Barcelona - Muzeum Joana Miró

Vysoko nad barcelonským přístavem se na svahu kopce Montjuïc nachází Muzeum Joana Miró, který je považován za praotce moderního umění. Jeho díla dodnes uchvacují spousty jeho obdivovatelů a milovníků umění. Návštěvu muzea věnovaného tomuto jedinečnému umělci byste při prohlídce španělské Barcelony neměli vynechat.

Joan Miró i Ferrà se narodil 20. dubna 1893 v Barceloně do katalánské rodiny zručných řemeslníků, jeho otec byl zlatníkem a hodinářem. Matka pocházela z ostrova Mallorca. Jeho přání stát se malířem se v rodině nesetkalo s pochopením. Studium umění si Miró musel vynutit poté, co se nějakou dobu musel živit povoláním, které se mu ani trochu nezamlouvalo – pracoval jako úředník v kanceláři. Miró byl hrozně nešťastný z toho, že se nemůže umění věnovat s takovou intenzitou, jak by si přál. Tato úzkost nakonec vyústila až v nervové zhroucení a proto ho jeho otec poslal na zotavenou na venkovský statek situovaný jižně od Tarragony.

Dalo by se říct, že právě na onom rodinném statku odstartovala Miróova kariéra, coby malíře. Katalánská krajina se stala inspirací pro řadu jeho raných děl. Z venkova se vrátil v roce 1907 a začal navštěvovat Escuelu de Bellas Artes, kde před ním studoval i Pablo Picasso. Jeho učitelé žasli nad talentem, který se v tomto nemluvném a nepříliš srdečném člověku ukrýval. Jeho učitelem byl Francesco Galí, který jej naučil umění rozumět a také pozorovat svět s citem a láskou. První Miróova výstava proběhla v roce 1911.

Od roku 1923 pak patřil Miró do okruhu surrealistů, jejichž díla byla záměrně provokativní. Ostatní vyznavači tohoto uměleckého směru však Miróa nebrali vážně a tak trochu si z něj utahovali. Nikdy jej nepřijali jako svého rovnocenného kolegu. Miró byl okouzlen francouzským uměním, básnictvím a malířstvím, ale jelikož byla válka, musel zůstat v rodném Španělsku. Barcelonu v té době zasáhla vlna estetické revoluce. Miró se tak seznámil s kubismem a začal se o něj pokoušet v obrazech. Jeho kubistická díla velmi vzdáleně připomínala díla německého malíře a sochaře Oskara Schlemmera. Další Miróovy práce ovlivnil Fauves, mnohé jeho krajiny a portréty zase nesou styl André Deraina. Nakonec však došlo k setkání s André Bretonem a Maxem Ernstem, velký dojem v něm zanechaly také práce Paula Klee. Všechny tyto osobnosti umění Miróa postupně utvářely, až jej nakonec přivedly k unikátnímu malířskému stylu, který se stal pro něj typickým.

Jedním z prvních obrazů, na němž je patrný charakteristický Miróův styl, je krajina namalovaná v letech 1924 až 1925. Dnes je toto dílo uloženo v essenském Folkwangově muzeu. Představují ji velké plochy nelomených barev červené a modré, které jsou oživeny zvláštními objekty a rozptýlenými oblaky. Ještě detailnější je dílo „Účet“ z roku 1925, na němž se objevuje měňavkovitý tvar, který je tak typický pro tvorbu Joana Miró. Později malíř přešel k nástěnným malbám, které často doslova přeplňoval podivnými bytostmi. Jako by v jeho dílech přežívaly snové postavy Hieronyma Bosche a linie inspirované „Improvizacemi“ Vasilije Kandiského.

Miró vždy kladl důraz na to, aby v jeho obrazech bylo viditelné vyjádření katalánských tradic. Vždy opakovaně zdůrazňoval, že není španělským, nýbrž katalánským umělcem. Díky svému původu měl výhodu v tom, že velmi dobře znal práci s pálenou hlínou. Začal tak společně s Llorensem Artigasem pracovat na keramice. Také v těchto dílech se výrazně projevují katalánské tradice.

Joan Miró byl jedním z nejznámějších představitelů umělecké moderny. Jeho práce mu vynášela, získával četná vyznamenání a pocty. V mallorském hlavním městě Palma de Mallorca, kde se narodila jeho matka, si nechal postavit vilu s velkým ateliérem. O její výstavbu se postaral jeho přítel, architekt Josep Lluís Sert. Pokud se tedy Miró zrovna nezdržoval ve Francii, obýval tuto vilu společně se svou rodinou.

V roce 1975 nechal španělský diktátor Franco v Barceloně založit Nadaci Joana Miró (Fundació Joan Miró), která se stala součástí Centra studií současného umění (Centre d´Estudis d´Art Contemporani). Cílem tohoto kroku bylo soustředit veškeré umělcovy práce na jedno místo a věnovat jim budovu s vhodnými výstavními prostorami. Proto byl vybrán pozemek na severním svahu kopce Montjuïc, který se tyčí nad Barcelonou jižně od přístavu. V blízkosti hory stojí stadion, v němž se v roce 1992 konaly olympijské hry.

Sněhobílou budovu muzea, v níž se spojují tradiční katalánské prvky s funkcionalismem klasické moderny, postavil opět dlouholetý Miróův přítel Josep Lluís Sert. V roce 1986 došlo ještě k rozšíření muzea pod vedením architekta Jaume Freixa. V současnosti je objekt tvořen komplexem výstavních sálů, patiem a věží. Součástí muzea je i divadelní sál, který je však využíván i pro hudební představení a pravidelně se v něm konají i náročné mimořádné výstavy.

Nadace Joana Miró zahrnuje celkem 11 tisíc uměleckých předmětů. Celkem je zde k vidění 240 obrazů, 175 soch, 9 textilních a 4 keramické práce, 8 tisíc kreseb a prakticky celé litografické dílo. Vedle Miróova muzea, které se nachází na Mallorce, najdete v Barceloně druhý největší soubor děl tohoto katalánského umělce. Všechny vystavené předměty pochází od rodiny umělce a řady sběratelů.

Cesty mezi jednotlivými sály jsou lemovány sochami, které se od sebe liší nejen svým výrazem, ale také materiálem, z něhož jsou zhotoveny. Všechny vystavené Miróovy obrazy hýří intenzivními barvami a tajuplné postavy, které jsou na nich vyobrazeny, vypadají mnohdy hrozivě, jindy bujaře nebo působí obscénně. Je na nich jasně patrný vliv surrealismu. V roce 1946 vytvořil Miró dílo s názvem „Ženy a ptáci při západu slunce“. Na tomto slavném obraze je vidět pochmurná sbírka očí, paží a vlasatých objektů na pozadí šedožluté oblohy s rudým sluncem. Dílo „Zlato nebe“ z roku 1967 představuje azurově modré klubko a několik lidských postav na zlatožlutém pozadí. Za typické Miróovo logo je považována hvězda načrtnutá osmi čarami, nahrazuje umělcův podpis a najdete ji na každém jeho obraze.