Boí - Vall de Boí, Španělsko, Pyreneje

Opevněné centrum vesnice Boí, podle které dostala své jméno celá oblast, se nachází uprostřed údolí na trase středověké cesty vedoucí k dávnému římskému lázeňskému komplexu, na pravém břehu řeky Sant Martí, mezi dvěma skalními výchozy.

Sant Joan v Boí patří bezesporu k těm nejvzácnějším místním kostelíkům.

Stojí na začátku vesnice a jeho vznik se datuje do 11. až 12. století. V 18. století prošel významnou přestavbou, avšak jeho původní půdorys trojlodní baziliky s apsidami na východní straně zůstal zachován.

Lodě jsou odděleny sloupořadím, do kostela se vchází západním portálem. Ke kostelu přiléhá třípatrová zvonice. Štíhlé zvonice u kostelů v celém údolí Boí trčí jako prsty k obloze. Zvonice kostelů v Boí, Taüll a Erill la Vall jsou pohledově navzájem propojené což je považováno za jasný důkaz o jejich využívání k obranným účelům.

Chrám sv. Jana v Boí září jako klenot. Byl pečlivě zrekonstruován ve své románské podobě. Románská architektura pro nás dnes znamená ukázku čistých forem a architektonické strohosti. Je tedy zapotřebí značné dávky představivosti a fantazie aby se člověk dokázal očima i duchem pohroužit do záplavy barev která měla na středověké návštěvníky chrámu tak silný vliv.

Vnitřky kostelů jsou vyzdobené úžasnými nástěnnými malbami z 12. století. Ani se nechce věřit, že něco vypadající tak moderně namalovali umělci téměř před tisícem let. Nástěnné malby jsou tak vzácné, že z velké části byly v letech 1919 až 1923 přeneseny do muzea v Barceloně a v Boí jsou jen dokonalé repliky. Na nich je zobrazen nejen stvořitel, evangelisté a apoštolové, jak by se dalo očekávat, ale mezi nejzajímavější malby tu patří především výjevy z Bestiáře, výjev s muzikanty a žongléry nebo ukamenování sv. Štěpána.

Ukamenování svatého Štěpána, světce který nehledal žádné statky na zemi, ale snil o těch na nebesích. Kvůli svým představám o životě na věčnosti zemřel strašlivou smrtí v utrpení mukách a bolesti. Taková cesta k bohu bývá zobrazována ve středověkých chrámech.

Můžeme jen hádat jak se lidé dívali tehdy na život. Kostel představoval jakýsi práh do jiného světa, existovala zřetelná hranice mezi realitou a fantazií, byl to svět který lidi vnímali srdcem a ne ten který chápali rozumem.

Zdi jsou vyzdobeny obrazy imaginárních zvířat. Výplody fantazie umělců nebo tvorů objevujících se u tradičních jako jsou sloni s kly na hlavě, stvoření která mají svá jména přesto však nepatří do reality. Ale i o těch která pocházejí z tohoto světa se dá říct, že nejsou vždy taková jak se zdají být. Například tento velbloud je ukázkou znázornění pokory před bohem.