0
0

Naše první dovolená – Kréta 2007

Tak se konečně splnil hlavně můj sen – dovolená u moře. Ve 38 letech žádný div. Mého muže to tam nikdy moc nelákalo, ale říkával, že jestli má jet někdy k moři, tak jedině do Řecka. Mně to bylo úplně jedno a tak když jsme se v roce 2007 poprvé dohodli na dovolené u moře, nechala jsem výběr na muži. Původně jsme uvažovali o Chorvatsku, prý vychází nejlevněji. Muž však zjistil, že ceny za letecký sedmidenní pobyt jsou stejné jako v Řecku za jedenáctidenní a tak nebylo o čem rozhodovat. Sedl si k internetu a pár dní sledoval last minute. Po týdnu, poté, co jsme se rozhodli, že poletíme, v pondělí 16. července 2007 se na internetu objevila v last minute Kréta, letovisko Bali. Muž to hned začal studovat a velmi se mu to líbilo. Byly vypsány celkem tři last minute v našem termínu, tak jsme jeden z nich objednali. Bohužel, už byl prodaný, tak jsme objednali druhý a ani ten už nebyl k mání. Zvolili jsme tedy poslední možnost a k našemu překvapení to byla ta nejlepší, jak jsme poznali přímo na místě. Tak začala naše narychlo objednaná dovolená, necelých 24 hodin od zakoupení zájezdu, odletem ve 4:30 hodin z Ostravy-Mošnova . Noční let byl bezvadný, takže manžel, který v letadle seděl poprvé a trošku měl obavy z letu, byl naprosto klidný a spokojený . V 6:30 hodin krétského času jsme dosedli na letištní ploše v Heraklionu, hlavním městě Kréty. Zde jsme byli odbaveni velmi rychle a po východu z letištní haly už nás čekala naše delegátka, která nás spolu s dalšími natěšenými turisty nechala dopravit autobusem do Bali. Cesta z Heraklionu trvala asi 40 minut a byli jsme na místě. Autobus zastavil přímo před naším hotelem , takže jsme se s kufry nikde nemuseli plahočit. Pohled na hotel nás velmi mile překvapil, byl ještě krásnější než na fotografii v katalogu a fakt, že na tu nejkrásnější, nejširší a nejdelší písčitou pláž máme jen asi 2 minuty chůze (asi 80 mezrů) byl více, než jsme čekali .

Po příjezdu v 8:00 hodin jsme ještě nemohli na pokoj, který teprve opouštěli předchozí návštěvníci a měl být uklízen. Bylo nám řečeno, že bude k mání až tak kolem 12:00 hodiny, tak jsme nechali kufry v recepci a šli se v první řadě podívat na moře, na které jsme se tolik těšili. Letovisko ještě spalo a na pláži, kromě uklízečů, ještě nikdo nebyl. Azurově modrá úžasně čistá voda nám brala dech. Pobřeží lemuje sametově jemný zlatočerný písek. Přišli jsme k moři a aniž bychom se domluvili, ve stejném okamžiku jsme namočili prst do moře a zkusili, zda voda je opravdu slaná. Podívali jsme se na sebe a začali se smát. Byla slaná ažaž a my si najednou uvědomili, že náš sen se stal skutečností. Prošli jsme si okolí pláže, část letoviska a vrátili se k hotelu. Zakrátko už byl připraven i náš apartmán. Vybalili jsme jen základní věci, popadli plavky, opalovací krémy, ručníky, karimatky a hurá na pláž. Těšili jsme se na to koupání jako malé děti. Byla jsem zvědavá, jestli moře skutečně tak nadnáší jak se říká a trochu jsem se bála, jestli budu umět plavat ve vlnách. Prvních patnáct minut jsem si připadala jako na plaveckém výcviku, ale už za chviličku jsem splynula s vlnami a stále se usmívala při pomyšlení, že tuhle baladu si budu užívat celých 11 dní. Každodenní procházky po letovisku , které je klidnějšího rázu, jsme si užívali hlavně v pozdně odpoledních a nebo večerních hodinách, přes den jsme byli střídavě na pláži nebo v apartmánu, protože sluníčko nás hřálo celými svými 50 stupňovými paprsky, což bylo až nesnesitelné. Ale na balkoně, který byl situovaný do stínu, se sedělo báječně . Také u hotelového bazénu , protože ten byl zase schovaný hotelem a tak tam i přes poledne bylo báječně. Slanou vodu na chvíli vystřídala sladká, kratičký spánek pod slunečníky nám vracel energii pro naše aktivity.

Hned druhý den jsme si na schůzce s delegátkou koupili celodenní výlet lodí z Bali do Rethymna se zastávkou na koupání na příští pondělí. Do té doby ale chceme podniknout ještě výlet po vlastní ose do Heraklionu a výlet do Knnossu. Možná bychom si půjčili i auto, ale vidět kréťany za volantem na úzkých silnicích nezpevněných krajnicí mi vzalo odvahu a manžel bohužel není řidič. Takže z toho nic nebude. Zato jsme si naplánovali pěší výlet do kláštera vzdáleného z Bali asi 2 hodiny cesty, na který jsme z letoviska krásně viděli, protože stojí na kopci. Mimo jiné aktivity jsme si usmysleli, že i přes příšerné vedro vylezeme také na horu tyčící se za letoviskem , nesoucí jméno Kouloukonas, tyčící se do výše 1078 metrů. ( z nuly vážení). Bali je rozlehlé letovisko na úpatí vysokých hor a tak se dají podnikat pěší výlety nejen za kozičkami Krikri, kterých tady žije spousta. Naše dovolená byla kombinací výletů a poznávání, stejně jako koupání se v moři, opalování, ochutnávání místních specialit, nakupování a zábavy.

Brzy si jsme si zjistili potřebně informace k tomu, abychom se mohli po vlastní ose vydat do hlavního města Heraklionu, vše jsme si naplánovali, abychom si mohli prohlédnout město a přístav. Zjistili jsme si, kde je zastávka autobusu místní dopravy. Bylo to už mimo Bali, u hlavní silnice vedoucí do Heraklionu a nebylo snadné ji najít, ale povedlo se. Na opačné straně silnice, tedy v protisměru, a současně na opačné straně autobusové zastávky, stál malinkatý domeček, ani jsme netušili, že se jedná o autobus. zastávku a prodej jízdenek. Ale kdo se ptá, ten se dozví a tak jsme si zakoupili jízdenky na sobotní ráno a v sobotu v 7:50 hodin by nám měl jet autobus. Sobotu jsme si vybrali proto, že se ten den konají veliké trhy (uvádí průvodce). Byli jsme upozorněni, že pro Kréťany není čas podstatný pojem a že máme být všude raději mnohem dříve. Proto jsme v sobotu vyrazili už v 7:00 hodin, raději počkáme. Vyplatilo se, protože autobus přijel už v 7:20 hodin a tak nastupujeme. Zjišťujeme, že autobus je klimatizovaný, což je příjemné. Ovšem netušíme, že nám začíná bláznivá jízda. Řidič se řítí serpentinami, jede, jakoby nás ukradl. Ještě že jsme si nesedli na levou stranu autobusu, kdybych viděla tu propast dolů do moře, mohlo by mi být nevolno. Celou cestu se modlím, abychom dojeli zdraví, řidič jede evidentně v souladu se znějící písničkou v ostřejším rytmu. Po 30 minutách vystupujeme v Heraklionu na hlavním autobusovém nádraží a my děkujeme Bohu, že vyslyšel naši prosbu. Ještě jednou zpátky a už nikdy!

Autobusové nádraží v Heraklionu je veliké, chceme najít zastávku, ze které se budeme vracet. Bohužel, tady žádné zastávky s určením směru a s jízdním řádem nejsou. Je tady nádražní budova plná lidí, ale vyznat se tady je děs. Vzdáváme to a jdeme se podívat do přístavu. Odjezd budeme řešit, až nadejde.

Přístav je krásný, veliký , nádherná benátská pevnost na okraji . Jdeme si vše prohlédnout, kocháme se krásnými loděmi, plachetnicemi , remorkéry, dokonce vidíme i veliký katamarán . Poté se jdeme podívat do města. Procházíme uličkami plnými obchůdků a kafeterií, hledáme nějaké památky. Míjíme kašnu Dólimarkos a jdeme směrem na náměstí. Máme trochu smíšené pocity ze zdejší architektury. Staré typicky řecké domy často ve velmi špatném stavu jsou v sousedství s moderními stavbami, spíše albánského či snad alžírského typu, ovšem smíšeně uspořádané s nově vystavenými hotely vysoce evropského typu. Tato architektonická směsice stylů, nového a starého na nás nepůsobí moc dobře. Původní benátské stavby jako kostelíky, benátská pevnost a muzeum jsou naštěstí zachovalé a opravené, takže pohled na ně připomíná staré časy. Město je velmi velké, tržnici jsme nenašli, takže se rozhodujeme, že vzhledem k tomu, že chceme ještě pokračovat do Knossosu, procházíme jen nejznámější ulice, náměstí, velký městský park, zastavujeme se v jedné z místních kafetérií , kde si dáváme řeckou kávu a vracíme se na autobus.

Naštěstí je Knossos tak velikým lákadlem pro turisty, že tato zastávka je viditelně označena a tak si hned kupujeme lístky. Autobus přijíždí asi po 10 minutách a za dalších 30 minut už stojíme na prahu doby minojské. Knossos, jakožto první obydlené místo v Evropě, je vyhledávaným místem turisty a tudíž je tu přelidněno. Při koupi vstupenek za 6 Eur na osobu zvažujeme průvodce, ale je jen v angličtině a vzhledem k tomu, že odbornému výkladu bychom stejně nerozuměli, tak i tuto prohlídku jdeme po vlastní ose . Navíc bychom museli připlatit dalších 10 Eur . Polední sluníčko se opět vyšplhalo až úplně nejvýše a tak prohlídku zkracujeme a docela rychle procházíme celý areál . Manžel je zklamaný rekonstrukcí, která z původního zanechala jen pramálo. Kdo si předem neprostuduje areál Knossosu jak stál a byl v minulosti, dovtípit se, je docela těžké. My víme něco z průvodce a asi 10 minut studujeme velkoplošný nákres celého sídla, abychom si udělali představu jak to tady vlastně vypadalo a docela si to umíme i představit. V té době to muselo být opravdu krásné. Fotíme nejen krásné fresky , doplňujeme pitný režim a prcháme do stínu. Rozhodujeme se vrátit do Heraklionu a poté do Bali.

Po půlhodině vyptávání se v budově autobusového stanoviště a přecházení z jednoho míst na druhé, kde nás posílají, se začínáme obávat, že budeme muset jet do Bali taxíkem. Při pohledu na ceník taxi se rozhodneme, že se nevzdáme a pokračujeme ve vyptávání se místních. Kdosi nám radí jakýsi autobus, ale než k němu doběhneme, odjíždí.

Čekáme další půlhodinu. Dáváme na intuici a míříme k autobusu s nápisem Chania. Je to přece mnohem dále, než naše letovisko, třeba tamtudy pojede. Máme štěstí, autobus skutečně projíždí Bali, takže nasedáme a vracíme se zpět. Unaveni a hladoví, plni dojmů a zážitků se těšíme na koupání v moři a následující večeři. Dnes jdeme na vystoupení řeckého kytaristy hrající staré krétské písně. Koupání bylo skvělé, řecké souvlaki k večeři taktéž. Jen ten kytarista se moc nepovedl, hraje velmi staré skladby a to bohužel neoceníme a tak odcházíme znovu na večerní procházku. Na pláži je diskotéka, tak si jedeme zatančit . Následující den zjišťujeme, že to byla francouzská svatba. Ale nikdo nás nevyhodil, tak jsme potančili.

V pondělí ráno vstáváme brzy, vyplouváme lodí Kalypso II z přístavu v

Bali do Rethymna – městečka vzdáleného asi 30 kilometrů. Kalypso II pluje dost rychle, příď lodi divoce rozráží vlny a my plujeme zatím směr Panormo. Je to malá rybářská vesnička asi 15 km od Bali a je taktéž posetá hotely a hotýlky, z dáli je vidět krásné pláže. Obdivujeme skály a útesy, které lemují pevninu. Moře je docela klidné, mírné houpání lodi nám vůbec nevadí. Po 80 minutách plavby dorazíme do krásného přístavu v Rethymnu. Tady máme čtyřhodinové volno na prohlídku města. Rethymno tvoří Staré a Nové město a má taky hodně památek, takže Nové město vypouštíme a jdeme na prohlídku do Starého města. Prohlížíme si velmi pěkný a čistý přístav a pokračujeme dále. Vidíme krásný kostel San Francesco , Mešitu paši Nerrazy s minaretem a kostelík, vystavěný opět v dobách benátské říše. Městečko je protkané úzkými uličkami , často širokými pouhé 2 metry. Pokud je ulička trošku širší, už je tam spousta krámků , kavárniček a jiných lákadel pro turisty. Pokračujeme dále k benátské pevnosti Forteza , ta nás velmi zajímá. Za prohlídku zaplatíme 3,10 Eur na osobu a můžeme dovnitř. Pevnost je rozlehlá a velmi zachovalá. Z hradeb vidíme krásně celé město i přístav, obrovské lodě a plachetnice, jaké jsme neviděli ani v přístavu v Heraklionu. Městečko je velmi krásné, čisté, na rozdíl od Heraklionu udržované, spousta zeleně, dokonce cesty jsou zpevněné a značené, podél cesty lemující pobřeží jsou polokulaté ostrůvky s lavičkami a lampičkami, kde si můžete odpočinout a kochat se pohledem na město a přístav . Rethymno nám učarovalo, je kouzelé, až nás mrzí, že čas tak rychle plyne a my se už musíme vrátit na loď. V 15 hodin vyplouváme zpět. Po půlhodině plavby kotvíme na překrásném místě, snad oblíbené bohy, poblíž jeskyní. Kapitán oznamuje, že hloubka je zde 200 metrů. Manžel mě žádá, ať neplavu daleko od lodi, ale já toužím vyslovit své přání pod obloukem bohů a tak si tam doplavu . V duchu vyslovím přání a plavu zpět, fakt je ten, že i mi ta informace o hloubce trochu nahání strach. Po hodinovém koupání nás volají zpět na loď a tak se po dalších 50 minutách plavby vracíme do Bali. Výlet za 44 Eur stál za to, jsme plni nezapomenutelných zážitků, které jsme se snažili zachytit pohledem objektivu. Po osvěžující ledové sprše si dáváme na balkóně kafíčko a řeckou zmrzlinu. Jsme tak unavení, že jdeme na chvíli spát. Usínáme okamžitě, celodenní pobyt na sluníčku vykonal své. Po probuzení zjišťujeme, že je 21.00 hodin a tak jdeme ihned na večeři. Zkoušíme grilovaný karbenátek z mletého masa a je to úžasné. Jdeme ještě na procházku po Bali, nakukujeme do obchůdků se suvenýry, něco málo koupíme a jdeme ještě na noční koupání.

Nějaký hotel na konci Bali cosi slaví a tak z mořských vln obdivujeme nádherný ohňostroj v doprovodu hudby, kterou je slyšet až k nám. Obloha je temně modrá hustě posetá hvězdami. Tolik hvězd jsme snad nikdy neviděli. Vychutnáváme si příjemně chladnější moře a soukromí na pláži. Už je nový den a tak jdeme spát. Den věnujeme koupání v moři, slunění, odpočinku a hrám, následují procházka, nákupy, večeře, siesta na balkóně, koupání v bazénu a spát. Budík si natahujeme na 5:30 hodin. Budeme asi první probuzení v celém Bali, chceme však počkat na východ slunce.

Následující ráno jsme vstali a šli pozdravit probouzející se sluníčko. Byl příliv a tak se vlny zakusovaly daleko do pláže. Čekali jsme asi půl hodiny, když se v dáli nad hladinou objevil temně červený pruh , postupně ho ubývalo a posouval se směrem za skály. Snad to sluníčko uvidíme těsně nad hladinou. Najedou se za první a nejnižší skálou sestupující do moře objevil malý kousíček žhavé koule , postupně jí přibývalo více a více . Po chviličce se na oblohu vyhouplo sluníčko v celé své kráse, nikde ani mráček. To bude zase vedro, v 6:00 hodin je 32 st. Uděláme si pár snímků a jdeme se ponořit do překvapivě chladivé vody Krétského moře. Pak jdeme ještě na chvíli do apartmánu a poté na snídani. Den začíná opět báječně. Na dnešek jsme si naplánovali pěší výlet ke klášteru stojícím na hoře za letoviskem. Vzali jsme si pití, nějaké jídlo a kolem 9:00 hodiny jsme vyrazili. V průvodci se bohužel o tomto místě vůbec nezmiňují, těžko se odhaduje, jak je to daleko. Prošli jsme celé Bali, sluníčko pálilo stále více. Už jsme byli na cestě asi 2 hodiny a zdálo se, že klášter se nám moc nepřiblížil , cesta se před námi stále klikatila a nějak jí neubývalo, zato voda už docházela. Když jsme si uvědomili, že zpátky jsou to opět dvě hodiny a už ani nebylo kde si vodu dokoupit, rozhodli jsme se vrátit. V tu chvíli jsme litovali, že jsme si nepůjčili auto. Dovolená se pomalu chýlila ke konci a peníze ubývaly.

Den jsme tedy věnovali obvyklým aktivitám. Rozhodli jsme se pro poslední výlet a to do nedaleké zátoky, kterou nám doporučili návštěvníci před námi. Je prý kouzelná a je to úžasné místo pro zamilované, kde se nerušeně mohou oddávat jeden druhému. (Na Krétě nejsou nudistické pláže a kréťané nevidí rádi naháče. Proto si své místečko musíte najít sami.)

Čtvrteční den naší dovolené jsme tedy nabalili dostatečné množství vody, nějakou tu svačinku a vyrazili. Byl to krásný pěší výlet po úpatí hory Kouloukonas. Cestou jsme naráželi na kozy Krikri , které tady žijí v hojném počtu. Trošku jsme se jich i báli, hlavně kozlů, ale chtěli jsme si je vyfotit, tak jsme se odvážili přijít k nim i blíže. Když jsme přišli do zátoky, připadala jsem si jako ve filmu Modrá Laguna. Civilizací nedotčená krajina, úžasně čisté temně modré moře u pobřežních skal zabarvených do tyrkysova (mimochodem tak čisté moře je všude na Krétě), skály padající do moře s průrvou tam a zase tady, v nichž žijí krabi, rybičky, korály, v dáli hory hustě porostlé olivovníky, fíkovníky a citronovníky, zkrátka to, co u pláže v letovisku neuvidíte. Koupali jsme se tady jak nás Pánbůh stvořil, protože tady nebylo ani živáčka, jen kozy Krikri se občas přišly podívat na obnažené návštěvníky. Fotky Vám ale ukázat nemohu, no chápejte… Vydrželi jsme tady skoro celý den a navečer se zase vraceli zpátky. Z úpatí hory je krásně vidět celé letovisko, všechny tři zátoky a v dáli širé moře , takže jsme si po zpáteční cestě ještě udělali zastaveníčko na úpatí Koukoukonas a rozjímali nad nádherou zapadajícího slunce nad Bali . Po návratu jsme měli běžný režim, sprcha, večeře, siesta na balkóně. Věděli jsme, že se na pláži bude něco dít, protože tam od rána připravovali stoly a výzdobu a my byli zvědavi, co to může být, proto jsme se tam po večeři vypravili na průzkum. Naše zjištění bylo překvapující. Můžeme se zúčastnit pravých krétských zásnub s 200 hosty. Tak to si nemůžeme nechat ujít. V Řecku se snoubenci musí zasnoubit už půl roku před svatbou a tato zásnubní doba má svá pravidla. Krásnými a bohatými zásnubami, kdy už snoubenci dostávají svatební dary, to začíná. No, podívaná to byla úžasná .

Ještě večerní procházka a hajdy na kutě. Zítra je poslední den naší dovolené a ten chceme strávit hlavně radovánkami v moři a na pláži, opět procházkou, tentokrát musíme dokoupit poslední dárky a v sobotu ráno odjíždíme, takže i balením. Na další fotky už není ve foťáku paměť, takže zítra budu chodit a koukat a ukládat do své vlastní paměti, tam navíc nehrozí, že by mi tu nádheru někdo vymazal. Tady se budeme chtít určitě vrátit, i když chceme poznat celé Řecko a jeho ostrovy.

Andýo Critti.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .