Bibinje u Zadaru

Nekonečný příběh,

Protože jsme v roce 2006 prvně jeli do Chorvatska velkým autem, kromě kamaráda našeho vnuka jsme sebou vzali i jeho tatínka. Navrhl nám, že sebou vezme člun Zodiak s desetikoňovým motorem. Byli jsme všichni pro, těšili jsme se, jak se konečně podíváme do míst, kam si s naším člunem a pidimotůrkem netroufneme. Když jsme nakládali v Praze, ještě jsem se ubezpečovala, jestli má od člunu papíry, všechno mi odkýval. Dorazili jsme v pátek, manžel se rozhodl, že v lučce v Zadaru v sobotu a v neděli nejsou (blbost, jsou tam denně, ale nikdo ho nepřesvědčil), tak že se pro prijavu (povolení na člun) pojede až v pondělí. V sobotu a v neděli znovu jsem se opatrně ptala, jestli by ten člun alespoň neměli nafouknout a vyzkoušet, než pojedou pro povolení. Prý ne, dokud nebude vyřízené povolení, člun na vodu nepůjde. V pondělí ráno vyrazili, a rychle přijeli zpátky. Vyhodili je, protože majitel člunu se jim na lučce snažil vysvětlit, že po Vltavě ten člun jezdí bez papírů a tak že žádné nemá. Nakonec se dohodli, ať tam člun přivezou a pak se uvidí. Tak že nafoukli člun, naložili motor do auta a jeli tam znovu. Nakonec po velkém dohadování zaplatili 35O kun a prijavu dostali. Pustili člun na moře a s velkou slávou vyjeli. Motor sice ihned nastartoval, ale tím to končilo. Jet se mu nechtělo. Takže do večera se mu pokoušeli domluvit, bezvýsledně. Večer jim domácí doporučil opravnu, tak tam ráno motor odvezli. Večer pro něj jeli, zaplatili 3OO kun za opravu a opět chtěli vyjet na moře. Zjistili, že do člunu teče. Hodně. Nebylo čím díru zalepit. Takže ráno, to už byla středa, vydal se majitel do mariny do Sukošanu pro záplaty a lepidlo. Vrátil se za tři hodiny, polomrtvý vedrem, a přinesl jednu malinkou tubičku lepidla s tím, že záplaty tam nikde neviděl. A přece se nebude ptát, jak by vypadal. Tak zase koumali, jak to zalepí. Nakonec jsme si vzpomněli, že v lékárničce je gumové škrtidlo, tak to zalepili tím. Pak zjistili, že je tam další díra, ale už neměli lepidlo. Tak jeli pro další, tentokrát už autem. Zalepili druhou díru, člun projeli, už do něj neteklo, motor fungoval, takže hurá !! Večer nás manžel vzal na projížďku podél pobřeží a druhý den že se pojedeme podívat naproti na ostrovy. Vyjeli jsme, krásně to svištělo, pak najednou šplouchla vlna, člun byl plný vody, podlaha se uprostřed pod tou vahou zlomila a člun se začal zavírat. Tak jsme ho nějak vyvážili a velmi pomalu jsme dojeli na břeh. Když jsme vyskakovali z člunu, kámoška si zlomila malíček, já jsem zůstala viset za plavky, až se roztrhly a konečně jsem vypadla do vody taky. Vylili jsme vodu a pomaloučku jsme se těsně při břehu ploužili zpátky. Druhý den byly velké vlny, takže se jet nedalo a nás už by do toho člunu stejně nikdo nedostal. V pátek se zjistilo, že se záplaty odlepily a tím definitivně skončila naše odysea. Takže za 65O kun plus ty lepidla jsme se málem utopili, jeden zlomený malíček a jedny zničené plavky. Ale kromě těchto několika maličkostí to byla báječná dovolená

A abyste si nemysleli, že loni to bylo jinak, tak ne. Pokračovalo to. Majiteli tohoto super člunu se tam tak zalíbilo, že zbankal další lidi a jelo nás i s dětmi celkem 19 ! Protože jsme se k našim domácím všichni nevešli, požádali jsme je o zprostředkování ubytování v blízkém sousedství. Shodou okolností jejich příbuzní nám nabídli pětilůžkový apartmán hned vedle, takže jsme byli spokojeni. Jen jaksi zapomněli napsat, že sice mají dvě ložnice, ale ta jedna je průchozí. Takže první zádrhel hned při příjezdu – měli tam bydlet dvoje manželé, jedni s děckem a to se jim nelíbilo. Tak jsme to vyřešili tak, že tam šli bydlet čtyři svobodní kluci a ti manželé šli k nám do apartmánu, který měl také dvě ložnice, ale oddělené. Druhý den nás kluci pozvali na kafe a jejich paní domácí nás vyhodila, že tam nebydlíme, tak že tam nemáme co dělat. To už se nám zdálo divné, ale dali jsme si kafe na pláži a dál jsme to neřešili. Večer jsme šli komplet do restaurace na večeři. My jsme se s dětmi vrátili dřív a kluci tam zůstali. Ve tři v noci u nás klepe náš domácí, že mu volal bratr, jestli neví, kde má hosty. Kluci přitáhli někdy ve čtyři, a ráno je paní domácí vyhodila. Zamkla bránu a chtěla po nich zaplatit 120 eur za dvě noci. Odmítala uznat zaplacenou zálohu 100 eur, protože podle ní to platili ti manželé, co tam nebydlí a to propadá. Jeden z těch hochů má asi 12O kilo, tak trošku pana domácího polechtal po krčku, vrazil mu do ruky 20 eur a pan domácí nakonec otevřel, aby mohli odjet. Našli si jiné ubytování a už to bylo fajn. Jen našim domácím to bylo trapné, pořád chodili a omlouvali se.

To už byla neděle. Ten vltavský člun přivezli sebou i s těmi dírami od loňska. Zalepili ho, slavnostně vyjeli a do člunu opět teklo. Tak že zakoupili záplaty a lepidlo, znovu zalepili a člun konečně jezdil. V pondělí jsme jeli do Zadaru na trh a našemu známému do fungl nové Dacie Logan nacouval místní domorodec s traktorem bez papírů a ještě notně opilý. Sice si ho policajti odvezli, ale nálada pod psa. Odpoledne manžel vytáhl z auta náš titanik s pidimotůrkem, na druhé zatáhnutí mu motor zabral, neteklo do něj, tak se začal předvádět. A předváděl se tak dokonale, že se mu povedlo udělat eskymáka, ale jen tu první půlku. Sedíme na břehu a najednou někdo křičí – děda se vám topí – koukám, člun dnem vzhůru a děda nikde. A já bába bláznivá, místo abych vzala kameru a točila to, hupla jsem do vody a plavala zachraňovat člun. Jenže ti mladí kluci byli rychlejší a než jsem tam doplavala, zachránili člun i dědu. Omylem. Děda se vzpamatoval, motor za dva dny vyschnul a jezdil dál. Jenže už s dědou nikdo nechtěl jet, tak si jel sám. Jednou. Zatím co chlapci se s tím vltavským Zodiakem vydali do Sukošanu na pivo, notně se dědovi pošklebujíc, přišla vlna, vyhodilo je to 3 metry do výšky a Myšák, ten 12Oti kilový, když dopadl zpátky na příď, tak se pod ním utrhl celý předek člunu. A to už zalepit nešlo. Tak také dojezdili.

Ale opět, až na těchto pár maličkostí, to byla báječná dovolená a hlavně mě to tentokrát vůbec nic nestálo!

Domů jsme dojeli v pohodě, i naši známí s tím nabouraným autem a už se těšíme na letošní dovolenou.