0
0

Na Sicílii je většina významných památek soustředěná kolem mořského pobřeží. Ale překvapí i místa ve vnitrozemí ostrova. Město Palazzolo Acreide se nachází přibližně 45 kilometrů na západ od Syrakus, v pohoří Monti Iblei. Bylo postavené nad údolím řeky Anapo, na jejím pravém břehu. Žije v něm kolem 9000 obyvatel a nadmořská výška města je kolem 670 metrů. Pokud nahlédneme do historie, tak první písemná zmínka je z roku 1145. Lze se dozvědět, že určité oživení začalo kolem roku 1200. Historické informace jsou po této době velmi strohé a vše jako u mnoha dalších sicilských sídel se odehrává až po silném zemětřesení v roce 1693, které postihlo značnou část ostrova. V troskách zůstalo i Palazzolo Acreide. Jeho obnova na stejném místě výrazněji začala kolem roku 1700. Vyrostlo nádherné barokní město s měšťanskými domy, paláci a kostely.

Cestování po Sicílii veřejnou dopravou má na první pohled nádech dobrodružství. Opak je ale pravdou. Autobusy i vlaky jezdí na minutu přesně, jsou pohodlné a čisté. Zajímavé je složení cestujících. Zatímco linky při pobřeží přepravují i hodně přistěhovalců, ty které jezdí do vnitrozemí jsou většinou obsazeny místním obyvatelstvem. Velkou předností je možnost zakoupit si zpáteční jízdenku i pro autobusy. Naše cesta začala na syrakuském autobusovém nádraží. Autobus byl obsazen ze dvou třetin a do našeho cíle jsme dorazili za necelou hodinu. Po vystoupení jsme přeci jen zjistili i slabinu v italské dopravě. Vystoupili jsme na okraji města v místě, které vůbec nebylo označené a bylo nutné se zeptat odkud to vlastně pojede zpátky.

Město je postavené na rozsáhlém návrší obráceném k východu. Hlavní ulice jsou jako podle pravítka a dvě nejdůležitější, kde je soustředěno nejvíce obchůdků jsou Corso Vittorio Emanuele a Via Carlo Alberti. Obě začínají na Piazza del Popolo a procházejí celým městem. Na ně většinou v pravých úhlech navazují boční ulice a z nich ještě vycházejí ty nejkratší, z nichž je hodně slepých. Na náměstí je poměrně velká budova radnice a nade vším vyniká bazilika San Sebastiano. Ta byla postavena v roce 1703 a je největší ve městě. Z dalších církevních památek je na Piazza Umberto bazilika San Paolo. Ve městě je ještě několik menších barokních kostelů. Hodně hezkých domů je ve velmi špatném stavu.

Město není příliš rušné a působí tak trochu ospale. Ulice jsou napěchovány auty, která parkují, kde se dá. Kolem středu města je i poměrně čisto, horší je to v malých uličkách. Mnoho domů ve starém městě je prázdných. Co jsme tady nečekali, byla skutečnost, že kolem poledne jsme nenašli jedinou otevřenou restauraci nebo něco podobného. Při obcházení obchůdků jsme konečně objevili otevřenou pekárnu a oběd tady dostal podobu různého pečiva, které bylo velmi chutné. Návštěvu tohoto města jsme propojili s prohlídkou starého řeckého Akrai, ale to je zase jiné povídání. Několik hodin v poměrně teplém dubnovém dni a chůze po hrbolaté dlažbě nám dali docela zabrat, přesto nakonec převládla spokojenost.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .