Cadiz & Národní park Doñana

Od špičatého skalního zubu na Gibraltaru jsme se s Ivetkou v rámci naší výpravy kolem španělské Andalusie vypravili dále na západ po pobřeží do ospalé Zahary de los Atunes, abychom načerpali síly. Jen co jsme se dostatečně vyčvachtali v Atlantiku, nabral náš Citroen směr Cadiz a Národní park Doñana. Zatímco Cadiz svým kouzlem historického centra nezklamal, Doñana se stala menším komářím utrpením.

Ospalá Zahara de los Atunes

Výlet na Gibraltar byl docela vyčerpávající, a tak jsme s radostí zaparkovali auto v kempu Bahía de la Plata, který se nachází sotva dva kilometry od městečka Zahara de los Atunes. Paní v recepci nás nejprve vyděsila vysokou cenou za přespání, a tak jsme se pro jistotu vydali podívat, jak to v kempu vypadá a zda to tu za tu cenu stojí. Ukázalo se, že chlapík, který tu jako jediný další kempoval, zaplatil mnohem méně, a tak jsme se vydali na křižáckou výpravu zpět do recepce, připraveni vydobýt lepší podmínky. Recepční se naší odhodlanosti zřejmě zalekla, a tak bylo rázem vymalováno. S cenou při zemi jsme postavili stan a hned utíkali na pláž. A ta je tu opravdu nádherná. Na rozdíl od mrazivé vody v Marbelle je španělské pobřeží Atlantiku příjemně vyhřáté a pláž samotná překypuje čistým pískem kam oko dohlédne.

Zahara

V Zahaře jsme převážnou část našeho pobytu strávili válením sudů na pláži, nicméně objevitelský duch nám nedal a vydali jsme se městečko pořádně probádat. Průvodce nás lákal na zdejší starobylou pevnost s hradbami, hlavní ulici oživenou turisty a sochu jakéhosi slavného toreadora. No, takže popořadě – na pevnost jsme narazili, tedy pokud to byla ta stará oprýskaná zeď, která dnes slouží už jen jako skvělé místo k značkování území zaběhlých psů. Hlavní ulici jsme poznali hned, protože oproti zbytku Zahary tu skutečně občas zahlédnete člověka projevujícího známky života. Právě třída Calle de Cachón v centru nás nakonec zachránila od roztání pod náporem prudkého slunce, protože se nám tu podařilo najít otevřenou restauraci. Dali jsme si něco, co zdánlivě připomínalo čtvercovou pizzu na prkýnku a svlažili vyschlá hrdla ledovým nápojem. Velké finále se sochou toreadora se bohužel nekonalo, protože tu žádné takové dílo není. A pokud tu někdy bylo, nejspíš se roztavilo nebo uteklo do obydlenějších krajin.

Puerto de Santa Maria

Po odpočinku v Zahaře jsme se další den vydali opět na cestu, která nás zavedla do přístavního městečka Puerto de Santa Maria, strategicky výhodně umístěného poblíž města Cadiz i národního parku Doñana. Zdejší kemp je velmi hezky udržovaný, rozlehlý a stanoviště jsou krytá stínem jakýchsi placatých stromů. Jen pláž kempu chybí.

Odpoledne jsme se vyjeli koupat na o něco vzdálenější pláž, kterou zde okupují osamocení rybáři. Večer jsme se odhodlali vyrazit pěšky do města, které je v centru rozťato přístavní zátokou. Ta nás trochu zklamala, protože romantiku podvečerní procházky po nábřeží kazí pohled na nevábně zakalenou vodu vonící jako týden nemytý tulák. Voda v zátoce navíc spíše připomíná bažinu, ve které tu a tam uvízla rybářská bárka. Nic jsme si z toho s Ivetkou nedělali a dali si předražené pivo v baru se zajímavým názvem Kurva. Po svlažení našich žíznivých krků jsme se ještě prošli dlouhou procházkou na druhý břeh a nasytili se v McDonaldovi.

Národní park Doñana

Druhý den nás čekal výlet do národního parku Doñana, který lákal prohlídkou nezkažené přírody. Loď vyjíždí z městečka Sanlucar de Barameda, které představuje vstupní bránu do parku a které v podstatě žije z turistického ruchu v této oblasti. Projížďka chatrnou lodí byla trochu nudná, protože okolí je lemováno jen zalesněnými břehy bez větších přírodních monumentů. Celý park je navíc zamořen otravnými komáry, před kterými není úniku. Kapitán nás vyklopil na můstku, odkud vede prašná cesta provázející návštěvníky areálem s chýšemi původních obyvatel. Celá skupinka turistů se vyklopýtala z lodi a vrávoravě se snažila vyhnout minovému poli koňských exkrementů.

Náš tip Když už na výlet do NP Doňana, tak jedině se zásobou silných repelentů a na čtyřkolkách místo na výletní lodi. Výlet lodí nás přišel na cca 17 EUR a pravděpodobně bychom si jej více užili na čtyřkolkách, které sice vyjdou o něco dráž, ale na druhou stranu zaručují pořádnou porci zábavy.

Nadšená průvodkyně vesele štěbetala o zajímavostech místní flóry a pozůstatcích původních obyvatel, kteří podle nás utekli před útoky komárů. Prohlédli jsme si několik polorozpadlých chýší, snažili se na vyvýšeném stanovišti pozorovat srnky a vzácné ptáky, mlátili se ve snaze pozabíjet komáří útočníky a nakonec se opět vrátili na vyhlídkovou bárku, aby nás odvezla zpět do civilizace. Návštěva národního parku nás trochu zklamala a pokud se tam rozhodnete někdy vyjet, doporučujeme místo výletu lodí pronajmout si terénní čtyřkolky, na kterých bychom si určitě užili více zábavy.

Cadiz

Náladu jsme si s Ivetkou rozhodli spravit další den výletem do historií nasáklého města Cadiz. Cadiz je jedno z nejstarších měst jihozápadní Evropy, které založili Féničané zhruba tisíc let před tím, než se na svět poprvé s křikem podíval Ježíšek. Je to hlavní město stejnojmenné provincie s více než 120-ti tisíci obyvatel, kteří si každý den užívají nádhernou architekturu. Té jednoznačně vévodí mohutná stavba Catedral de Cadiz postavená v roce 1280 s příjemným posezením na přilehlém náměstí Plaza de la Catedral. Na chvíli jsme si zde odpočinuli v kouzelné restauraci a dali si 6 porcí chutných tapas. Na schodech pod katedrálou se rádi scházejí mladí Cádizané, aby si užili slunka a popovídali si s přáteli.

Kromě katedrály dokáže Cadiz okouzlit také romantickým přístavem s výhledem na Atlantik posetý rybářskými bárkami poslušně čekajících na své tiché majitele. Procházka po nábřeží je obzvláště krásná v podvečerních hodinách, kdy se celá scéna prastarého přístaviště zabarví do ruda. Co nás překvapilo bylo nadšení místních do běhání. Všechny chodníky jsou zde opatřené běžeckými dráhami, které s radostí využívají Španělé pro jogging, při němž si po parném dnu vyčistí hlavu od všech strastí všedního dne. Ať už se při procházce městečkem zatouláte do jakékoli uličky, dokáže vás Cadiz potěšit kouzelnou atmosférou barokních domů s prvky z období rokoka, které jsou stavěné blízko k sobě, jakoby snad chtěly turisty a obyvatele donutit k bližšímu seznámení.

Náš tip Cádiz je spolu se Sevillou je Cadiz jedno z nejkrásnějších měst Andalusie. Bohatá historie vepsala v uličkách města kouzelný příběh jednoho z nejstarších středisek kultury západní Evropy plný romantických scenérií, kouzelných katedrál a ospalého přístavu s výhledem na Atlantik. Doporučujeme se zastavit u Catedral de Cadiz, posedět zde chvíli na schodech či poobědvat výtečné tapas v podniku Cervecería 100 Montaditos a výlet zakončit procházkou po přístavu.

Celý den se nám Cadiz pokoušel na tvářích vykouzlit úsměv po nepříliš výživném objevování přístavu Puerto de Santa Maria a národního parku Doñana. Nutno říct, že se mu to povedlo, protože prostředí historií nasáklého Cadizu nás znovu přimělo uvěřit v romantickou duši Andalusie. Vedle Sevilly, kam jsme se vydali později, nám Cadiz učaroval asi nejvíce.

Náš tip Kromě Cádizu jsou městečka na jihozápadním pobřeží Andalusie trošku ospalá a nenabízejí mnoho příležitostí k zabavení. Co však doporučujeme, jsou pláže, kterými se většina z nich pyšní. Voda v Atlantiku je teplejší než na východní straně, kterou omývá Středozemní moře a pláže jsou nádherné, písčité, čisté a dá se na nich příjemně promarnit hromada času. My vyzkoušeli pláž v Zahara de los Atunes a v Puerto de Santa Maria. Líbily se nám obě.