0
0

Zakhyntos 9/2007

pár postřehů pro případné cestovatele

Zakhyntos

je nevelký ostrov asi tak 40 x 20 km s příjemným klimatem. Autem nebo výletním busem za třicet euro ho objedete za jeden den celý. Od severu, kde se nachází nejfotografovanější místo celého Zakynthosu – známá pláž Navagio s vrakem pirátské lodi, sevřená mezi kolmými bílými skalními útesy, až po Vassiliki na jihu s nejkrásnějšími písečnými plážemi. Olivové a píniové háje, vinice, hory se zvedají do výšek kolem 700 m. I koncem září každý den teploty vystupovaly ke 30 stupňům a večer se dalo příjemně sedět na terasách jen v letním oblečení.V městečku Argassi jsou jen malé plážičky nalepené ke zdem taveren a hotelů. Za pěknými, prostornými a písečnými plážemi se musí 6 km do oblasti Laganas a úplně nejlépe do oblasti Vassilikos na pláž Plaka, St.Nicolas atd.

Argassi je asi 3 km vzdálené od hlavního města Zakhyntos a na na můj vkus bylo až příliš živé.

V tavernách, na velkých, řvoucích, plošných obrazovkách, urputně denodenně od rána do večera bojovali fotbalisté Manchestru, Liverpoolu a dalších týmů za neustálých vybuchů nadšení fanoušků, britských turistů popíjejících jedno pivko za druhým. Naštěstí jsem bydlel v malé boční uličce – rodinném penzionu jménem Irida, kde jen zdálky doléhal hluk městečka .V penzionu nám uklízela sama majitelka nemovitosti

Kohouti, želvy a další zvířátka

Po první noci jsem zjistil, že zas tak v idilickém, tichém místečku nebydlím.. Moc jsem se zezačátku nevyspal. Pohodu nejen mně narušovala výrazně místní fauna. Konkrétně kohouti. Na Zakhyntosu se zřejmě vyskytuje nějaký zvláštní druh. Po celý svůj život jsem se domníval – asi mylně – že kohouti kokrhají při rozednívání a ohlašují tak nástup nového dne. Český kohout kokrhá, bude ráno, bude se brzo vstávat a jde se do práce.Tak to chodí u nás. Ne však na Zakhyntosu. Řecký kohouti kokrhají velmi často, velmi hlasitě a hlavně velmi nepravidelně. Když první den začli kokrhat, probudilo mně to, vstal jsem s tím že brzy bude ráno a šel jsem si dělat snídani.Velká chyba. Bylo půl druhý v noci. Kohouti na tomhle ostrově jsou bezohlední, necitliví, nezodpovědní – dělaj si co chtějí. Jeden začne řvát klidně v půl dvanáctý nebo i ve dvě v noci, ve chvilce se k němu přidá další ze sousední parcely a pak další ze sousedního údolí až nakonec kokrhá snad půlka ostrova a tak si navzájem povídají třeba celou hodinu.Spát s otevřenými okny se téměř nedá. To jejich kokrhání byl chvílema takový rachot, jako kdyby se z celého ostrova začli sjíždět hasičský vozy se zapnutejma sirénama k nějakýmu požáru.

Když už zmiňuji zvířata – na Zakhyntosu , v Laganském zálivu žijí želvy Caretty. Jsou chráněné, do blízkosti míst, kde snášejí vejce, je vstup zakázán. Ochrana těchto tvorů je téměř dokonalá. Dočetl jsem se, že z důvodu, aby nebyly želvy rušeny hlukem , bylo místními úřady schváleno nařízení, že po setmění až do rána na letiště / které je v těsné blízkosti moře / nepřistane ani ani z něj neodlétne jediné letadlo.Obyvatelé Prahy 6 mohou řeckým želvám jen tiše závidět.

Kromě želv žijí na ostrově v hojném počtu kočky. Jen v okolí našeho pensionu jich bylo pět až deset. Jakmile zjistily, že v apartmánu někdo bydlí, hned se nastěhovaly pod balkon. Nikdy jsem od té doby nesnídal sám. Český turistický salám řeckým kočkám náramně chutná. Že mají kočky hody, velmi brzy zjistil velký, zrzavý, perský kocour ze sousedství a začal chudinky kočky prohánět. Zabral území kolem mého balkonu a nehodlal se o nic s nikým dělit. Někdy mi lezl mi až na balkon ke stolu. Jednou dokonce až do apartmánu a namířil si to směrem k ledničce. “Ty kocoure řeckej, jak se to chováš, to nemůžeš něco nechat taky kočičkám“? Přestože mi samozřejmě nemohl rozumět, zdálo se, že na u nás běžně používané „ či číí í“ slyší. Kocourovi jsem domlouval a snažil se ho přesvědčit, že by měl být ke svým protějškům více galantní. Zdálo se, jakoby mé domluvy na něj měly vliv. Občas se pak i o nějaké sousto rozdělil.

Dva dny nato, za námi přišla na plánovanou schůzku průvodkyně naší české cestovní kanceláře. „Ten zrzavej kocour, no jo, to je můj miláček Oskar, přivezla jsem si ho sebou z Prahy. Bydlíme hned vedle v penzionu a tak sem k vám chodí na návštěvu“. Pak už jsme si až do konce dovolené s Oskarem krásně česky povídali.

Olympie

Ze Zakhyntosu je vidět ostrov Kefalonie i Pelopones. U místních cestovek je možné si koupit výlet na obě destinace. V září každá za cca 35 Euro. Plavba na Pelopones do přístavu Kilini trvá asi 80 minut.Můžete pobýt v restauraci, sledovat přesýpací vlny na mořské hladině anebo řecký televizní seriál. Desítky diváků bylo namačkáno kolem každého televizního přístroje, oči zabodnuté do obrazovky a napjatě sledovali děj seriálu. Na chvilku jsem se také zadíval. Proti sobě na obrazovce stály dvě osoby. “Marie mě nemá již ráda“ pronesl muž, ….střih kamery na druhou osbu … “Marie tě má ráda, miluje tě“,odpověděla žena … střih kameramana z boku na záda a do obličeje muže „ já to vím ,, že mě již nemiluje „ odpověděl muž. …následuje střih zpět na ženu….“ já zas vím, že tě miluje “ … opět střih z boku na záda a do obličeje….“já si nemyslím, že mě miluje „ …střih….“miluje tě, věř mi“……“těžko tomu můžu věřit“ … „věř mi, miluje tě, říkala mi to včera a já ji věřím …. „rád bych tomu věřil, strašně rád, ale … Asi tak deset minut se ani jedna osoba nepohnula, kameraman zabíral vytrvale obličej prvé a záda druhé osoby a problém kdo z koho miluje a nemiluje nebyl ani zdaleka vyřešen. Omlouvám se tímto scénáristům českým serálů, o kterých jsem se domníval, že jsou dějově jednoduché, zdlouhavé… existují ještě ještě zdlouhavější, jednodušší. Třeba český serál Velmi křehké vztahy, nebo Ulice je ve srovnáním s řeckým seriálem přímo napínavá bondovka.

V přístavu Kilini čeká již autobus a po hodince jízdy se ocitnete ve starověké Olympii. Prohlídka muzea plného vykopávek zabere asi tak hodimu, ale mohli byste tak být i třikrát déle a stejně by to byla prohlídka jen zběžná. Prohlídka chrámu bohyně Hery, Dia a dalších ruin zabere další hodiny. Areál je obrovský, jak půl malého okresního města.Turisté se rádi fotí v místě , kde se zapaluje olympijský oheň. Olympijské hry se zde konaly od roku 776 před naším letopočtem až někdy do třetího století našeho letopočtu. Nejlepší sportovci celého Řecka se sjížděli, aby mezi sebou bojovali o to, kdo je nejlepší. Soutěžilo se v běhu, zápase, pětiboji, boxu, jízdě na koních atd. Závodníci soutěžili nazí. Běžecká dráha byla písečná, dlouhá 186 m. Na závodiště se vcházelo tunelem a kolem dráhy se na všechny strany zvedala louka a na ní se tísnilo až 45 tisíc diváků.Všichni stáli nebo seděli na zemi. Pouze soudci – rozhodčí seděli na kamenných kvádrech. Tyto kvádry se rovněž zachovaly do dnešní doby.

Sportovci museli povinně přijet do Olympie již měsíc předem a v tréninkových halách se připravovat na soutěže. Zajímavé bylo to, že zatímco přes den trénovali své disciplíny, večer se povinně museli zúčastňovat výuky filosofie, umění, hry na hudební nástroje, zdravovědy a další.

Vítězové jednotlivých disciplín byli odměněni věncem ze zelených, olivových lístků. Nic jiného nedostali. Velká sláva čekala na vítěze hlavně po návratu do rodných vsí a měst. Vesničané vítali své hrdiny a měli povinnost se o ně až do smrti postarat. Jména vítězů byla v Olympii vytesána do kamenných kvádrů. O kus dál byly také kamenné kvádry, kde byla vytesána jména podvodníků. Zdá se to být neuvěřitelné, ale už tehdy se našli ti, kteří si chtěli získat slávu nepoctivým způsobem, například dopingem. Někteří si tajně míchali různé lektvary z polních i lesních bylin a kořínků, aby zahnali únavu a měli větší sílu. Po nocích pak tyto lektvary pili. Rozhodčí ale na tyto podvody často přišli. Dnes máme anti – dopingové laboratoře, vybavené moderními detkčními přístroji – tehdy to však rozhodčí dělali mnohem jednodušeji. Sportovci museli tak jako i dnes ze sebe vyloučit určité množství tekutiny a zkušení rozhodčí pak jednotlivé vzorky očichávali a poté ochutnávali Nebylo pro ně těžké rozeznat, kdo bral „doping“. Podvodník tak byl velmi rychle odhalen.

Běžeckou dráhu jsem si zaběhl tam i zpět – tak jak ji běželi závodníci před mnoha staletími. Zaběhl jsem čas 1 min. 41 sec. Myslím ale, že by to na vytesání mého jména do kamenného kvádru zdaleka nestačilo.

Pláž a mltvolka ve Vassilikos

Za 5 Euro je možné si půčit na den kolo a asi tak za hodinu dojet na nádherné pláže Plaka, Banana, St.Nicolaos do Vassiliki. Jsou písečné, široké, prostorné a docela čisté. Kdybych měl příště jet na dovolenou na Zakynthos, tak jedině sem. Malé hotely a pensiony jsou skryté v zelení sadů a olivových hájů. Místo opravdu pro ty, kdo si chtějí v klidu odpočinout.

Příjemné, poklidné slunění bylo přerušeno jen mimořádnou událostí. Několik metrů ode mne vyšel jeden britský turista z vody , zavrávoral, těsně u lehátka, klesl k zemi do písku a byl nejspíš mrtvej. Kdoví co bylo toho příčinou, možná značné vedro, které den den panovalo. Fakt je, že se ihned snažili okolní turisté pomoci.Jeden prováděl masáž srdce a druhý umělé dýchání. Nebyl to příjemný pohled. Turista obalený pískem, začal modrat a záchranný vůz stále nikde.Ten přijel až po čtvrthodině z hlavního města. Stěží uvěřit tomu co následovalo. Z auta vyšel řidič a zřejmě asistent zdravotník – vůbec nevypadal na lékaře. Oba se poté snažili rozložit nosítka – což se jim podařilo až po dlouhých minutách. Bez jakéhokoliv vybavení, kyslíku, injekcí atd. jen s těmi nosítky došli k mrtvolce.Žádné oživovací pokusy. Naložili ji a odnášeli přes pláž do auta. Ruce pravděpodobně v tu chvíli již dávno nebožtíka plandali volně z nosítek k zemi. Zaklapli dveře a auto se rozjelo zpět do města, kam nemohlo dorazit dřív než za dvacet minut.

Na řeckém ostrově je tedy lepší neonemocnět. Zdravotnictví je zde zřejmě na nižší úrovni, než u nás. Myslím, že vymknutý kotník, bolavý krk a podobné problémy by zvládli. Pokud by se vyskytly problémy závažnější, je lépe na malé řecké ostrovy nejezdit. Nikdo vás tam nezachrání.

Většina turistů se ale zcela jistě na Zakynthosu zotaví a své zdraví upevní. Zvláště když péči o tělo se zkombinuje s chutnou zdravou řeckou stravou.Velmi zdravý a chutný řecký salát za čtyři a půl eura nabízí každá taverna. Na olivovém oleji smažené papriky a ovčí sýr k tomu, to je opravdová lahůdka. Nebo smažený sýr „Saganaki,“ ke kterému dostanete celou půlku citronu, kterou pak celou na sýr vyždímáte – velmi chutné. K tomu trošku domácího vína – je lehce nasládlé. Zelenina a ovoce není v krámkách tak nablýskaná a úhledně srovnaná jako v našich supermarketech. Rajčata trochu nazelenalá, velká i malá, okurky podivně zkroucené. Kdo je ale jednou ochutná, zjistí, že jsou velmi kvalitní a chutově s naší supermarketovou, umělými hnojivy vyhnanou zeleninou nesrovnatelné. Nikdy předtím jsem lepší nejedl.

Možná, že se na Zakynthos nejen kvůli těm dobrotám ještě někdy vypravím.

7.10.2007 Sam Krauz

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .