Amritsar je městem sikhů

Necelých 30 km od hraničního přechodu mezi Indií a Pákistánem se rozkládá Amritsar – hlavní město státu Paňdžáb a také nejsvatější město všech sikhů. Toto dnes milionové město založil v roce 1577 čtvrtý sikhský guru Rám Dás na místě, které mu daroval tehdejší mughalský císař Akbar.

Dějiny města Amritsar jsou spjaty s náboženstvím a historií sikhů. Sikhismus je jedno z nejmladších náboženství na světě a v oblasti Pandžábu ho vyznává asi 80% z 16 milionů sikhů. Bylo založeno v 16. století a o jeho vznik se zasloužil guru Nanak žijící v letech 1496-1538. Sikhské náboženství v sobě spojuje prvky různých náboženství. Je to monoteistické náboženství, jehož základem je víra v jednoho boha, ale nese v sobě také prvky hinduismu.

Hlavní myšlenkou je však rovnost všech lidí před bohem a neuznává se hinduistický kastovní systém. Guru Amar Dás dal hodnosti guru dědičný úřad a založil dynastii sikhských nejvyšších duchovních. Sikhy poznáme zejména podle turbanu, pod kterým nosí spletené nestříhané vlasy a také podle vousů rozdělených u brady na dva prameny, srolovaných podél lícních kostí a vtažených do turbanu. Tradicí sikhů je, že by každý z nich měl u sebe nosit tři ocelové předměty: dýku, hřeben a náramek. Množství sikhů si také ke svému příjmení připojila slovo Sinh, což znamená lev.

Nejvýznamnější a turisticky nejpřitažlivější stavbou Amritsaru je Zlatý chrám, který pro sikhy představuje to, co pro muslimy Mekka. Vlastní chrám Darbár-Sáhib svůj přívlastek „zlatý“ dostal oprávněně, jelikož je téměř celý pokrytý plátkovým zlatem a dominuje mu zlacená kupole s malými minarety. Stavbu obklopuje bludiště uliček a 18 opevněných bran. Původně šlo o velice skromný palác postavený z hlíny, o jehož vznik se zasloužil jeden z prvních sikhských guru Amar Dás. Chrám obklopuje posvátné umělé jezero, ve kterém se sikhové během obřadů omývají. Jezero je napájeno podzemním pramenem a jeho voda údajně očišťuje duši a pomáhá k duchovnímu osvícení. Poté, co první guru našel na břehu zdejšího jezera zázračnou léčivou bylinu, začali se sem sjíždět poutníci ze širokého okolí. Brzy se rozneslo, že díky této bylině má léčivou sílu také voda z jezera, a proto bylo následně pojmenováno Amritsar – „Jezero nektaru nesmrtelnosti“. Lidé si sem přijížděli léčit nejrůznější nemoci, včetně lepry.

Teprve čtvrtý guru Rám Dás se rozhodl vybudovat zde chrám a dát tak místu honosnější tvář. Snažil se, aby chrám, který se zde vystaví, připomínal návštěvníkům ráj na zemi. Po odkoupení pozemků i jezera se mohlo začít se stavbou. Jezero bylo prohloubeno a na stavbě pracovali řemeslníci ze širokého okolí i poutníci. V roce 1588 byl položen základní kámen této jedinečné islámské stavby. Chrám je také zvláštní tím, že jeho základní tvar je čtverhranný, což je typické spíše pro hinduistické stavby. Chrám byl dokončen za vlády pátého guru Arjana Deva, který toto místo prohlásil duchovním centrem sikhů. Kolem paláce vyrostlo také město jménem Ramdaspur, které bylo následně přejmenováno podle jezera na Amritsar. V té době již celý objekt vypadal téměř jako dnes, pouze hlavní chrám nepokrývaly plátky zlata a uvnitř nebyla tak bohatá výzdoba.

V průběhu staletí se chrám i okolní město několikrát stali terčem útoků mughalských panovníků a byli zde popraveni také dva guru. V roce 1803 byl Amritsar připojen ke království mahárádži Randžita Sinha, který se zasloužil o to, že město vzkvétalo a stalo se kulturním, duchovním i obchodním centrem celé říše. Politickým centrem byl v té době Láhaur. Ve městě byly také vystavěny další chrámy, z nichž některé byly i hinduistické. Také chrám sikhů prošel rekonstrukcí a dostal novou výzdobu. Všechna tato práce byla zhotovena vyhlášenými muslimskými architekty, řezbáři a dekoratéry. Ti se také v roce 1830 rozhodli obložit chrám plátky zlata. Mahárádža si potrpěl na zlatých ozdobách, malbách a látkách z hedvábí. Rád jimi obdarovával své blízké i návštěvy. Měl kolem sebe spoustu řemeslníků, kteří je vyráběli a starali se tak o jeho naprostou spokojenost. V roce 1839 však Randžita zemřel a spolu s ním postupně odešli také tito odborní řemeslníci, které později nahradili řemeslníci místní z řad sikhů či hinduistů.

V roce 1984 utrpěla část Zlatého chrámu značné škody během vojenské operace, jejímž cílem bylo vyhnat extremisty skrývající se uvnitř. Ti požadovali vytvoření samostatného sikhského státu. Posléze byl však opraven a byla mu navrácena jeho původní krása. Za návštěvu stojí Hlavní sikhské muzeum nacházející se za severní branou Daršaní darváza, které pečuje o sbírky obrazů, mincí, rukopisů a zbraní. Pokud se vydáte po schodech dolů, dojdete k mramorovému chodníku Parikrama, který vede kolem Jezera nektaru nesmrtelnosti. Stojí zde rovněž hlavní svatyně Hari mandir s pozlacenou kupolí. Najdeme zde ještě mnoho dalších posvátných a historických objektů, jako je například stromová svatyně Dukh bhaňdžaní bér, která má údajně zázračnou moc vyléčit choroby. Athsath títrh zase ztělesňuje 68 nejposvátnějších hinduistických poutních svatyní.

Parikrama pokračuje dále k sídlu sikhského náboženského řádu Akál tacht, které se stavělo v letech 1589 – 1601. Právě odtud je každý den na nosítkách vynášena svatá kniha sikhů „Gurugrath Sáhib“, kterou sepsal sám desátý guru Gobind Singh. Sikhové považují za nejvyšší čest, mohou-li se tohoto přenášení účastnit jako nosiči. Další cennou památkou, která je uložena v chrámovém interiéru, je posvátný náboženský text Ádigranth. Jde o sbírku modliteb a oslavných básní, kterou sepsali sikhští guru společně s muslimskými a hinduistickými světci. Vně chrámového komplexu můžete objevit ještě několik dalších svatyní. Patří k nim třeba věž Bába Atal nebo chrám Durgiána z 16. století.

Pokud chcete vstoupit do chrámu, je nutné znát několik zásadních pravidel. Musíte se zout, sundat si ponožky a omýt nohy. Nesmí se vnášet deštníky, drogy, toxické látky, cigarety a fotoaparáty. Na hlavě musí být nezbytná pokrývka. Každý návštěvník, který vstoupí do Hari mandiru, dostane kousek sladkého „prasádu“, což je posvátná obětina. Každý, kdo má hlad, může zavítat také do kuchyně Guru ká langar, kde se zadarmo podává skromné jídlo – většinou čočkové karí s chlebovou plackou. Denně se zde takto nasytí až 10 tisíc lidí.

Historie města Amritsar je spojena s tragickou událostí, která je nazývána „Amritský masakr“. Dne 13. dubna roku 1919 nechal brigádní generál Reginald Dyer v uzavřeném městském parku postřílet tisíce neozbrojených mužů, žen, dětí a starců. Toho dne se v parku Džalliánválá bágh shromáždilo asi 10 – 20 tisíc lidí k pokojnému a nenásilnému protestu. Vzhledem k tomu, že je tento park obehnán vysokou zdí, neměl nikdo šanci tomuto běsnění uniknout. V současnosti se v parku tyčí památník této tragické události. Amritský masakr byl znázorněn i v životopisném filmu „Gándhí“.