0
0

Dal jsem si osobní předsevzetí. Minimálně jednou ročně bych se rád podíval na fotbal do Trondheimu na místní Rosenborg. Od roku 2007 tenhle plán zatím plním, a tak bylo jasné, že letos nebudu chtít svou šňůru přetrhnout. A tak byl na světě krátký, ovšem veškeré mé podmínky splňující výlet na sever Evropy, samozřejmě do Trondheimu.

Výlet jsem nejdříve naplánoval na 1.-6. listopadu, v práci nebyl s dovolenou problém, a tak už jsem mohl v klidu rezervovat letenky a jízdenky na vlak. Konečný itinerář byl následující:

1.-2. 11. 2013

Kardavec – Příbram – Praha autobusem

Praha – Wroclaw autobusem Polskibus

Wroclaw – Rygge letecky Ryanair

Rygge – Oslo – Trondheim vlakem s NSB

5.-6. 11. 2013

Trondheim – Oslo letiště vlakem s NSB

Oslo – Praha letecky s Norwegian

Praha – Příbram – Kardavec MHD a bus

Hlavní položkou na seznamu s ohledem na cenu byla letenka, Ryanair chtěl za samotnou cestu cca 250 Kč + 650 Kč za zavazadlo. Jízdenka na výlet vlakem (Rygge – Oslo – Trondheim je cca 570 km) vyšla na zhruba 830 Kč. Cesta autobusem do Wroclawi byla levná, sakumprásk vyšla z domova až do Polska na cca 330 Kč. A letiště ve Wroclawi je velmi dobře přístupné tamní MHD, která jezdí od vlakového nádraží (v jehož blízkosti je i autobusové) za 3 zloté, tedy necelou dvacku.

Cesta zpět byla v podobné cenové relaci, jízdenka s NSB byla opět za 249 NOK (tedy 830 Kč), letenka do Prahy za cca 1 200 Kč.

Vyrážíme!

1. listopadu jsem se vydal tedy na cestu. Nemá asi popisovat jízdu na Florenc, to by zvládla i cvičená opice. Cestu do Norska přes Polsko mám už vyzkoušenou (v roce 2012 přes Varšavu, Katowice i Gdańsk), a proto si troufnu poznávat i další polská letiště. Teda ne že bych byl nějaký fanda do polské aviatiky, ale tamní vzdušné přístavy jsou moderní, to hlavně díky Euru 2012, lehce přístupné a hlavně nabízejí do Norska velmi levné letenky. A to do několika destinací (schválně si najděte na seznam destinací operovaných z Gdańsku, i Trondheim tam je).

Cesta do Wroclawi je možná několika způsoby. Já preferuji autobus společnosti Polskibus, jsou to pohodlné stroje, na cestě do Polska už nikde nestaví, na palubě je možné se připojit na wi-fi, samozřejmostí je WC. A připočteme-li, že nás v buse jelo zhruba dvacet, je jasné, že o pohodlí bylo postaráno. Ta cesta prostě neměla chybu. No a za tu cenu? :-)

Ve Wroclawi jsem měl pár desítek minut na to, abych si na tamním vlakovém nádraží dal něco na občerstvenou. Mimochodem stanici vloni a předloni pracně rekonstruovali, je to velký rozdíl oproti starému autobusáku stojícímu nedaleko. Cesta od nádraží (přesněji řečeno ze zastávky Dworcowa) na letiště je zajišťována v intervalu cca 20 minut, samotná jízda trvá asi půlhodinku. Na letišti byl klídek, čisto, prostě ani tady jsem chybičku nenašel, teda ne že bych ji vyloženě hledal. Velmi mě potěšili zaměstnanci na rentgenu i samotné odletové bráně, kteří když viděli můj český pas, snažili se se mnou komunikovat v češtině. Další plus!

Let do Norska na malé letiště jihovýchodně od Oslo byl bez problému. I když na letišti už dlouho před časem odletu stála před odletovou bránou dlouhá fronta lidí, kteří se chystali bojovat o svá vytoužená sedadla, já jsem se usadil do velmi pohodlných křesel a koukal na plochu, kde se toho teda moc nedělo, ale rozhodně to byl lepší plán, než stát dvacet minut ve frontě. A tak jsem nastupoval mezi posledními s vědomím, že místo u okna v podvečerním letu stejně moc výhod nenaskýtá (rozuměj – není co vidět). Ulovil jsem sedadlo ve 30. řadě, tedy skoro úplně vzadu. Zabral jsem místo do uličky, mezi mnou a kolegou sedícím u okna bylo volno, což přispělo k ještě příjemnějšímu zážitku, prostě bylo kam posunout nohy.

Letouny Ryanairu příliš komfortu nenabízejí, ale já si se svou podvýškou stěžovat příliš nemohu. Ano, sedačky jsou docela tvrdé, ale místa na nohy zase až tak málo, hlavně v porovnání s Wizzairem, není. V cca 6 hodin vpodvečer jsme usedli na dráhu letiště Rygge, ještě zbývalo jen vyzvednout zavazadlo a počkat si na 20:35, kdy mi odjížděl autobus na místní vlakové nádraží.

Měl jsem tedy dostatek času se navečeřet (ze zásob, samozřejmě), vyčistit zuby, přečíst novinky na netu a hlavně vychutnávat první minuty na norské půdě pro rok 2013. Autobus na místní nádražíčko (jízda je zahrnuta v ceně vlakové jízdenky) jel přesně, jak jinak, takže jsem měl dost času si na peroně vyzvednout v automatu své lístky do Trondheimu i na cestu zpět. Na čas přijela i známá souprava, tentokrát s počáteční stanicí Göteborg. Na hlavním nádraží v Oslo (Oslo S) jsme dorazili na minutu přesně.

Největší norské nádraží mě už ničím nepřekvapí, na první pohled to tam jako v Norsku moc nevypadá, lidé v centru Oslo opravdu nemají s Norskem moc společného… Ještě jsem si stačil všimnout, že na nádraží vyměnili už dosluhující tabuli s odjezdy za novou. Cca hodinu do plánovaného odjezdu nočního vlaku do Trondheimu jsem strávil částečně brouzdáním po nádraží, ale hlavně jsem se cca půlhodinu před odjezdem nakýbloval na své sedadlo do již přistaveného vlaku. Na sedačce samozřejmě čekal balíček s dekou, nafukovacím polštářkem, špunty do uší a klapkami na oči. Za chvilku jsem usnul, a to ještě před vyjetím na sever, probudil jsem se jen na kontrolu jízdenek. Sedačka vedle mě zůstala celou cestu volná, a tak bylo velmi jednoduché urvat pár hodin spánku.

Příjezd do Heimdalu (poslední stanice cca 15 min. před samotným Trondheimem) znamenal setkání se známou Ellen a odvoz na ubytování :-). Na sobotu 2. listopadu jsem neměl žádný výrazný plán, hlavně jsem chtěl vidět staré známé tváře i místa, žádné objevování jsem si nenachystal. Jelikož se v Norsku na začátku listopadu stmívá už po třetí hodině odpoledne, musí člověk venkovní aktivity plánovat s přihlédnutím k tomuto faktu. A tak jsem si kolem poledne udělal vycházku ke skokanským můstkům, v jejichž sousedství vyrůstá nový stadion pro běžecké lyžování a biatlon. Pěkná procházka.

Neděle měla jako hlavní bod programu zápas Rosenborg – Viking od 18.00. Ale ještě předtím jsem s Ellen a Torem odjeli zkontrolovat jejich chatu v horách cca 70km jihozápadně od Trondheimu. Pěkné prostředí tam mají, to je fakt. Ještě jsme stihli před samotným fotbalem večeři, takže jsme na Lerkendal odjeli s plnými žaludky. Rosenborg v předposledním kole Viking nakonec udolal 2:1, ale moc velká pokoukaná to teda nebyla. Ale RBK stále tímto výsledkem drží naději na titul, vše rozhodne poslední kolo.

Celé pondělí jsem strávil v centru Trondheimu, prohlédl si pár zajímavých míst, viděl pár zajímavých lidí a hlavně si užíval procházku v příjemném počasí (nepršelo, nesněžilo, prostě bylo akorát) v mém milovaném městě. Samozřejmostí je návštěva kavárny ve čtvrti Bakklandet, tam mě to táhne vždycky!

Úterý bylo zase klidnější, jelikož večer měl přijít čas mého odjezdu z Trondheimu. A tak byla náplní dne jen procházka po okolí, jež znám vcelku dokonale. A večer jsme společně koukli na fotbal, Plzeň s Bayernem dávali na placeném kanálu, a tak jsme museli vzít zavděk „jen“ duelem Juve s Realem (2:2). No a tesně před 23. hodinou a 30. minutou odjížděl z heimdalského nádraží vlak zpět na jih do Oslo, tektokrát jsem měl koupenou jízdenku na letiště Gardermoen. Cesta nebyla tektokrát tak příjemná, jako její kolegyně zpřed několika dní. A to hlavně proto, že jsem neměl celé dvousedadlo jen sám pro sebe. No, když jsem nemohl spát, zašel jsem si do jídeláku dát si něco na zahřátí (a alkohol to rozhodně nebyl), jízda nakonec utekla vcelku rychle, v půl sedmé jsem vystupoval na letišti.

Letiště v Oslo prochází zrovna velkou modernizací, přistavují se nové prostory jak ve veřejné, tak i odletové a příletové části. Prostě současné rozměry nestačí pro více než 20 milionů cestujících, kteří tudy ročně projdou. Ale žádné nepříjemnosti nečekejte, fronta na rentgen byla taková normální, jak ji známe i z jiných letišť. Při odletu si po vpuštění do odletové haly nenechám ujít procházku po domácím terminálu, odkud odlétají stroje do všech možných koutů Norska. Kristiansand, Stavanger, Bergen, Sogndal, Kristiansund, Trondheim, Bodø, Tromsø, Kirkenes, Bardufoss, Harstad… Polykám na prázdno, tohle je nádhera :-).

Po trošce snění jsem se vrátil na zem a prošel jsem vrátky do mezinárodní části, kterou otevírá velký duty-free obchod s na norské poměry levným chlastem. Nic jsem neměl v plánu kupovat, usadil jsem se nedaleko brány, odkud odlétal Boeing 737-800 do Prahy. Měl jsem zarezervované sedadlo v první řadě u okna, což zajišťovalo dost místa na nohy. To se potvrdilo, krátce po vzletu jsem usnul ve velmi pohodlném sedadle, mimochodem tohle byl můj první let, na jehož palubě bylo možné připojit se k wi-fi internetu.

A cesta z Prahy, kam jsme přiletěli s cca desetiminutovým předstihem, byla jednoduchá. Metro, bus, bus… A jsme doma.

Takže nezbývá než doplnit – ha det bra, Norge!

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .