0
0

Kurs při naší návštěvě začátkem října 2000 byl asi 300.000 tureckých lir (TL) za DEM. Aktuální kurz si můžete zjistit přímo u Turecké centrální banky (viz užitečné linky). Jinak všude můžete platit v markách nebo dolarech, nikoho tím neurazíte.

Při vstupu do země musíte mít vízum. To jsme obdrželi za 10 USD nebo 25 DEM u žoviálního Turka přímo na letišti a platilo jeden měsíc. Je to vlastně takový kolek nalepený do pasu. Celník tam oštempluje datum příjezdu a pak i odjezdu. Mimochodem – nepokoušejte se v žádném případě vyvážet nějaké historické nebo historicky vyhlížející předměty! Tedy historické, jeden známý si někde koupil od jakéhosi obchodníka za pár šupů pochybné mince. Při odletu mu je celníci v zavazadlech nalezli a putoval rovnou do lochu. Tam se setkal s pestrou směsicí podobně postižených turistů z celého světa. Jeden Němec poranil při jízdě na vodním skútru koupajícího se Turka a dostal rovných 7 let. Nejlépe na tom byl Australan, který pouze ve rvačce někoho zabil a dostal za to myslím 5 let. No nic, známého nakonec pustili, ale stálo ho to spoustu peněz a času. To se opravdu stalo, ne při našem pobytu, ale asi o rok dříve. Raději tedy ani kousek mramoru. Jinak nás vlastně vůbec nešacovali a nikdo neměl s celníky ani s policií žádné problémy.

Turecké přísloví říká : Každý prst na ruce je jiný. Totéž platí o Turcích, nehodnoťte jejich chování jen podle jednání agresivních prodavačů v turistických střediscích. Když zajedete do měst na jihu, poznáte úplně jiné Turky, milé a ochotné vám pomoci. Navíc se v Turecku prakticky vůbec nekrade.

V letoviscích si ale dávejte pozor při placení. Turecké bankovky mají spoustu nul a vypadají všechny stejně. Oblíbeným trikem je, že zaplatíte například 500.000 a obchodník vám vrátí jako na 50.000! Skutečně tuto fintu na naše spolubydlící v blízkém obchůdku jednou zkusili. Naštěstí neuspěli.

Ceny jsou tak trochu různé, jako vše. Nakupovali jsme láhev balené vody za 180.000 lir (asi 11,50 Kč), tedy stejně jako u nás. Mimochodem – vřele nedoporučuji pít místní vodu z kohoutku! Domorodci ji sice vesele pijí, ale ti už si asi zvykli. Pro našince má konzumace vody většinou velmi rychlé následky. Tak tedy jsme si vodu nakupovali. V hotelu jsme ji ovšem oficiálně nesměli přechovávat, zde se směla konzumovat jen pětkrát dražší voda z minibaru. Samozřejmě, nařízení jsme různě obcházeli, byť s trochu špatným pocitem. Základní potraviny jsou rovněž levné, velmi drahé je maso. Samozřejmě, v Turecku je islám, který zakazuje alkohol. Ten zde sice koupíte, ale dost draho. Pivo značky Efes je drahé, ale opravdu velmi dobré. Půjčování motorek je velmi nákladné – viz stránka o dopravě. Litr naturalu stál asi 36 Kč. V letoviscích jsou všude bankomaty a směnárny. Nejlepší kurs je ale na poštách. Naprosto nejhorší je na letišti v Antalyi, nedoporučuji si tam rozhodně směňovat peníze! Poměrně nenápadně, ale dost do peněz leze doprava dolmušem.

Smlouvání je věc, které jsem v Turecku nepřišel na chuť. Smlouvá se prakticky všude, nesmlouvejte ale v restauraci, v dolmuši nebo samoobsluhách s potravinami.. Taktéž vstupné se vám asi nepodaří usmlouvat. Nečekejte, že si půjdete koupit triko nebo sandály a prodavač vám sleví 30 %. Tak to nefunguje. Musíte si koupit třeba dvě trika nebo sandály a triko a podobně. Pak jde cena dolů daleko lépe. Údajně je nezdvořilé nabídnout prodavači cenu nižší než 50 % původní ceny.

V Turecku se doporučuje kupovat zlato, kůže a koberce (pokud na ně tedy máte). Zlato stojí údajně asi polovinu ceny v ČR, hlavně jsou ale tamější šperky daleko hezčí než to, co naleznete v našich obchodech. Kvalita zlata je zaručena státem, při nákupu byste se proto neměli napálit.

Výlety, které jsou organizovány cestovkou, jsou spojeny s návštěvou míst vhodných pro nákup atraktivního tovaru. Tak jsme při výletu na Pamukkale navštívili kobercárnu a dílnu na opracování onyxu, při návštěvě Antalye zase výrobnu kožených oděvů a dílnu na výrobu zlatých šperků. Tam se dá smlouvat opravdu dost, vždy vám pošlou jen příslušného vedoucího. Velký šéf vám může nabídnout i nejlepší cenu. Jeho podřízený má pravděpodobně nějaký limit, který bez svolení šéfa nemůže sám překročit. I proto je zde jednodušší smlouvání. Počítejte s tím, že v obchodě, do kterého vás cestovka zaveze, koupíte kvalitní zboží. Pravděpodobně ho ale seženete jinde trochu levněji.

V Turecku si nedělají starosti s ochrannými známkami. Triko nebo soupravu, kde by nebyl nápis Adidas, Puma, Nike nebo případně obrázek krokouše snad ani neuvidíte. Nepočítejte ale s tím, že by to byly originály. Což neznamená, že by to byl šunt. Řiďte se jenom podle kvality konkrétního kusu a pak nebudete zklamáni. Rozhodně ale u pouličních prodejců nekupujte parfémy „světových značek“! Obdržíte pouze přibližnou napodobeninu za cenu cca 50 % originálu! Tak je to tady se vším.

V Turecku se domluvíte anglicky, německy, rusky nebo turecky. Problém je v tom, že jeden Turek mluví tak a druhý onak. Za chvíli jsem v tom měl guláš. Pokud můžete, naučte se pár slovíček turecky. Turci jsou většinou nadšeni. Nepoužívejte ale slovíčko merhaba, které se ve slovnících vyskytuje jako ahoj nebo tak nějak. Asi je nezdvořilé, zkrátka ho Turci neslyšeli rádi.

Turecko je velmi chudá země s velmi vysokou inflací. Koncem října 2000 byl kurs asi 300.000 TL/DEM, 2.3.2001 již 420.000 TL/DEM. Turistický ruch je tedy podstatným zdrojem příjmu místních obyvatel. Do turistických středisek se sjíždějí za prací tisíce Turků, kteří často živí doma početnou rodinu. Snad i v tom je rozdíl oproti Řecku, kde jsou ostrovy většinou soběstačné a turismus je pro ně jen dalším milým zdrojem příjmu. V Turecku je turismus životní nutností. To je důvodem skutečně překotného rozvoje masové turistiky na Turecké riviéře se všemi negativními průvodními jevy.

http://web.quick.cz/ijon/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .