Algarve - srpen 2009

Návštěvu portugalského Algarve nám zprostředkovala CK ve spolupráci portugalskou leteckou společností TAP. Ubytováni jsme byli ve středisku Armacao de Pera, konkrétně v aparthotelu Rosamar (viz recenze hotelů). Středisko je známé svou dlouhou písčitou pláží, nádhernou promenádou a také – nesmírnou návštěvností, turistů je zde v sezóně fakt nepočítaně. Po celou dobu našeho pobytu se nám věnovala „fischerská“ delegátka Petra Plíšková – znalá, flexibilní, ochotná a navíc šikovná slečna.

Od počátku jsme měli jasno v tom, že Portugalsko není místem, kam bychom cestovali příliš často a proto že chceme našeho 14denního pobytu maximálně využít k poznávání regionu. Naše rozhodnutí utvrdilo velmi brzké poznání situace na zdejší pláži – asi příliš nepřeháním, když uvedu, že tak od 10.00 hodin zde nebylo, pro nekonečný počet opalujících se těl, slunečníků, lehátek či dek …. vidět ani ten tolik propagovaný žlutavý písek. Ale oceán chválím, ten byl po celou dobu našeho pobytu velmi přívětivý, i když chladivý.

Prakticky ihned první den pobytu jsme se dohodli na tom, že za nejideálnější způsob prožití naší dovolené považujeme střídání dne pobytu na pláži se dnem výletu po okolí. Ještě tentýž den se nám podařilo zkombinovat nabídku cestovních kanceláří i místní dopravy a připravit si plán pobytu. Musím zaznamenat, že vyšel bez chyby.

Pobyt na pláži popisovat nebudu, prostě jsme ležení na dekách, pod dvěma – v akci místního marketu výhodně zakoupenými – slunečníky (lehátkový set se slunečníkem zde totiž v sezóně vychází na 15 euro) – střídali s koupáním v Atlantiku, čtením průvodce Algarve a studováním jízdních řádů místních busových linek.

Co se výletů týče uvádím je takto:

Individuální výlety ( realizované s využitím rad Petry Plíškové, místní dopravy a občas taxíkem – cenově přijatelné):

Faro – správní středisko Algarve s písečným, zajímavě členitým pobřežím, kterým lze hodiny proplouvat na člunu. Nedaleko zdejšího autobusového nádraží a přístavu jsme našli Infocentrum, kde jsme získali orientační mapu města a vydali se na jeho obhlídku. Faro totiž má turistovi, co nabídnout. Ve městě, resp. jeho historické částí, jsme strávili dobře 6 hodin. Určitě nejzajímavější zastávkou, kromě těch občerstvovacích a trochu i nákupních, byla prohlídka kaple barokního kostela Nossa Senhora do Carmo jejíž zdi jsou obkládané lidskými lebkami. K upevnění poznaného, jsme si ještě jako bónus přidali projížďku centrem v motorovém vláčku.

Portimao – město s dlouhou tradicí, existovalo již za panování Římanů. Nyní je to jedno z nejznámějších středisek lovu a zpracování sardinek. Grilované se zde nabízejí téměř všude a jsou vynikající. Každoročně zde probíhá „sardinkový“ festival a právě v době, kdy jsme Portimao navštívili, začínal. – neskutečný zážitek. Město má také krásnou písečnou pláž Praia da Rocha. Za návštěvu určitě stojí pevnost Ferragudo ze 16. století. K ní je však nutné dojít přes most na druhý břeh řeky Arade, která městem protéká.

Carvoeiro – městečko známé především vysokými strmými skaličkami z pískovce (památka UNESCO). Procházku jsme ukončili na zdejším malebném náměstíčku s množstvím tradičních restaurací a fontánou uprostřed. Pojedli jsme, popili a spokojeně se navečer vrátili do hotelu.

Organizované výlety

(zprostředkovala nám je delegátka Plíšková, ale pro nezájem českých a moravských turistů realizovaných místní CA v angličtině):

Lisabon – hlavní město státu. Asi nejsilnějším zážitkem – alespoň pro mě – byl perfektní stav místních dálnic a organizace dopravy na nich (v tom blázinci). Vyjížděli jsme ráno v šest, cesta trvala téměř pět hodin. V Lisabonu bylo parno, ale výlet musel všechny uspokojit. Díky bystré sl. Plíškové, která nás doprovázela, jsme viděli vše, co je pro Lisabon typické a co se dalo v určeném čase cca 5 hodin pobytu stihnout – Památník Objevovatelům, historický Belém či Alfamu, ochutnali koláčky v Pastiseria de Belém, navštívili Museu Nacional do Aulejo.(Muzeum kachlů), projeli se tramvaj č. 28. Na hotel jsme dorazili téměř o půlnoci. Ještě jsem se stihl sprchnout, otevřít pivko Sagres a usnul, ještě že to byla jen třetinková plechovka.

Lagos – jeho historie je stará minimálně 2500 let, kdy byl centrem tehdejšího světa a domovem Jindřicha Mořeplavce. Dodnes je ozdobou města jeho bronzový pomník. Město má nesmírné historické kouzlo a leží na jednom z nejkrásnějších mořských zálivů Portugalska u ústí řeky Alvore. K raritám města patří bezesporu místa, která připomínají dobu, kdy se zde dovážely nově objevené věci jako koření, slonovina, cukr, vzácné kovy a také otroci. Ty zde v polovině 15. století poprvé prodávali jako raritu pro jejich černou kůži.

Sagres- malý poloostrov v jihozápadní části Algarve, kde obrovské vlny Atlantiku naráží na strmé vysoké skály. Na mohutné skalní plošině Ponta de Sagres nechal Jindřich Mořeplavec postavit pevnost Fortaleza do Infante. Zde přibližně v 15. století vznikla námořní škola, ve které prý studovali i Vasco de Gama a Fernao de Magalhaes. Odsud jsme podél pobřeží dojeli až na nedaleký mys Svatého Vincence – nejjihozápadnější bod Evropského kontinentu, kde místní párkář prodával „Der letzte Wurst vor Amerika“.

Silves – nyní poklidné městečko, bývalo důležitým obchodním střediskem již za doby Féničanů. Ve 12. století, kdy zde vládli Arabové, bylo hlavním městem celé oblasti Algarve. Z této doby zde zůstaly už jen zbytky maurského hradu z červeného pískovce. Ze stejného materiálu je postaven dodnes zachovalý nejstarší kostel jižního Portugalska – katedrála Sé ze 13. století.

Gibraltar – tento kus vápencové skály (The Rock), které jako výsostné území Britského impéria odvážně „narušuje“ od roku 1704 celistvost Španělska, samozřejmě v Portugalsku neleží. Výlety sem organizují CA z Algarve obvykle v týdenních intervalech a – podobně jako při cestě do Lisabonu – je to dálka, která však stojí za to. Je to prostě jiný svět. Najednou se nacházíte ve „staré dobré Anglii“, vč. typických telefonních budek, a na dohled máte severní Afriku. V mikrobuse jsme absolvovali asi 90 minutovou projížďku s návštěvou krápníkové jeskyně, vyfotili se s opičkami (legenda praví, že Gibraltar bude britský, dokud zde opice budou žít) a při odchodu na španělské území se prošli po jediné pevninské silnici, která se kříží s mezinárodním letištěm.

Ještě doporučení na závěr – opalovací dny si alespoň v jednom případě zpestřit zapůjčením trekových kol a vydat se cyklostezkou do cca 25 km vzdálené Albufeiry. Projížďka to je příjemná, všude vesměs rovina.

A pozor na pískovcové skály (a úkryty v nich) – někdy padají!

Algarve je krásné, rádi bychom se zde ještě alespoň jednou vrátili.