Benalmádenou křížem krážem

Benalmádena je nejmenším městem na Costa del Sol a zcela jistě i letoviskem nejklidnějším. I když od Malágy až po Fuengirolu je zdejší pobřeží jeden zastavěný pás a začátek a konec míst lze určit jen podle místních tabulí, přece má tato část pobřeží trochu jiný charakter. Malé pláže střídají skaliska, která v některých místech vystupují přímo z vody. Ze staré zástavby zde zůstaly jen skromné zbytky a nová výstavba postupuje nezadržitelně od moře na svahy hor. Orientace je dosti složitá a plánek města, který byl k dispozici v hotelu, se ukázal v terénu naprosto nepoužitelným. A tak z hotelového okna, na první pohled snadno dosažitelné cíle, se ukázaly skoro nedostupnými. V kopcích nad hotelem svítila dnem i nocí buddhistická svatyně a když jsme k ní vyrazili, tak překonání přibližně 1 km vzdušnou čarou trvalo přes dvě hodiny. K tomu horko nad 25 st.C.ve stínu a kila jdou dolů. Za přispění místních jsme se na třetí pokus dostali až k buddhistickému stánku. Cesty, které se šplhají od pobřeží do hor ve většině případů končí před ostnatým drátem či strží a nebo u rozestavěných budov. Ale šplhat po zdejších svazích přináší nádherné pohledy na modré moře a v opačném směru na vysoké hory pod modrou oblohou. Samotná svatyně je velmi jednoduchá a trochu návštěvníka vyvede z míry výběrčí vstupného do podzemní části. Ale rozhled odtud je dokonalý. Samostatnou kapitolou je toulání po mořském pobřeží. Pláže se střídají ze skalami a všechno doslova kvete. Rostliny se zabydlují na místech, kde se to neočekává a jedna barva přebíjí druhou. Nová výstavba, i když její rozložení působí chaoticky, je hezká a bydlí se zde jistě velmi dobře. Z toho starého jsme objevili jen věž vysoko nad mořem, zapomenutý most, který pomalu zarůstá a maják. Překvapí několik opuštěných hotelů. Jak do Malágy a Fuengiroly se lze dostat vlakem nebo autobusem, ale tomu to trvá podstatně déle. Navíc vlaky jezdí naprosto přesně a autobusy zřejmě jak to vyjde. A když si k večeru člověk sedne na mořský břeh, dá se říci, že se přiblížil na hranici ráje. Jinak zdejší hotely jsou výborně zařízené a personál je k hostům velmi vstřícný a ochotný. A když se dívám na malou mušličku na stole, tak mě v myšlenkách míjí stádo slonů z kruhového objezdu, rozčilený oslík, k jehož ohradě jsme zabloudili nebo rudý květ vyrůstající přímo z betonu a k tomu jedno malé přání, že se sem zase někdy vrátíme.