Catalunya 2005

Když jsme přemýšleli kam vyrazit na dovolenou s dětmi, nalezli jsme nabídku firmy Interhome, která nabízí k pronajmutí domy po celé Evropě. Pátrali jsme, hledali a nakonec vybrali středověké rybářské město Begur na pobřeží Costa Brava. Autem to je z Prahy necelých 1700 kilometrů, v blízkém okolí města se toho dá hodně vidět a pobřeží je plné pláží. Poblíž je několik domů Salvatora Dalího, na internetu jsme objevili nádherné město Besalú, Barcelona je taky kousek, takže nebylo co řešit.

Zaplatili jsme peníze za týdení pobyt a pak se už jen těšili na 1.7.2005, kdy jsme měli odjet do Španělska. Cesta podle Via Michelin vede přes Norimberk, Strasbourg, Nimes, Montpelier, Perpignan a pak už je Španělsko kde se v Geroně odbočí na Begur.

Odjezd byl naplánován na 1.7. tedy v pátek, na pobočce Interhomu v Beguru nás čekali v sobotu v podvečer. Zůstal jsem doma sám s kluky, chystal auto a nanosili jsme do něj veškerou možnou bagáž. Meriva vypadala, jako kdyby měla prasknout a to jsme v ní ještě neseděli my. Pak jsem si šel lehnout, abych vydržel řídit pokud možno co nejdéle, než mě bude muset Sandra vystřídat. Odpoledne okolo 17. hodiny jsme vyrazili směrem na Plzeň. Byl jsem poměrně odpočatý, ale zdaleka to nebylo takové jako když jsme jeli na Sardinii. Přeci jen doma byli kluci a tolik jsem toho nenaspal. V Plzni jsme navštívili Kentucky a koupili nějaké velké rodinné menu, které pak vonělo celým autem. Cesta pokračovala v klidu vlastně až někam k Lyonu, kde jsem se totálně ztratil a bylo zapotřebí probudit navigátorku s mapou. Nakonec bylo nutné zapnout i notebook s navigací, abychom se vůbec našli a mohli pokračovat dál.

Někdy k ránu začínám být pěkně utahaný a tak probíhá střídání na pozici řidiče. Projíždíme probouzející se jižní Francií a v jednom malém městečku navštěvujeme místní trh, kde prodávají samé dobroty. Nakupujeme sýry, salámy a pokračujeme dál. Cestou na španělské hranice začínáme být tak utahaní, že se za volantem střídáme asi tak po padesáti kilometrech. Před Perpignanem odbočujeme k moři, vrháme se na obložené bagety a odpočíváme.

Těch „pár“ kilometrů do Girony se zdá být nekonečných. Když se konečně začínáme blížit k Beguru, navigace nás navede na nějakou polní cestu, o které si myslí, že je to nějaká luxusní silnice a není v našich silách ji přesvědčit o opaku. Do města dorážíme někdy okolo 16. hodiny a vydáváme se hledat kancelář Interhome, kde nám mají dát klíče od domu a povlečení. Několikrát projíždíme město, než kancelář najdeme a pak už hurá do domečku. Má tři ložnice, obývák s kuchyní a dokonce i malou zahrádku s grilem, vypadá to dobře:-)

Těšíme se na neděli, kdy má být v Palafrugellu velký trh a taky do postele, přeci jen to byl pěkný kus cesty.

Odpočatí vyrážíme hned ráno na trh do Palafrugellu. Chvíli nám trvá, než jsme schopní zaparkovat, ale nakonec objevujeme podzemní garáž a vyrážíme do lidského mumraje mezi stánky, kde prodávají prakicky cokoliv. Živé ptáky, oblečení, panenky, rajčata, sýry a kdoví co všechno ještě. Kupujeme si jídlo domů a pak s kluky vyrážíme hledat nějakou pláž. Ve měste je několik směrovek k moři a my vybíráme pláž jménem Aiguablava. Kluci si koupání děsně užívají a nám je jasné, že dostat je z vody a tahat po památkách bude problém…

Večer vyrážíme prohlédnout si noční Begur a vyšlápnout si nahoru na hrad. Begur je plný různých restaurací, barů, všude plno turistů.

Dáváme si zmrzlinu a stoupáme městečkem výš a výš až k hradu. Využívám tmy a hraju si se svojí novou Minoltou A2 a zkouším docílit co nejzajímavějších nočních snímků.

Noční uličky Beguru a ještě jednou noc v Beguru

Procházíme životem kypícím městečkem zpátky k domečku a zatímco Španělům začíná podle všeho nejbouřlivější část dne, my jdeme spát.

Další den je trochu po mrakem, čehož využíváme k cestě do Girony. Girona je město ležící na bývalé římské cestě Via Augusta a váže se k němu mnoho legend a mýtů. Do města dorážíme bez problémů a autem stoupáme podle značení čím dál výš. V okamžiku kdy je to opravdu už podezřelé dorážíme k bráně široké stěží dva metry, spíš je to tak ještě o 10 cm míň. Snažím se do otvoru vjet, sklápíme zrcátka ale pořád mám nepříjemný pocit, že tam nechám trochu červeného laku. Nějaký místní bezdomovec mě naviguje a ukazuje, že je tam ještě dost místa… Moc mu nevěřím:-) Nakonec jsme se protlačili a já se snažím zaparkovat u univerzity. Jsme jen kousek od katedrály Sv.Marie a s průvodcem v ruce vyrážíme na město.

Procházíme katedrálou, navštěvujeme přilehlý klášter a fotíme co se dá. Zaujala nás jedna kulatá věžička a když k ní dorazíme, zjišťujeme že se jedná o arabské lázně z 12. století. Kupujeme lístky a jdeme si je prohlédnout, kluci už zůstávají venku a vypadají značně otráveně.

Z Girony jedeme do městečka Besalú. To co jsme si o něm našli na webu, nás ale nepřipravilo na ten dojem, kterým působí. Je nádherné, úžasné a skvělé. Fotogenické – člověk by mohl chodit hodiny a hodiny a neustále něco fotografovat. Besalú nás zaujalo tak, že jsme do něj jeli nakonec asi třikrát.

Ve městě jsou židovské rituální lázně mikwah, ale do nich jsme se bohužel ani jednou nedostali. Most – dominanta města pochází ze 12. století a je postaven jako celé město v románském stylu. Pokud někdy touto oblastí pojedete, nezapomeňte sem zajet. Litovat rozhodně nebudete.

Na zpáteční cestě do Beguru zastavujeme v supermarketu v Gironě a kupujeme k večeři kilo čerstvých krevet, mušle a nějaké ryby za naprosto směšnou částku. Večer čeká náš gril na pidizahrádce premiéra:-) Krevety děláme na olivovém oleji se stroužky česneku. Po večeři následuje procházka po Beguru. Další den budeme trávit u moře s kluky.

Den 5.7.2005 opravdu stojí za zapamatování. Když jsme se ráno probudili a na obloze pálilo sluníčko, bylo jasné že nás čeká koupání a památky budou muset počkat. Vyrazili jsme tedy na pláž s názvem Platja Fonda. Moře bylo poměrně neklidné a na pobřeží se valily pěkné vlny. Užívali jsme si to až do okamžiku, kdy Dominika, který s rukávky poletoval těsně u moře srazila vlna a nějaký člověk, který taky upadl mu rozkopnul kůži na bradě. První pomoc nám poskytli hned na pláži a poslali nás na šití do nemocnice. Hledání nemocnice bylo dost peklo a navíc Marek s Davidem zůstali na pláži sami, bez dozoru. Šití proběhlo úspěšně, zaplatili jsme 40Eu, dostali potvrzení pro pojišťovnu a vrátili jsme se pro zbytek členů výpravy na pláž. Naštěstí se jim nic nestalo.

Protože jsme se už koupat stejně ten den nemohli, řekli jsme si že vyrazíme na výlet autem a pojedeme podél pobřeží. Dave zůstal s notebookem a hrami doma. Vyrazili jsme a projížděli postupně města na pobřeží směrem k Barceloně – Tamariu, Palamós, Platja d´Aro a až do Sant Feliu de Guixols bylo vše super. Chtěli jsme si vyfotografovat stavbu nějakého kláštera, vystoupili jsme udělali pár fotek, prohnali mládě racka a nasedli do auta. V tom okamžiku do nás nacouvala jedna prťavá Katalánka svým Land Roverem. Na zádi Merivy jsme měli prohlubeň ve tvaru náhradního kola teréňáku.

Zřetelně připitá madam, neovládající ani slovo anglicky začala brebentit do telefonu a po chvíli přijel její manžel, který už anglicky mluvil. Vytáhl nějaké papíry, že to sepíšeme pro pojišťovnu. Policii prý není třeba volat. Moc jsem mu nevěřil, takže když jsme vše sepsali a nafotili, vyrazili jsme na policejní stanici. Tam na mě koukali jako na blázna, proč tam kvůli takové blbosti jezdím a ještě je navíc očividně štvalo, že neumíme ani slovo španělsky a oni musí mluvit anglicky. Tak jsme si ještě s pánem vyměnili telefony a s papíry pro pojišťovnu jsme se vydali zpět do Beguru. Opravdu to byl moc povedený den. Po návratu do Čech byly vyměněny dveře a škoda byla cca 35 000Kč. Pojišťovně papír stačil.

Další den vyrážíme na prohlídku sopek do oblasti Zona Volcanica de la Garrotxa, kde chceme na nějakou vylézt – samozřejmě zcela normálně po nějaké turistické cestě. Po cestě navštěvujeme další středověké město Santa Pau. Město je uzavřeno mezi hradbami podobně jako Besalú, opět máme pocit, že jsme na místě kde se zastavil život už před několika staletími.

Procházíme městem, kde až na pár koček není živáčka – turisté sem asi narozdíl od Besalú moc nejezdí. Navštěvujeme kostelík, místní náměstí a pomalu se vracíme přes příkop pod hradbami k autu.

Sedáme do auta a jedeme dál k sopkám. Je pod mrakem, na obloze jsou velká bouřková mračna, ale zatím z nich ještě ani neukáplo. Dáváme auto na parkoviště a vybíráme sopku – vzhledem k počasí padla volba na Sta.Margaritu, která je od parkoviště půl hodiny pěšky. Stoupáme neskutečným parnem podél statků na svahu sopky, procházíme lesem a po trochu delší době než půl hodiny se vynořujeme na okraji kráteru, v němž je malá kaple.

Cesta dolů je už mnohem veselejší a to i přes to, že jsme těžší o něco sopečných kamenů. Cesta zpátky do Beguru vedla vedle tohoto krásného města na útesu, jméno si ale bohužel nepamatuji. Doplnění z 30.6.2009 – město se jmenuje Castellfolit de la Roca a leží nad soutokem řek Fluvia a Toronell. Útes je dlouhý přes jeden kilometr!

Večer v Beguru završujeme procházkou do večerního města, dnes to bylo opravdu mnohem lepší než včerejší hororový den.