0
0

Opět jsme dali dohromady autobusový zájezd tentokráte do Chorvatska. Jeli jsme s řidičem Otou Jonášem, který se mezitím osamostatnil a pořídil si svůj autobus. Trasu naplánovala jeho žena Mirka, která jako učitelka slovanských jazyků se učila kromě ruštiny i chorvatštinu, tak nám dělala průvodkyni.

Vyrazili jsme v pátek večer od oblíbené restaurace Krystal. Bez problémů jsme dorazili přes noc k Plitvickým jezerům. Provoz na dálnici byl velice hustý, spousta lidí tam takhle jela přes noc, ale skoro všichni směřovali až k moři. My se stavili u Plitvice. Jezera a zejména vodopády mezi nimi jsou moc krásné a připomněli jsme si tam Poklad na stříbrném jezeře a další indiánky. Obešli jsme to celé dokola a ještě jsme se svezli lodí přes jezero.

Pak jsme přejeli do kempu do Biogradu na moru u Zadaru. Ota byl ochoten dělat psí kusy, aby mohl zaparkovat autobus u našich stanů. Couval mezi stromy s milimetrovými vzdálenostmi od nich se sklopenými zrcátky jenom proto, že měl v autobuse sudy s pivem a chlazení, tak abychom k tomu neměli daleko.

Podnikli jsme výlet do pohoří Velebit do národního parku Paklenica. Lezli jsme tam kaňonem Malé Paklenice nahoru, stoupání bylo dost hrozné, ale skoro celou cestu jsme měli za sebou krásné výhledy na moře. Museli jsme však překonávat stupně z balvanů, které někteří ani nebyli schopní sami vylézt. Viděli jsme jeskyni z Vinnetua, pak jsme přelezli sedýlko a sklesali do Veliké Paklenice. Tím jsme obešli placený vstup. Veliká Paklenica je hluboký kaňon, značně více frekventovaný. Na tento výlet i na další nemuseli jít všichni, někteří dali přednost opalování a koupání v moři. Pro mne ale byla nejlepší kombinace – ráno si zaplavat, pak jet na výlet a v podvečer jít zase do moře.

Další výlet byl do národního parku Krka, je to kaňon opět známý z westernů. Azurová řeka tam padá kaskádami dolů a mezitím je skoro tropické rostlinstvo. Pod kaskádami se dá v řece koupat, pod vodopády se ale nesmí.

Další den jsme měli přesun do oblasti Makarské. Cestou jsme se stavili ve Splitu, kde jsme prolezli Diokleciánův palác, který je však ohromným bazarem, a pak jsme se stavili v Trogiru, který mne okouzlil. Je na poloostrově spojeném s pevninou pouze uzoučkou spojnicí, je historicky stylový, má úzké stinné uličky, a jelikož jsme tam byli v době polední siesty, skoro liduprázdný.

Ubytovali jsme se v dalším kempu v Baška Polje. Na pláži jsme si tam domluvili vyjížďku skoro pro všechny lodí na ostrov Brač. Bylo to s koupáním v krásné zátoce a pak s hostinou z pečených ryb. Napájeli nás přitom místní pálenkou. Večery jsme trávili na plážové diskotéce.

Poslední den se přesunuli skoro všichni do Makarské, kde se celý den koupali. Pár nás absolvovalo cestu do Makarské pěšky po úbočí hřebene Veliko Brdo. Byli jsme ve značné výšce nad mořem, tak nám odměnou byly krásné vyhlídky na pásy ostrovů na moři. V Makarské na pláži a v přilehlém moři byla hlava na hlavě, vůbec jsem nelitovala, že jsme se tam zdrželi pouze krátce. Ještě že jsme se ještě předtím stavili na pivu v hospodě.

Odpoledne jsme vyrazili k domovu a dojeli tam druhý den. Vláďa s námi na této akci nebyl a já jsem mu přivezla pálenku travaricu s větvičkami uvnitř.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .