0
0

Poznámka k ubytování a stravování – v Barceloně najdete nepřeberné množství ubytování všeho druhu a všech cenových kategorií. Pěkné hostely jsou například i přímo u moře, nicméně nečekejte, že něco slušného a levného najdete po osmé hodině večer, to už jsou všechny i vzdálenější hostely plné. My jsme měli obrovské štěstí, že jsme při druhé návštěvě Španělska našli volné místo v jednom penzionu na Plaza Reial, což je malé náměstíčko, na které odbočuje ulička z Rambly. Přijatelný pokoj pro dva za cca 60 euro (což je cena srovnatelná s hostely, kde se ovšem o pokoj dělíte s více lidmi), v samém centru Barcelony, okna s výhledem na Ramblu…víc jsme si přát nemohli.

A stravování – na Ramble je spousta restaurací, těm se ovšem z hlediska vysokých cen doporučujeme vyhnout. Mnohem větší zážitek je prolézt městskou tržnici, do které odbočíte přímo z Rambly. Proč sakra nemáme něco takového v Čechách???

Barceloneta – městské pláže, kolonády, přístav a žraloci

Pokud projdete Ramblou až k moři, můžete si prodloužit procházku po staré námořnické čtvrti nazvané Barceloneta. Dnes tady místo začouzených putyk samozřejmě najdete spíše drahé restaurace. Rodiny s dětmi ocení velké L’Aquárium Barcelona, tedy podmořský svět, kde je největším lákadlem tunel se žraloky. Rozhodně je to zajímavý pocit, když vám žralok propluje přímo nad hlavou, mě ale mnohem více zaujali rejnoci, protože se mi líbí, jak elegantně se umí vlnit…a vůbec, proč mají rejnoci tak dlouhý ocas (nebo co to je?). Škoda jen, že se ani žraloci ani rejnoci nedali vyfotit, sice jsme se snažili, ale vlnili se holt moc rychle. Kromě rejnoků byli moc hezcí mimo jiné mořští koníci a potápěč opravující jedno z akvárek taky nebyl špatný 🙂

Barceloneta – přístav a rybáři

Podél Barcelonety se táhnou dlouhé městské pláže, které jsou sice samozřejmě narvané lidmi, ale jinak jsou kupodivu celkem čisté, koupat se tam docela dá a vůbec jedno odpoledne se to vydržet dá (víc bych nevydržela, ani kdybych měla celou pláž jen pro sebe). Při poslední návštěvě (2007) mě tam ale už pěkně štvali nabízeči různých služeb, od arabášů prodávajících plechovky piva po Vietnamky doslova vnucující masáže, jejich hlasité vábení se pravidelně opakovalo, jak procházeli pláží z jednoho konce na druhý a zase zpátky a zážitek z moře a teplého podnebí tak prudce klesl.

Barceloneta – pár metrů od pláže stojí zajímavě řešený výzkumný ústav (Barcelona Biomedical Research Park). Když jsme byli v Barceloně poprvé (2005), byly na jeho místě jen základy. O dva roky později už jsme obdivovali hotovou stavbu s poněkud sterilním, ale zajímavým patiem. Mimochodem – už tehdy jsem si říkala, jak by bylo fajn tady pracovat. Teď, po přijetí na doktorské studium, už se tomu snu docela blížím 🙂

Sagrada Família – navěky nedostavěný chrám

Sagradu Famíliu asi znají i lidé, kteří se jinak o architektonické památky moc nezajímají, je to jeden ze symbolů Barcelony, znázorňovaný na dobré polovině pohlednic. Abych pravdu řekla, já mám sice Gaudího díla moc ráda, ale Sagrada mi připadá taková divná jakási. Teď mě asi někteří milovníci Gaudího budou nesnášet, ale nemůžu si pomoct – občas jsem měla dojem, že na některých místech Gaudí svůj chrám tvořil tak, že plnými hrstmi nabíral kusy bláta a snažil se jimi trefit do již hotových částí… Ještě poznámka – nemá prý smysl chodit dovnitř – platí se vysoké vstupné a nic tam neuvidíte, protože jak jsem uvedla v nadpisu, chrám je nedostavěný a asi ani nikdy hotový nebude. Lešení kolem chrámu už k němu tak nějak skoro patří, i když s tím asi Gaudí ve svých plánech nepočítal…

Montjuïc – olympijský stadion, hrad, magická fontána a spousta dalších věcí

Montjuïc je nízký a celkem rozlehlý kopec u pobřeží s vysokou hustotou památek, vyhlídek, zahrad a dalších zajímavostí, takže se tam opravdu dá strávit celý den. Není problém se nahoru dostat pěšky, ale slabší povahy oplývající nadbytkem eur můžou využít kabinkovou lanovku, která sem vede dokonce přímo z pláže.

Nejvíc se nám na Montjuïcu líbil bývalý olympijský stadion. Dodnes je to živé místo, možná až moc 🙂 Divili jsme se, cože to na fotbalový stadion pochodují za davy lidí, a pak jsme zjistili, že se zrovna hraje zápas Catalunya x Real Madrid. A jelikož už jsem v jiném cestopisu ze Španělska popisovala, jak Španělé fotbal prožívají, není divu, že to na stadióně vřelo…

Po celodenním obcházení Montjuïcu vás čeká zlatý hřeb – více než hodinové „představení“ u magické fontány (La Font Mágica). Je to opravdu zážitek, obrovská fontána chrlí proudy vody, které dle k tomu hrajících melodií (hraje dokonce i „naše“ Vltava) mění tvar i barvy – však taky jsou všechny schody v okolí a jiná místa k sezení už hodinu předem pokrytá zvědavci s nachystanými foťáky. Jak Pája všímavě podotkl: „Tady se teď nasbírá množství dat…to musí mít výrobci harddisků radost.“

Casa de Gaudí – La Pedrera

Další Gaudího stopa v Barceloně…narozdíl od Sagrady se mi La Pedrera (správněji Casa Milá) líbí moc a jen si říkám, jaká je škoda, že takových domů není víc. Zajímavé je, že La Pedrera slouží částečně jako muzeum a částečně je „normálně“ obydlená. Ovšem částky za pronájem už asi moc normální nebudou 🙂

La Pedrera – v jednom z přístupných bytů mě zaujal dětský pokoj a v něm konkrétně precizně vypracovaný domeček pro panenky…možná je to tím, že jsem holka, ale spíš mě fascinoval ten smysl pro detail, v domečku bylo zavedeno dokonce elektrické osvětlení 🙂 A vedle je výhled na Sagradu ze střechy Pedrery.

Park Güell – aneb Gaudího není nikdy dost

Další dílo, u kterého pravděpodobně budete chvíli nadšení a chvíli nebudete vědět, zda se vám to vlastně líbí nebo ne… Park Güell ovšem není jen park, jak by se mohlo z názvu zdát, je to komplex „baráčků“, laviček, chodníčků lemovaných obrovskými květináči a soch, to vše made by Gaudí. Jo a připravte se na nápor turistů. Je jedno, kdy do parku vyrazíte, plno lidí tam bude furt. Jen na fotku ještěráčka u vchodu Pája čekal snad čtvrt hodiny, než se mu podařilo ulovit záběr bez lidí.

Museo Picaso

Stydím se, ale dlouhou dobu jsem si myslela, že Picaso = obrazy složené z různě barevných čtverečků, trojúhelníčků a koleček. Proto se mi do muzea/galerie věnované Picasovi moc jít nechtělo, naštěstí mě v této oblasti vzdělanější Pája poučil, že Picaso maloval i „normální“ obrazy :), a já mu jsem za to velmi vděčná, protože měl samozřejmě pravdu a Picasova starší tvorba je nádherná…tedy i ta abstraktní tvorba je asi nádherná, ale ta mě už tak moc nebere… Mimochodem, zklamalo nás, že se v muzeu nesmělo fotit – v jiných muzeích to totiž bez problémů šlo, tak proč ne tady…? Pájovi se nicméně podařil jeden záběr udělat – viz vlevo – sice kvalita fotky nic moc, ale je to důkaz, že Picaso opravdu nemůže být spojován jen s kubismem (jak si to pamatuju ze školy…)

Museo Dalí

Aby té kultury nebylo málo, tak rozhodně ještě Museo Dalí stojí za návštěvu (vlastně víc míst stojí v Barceloně za návštěvu, ale tolik času jsme žel neměli). Zde se fotit mohlo bez omezení (najednou to jde), takže přikládám několik fotek, protože Dalího mám moc ráda…Sancho Panza na tisíc způsobů, ale to mi nevadí, jednu fotečku jsem si po návratu domů dokonce vytiskla a visí mi nad postelí. Prostě mě fascinuje, jak Dalí dokázal několikrát čárnout tužkou, udělal pár koleček – a obraz je na světě…

A to je vše, přátelé! Není toho málo, ale věřte, že to je jen cca polovina zajímavých míst, která v Barceloně můžete navštívit. Je zde například ještě známé Museo Joan Miró, několik dalších známých domů od Gaudího, nádherný je také obrovský Parc de la Ciutadella s fontánami, jezírkem, na které si můžete vyjet v lodičce (a viděla jsem v něm plavat želvu), malou zoologickou zahradou a několika muzei, hlavně ale s rozlehlými trávníky, na které si Španělé bežně chodí hromadně zacvičit a ještě běžněji jen tak posedět či poležet (ó bože, kam se na španělské parky hrabou ty naše české 🙁 ). A takových parků je v Barceloně více, ale to už ani nemá smysl všechno vypisovat…zajeďte si tam sami, nebudete zklamaní 🙂

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .