Autem po severním Norsku - Nordkapp (2007)

Nordkapp – příjezd

Pátý den cesty po ujetí 3.151 km a 48 hodinách jízdy přijíždíme na Nordkapp na nejsevernějším výběžku Evropy. Kolem příjezdové cesty skoro nic neroste, samá pustina, kameny a zase kameny, sem tam lišejníky, zbytky sněhu.

Zatímco uprostřed Evropy vrcholí letní vedra, tady máme zimu, silně fouká, nacházíme se v mraku a cáry mlhy letí kolem nás. Mlha je však neobvykle světlá či bílá a to navzdory blížící se půlnoci, protože v těchto končinách právě trvá polární den, kdy několik týdnů slunce nezapadne. Ve světlé mlze dobře vidíme nejbližší okolí, prakticky jako ve dne, ale nedohlédneme dál než na 50 metrů.

Jedeme pomalu, čekáme nějaké parkoviště a z mlhy se nám nejdřív vynořují budky se závorami. Za vjezd aut ani parkování se nic neplatí, ale vybírají 195 NOK za osobu, což za nás dva obnášelo 1.370 Kč (2007). Vstupenka platí 24 hodin (údajně snad 48 hodin) a můžete se v té době vrátit. Toho jsme využili a zažili jak půlnoční Nordkapp přeplněný lidmi, tak i naprosto liduprázdný Nordkapp druhý den ráno. Řekněme si rovnou, že toto místo je vyhledávaná turistická atrakce a zároveň s Vámi ho navštíví stovky lidí, doslova davy lidí (200.000 lidí za léto). Můžete ale být na Nordkappu úplně sami, jak popisuji dále v textu a jak se nám podařilo hned ráno po otevření.

Parkoviště před Nordkappem zaplňuje více než stovka slušně vybavených karavanů, ve kterých lidé v relativním komfortu přespávají. Většina návštěvníků sem cestuje v karavanech a přijet autem není tolik obvyklé. Přesto tady parkuje asi deset aut, dvacet autobusů cestovních kanceláří, pár silných motorek a dokonce přijíždějí i cyklisté, jejichž kola jsou ověšena baťůžky a je znát, že šlapou tisíce kilometrů. Zastavujeme na parkovišti na konci světa a zapisujeme údaj GPS: N 71,16883, E 25,78114. Severněji se autem už nedostaneme, pěšky to jde ještě 200m.

Nordkapp – budova

Je 22 hodin, světlá mlha, malá dohlednost, 5°C a fouká ledový vichr. Z parkoviště odcházíme do mlhy stejným směrem jako ostatní a z mlhy se vynořují obrysy veliké budovy. Mám na sobě teplou zimní bundu a lituji, že jsem čepici nechal doma. Proti větru se špatně jde, zima štípe do uší.

V příjemně vytopené budově tráví čas čekáním na půlnoc přes tisíc lidí roztroušených po prodejnách suvenýrů, restauracích, barech, v podzemním kině, kapli, v čekárnách a všude po chodbách.

Nordkapp – podzemní prostory

Dvě patra pod vstupní halou jsme objevili kinosál a vedle něj podzemní koridor vysekaný ve skále, kterým jsme přešli do prostor v zemi někde blízko pod glóbusem a kde v podzemním sále vysedávají stovky lidí na stupňovitých sedadlech – obrázek vlevo dole. Před sebou mají prosklenou stěnu zasazenou do skalnatých útesů nad mořem a hledí na severní scenérii Slunce a moře. V propagačních letácích se píše o „Půlnoční slavnosti“ a stovky Japonců, Číňanů, Australanů mají na ten okamžik předplacené místo k sezení u stolečků se šampaňským (vpravo dole). Na snímcích je patrná skalnatá stěna v sále.

Z této místnosti vyjdete ven na plošinku (obrázek uprostřed). U zábradlí se nacházíte na nejsevernějším místě Nordkappu asi 300 m nad mořem, pod Vámi strmě klesá skála k vodě, před Vámi na obloze září půlnoční slunce a jeho odlesky se mihotají na vlnách moře.

Prošli jsme si celou budovu a zastavili se v bufetu. Na hrnek kávy se čeká v dlouhé řadě, není si kde sednout a když jsem zjistil cenu (4 € jako na Václaváku), chuť mne rychle přešla. Před půlnocí koncentrace lidí dosahuje vrcholu a všichni vycházejí ven ke glóbusu. Každý chce vidět půlnoční Slunce nad Severním ledovým oceánem.

Nordkapp – glóbus

Mezi mraky se začíná objevovat modré nebe, Slunce proráží a mlha řídne. Je tři minuty před půlnocí a jako na objednávku mlha ustupuje modré obloze. Vycházíme ven ke glóbusu do ledového vichru.

Vylezli jsme si na betonový podstavec ke glóbusu kvůli nezbytnému snímku na památku a pak přešli k zábradlí, za kterým skalnaté útesy prudce klesají k moři do hloubky 300 m. U glóbusu jsem pozoroval Japonce, kteří oblečení podcenili a zkřehlými prsty rychle natáčeli na minikamery. Počasí se stále zlepšuje, vítr ustává a Slunce už naplno svítí. Skupinky lidí se fotí, někteří otvírají šampaňské. Půlnoc a přesto den.

Po půlnoci se dlouho procházíme po okolí. Všude je plno lidí a vládne příjemná atmosféra. Lidé se na sebe usmívají, je jim nějak víc do řeči. Někteří jen tak stojí a hledí k horizontu moře na severu. Je jedna v noci a Slunce už hodinu stoupá výš a výš.

Startujeme auto a jedeme do drsné pustiny hledat místo na přespání. Hotel za 8.000 Kč na noc pro nás není dostupný, chatky v kempu beznadějně obsazené, stan by odnesla vichřice a nešly by zarazit kolíky mezi kameny. Tak zbývá už jen přespání v autě. Mohli jsme sjet z cesty a zůstat na nějaké polňačce, ale raději jsme zamířili do nejbližší civilizace, ujeli 35 km do vesnice Honningsvåg a tam přespali na parkovišti mezi domy u moře. V noci jsem kvůli zimě dvakrát nastartoval, aby se kabina vytopila a nějak jsme se vyspali.

6.den cesty

Ranní cesta znovu na Nodkapp

Probouzíme se v pondělí ráno v Honningsvåg v autě s úplně zarosenými okny. Venku je totiž jen 5°C a předpověď počasí se naplňuje – modrá obloha, jasno a daleký ostrý horizont. Není třeba váhat: Pojedeme znovu na Nordkapp a tentokrát ho poznáme bez mlhy, bez lidí a s dalekými výhledy.

Cestou se mnohokrát zastavujeme, z kopců se rozhlížíme, je do daleka vidět, fotíme a jsme nadšeni severskou přírodou, jakou jsme neznali. Je to jiné, než včerejší mlha.

K závoře při vjezdu na parkoviště přijíždíme v 9 hodin jako první a pustili nás na včerejší vstupenku (platí 24 hodin). Při odbavování jsem vyfotil ceník vstupného s otvírací dobou (obrázek dole, stav 2007).

Na dlouhých obrázcích dole je zobrazen glóbus dopoledne naprosto bez lidí, hlavní budova při příchodu od parkoviště a samotné parkoviště s převládajícími karavany.

Norové často tráví dovolenou v luxusním obytném přívěsu. Takový přívěs obsahuje kromě postelí také toaletu, umývadlo, nádrž s vodou, ohřívač vody na sprchu, kuchyňský koutek, vařič, ledničku s mrazničkou, klimatizaci, televizi, satelit, elektricky vysouvaný schůdek a kdovíco ještě. Převládá značka Hymer a ze zájmu jsme si zjistili cenu pronájmu – Norové platí v přepočtu kolem 3.500 Kč/den.

Sami na Nordkappu

Kolem glóbusu chodíme úplně sami ! Vítr nefoukal, Slunce začalo hřát, ale teplota nevystoupila nad 7°C. Daleko na severu jsme v moři sledovali velkou loď. Prošli jsme si znovu celou budovu a usadili se v téměř prázdném kině (vstupné se neplatí). Promítali na hodně široké panoramatické plátno lety helikoptérou nad Nordkappem a ukazovali zdejší přírodu ve všech ročních obdobích. Film trval pár desítek minut a příjemně zpestřil prohlídku.

Prošli jsme si podzemní chodbu s dřevěnou podlahou a uprostřed chodby zabočili do kaple s modrým světlem a podlahou z žulových kostek. Prohlédli jsme si primitivní vitríny podél chodby a zkonstatovali, že celý veliký objekt připomíná budovatelské dílo z betonu se spoustou kýčů a nedodělků. Kdoví, proč tady takové monstrum stavěli, vedli sem elektřinu a asfaltku do neporušené přírody. Tuším, že odpověď se skrývá ve veliké bílé kopuli nad budovou.

Jsme v půli cesty a chystáme se z Nordkappu odjet. V GPS zadávám „domů“ a po dlouhé době vypočítá: 3.873 km nejrychlejší trasou přes Švédsko za 45 hodin jízdy.

Odjíždíme a proti nám se valí davy turistů. Proto doporučujeme navštívit Nordkapp hned ráno při otevření od 9 hodin.

Z velké dálky nebylo možné si nevšimnout, že při jasné obloze se tvoří jediný mrak právě nad Nordkappem a že stále nabývá na mohutnosti. Jak je to možné?

Oceánský vzduch nasycený vodní párou přichází od severu, naráží na Norkapp a je nucen vystoupat do výšky 300-500 metrů. Výstupem se ochladí a proto nasycená vodní pára se vysráží v mlhu (mračno).

Nordkapp v širším smyslu představuje nejsevernější norské území o ploše 924 km² s 3.600 obyvateli a ostrov Mageroya(na plánku) je jeho největší součástí.

Nordkapp v užším smyslu se zaužíval jako název pro skalní plošinu 307 m vysokou – nejsevernější výběžek pevniny do moře (Přestože mys Knivskjellodden 4 km západně sahá o kousíček severněji – lze pěšky, ale náročné.)

Sobi

Se soby se setkáváme stále častěji, nejsou plaší a aut si nevšímají. Většinou ožírají nějaké lišejníky na okraji cesty nebo pochodují v zástupu jeden za druhým při krajnici jako chodci a projíždite kolem nich jakoby nic. Když začnou přecházet vozovku, všechna auta zastaví a trpělivě čekají. Na rozdíl od naší zvěře neběží bezhlavě, ale pohybují se spíš pomalu, majestátně a pro řidiče vypočitatelně. Všímají si nás, až když stáhneme okénko a zavoláme na ně. Přijdou k autu a chtějí ze zvědavosti oknem prostrčit hlavu s parohy, ale okénko rychle vysuneme, tak aspoň olížou zpětné zrcátko.