0
0

Malá rybářská vesnička Cabo de Palos se svým nepřehlédnutelným majákem na vršku je od rušné La Mangy del Mar Menor (Murcia) coby kamenem dohodil (a zbytek doběhl). Vesnice se probudí z letargie jen v neděli dopoledne. Tehdy se místní i turisté z širokého okolí sjíždějí na tradiční trh. Prý má neopakovatelnou atmosféru, ale my bychom si raději poslechli trochu ticha, a tak jsme vystoupali až k majáku. Máme tak výhled na panenské plážičky mezi skalami, kde se potápěči s oblibou noří do hlubin; jižně se za kopcem táhnou nádherné pláže přírodního parku Calblanque, v dáli vystupují z moře útesy Islas Hormigas (Mravenčí ostrovy).

Islas Hormigas se staly osudnými nejedné lodi, jejíž vrak teď spočívá na dně. Člověk by si myslel, že k takovému neštěstí může dojít jen za nepříznivého počasí, za bouře, během níž se loď stane neovladatelnou. Zdaleka to ale není pravidlem. Například jednoho srpnového odpoledne 1906 vyjel na moře parník Sirio s více než osmi sty cestujícími. Mířil do přístavu Cartagena. Příliš se ale přiblížil k pobřeží a narazil na podmořské útesy. Kapitán s posádkou hodili za hlavu všechna pravidla i pasažéry, jako první nasedli do záchranného člunu a nechali loď jejímu osudu. Lidí se pochopitelně zmocnila panika. Spousta jich volila skok z lodi, která už trčela vysoko nad hladinou, v naději, že si tak zachrání život, přestože neuměli plavat. Na pět set jich zahynulo. Katastrofa by byla ještě tragičtější, kdyby se kapitán jedné z rybářských lodí, která kotvila u Cabo de Palos, neodvážil připlout až k Siriovi, přirazit k němu příď, zvládnout paniku a postupně zbývající vyděšené cestující převést k sobě a s pomocí dalších dovézt do bezpečí. Byla to velká odvaha – nikdo nemohl tušit, že loď se udrží nad vodou ještě celé dva týdny…

Jak známo, oblasti s mořskými vraky patří ki nejatraktivnějším místům k potápění. A podmořská rezervace kolem Islas Hormigas s neuvěřitelně čistou, průzračnou vodou a bohatou faunou i florou je pro potápěče ideálním „místem činu“. Abyste se tu však mohli vydat do hlubin, musíte mít za sebou pěkných pár hodin tréninku a ještě zvláštní povolení, případně požádat o doprovod zkušeného místního instruktora. Přiznám se, že mám z hloubek strach, takže sedím na břehu, máčím si nohy ve slané vodě a představuju si, jaká to musí být nádhera, když se noříte stále hlouběji do ticha, kolem vás barevné útesy připomínající bizarní rozkvetlé louky… Znenadání se pod vámi objeví tmavý obrys vraku, z něhož vyrazí celý mrak barevných rybek. Ani se nepohnete, abyste je nevyplašili, a jen splýváte s tím neskutečným, utajeným světem…

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .