0
0

Černá Hora je balkánský státeček, který se na mapách samostatně objevuje teprve od roku 2006. Dříve tvořila soustátí společně se severním sousedem – Srbskem, ovšem Černohorci jsou tak hrdý a jedinečný národ, že se rozhodli pro úplnou samostatnost. O této zemi se toho zatím ví jen velmi málo, když se například zeptáte Čecha, co si pod názvem Černá Hora představí, okamžitě jej napadne pivo či město na jižní Moravě, kde se tento pivovar nachází.

To je také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodnul vám tuto zemi více přiblížit. Já sám jsem měl tu čest vycestovat směrem na Černou Horu koncem léta 2009. Myslím, že se jedná o nejlepší období pro návštěvu tohoto místa, neboť pláže již nejsou tak zahlceny turisty, ale stále přitom můžete dýchat jižanskou atmosféru teplých večerů a užívat si sluníčka u moře. Sama cesta do této malé země je zážitkem. Jedeme nejprve přes Maďarsko a pak dále do Srbska. Celníci v Srbsku si nás podezíravě prohlížejí a každému z nás dávají do pasu razítko, snad mé první v životě. Při přejezdu do Černé Hory se naši řidiči „spřátelili“ s místními celníky, a ti tak měli jedinečnou šanci ochutnat české pivo.

A konečně přijíždíme do Černé Hory, někdy také zvané Montenegro. Černá Hora je rozlohou menší než Morava, ovšem je tak pestrá, že máte pocit, jako byste během jedné návštěvy procestovali hned 3 státy. Vnitrozemí nabídne horské masívy Durmitoru se stále panenskou přírodou…

Tyto oblasti stále ještě čekají na své objevení, přestože mají skutečně co nabídnout. Málokdo ví, že do tohoto národního parku se dostanete přes kaňon řeky Tary, který je nejhlubším v Evropě. Dalším zajímavým národním parkem je NP Biogradska Gora. Když jsme vystoupali do vrcholků tohoto pohoří, nejenže se nám naskytly krásné výhledy do okolí, ale taky jsme mohli ochutnat sýry a mléko na salaších, a to vše bez vysokohorské přirážky!

V horách máte pocit, jako by se skutečně zastavil čas, nikdo nikam nespěchá a s ničím se nestresuje, což se nám Evropanům může, ale taky často nemusí líbit. Takové objednání kávy vám může někdy zabrat i hodinku. Během této doby stačí vrchní pozdravit všechny známé, co uvidí na ulici a také si zajet pro cosi domů. Ovšem kuchyně Černé Hory se s kvalitou obsluhy nemůže rovnat. Jídla jsou hodně kořeněná, sladkosti zase skutečně sladké. Na porcích Černohorci opravdu nešetří, 400 gramů masa za 5 Euro není žádnou výjimkou. Černohorci rádi “odpočívají” a vůbec se za to nestydí. Svědčí o tom také jejich desatero, z něhož mi nejvíce utkvělo v paměti: Odpočívej ve dne, ať můžeš v noci spát, nebo: práce nosí bolest-neumři mlád, a další. Mentalita obyvatel je úplně jiná,než na co jsme zvyklí, můžete to vidět již při pohledu na ulici a přeplněné popelnice a špínu. Ale i toto všechno má v sobě jakési kouzlo. V horách jsme také měli naši první zkušenost se smlouváním, které k obyvatelům této země neodmyslitelně patří.

Při návratu z hor, kde nás zastihnul déšť, potkáváme “taxi”. Nejprve nás vozidlo objede a pak z něj vystoupí muž a nabízí nám cestu do kempu za odměnu 10 Euro. My odmítáme, muž ujede 50 metrů a opět vystupuje. Tentokrát nabízí již cenu 5 Euro za jízdu. My opět odmítáme a taxikář rozzlobeně odjíždí. Ale myslím, že bychom to s ním usmlouvali třeba i na 2 Eura.

Z hor se přesouváme k pobřeží. Jestli byla fauna a flora v horách podobná té naší, tak v pobřežních destinacích se dramaticky mění. Míjíme háje olivovníků, na své si také přijdou milovníci fíků a všemožných citrusů. Raritou také nejsou granátová jablka a palmovníky. Cestou na pobřeží narážíme na vybílené hotely a nové budovy a hned je vidět, že zde již dorazila konzumní společnost a je zde patrný západní vliv. Je otázkou, zda je to dobře či ne. Snad si Černá Hora uchová své krásy i s příchodem turismu a nestane se z ní jen další tuctový stát plný hotelů a letovisek, a ze země nevymizí ten božský klid, který tam všude panuje.

Nejprve se vydáváme na lodní výlet na Skadarské jezero. Jedná se o unikátní oblast plnou vzácného ptactva a rostlin. Uprostřed jezera narazíte na pevnost, dříve nejspíše vězení. Koluje pověst, že místní trestanci neuměli plavat. Když se ovšem některému přeci jen podařilo utéct,tak si musel žalářník odpykat zbytek trestu za vězně. Nevím, kolik je na této pověsti pravdy, ovšem jisté je, že stěny pevnosti, odrážející se na modré hladině vypadají nádherně. Uprostřed jezera vyskakujeme z lodi a užíváme si teplé vody. Cestou zpět se opalujeme na lodi a dáváme odpočinout nohám po náročných výšlapech v horách.

Navštěvujeme městečko Stari Bar, které bylo ve starověku tak zpustošeno, že zde dnes již téměř nikdo nežije a je vlastně takovým velkým muzeem. Celé je obklopeno olivovými háji a nad nimi a také nad městem samotným se pnou hory, které mizí v mracích. Při výstupu z uliček tohoto města kupujeme místní olivový olej a také turecké sladkosti, kde cukrem skutečně nešetří. Na pobřeží nás z měst jako první uvítá Ulcinj. Jedná se o přímořské letovisko s typickou orientální atmosférou. Jsou zde mešity s minarety a v místních restauracích můžete také ochutnat mořské plody za skvělé ceny. V Černé Hoře je takový zvyk, že ještě před tím, než vám číšník rybu naservíruje, tak si ji můžete zaživa prohlédhout. Noc trávíme na předměstí tohoto letoviska a koupeme se na 13 km dlouhé Veliké Plaži. Ovšem získal jsem pocit, že čím se blížíme severněji, tím jsou pláže přelidněnější a více “komerční”, nemluvě o tom, že například prostor na plavání v Budvě je jakoby ohrazen a vy se cítíte spíše jako v bazénu než v moři. Mám-li vzít ale v potaz moře a všechny pláže, tak jsem byl vesměs spokojen.

Noc v Ulcinji je pak skutečně teplá a já místo spánku vzpomínám na to, co jsme prožili předchozí dny na horách a na všechny ty kontrasty mezi horami a pobřežím v tak malé zemi. Dalšími letovisky, které navštěvujeme, jsou Budva, Kotor a také Dubrovník, který se nachází již v Chorvatsku. Tato přímořská střediska jsou jedinečná, a přitom jsou si všechna hodně podobná. Při procházkách ulicemi těchto starých měst na vás dýchá historie a vidíte připlouvat staré galeny k přístavu a tržiště se zbožím z dálek celého světa. Tato města si skutečně nevíce vychutnáte v noci, kdy místní diskotéky či bary ožívají nejvíce a zavírají až za časných ranních hodin. Většina z těchto měst jsou obehnána hradbami, to aby byly chráněny před výpady Turků, kteří si na tyto oblasti v historii činili nároky. Navštívili jsme hradby města Budva. Výhled na noční město byl úchvatný, ale za 2 Eura si projdete jen malou část opevnění a zbytek zřejmě není zpřístupněn vůbec, což je škoda. Na druhou stranu, o hradbách Dubrovníku se říká, že jejich prohlídka může zabrat i několik hodin. Přímořská letoviska skutečně pulsují životem a dá se zde koupit snad všechno, na co si vzpomenete, od oblečení až po rozličná jídla a suvenýry. I když hlavními zákazníky přímořských letovisek jsou zejména lidé z východu a kromě Česky mluvících obyvatel zde na západoevropany nenarazíte. Českých výprav jsme potkali více. Čeština zněla hlavně na vrcholcích Durmitoru, ale také třeba v Budvě. S Čechy se často zdravíme, neboť Čech Čecha prostě pozná.

S Jadranským pobřežím se loučíme za deště, který smývá prach z ulic a domů. Ale vzpomínky na Černou Horu a celý Jadran nesmývá. Mám jen obavu, že za pár let už to nebude ta Černá Hora, kterou si pamatuju. Stačí jen doufat, že Černohorci si uchovají svoji hrdost a krásu svojí země.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .