0
0

V místě, kde se dnes rozprostírá La Ribera, vznikly v 10. století dvě vesnice. Tehdy ještě stály za hradbami města. Měly však štěstí, že právě na této straně byl vybudován přístav, kam připlouvaly lodě z celé Evropy. Nesmírné bohatství, které sem proudilo z námořního obchodu, vykonalo své. Obě „nová města“ se spojila v jedno a hradby, které je oddělovaly od Barcelony, byly posunuty o kus dál. Ve 13. století La Ribera dokonce získává v rámci Barcelony určitou míru autonomie a stává se dobrou adresou. Od mnohem známější Gotické čtvrti ji dnes odděluje třída Vía Laietana.

Nejgotičtější z gotických

„Kde najdeme chrám Panny Marie u Moře?“ Tak zněla v loňském roce častá otázka některých českých turistů k delegátům cestovních kanceláří před výletem do Barcelony. Román „Katedrála moře“ Ildefonsa Falconeseho, mistrovská historická freska o lásce, válce, zradě, moru, čarodějnictví a antisemitismu ve středověké Barceloně (česky 2007) udělal víc než jakákoliv propagační akce.

Gotický chrám Panny Marie u Moře vznikl přestavbou z původního románského kostelíka, který už nestačil potřebám rychle se rozvíjející La Ribery. Základní kámen sice položil král Alfons IV., který poskytl i kámen z královských lomů z Montjüiku, ale tím jeho podíl na stavbě skončil. Dokonce i do základního kamene byl vytesán pouze znak farnosti, což znamenalo, že stavba patří výlučně farníkům, bohatým, kteří přispěli svými penězi, a chudým za jejich práci. Nechce se věřit, že tento majestátní chrám byl vybudován za necelých šedesát let. Je čistě gotický, bez jakýchkoliv nánosů pozdějších slohů, jak je to běžné u podobných staveb. Stejně obdivuhodný je interiér. Štíhlé sloupy, které od sebe oddělují tři lodě, nesou nejen tíži klenby, jež se vypíná vysoko nad vámi, ale navozují i pocit obrovského postranního prostoru. Nádhera a dokonalá harmonie, dalo by se říct zcela jednoduše.

Kouzlo středověkých uliček

V La Ribera objevíte obchůdky všeho druhuUlice stříbrníků, směnárníků, kloboučníků, výrobců kápí, sklářů, náměstí hrnčířů… Někdejší názvy půvabných středověkých uliček tu zůstaly po řemeslnících, kteří v této „dolní části“ La Ribery provozovali své živnosti. Ani jejich vzhled se příliš nezměnil, stále jsou ještě úzké s mnoha půvabnými zákoutími, a zvednete-li oči vzhůru, zajisté si všimnete, že horní patra mnohých domů přečnívají do ulice, takto se totiž řešil ve středověku nedostatek prostoru. I v oněch dávnějších dobách byl nejrušnějším místem El Born, za kostelem Panny Marie u Moře. Býval centrem obchodu, konávaly se tu rytířské turnaje, lidové slavnosti, pořadávaly se tu trhy, ale i autodafé, při nichž byli upalováni na hranici ti, které inkvizice prohlásila za kacíře. Veřejné popravy se tu ostatně odehrávaly až do počátku 18. století, i když už neměly s náboženstvím nic společného.

Středověké uličky i třída Passeig del Born, dnes pěší zóna, lákají v současnosti svými elegantními butiky, ultraavantgardními, ale i staromódními restauracemi a bary, či nejrůznějšími obchůdky specializujícími se třeba na kávu, sýry, uzeniny, parfémy, ale i na prodej masek, svíček či jiných mnohdy naprosto neuvěřitelných, zdánlivě zbytečných, ale krásných věciček.

Noblesní Carrer de Montcada

Přestože tato ulice ústící na Passeig del Born také pamatuje středověk, je kupodivu rovná jako pravítko. V nádherných kamenných palácích s vnitřními dvory tu bydleli nejmovitější občané Barcelony. Dala by se nazvat ulicí muzeí a galerií. Právě zde sídlí v pěti středověkých domech Picassovo muzeum (č. 15-23) zaměřené na ranou umělcovu tvorbu. Nejste-li zrovna jeho příznivcem, či odradí-li vás fronta před tímto nejnavštěvovavějším barcelonským muzeem, nahlédněte alespoň do jejich dvorů. Možná vás zláká protější Muzeum předkolumbovského umění (č. 12-14), které se chlubí jednou z nejlepších sbírek původních civilizací Střední a Jižní Ameriky. Nejrůznější ozdobné předměty, fascinující masky, šperky, sošky, keramika, textil i nejrůznější rituální artefakty v osmi místnostech nezklamou žádného obdivovatele předkolumbovského umění.

Palác katalánské hudby

Skrývá se v horní části La Ribery (Carrer Sant Francesc de Paula 2) obklopen nijak zvlášť přitažlivými domy. Tento architektonický secesní šperk, od roku 1997 památka světového dědictví UNESCO, postavil v letech 1905-1908 Lluís Domènech i Muntaner, který patřil společně s Gaudím a Puigem i Cadafalchem k hvězdné trojce barcelonských secesních architektů. Není pro Katalánce pouhou koncertní síní, ale podobně jako FC Barcelona je symbolem národní svébytnosti. Vznikl na zakázku pro Orfeó Català, slavný pěvecký sbor, který měl v repertoáru nejen klasickou hudbu, ale i katalánské lidové písně, jež měly probudit národní cítění. Jeho členy byli příslušníci barcelonské smetánky, ale i lidových vrstev. Je dokonce prokázáno, že jeho zakladatel Lluís Millet vyhledával talenty v místních hospodách a dokázal je přesvědčit, že místo popíjení by se měli věnovat bohulibější činnosti.

Celá budova postavená z červených cihel, s kupolemi, věžičkami, balkóny a sloupy vyniká nesmírnou bohatostí tvarů, dekorativních prvků a barevností mozaikových obrazů i květinových oramentů, která svědčí o obrovské výtvarné fantazii svého autora. Pozoruhodný je ale především interiér, v němž zaujme nejen originální výzdoba jeviště, ale především velké střešní okno z mnohobarevného skla uprostřed sálu. Nebudete-li mít možnost jít na koncert, zúčastněte se prohlídky s průvodcem (8 €), stojí to za to.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .