Ávila

Pevně vrostlá do nehostinné kastilské krajiny, kde v zimě fičí studený vítr, zatímco v létě slunce nemilosrdně spaluje řídký porost vyrůstající z kamenité půdy, leží Ávila. Lidé tu sídlili od nepaměti. Dokazují to podivuhodné kamenné plastiky býků a vepřů, které ve zdejším kraji zanechali Keltibeři, na rozdíl od Římanů a Arabů, po nichž tu nezůstalo nic. Nejvýrazněji se do její historie zapsal středověk.

Město jako pevnost

Koncem prvního tisíciletí byla Ávila střídavě v rukou křesťanů a muslimů, až se jí v roce 1085 natrvalo zmocnily oddíly kastilského krále Alfonse VI. A protože král nechtěl v oné nebezpečné době nic ponechat náhodě, dal v roce 1090 příkaz obehnat město hradbami, které by z něj učinily nedobytnou pevnost. Vyrostly v rekordním čase devíti let a od té doby tu pyšně stojí téměř beze změn. Mají něco málo přes dva a půl kilometru, jsou asi dvanáct metrů vysoké a tři metry silné zakončené cimbuřím, s devadesáti polokruhovými baštami a devíti branami, z nichž nejmajestátnější je brána svatého Vincence a brána zvaná hradní, protože kdysi tu stával hrad. Tento úsek hradeb je nejstarší a je k němu přilepena, dokonce je do něj přímo vrostlá raně gotická katedrála, jejíž apsida je zabudována do hradeb jako jedna z jejích bašt. V Interiéru tohoto vůbec prvního gotického kostela ve Španělsku s působivými sloupy z červeného a bílého kamene stojí za pozornost ambit, renesanční chórové lavice z ořechového dřeva a hlavní oltář s výjevy ze života Krista.

Kamenné domy a paláce

V poslední třetině 15. a v průběhu 16. století si je tu nechali postavit členové starých šlechtických rodů, kteří se v Ávile usadili. Skončila totiž reconquista, Arabové byli z Pyrenejského poloostrova vyhnáni a začalo období prosperity. Přesto se zdá, jako by jejich stavitelé, alespoň ze začátku, tomuto klidu příliš nevěřili. Domy a paláce se svými strohými fasádami zdobenými jen kamennými znaky tehdejších majitelů, se zamřížovanými okny a těžkými branami a mnohé z nich dokonce i s pevnostními věžemi se tváří velmi nepřístupně a připomínají spíše pevnosti. Uvnitř však skrývají přívětivá a elegantní patia s mnoha dekorativními prvky. Takové jsou např. paláce rodu Veladů a Valderrábanů v bezprostřední blízkosti katedrály, které dnes slouží jako hotely, renesanční palác Dávilů a Deanů, v němž jsou umístěna muzea a celá řada dalších, které jsou roztroušeny po celé Ávile.

Kostely, kláštery a svatá Terezie

Ze souboru pozoruhodných románských kostelů nacházejících se před branami města patří k nejzajímavějším kostel sv. Petra a zvláště pak románsko-gotická bazilika sv. Vincence z 12.-14. století s nádherným portálem, který zdobí postavy apoštolů. Přesně na tomto místě prý Římané popravili tři mučedníky – Vincence a jeho dvě sestry. Kousek odtud je rozsáhlý klášterní komplex sv. Tomáše z konce 15. století s třemi nádhernými ambity, který býval útočištěm Katolických králů Isabely a Ferdinanda při jejich pobytu v Ávile.

Z mnoha svatých, jímž jsou zasvěceny zdejší sakrální stavby, je Ávilanům nejmilejší svatá Terezie od Ježíše, reformátorka karmelitánského řádu, zakladatelka mnoha klášterů, jejíž literární dílo patří k vrcholům španělské mystiky. Tato světice po sobě zanechala stopy po celém městě. Nejnavštěvovanější je klášter sv. Terezie z roku 1636, postavený v místě, kde se narodila a který je dnes centrem jejího kultu.

Informace

Leží cca 107 km severozápadně od Madridu, v bezprostřední blízkosti pohoří Sierra de Gredos. Z Madridu jezdí do Avily vlak z nádraží Atocha a autobus z Paseo de la Florida 11. Nejkrásnější pohled na město je z nedalekého vyhlídkového bodu „Cuatro postes“ za mostem Puente Viejo. Na seznam světového dědictví UNESCO byla Ávila zapsána v roce 1985.

http://www.avilaturismo.com