0
0

Dneska vracíme naše auto, dojeli jsme okruh přes Chiang Rai, Phayao ( město u velkého jezera) a Mae Kachan do Chiang Mai. Poslední noc jsme strávili opět u hot springů. Odjíždíme dnes po obědě autobusem do Chiang Khong, to je hraniční město na severu Thajska. Tady přejdeme do Laosu a poplujeme odsud 2 dny po řece Mekong do Louang Phabang. V Laosu budeme tak 1až 2 týdny. Na internet se možná nedostaneme, a další zprávy pošleme po návratu do Thajska.

2 dny lodí po Mekongu

Cesta po Laosu je pro nás velkým překvapením. Prý je to jedna z nejchudších zemí Asie, tak jsme moc nevěděli co nás čeká, ale zatím vše probíhá bez problémů. Trochu adrenalinu nás potkalo hned na hranicích. Dostat se do Laosu je docela procedura – tuktukem k thajským hranicím, pak fronta na výstupní razítko, lodičkou přes Mekong a šílená tlačenice u jediného okénka na víza. Ty se otvírají po osmé hodině a kolem deváté kdy jsme dorazili, tak už tam čekalo spoustu vízachtivých turistů. Ještě že máme tu Vikinu. Začala dávat hlasitě najevo, že se jí ta tlačenicr nelíbí a nějací francouzi co byli vpředu nám dali naše pasy do okénka. A jsme v Laosu!!!! První velká změna hned po pár krocích. Mají tu výborné, křupavé, čerstvé bagety , které plní ohromnou spoustou dobrot, že se to nedá ukousnout. A mají je zatím všude kde jsme byli. Dobrota, toustový chléb jsme už nemohli ani vidět. Dokonce i Viktorka měla po pořádném pečivu absták a hned snědla celou půlku bagety s vajíčkem a zeleninou. Vydáváme se na 2-denní plavbu po Mekongu do města Luang Prabang. Trochu z toho máme obavu, na lodích co jsme s nimi jezdili na jihu nebylo většinou k hnutí. Ale tahle je docela velká. Dvě řady sedadel a uprostřed ulička, kde může yVikina běhat a kam se i vejde kočár když potřebuje spát. Jsme tam jediní s dětma a tak obzvlášt Vikina vzbuzuje pozornost a všichni si s ní chtějí hrát. Také jsme tam potkali skupinku cestovatelů z Moravy. První den jsme tak vydatně ochutnávali jejich slivovici, že večer nebyl Jirka schopný vylézt z lodi na břeh. A Franta s Terkou si je tak oblíbili, že druhý den seděli celou dobu u nich (s námi už je nuda) a já si tak plavbu opravdu užila. Okolí řeky bylo nádherné, písčité plážičky, občas skály, políčka, vesničky, jiné lodičky,…Pro mě jeden z největších zážitků na naší cestě. Se západem slunce jsme dorazili do Luang Prabangu. Lod přistála v turistickém centru a na ulicích samí cizinci. Tolik turistů pohromadě jsme za celou dobu v Thajsku neviděli. Je to asi tím, že v Laosu je mnohem méně míst kam se jezdí a tak tam jsou ti turisté mnohem více koncentrovaní. Ještě jsme s Moraváky zašli na večeři, zítra jedou dále na jih a my se tu porozhlídnem kolem.

Horská vesnice

Přesunuli jsme se o 240 km na jih do městečka Vang Vieng. Ale ještě nejdříve jeden zážitek z okolí Prabangu. Vydali jsme se na 2 denní trek, sami bez cestovky, hledat domorodou vesnici. Taxikář nás nejprve odvezl ke krásným Tad See vodopádům u kterých byl i slonní kemp. Děti se konečně projeli na opravdovém slonu. Nejprve půl hodinky projíždka džunglí a pak koupání v jezírku. Vodopády tu tvoří kaskády a jezírka, vněkterých se koupou sloni, v některých lidi. Terezka je velký otužilec, sice má po 5 ti minutách modrou pusu, ale vleze do všeho. Franta má sice silácké řeči, ale většinou si namočí jen nohu a když zjistí že to není hotspring, tak vše pozoruje ze břehu. Jinak ještě takový velký rozdíl proti thajsku, že nás chtějí všichni ošulit, o všechno se musí smlouvat a domlouvat předem a za všechno chtějí platit ( i např. Za přejití mostu pře řeku). Tak cestou ke slonům jsme platili taxík, pak převoz lodičkou na druhý břeh, vstupné ke slonům, focení se slony, projíždka na slonech, krmení slonů,…..Už si pomalu zvykáme, ale občas nás to naštve. Po koupání vyrážíme do kopců směr vesnice, Vikina usíná v krosne, Franta začíná fnukat ( to on vždycky když jdem více než 500 m) a cca po 2 hodinách dorážíme do pravé domorodé vesnice. Mají nyní období sbírání trávy na výrobu koštat, tak potkáváme rodiny včetně tak 5ti letých dětí , jak na zádech nosí svazky té speciální trávy. Ve vesnici ji pak suší, vymlátí, otrhají a jemné konečky svážou a odvážejí pryč. Chlapi řezají ruční pilou hranoly z kmenů a ty pak také vozí do údolí. Po vesnici běhají volně psi, kočky, prasata, slepice a husy, ale kupodivu je tam celkem čisto, žádná hovna ani odpadky. Elektřinu má jen jedna chalupa (asi starosta) a voda je v několika kohoutkách na veřejných místech. Místní byli pro nás atrakcí, ale my pro ně také, v houfu šli za náma a obdivovali hlavně Vikinu která se tam hrabala v prachu. Spali jsme v takové malé kadibudce se silně použitými dekami, ale to k tomu patřilo. Pani nám uvařila výbornou večeři i snídani a snad jedinou chybou byli kohouti, kteří začali kokrhat již po 4 hodině. Ale to vadilo jen mě, děti spaly standartně do půl 8. Ráno zas zpátky k vodopádům, ještě jedno koupání a taxíkem do Prabangu, Přesun do Vang Viengu byla asi nejhorší akce dosud. I když ted, po pár pivkách která jsem vypila na balkonku s výhledem na řeku už mi to nepřijde. V agenturách ve městě shodněv psali že jedinou možností po obědě je minivan ve 2 hodiny, který jede 5 hodin ( to nám připadalo celkem v pohodě, v thajsku jsme minivanem jeli a je tam dost místa). ALE!!!! Laoský minivan je dvakrát tak menší než thajský (pobere ale stejné množství lidí) a jede dvakrát tak dlouho než má napsáno. Trochu přeháním, ale kdyžnám v 8 večer řekl , že pojedeme ještě 1,5 hodiny, myslila jsem že je to hloupý vtip. Nebyl. Děti to ale nesli statečně, nakonec všichni usnuli a mini an zastavil (jak jinak) cca 2 km od městečka abychommusili použít taxíka. Naštěstí tam byl blízko hotýlek, tak jsme spící děti přenesli rovnou do postele a byli rádi že to máme za sebou . Jdem na večeři, tak pokračování příště.

Nan Ngum Lake reservoir

Jsme u krasne prehrady cca 20 km od Van Vieng. Nadhera, cista voda, spousta ostruvku. koupeme se, jezdime na lodicce. jeste chvili se tu zdrzime. neni pripojeni na internet. tak napisem pozdeji. pa radka

Vang Vieng

Ve Vang Viengu zůstáváme 2 dny. Je to město plné mladých lidí, barů a marihuany. Tolik opilých lidí pohromadě v 8 večer jsem viděla snad jen na Silvestra. Ale jinak je to tu prima, plno restaurací, st’ánků se sendvičema a palačinkama , obchůdků a levného ubytování. Na palačinky s nutelou chodil franta 2x denně, dokonce už měl svoji oblíbenou pani od které si je nechal dělat. Okolí je krasová oblast, takové zvláštní skály, ne moc vysoké, ale hodně členité a spousta jeskyní. První den jsme se vydali jen k té nejbližší, cca 1 km od města. Potřebujeme trochu odpočinku po tom včerejším cestování. Jdem podél řeky, jsou přes ní postavené bambusové mosty, které fungují pouze v období sucha, pak je vezme voda a každý rok se musí postavit nové. Je to takové fotogenické – řeka, za ní políčka, lodičky, v řece sbírají babičky ve špičatých kloboukách a děti nějaké řasy. Viděli jsme je pak prodávat na trhu, ale co z toho vaří to nevíme. Trochu doufám že jsme je nejedli, i když řeka vypadá docela čistě. U jeskyně potkáváme jen místní studenty a pár rodinek s dětma. Ostatní turisté asi ještě vyspávají po včerejší pařbě. Studentů je cca 1 autobus a mají od učitelů za úkol konverzovat anglicky s cizinci. Tak zhruba 20x procvičujeme s nimi 2 základní věty „Where are you from ? a What is your name? A s většinou z nich se i fotíme. To budou rodiče doma koukat, nejpopulárnější na focení je tentokrát Franta, protože Vikina je u Jirky v krosničce. Je to sranda. Za chvíli s nimi už bude mluvit i Terka, naučila se anglicky počítat do 5ti, říct jak se jmenuje a pár jídel která si objednáváme pořád dokola. Jeskyně je velká, osvětlená a jako bonus máme jezírko s krásně čistou vodou, která z ní vytéká. Je to osvěžující, výrazně se oteplilo, přes poledne je zas vedro a i večer je to jen na kratasy. Loup cave, Hoi cave a water cave Druhý den vyrážíme na okruh kolem 3 jeskyní, které se nacházejí cca 13km na sever od města. Silnice tu mají v tragickém stavu, víc času je to jen prašná cesta než asfaltová. Jedem takovým terénějším tuk-tukem (dodávka s lavicema) a i tak trvá cesta přes půl hodiny. Řidič nám pořád dokola opakuje, že na nás počká, my mu ale říkáme že nemusí, že nám to bude trvat dlouho, třeba 4 nebo 5 hodin. Nevěřili by jste tomu, ale vážně tam na nás nakonec 6 hodin čekal. Ani se mu nedivím, dobře jsme mu zaplatili ( v přepočtu asi 400Kč), taxíky tu jsou pro turisty hrozně drahé a nechtějí moc slevovat, mají všichni stejnou dohodnutou cenu. Jeskyně byly moc pěkné, od sebe cca 1km vzdálené. Chodilo se do nich s baterkou a průvodcem a nějak nám to i vyšlo že jsem tam byli vždy sami. První byla plná stalagnitů a stalaktitů různých tvarů a velikostí, tak 500 m dlouhá. Druhá byla dlouhá dokonce 2 km, ale s dětma jsme došli jen do půlky, pak se tunel dost zužoval a šel už jen Jirka. Byl z toho nadšený, procházeli přes různé kaskády, jezírka a dokonce se i koupali. A třetí Water cave byla celá zatopená vodou. Dostali jsme baterky a nafouklou pneumatiku od traktoru a po špagátu ručkovali dovnitř. Šli jsme na střídačku nejdřív Jirka s Terezkou a pak já, úplně sama, dokonce i bez průvodce a docela jsem se bála, jeskyňář ze mě asi nebude. Před jeskyní bylo koupání s těma pneumatikama a restaurace.Tak jsme se tam plácali až do večera, děti nadšení. Turisté od agentury přijeli jen kolem poledního a tak jsme tam strávili zbytek dne s místňákama a kačenama. Večer dobrá večeře, Jirka se tu specializuje na stejky, děti na palačinky a já většinou zkouším něco nového a pak mu ten stejk závidím. Jsme nějací utahaní z toho sluníčka, tak usínáme s dětma v 9 hodin.

NanNgum Lake

na Další naší zastávkou cca 20 km na jih od aVan Viengu je velká přehrada Nam Ngum lake. Když se člověk dívá na mapu Laosu, tak ho hned tato velká vodní plocha zaujme,ale v průvodcích se o ní skoro nic nepíše, tak jsme zvědaví co nás čeká. Vystupujeme ve vesničce, a hned na první pohled me jasné, že jsme u velkého jezera. Přes celou vesnici jsou stánky, kde prodávají sušené, uzené, nakládané a jinak upravované ryby.V restauraci nemají jiné maso,než rybí a hlavní ulice přímo sousedí s okrajem přehrady. Ptáme se na ubytování a posílají nás do 1 km vzdálených bungalovů. Máme docela štěstí, 3 francouzi je postavili cca před půl rokem 7 bungalovů a jinak přímo u přehrady široko , dakoko žádné ubytování není. Ubytování je to moc pěkné, pokoje s teráskou, přímo u vody, restaurace písčitá pláž. Dáváme spát Vikinu do kočáru a další 3 hodin se plácáme u vody, která je celkem teplá (koupe se i Franta). Spíme tu celkem tři noci. Druhý den jedeme na pojíždku lodičkou , přehrada je plná ímalých ostrůvků, většinou porostlých stromy a křovím, ale na některých jsou ikrávy nebo rybářské domečky. Hladina se během roku mění ažo 20 m, nyní byla tak zhruba 10 m pod maximální výškou. Koupili jsme si rybu na grilování a nechali se vysadit na jednom z ostrůvků. Bylo tu více ohnišť, asi populární místo na pikniky. Rozděláme oheň, nanosíme dřevo a v tom přijedou 2 lodičky plné místňáků s basama piv, dětma a reprobednama. Děti nás hned okukují, reprobedny jsou na maximum, prostě romantika. Naštěstí náš průvodce ještě neodjel, tak se necháváme převézt na vedlejší ostrůvek a romantika to opravdu je. Celkem jsme se tu zabydleli, tak se ještě před odjezdem se všema zaměstnancema fotíme a vydáváme se k jižní straně přehrady ( je dlouhá cca 50km). Tam narážíme na podobný model, přímo u jezera pouze jedno silně předražené ubytování a pár lodí pro cca 20 až 50 lidí na projíždky. Pouze pro nás by to vyšlo samozřejmě taky pěkně draho. Nechápeme to, krásná voda i okolí, jak to že tam někdo podnikavý nepostaví víc bungalovů. především, když v Laosu není žádné moře. Trošku zpruzení jdem zpátky k směrem k hrázi, ale všechno zlé pro něco dobré. Z přehrady vytéká krásná řeka, a hned pod hrází nacházíme nádherné místo na kempování, stavíme stan, děláme ohýnek, pijeme pivečka,…A dneska jsme dojeli zbývajících 70km do Vientinale a zítra se vydáme přes most Thajsko- Laoského přátelství zpět do Thajska. Pak nočním vlakem do Bangkoku a na některý z blízkých ostrůvků, asi Ko Chang (cca 5hod busem). Tak nám těch 12 dní v Laosu rychle uteklo, bylo to nad očekávání příjemné cestování až na etapu Luang Prabang -Van Vieng.Lidé jsou tu samozřejmě chudší, ale víc zpívají (večer znělo karaoke z mnoha hospod). Cestování pomalejší, ale zas toho člověk víc vidí. Často jsou angličtinou netknutí, ale zas je to překvápko co nám přinesou na stůl. Drahé taxíky, ale výborné bagety a levné pivo.A děti,ty milují. Sami jich mají plno, ale když uvidí ty naše, tak vždycky někde vyloví banán, mandarinku, nebo je alespon pohladí a pochovají Vikinu. Jednou jsme něco kupovali na trhu a najednou KDE JE FRANTA? Běžíme zpátky a on tam vprostřed chumlu dětí a maminek, chová 3 měsíční mimino a nechává se obdivovat. Ani se po nás nezačal shánět.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .