0
0

Cádiz

Cádiz je další z historických měst v Andalusii. Co se týče památek, ty jsme tentokrát nějak zasklili. Najdete tu sice jedno poněkud nudné muzeum, pár kostelíků, starou pevnost, apod., nicméně turisty hledající bombastická místa Cádiz asi moc neosloví. Mě oslovil. A moc. Oproti běžným turistům máme s Pájou výhodu, že nepotřebujeme nutně na svých cestách „něco vidět“ a „něco zažít“. Častokrát nám stačí procházet se nějakým místem a nasávat jeho atmosféru… a Cádiz svou atmosféru má…

Cádiz – přístav pro loďky a stará pevnost

Když jsem byla menší, vždy mě lákalo moře, povídky o pirátech, pirátské písně, plachtění (dosud mě to nepřešlo). Vydržela jsem se dlouhé minuty dívat na obrázky lodí a přístavů a představovala jsem si, jaké to tam asi je…

Cádiz, jakožto přístavní město, má přesně tu atmosféru, jakou jsem si vysnila. Samozřejmě, že dnes je to moderní město a na piráta tam nenarazíte, ale stačí si projít pár typických kamenných uliček, ze kterých se line pach/vůně (jak pro koho) čerstvě ulovených ryb a pak už záleží jen na vaší fantazii, kam vás zanese….

Mapka

Cádiz má dost bizardní polohu. V podstatě celé historické jádro, nejlepší pláže a hotelové komplexy (i když nejsou nijak velké) leží na skoro-ostrově, který je se zbytkem pevniny spojen jen místními komunikacemi – viz mapa (je to ofocený jakýsi kus prospektu, takže omluvte kvalitu fotografie). Už když jsme sem jeli, koukala jsem z okna vlaku jak vyjevená – vpravo moře, vlevo moře…no dost zajímavé.

Jednou z dominant Cádizu se pro nás stal hostel pojmenovaný „Quo Qádiz“. Je to jeden z těch hostelů, který není možná úplně nejluxusnější, ale od prvního okamžiku, kdy projdete dveřmi, se zde cítíte jako doma. Takové hostely navíc přitahují lidi stejně „postižené“, jako jsme my s Pájou, tedy backpackery, a o zajímavé lidičky tady rozhodně není nouze. Svérázný majitel nám hned ve dveřích srdečně zatřepal prackou, a když zjistil, že jsme z ČR, tak to zopakoval (přičemž dost bolestivě zvětšil intenzitu třepání) a přidal k tomu i pár krkolomně vyslovených českých slov.

Cádiz – hostel – vstupní Cádiz – hostel – jídelnaCádiz – hostel – terasa

Hostel: vstupní „hala“, která slouží jako úschovna kol i jako výstava suvenýrů z různých zemí 🙂 Uprostřed společenská místnost a jídelna v jednom, vpravo terasa, kde jsme se (nejen my) rozhodli spát, protože představa, že budem v tom vedru zavření celou noc v nějakém dusném pokojíku, pro nás nebyla nijak zvlášť lákavá. A spalo se tady skvěle…

Jak už jsem psala v úvodu, památkám jsme v Cádizu moc nevěnovali pozornost. Kromě toho jediného muzea jsme vlastně nenavštívili vůbec nic, ale nevadilo nám to, protože jsme byli naprosto spokojeni s procházkami po břehu mořském i jinde.

A návštěvu Cádizu jsme završili noční procházkou. Společnost nám dělaly dvě Australanky, se kterými jsme se seznámili v hostelu. Mimochodem – zajímavá stvoření. Obě vystudovaly biologii a pak se rozhodly procestovat svět. Rok tvrdě pracovaly a pak vyrazily…když jsme je potkali v Cádizu, byly už z domova víc jak půl roku, měly za sebou procestované země jako Thajsko nebo Čínu a mířily někam do Peru…

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .