a prošel i kolem nejnovějšího sportovního stadionu v Losu, kde bude probíhat část SEA her (her Jihovýchodní Asie).

Když jsem už čtyři dny prakticky nic nejedla a po napití se vody byla do 2min. na záchodě, vzala jsem si antibiotikum, které jediné dokáže tu potvoru bakterii v těle zlikvidovat. V průvodci jsme našli nějaké info ohledně podobných problémů a jednoznačně bylo antibiotikum doporučováno, kdy onu potvoru bakterii spolehlivě zlikviduje. Vzala jsem si Sumamed, byly to 3 tabletky, které se užívaly přesně po 24hodinách. No a už večer jsem měla chuť na vepřo- knedlo-zelo, které se sice nekonalo, ale hlavně že byla opět chuť k jídlu.

5.1.2009 jsme dali ještě odpočinkový den, abychom měli jistotu, že budu v pořádku, další den jsme měli v plánu vyrazit na 3denní výlet na motorce směr Bolaven Plateau.

Tady v Pakse byl alespoň levný internet, přečetli jsme si pár info z domova, tedy moc dobře víme, jakou jste u nás doma měli na začátku roku pořádnou kosu.

Bolaven Plateau

6.1.2009 Luky ráno vyzvednul motorku, půjčení motorky je jedinou věcí, která v Laosu zlevnila (dle cen v průvodci), na den to vycházelo 160,- Kč. Naložili jsme pár věcí na tři dny a vyrazili směr Bolaven Plateau (batohy jsme nechali v hotelu). Ještě jsme natankovali plnou nádrž, jeden litr tady stojí 15,-Kč. Měli jsme štěstí, motorka byla zánovní, Honda 100 cc (vyrobena v Thajsku) se 4rychlostní poloautomatickou převodovkou, tedy bychom na ni měli mít správně řidičák. Nevím, jestli jsme to psali někdy v minulých článcích, ale co se týče Laosu, je to tady postaveno trochu (spíš dost) na hlavu. Běžně totiž vidíte jezdit na motorce, a to bez helmy nedospělé děti, 14, 15 let. Někdy ta děcka mají sotva 11 let. Je to celkem psycho, ale policajti to tady nějak neřeší. Bavili jsme se s několika cizinci, kteří žijí v Asii a řidičák tady musí mít prý jen řidiči aut.

Lukymu to jelo na motorce pěkně, na to, že měl premiéru. Brzy se do toho dostal a jezdil jako místňák. Motorka bez problémů uvezla i ty naše dva suché zadky, takže 100km/h nebyl problém. První zastávku jsme si udělali v kávové plantáži, kde kávička pěkně kvetla, voněla jako květy jasmínů a zároveň jsme mohli vidět i plody, které pěstitelé sušili na sluníčku. Vjeli jsme na jeden pozemek a koukli na sušící se bobule kávy pěkně zblízka. Líbí se nám tady v Laosu, že vás nikdo odnikud nevyhání a vy se můžete přiblížit podobným věcem pěkně v klidu a zblízka.

Pěstují se zde tři druhy kávy, Robusta, Arabica a Arabica typica. Robusta dorůstá do výšky až 5m a Arabica okolo 2m výšky. Region produkuje jedno z nejlepších a nejdražších zrn na světě. Pěstovat kávu začali Francouzi na začátku 19.st. Arabica typica, která se v té době vozila do Francie se nazývala champagne of coffee. V 60. a 70. letech během bombardování pěstování kávy ustalo a opět nabralo na vzestupu v 90. letech minulého století.

Těch 90km, které jsme první den ujeli nám přišly ažaž. Dojeli jsme do místa prvního nocování, a to k vodopádu Tadlo. Místo to bylo moc příjemné, jen pár cizinců a zkrátka pohodička. Udělali jsme si procházku k vodopádu Tat Hang a k vodopádu Tat Lo. Přebrodili jsme i řeku a k večeru měli štěstí vidět koupání slonů, kterým právě skončila šichta. Vodopády nabízely i osvěžující koupačku, ale voda 2x čistá nebyla.

7.1.2009 nás čekalo 85km přesunu k dalšímu vodopádu Tat Yuang, kousek od městečka Paksong, což je hlavní město kávy. Až na 20ti km prašný úsek byla cesta ok. Ubytovali jsme se kousek od vodopádů v hotýlku, kde jsme byli jedinými hosty. Hotýlek byl umístěn přímo v kávové plantáži. Šli jsme se podívat na blízký vodopád, který bylo možné shlédnou shora i zdola. Toto místo je oblíbenou víkendovou destinací pro Thajce. My naštěstí místo navštívili v týdnu, takže krom pár místních dětí a několika cizinců tam nikdo nebyl. Vodopád je 40 m dlouhý a je velmi oblíbeným místem pro piknikáře, dole se dá i plavat, což jsme už nevyzkoušeli, dole bylo dosti chladno. S Lukym jsme ochutnali výbornou místní kávičku, ale z večeře jsme už tak nadšeni nebyli, holky přípravu jídla poměrně odflákly, takže jsme si spravili chuť až druhý den ráno u vedlejšího vodopádu.

8.1.2009 majitelé hotýlku, ve kterém jsme se ubytovali vlastní okolní kávové plantáže, tedy jsme kávičku vyzkoušeli i zde. Poté jsme mířili k vodopádu Tat Fan. Se svou výškou více než 120m je jedním z nejzajímavějších vodopádů v Laosu. Vodopád však lze vidět pouze z protější strany, to nás poněkud zklamalo, že se k vodopádu nedalo víc přiblížit.

Na cestě zpět do Pakse jsme udělali zastávku ve výzkumném kávovém středisku, kde nám místní manažer řekl pár informací ke kávě (Luky se něco naběhal, než někoho sehnal). Prošli jsme celý areál, kde bylo vidět i sázení mladých rostlinek a také jsme měli možnost ochutnat kávičku v testovací laboratoři. Ve vedlejší místnosti byly k vidění ještě stroje jako loupačky, mlýnky a pražičky. Jinak kávy tady vypěstují okolo 15.000-20.000t / rok. Mj.se v oblasti pěstuje také čaj. Do Pakse jsme dorazili v pozdním odpoledni a ještě se městem, když jsme měli tu motorku, pěkně projeli. Následující den jsme v 11h jeli 50 km jižně od Pakse do městečka Champasak.